Určitě jste někdy slyšeli, nebo dokonce sami vyslovili, některou z následujících vět: “Ale já na to nemám mozek.” “Mně to nejde.” “Já se učit neumím.” Žáci, žákyně, studenti a studentky právě tyto věty s velkou oblibou používají,obhajují jimi totiž vlastní nezdar. Často jde však právě jen o výmluvu, kdy je na vině spíše podceněná příprava. Ale jak to udělat, aby se dílo podařilo? Aby test dopadl nejhůře na trojku? A aby příprava byla dostatečná? Univerzální rada a postup neexistuje, přesto Vám na několika následujících řádcích představíme způsoby, které mohou žákům a studentům při přípravě pomoci.

Pochopení, naučení, použití …

Na začátku je důležité určit několik důležitých součástí učebního procesu, který je rozdělen na pochopení a naučení učiva a jeho následné použití.

Zaprvé jsou jimi samotní žáci. Každý z nich je jedinečný, učí se vlastním tempem a odlišně chápe souvislosti. Nelekejte se proto hned prvního neúspěchu.

Zadruhé jde o motivaci, pozor však na její správné uchopení. To, že dítěti slíbíte odměnu v podobě věci či sladkosti, svůj účel sice splní, daleko lepší je ale domluvit se na nějakém zážitku. Vůbec nejlepší je vzbudit u žáků motivaci vnitřní, tedy že je motivuje vidina nově nabytých znalostí a volný čas na konci učebního procesu.

Zatřetí jsou tu malé úkoly a drobné cíle. Nikomu neprospěje, když ho donutíte sedět hodiny za stolem a učit se. Vycházejte proto z toho, že lidský mozek se dokáže plně soustředit jen 20 minut, dalších 25 minut si opakuje nebo třídí myšlenky.

Začtvrté zmíníme ideální dobu učení. Jak je vlastně dlouhá ideální doba učení? Pro někoho deset minut, pro druhého tři hodiny. Student, který rád počítá a matematika ho baví, stráví nad učebnicí třeba celé odpoledne a pořád bude chtít být ještě o něco lepší, naopak učebnici jazyků odhodí po pěti minutách. Právě v tomto směru se často nejvíce projevují zaměření a jedinečnost každého žáka.

Zapáté tu máme známé pravidlo: “Řekni mi a já to zapomenu.” “Ukaž mi a já si vzpomenu.” “Nech mě si to vyzkoušet a já to pochopím.” Při učení není důležité jen „papouškovat“ nazpaměť naučená fakta, která náš mozek rychle zapomene, opravdu podstatné je umět daný jev nebo problematiku vysvětlit a vhodně použít.

 

Učit se, učit se, učit se …

Pod pojmem “učit se” si každý představí něco jiného. Pro Markétu je učení spojeno se školní lavicí a osmi hodinami psaní. Pro Vojtu naopak znamená, že půjde ven a něco nového se dozví. Záleží na tom, jaké zkušenosti student s učením má. O alternativních způsobech vzdělávání jsme vydali celý miniseriál, v něm se dozvíte informace nejen o organizačních formách výuky.

Základem úspěchu je, aby učení žáky bavilo. Pokud se budou nové věci dozvídat rádi a na hodinu se budou těšit, máte z velké části vyhráno. Každé učení by mělo být poutavé a smysly podněcující.

 

Vlastní individualita …

Představme si nyní dvě situace a dva studenty. Markéta a Petr. Markéta se zavře ve svém pokoji s tím, že se bude učit. Vezme si do ruky sešit a bez jakéhokoli zájmu se dívá na řádky před sebou. Po nějaké době, neskutečně “dlouhé době”, asi pět minut, sešit zavře s tím, že už to umí, nebo s tím, že to nejde, a tak s tím končí. Následně sáhne po telefonu a zbytek už si dokážete domyslet.

Petr se také nerad učí ze sešitů a zápisů, které mu někdo někdy nadiktoval. Raději proto sáhne po atlase či encyklopedii a dívá se na obrázky. Snaží se z nich pochopit, jak daná věc funguje a proč tomu tak je. Když má možnost, vyrazí ven a dívá se okolo sebe. Vždycky má konkrétní cíl a přímá konfrontace s okolím mu umožňuje pochopit přírodní procesy. Při pobytu venku nebo začtení se do knihy skoro vůbec nevnímá ubíhání času. Nezávisle na tom, jestli uběhlo pět minut nebo několik hodin, po telefonu sáhne až ve chvíli, kdy ví, že učivu rozumí.

Na těchto dvou příkladech jsme si popsali dva typy studentů. Jeden z nich se neumí učit, proto sešit odloží velmi rychle a s výmluvou. Druhý naopak sešit nepotřebuje, rád si sám vyhledává potřebné informace a vzdělává se. Ne všichni studenti však zapadají do této představy. Existují také ti, kteří procvičování potřebují a sami se k němu prostě neodhodlají.

 

Naučit se učit …

Takovým studentům je třeba pomoci, motivovat je a ukázat jim, že zas až taková hrůza to není. Naučte je učit se. Máme pro Vás samozřejmě pár tipů.

  • Přesně daný počet cvičení. V případě, že žák nechce, časová hranice nepomůže. Nejlepší je zadat mu množství práce bez ohledu na čas. Pro představu uvádíme příklad:

“Budeš se teď dvacet minut učit.” – Pro studenta naprosto demotivující věta. Sedne si ke stolu a bude se dívat na všechno okolo, jen ne do sešitu. A po dvaceti minutách má hotovo. Ani větou: Jdi se učit, za dvacet minut tě přijdu vyzkoušet.” si moc nepomůžete. Ve výsledku se stane úplně to stejné, jako v předešlém případě.

Pokud chcete na žáka vyzrát a donutit ho, aby se danou látku opravdu naučil, zkuste použít větu typu: Podívej se na tu stránku, přečti si ji a pak mi povíš, o čem jsi se dočetl.”  Zde se opravdu snažíme podnítit studentů v zájem a snahu o porozumění.

Vhodné je také “Vypočítej tyhle tři příklady a pak půjdeme ven.” Neurčujete, jak dlouho se má žák učit, přesto mu dáváte jasně najevo, že se může na něco těšit. Úkol tak může zvládnout o mnoho rychleji.

 

  • Důležitá je pravidelnost. Naučte žáka, že když se bude učit chvilku každý den, stačí jedno nebo dvě cvičení, rychleji to uteče a nové poznatky budou mít trvalejší hodnotu. A vždycky je dobré mít se na co těšit, i když půjde o úplnou drobnost. Učení tak půjde lépe a rychleji.

 

  • Naučte žáka vybírat z textu to nejdůležitější. Učebnice jsou často přesycené textem, ale jen část z něj žáci opravdu potřebují. Nenuťte je, aby se učili všechnu tu „omáčku“ okolo. Vyberte jen to podstatné. Někomu pomáhají výpisky, někdo si raději vypíše kratší souvislý text. A pokud žák látku hned napoprvé nepochopí, zkuste sáhnout po jiném zdroji, internetu nebo encyklopedii. Velmi pomáhá také kreslení obrázků, i když třeba vůbec neumíte kreslit.

 

  • Při učení se jazyků mluvte. Není nic horšího, než když žák neumí a bojí se „mluvit“. Jak na studium jazyků? Právě u nich jde především o dialog. Žáci často chápou gramatiku, umí si text přeložit do češtiny, zvládnout napsat slohovou práci. Ale když mají promluvit, dát dohromady své myšlenky a přeložit je do cizího jazyka, nevědí si rady a tápou. Mluvte s nimi a naučte je, že udělat chybu je přirozené. Každý z nás se učil chodit, mnohokrát jsme spadli a někdy se zachytili o předmět v naší blízkosti, přesto chodit umíme. Chtělo to spoustu pokusů, častokrát jsme „spadli na zadek“, ale zvládli jsme to. Stejně tak můžeme zvládnout i cizí jazyky. A Jak poznáte, že je Vaše dítě talent na jazyky?

Není předmět jako předmět

Celou dobu píšeme o tom, jak dlouho a jak intenzivně se učit, nebo jak žáka přimět ke spolupráci. Zapomněli jsme se však věnovat konkrétním předmětům a tomu, jak se naučit právě je. Ale ono to vlastně nevadí, protože všechny předměty jsou v tomto prakticky stejné.

Představme si nyní mapu Evropu, namísto jednotlivých států však dejme konkrétní předměty. Některé spolu sousedí, jsou si blízké a tím pádem patří do stejné skupiny. Dějepis k zeměpisu a přírodopisu, angličtina k němčině, francouzštině nebo ruštině, výchovy k výchovám – tělocvik, výtvarka, občanka, výchova ke zdraví. Ale kam zařadit češtinu s matematikou?

Odpověď je velmi jednoduchá. Byť se to nezdá, mají tyto dva předměty společného více než dost. V matematice se probírají grafy, v češtině větné rozbory, slovní úloha zase může vypadat jako příběh, jen ta čísla musíme v onom příběhu najít a správně s nimi naložit. Čeština a matematika jsou výjimečné a člověk si s nimi často láme hlavu. Přesto i matematika je jazyk. Kdekoli na světě řeknete jedna a jedna, vždycky to bude dvě.

A čeština? U ní buďme rádi, že jsme Češi. Víte, jak je těžké naučit cizince česky? Připravit jej na důležité zkoušky právě z našeho jazyka? Úkol je náročný pro obě strany, ale úsilí se vyplatí. Když se může cizinec naučit česky, tak proč my bychom se nenaučili cizí jazyk?

 

Náš článek obsahuje opravdu základní tipy a rady, jak naučit děti učit se, ať už během prázdnin či v průběhu školního roku. Ani prázdninové učení nemusí být mučení. Důležitý je čas a vytrvalost, které učení obětujete. Pokud se ani v případě Vaší veškeré snahy nepodaří dosáhnout požadovaných výsledků, zvažte možnost najít pro žáka lektora.

S jeho výběrem Vám může pomoci Škola Populo, ve které dělají koordinátorky a lektoři vše pro to, aby student odcházel z lekce s úsměvem na tváři. Lektory má Škola Populo po celé České republice, dokáže Vám proto pomoci i v místě, kde nemá pobočku.

Úplným závěrem mějte na paměti, že známky jsou jen předmětem hodnocení, ten test se nemusel podařit přesně tak, jak bychom chtěli, a vždy je čas na nápravu.

“Že danou věc umíme se pozná nejlépe podle toho, že ji dokážeme předat dál – vysvětlit komukoli jinému. A o tom celé učení je.”

 V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel.č. +420 778 092 555, případně formou e-mailu na doucovani@skolapopulo.cz