O nás
O nás Lektoři Zaměstnanci Metodické centrum Nezisková činnost
Doučování
Doučování Výuka jazyků Příprava na zkoušky Online výuka Prezenční výuka
Časté otázky Služby
Služby Vstupní testy Procvičování online Dárkové poukazy
Reference Ceník Galerie Blog Kontakt
Přijímáme studenty na nový školní rok. Pro rezervaci doučování vyplňte kontaktní formulář nebo volejte 730 701 601.
Úvod Blog Školství

Školství

Jak vyplnit přihlášku na střední školu
15. 2. 2021
Školství

V dnešním blogu vám přinášíme konkrétní rady a postupy, jak správně vyplnit přihlášku na střední školu, na co nezapomenout a do kdy a kam přihlášku odeslat. Vyplnit přihlášku na vysněnou střední školu je pochopitelně, vedle splnění dalších stanovených podmínek, důležitým předpokladem pro přijetí. Nejzazší termín pro odevzdání přihlášek na obory bez talentových zkoušek je 1. března 2021. V tomto prvním kole může každý žák odevzdat až dvě přihlášky. V případě, že se žák hlásí na dva obory téže školy, musí i v tomto případě odevzdat přihlášky dvě – pro každý obor jednu.   Kdy a jak přihlášku odevzdat Pro přihlášení na SŠ slouží speciální tiskopis, který v mnoha případech poskytuje žákům či jejich rodičům škola, na které žák aktuálně studuje. V současné situaci je však rychlejší a bezpečnější vyplnit přihlášku elektronicky nebo si ji doma z internetu vytisknout a vyplnit ručně. Ve všech případech však musí být přihláška vlastnoručně podepsána uchazečem, v případě neplnoletosti jeho zákonným zástupcem. Pokud podáváte více než jednu přihlášku, musíte všechny vyplnit shodně vč. informací o ostatních školách, na které se hlásíte. Přihlášku následně můžete podat dvěma způsoby – osobně přímo ve škole, na kterou se hlásíte, či poštou. Preferovaný způsob odevzdání a případné adresy i další kontaktní údaje si vždy ověřte přímo ve škole, na kterou se hlásíte. Tyto informace bývají většinou uvedeny přímo na jejich webových stránkách. Dle aktuálně platných pravidel Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je jednotná přijímací zkouška pořádaná CERMATem povinnou součástí přijímacího řízení pouze pro víceletá gymnázia. U ostatních čtyřletých oborů ukončených maturitou či u nástavbových studií není jednotná přijímací zkouška povinná. O jejím konání či nekonání rozhoduje ředitel školy nejpozději 31. ledna 2021. Pokud rozhodl o jejím nekonání, organizuje škola vlastní přijímací zkoušky. Některé školy využívají jednotnou přijímací zkoušku a zároveň pořádají i školní přijímací zkoušku. Informace o kritériích a průběhu přijímacího řízení jednotlivých škol najdete vždy na webových stránkách vámi vybrané střední školy.   Druhy přihlášek V případě přihlášek na střední školu můžete narazit na celkem čtyři druhy formulářů, které se mimo jiné liší barvou podtisku. Každou z nich využijete pro jinou formu či druh středoškolského studia. Růžově podtištěné formuláře jsou pro denní formu studia, obory s talentovou zkouškou mají modrý podtisk, nástavbové středoškolské studium má hnědý podtisk a pro ostatní formy vzdělávání jako distanční, večerní, kombinované a další slouží formulář se zeleným podtiskem. Všechny formuláře najdete na stránkách CERMATu spolu s dalšími podrobnějšími informacemi na tomto odkazu https://prijimacky.cermat.cz/menu/jednotna-prijimaci-zkouska/prihlasky-na-ss/tiskopisy-prihlasek-na-ss   Jak správně vyplnit přihlášku na střední školu Přihláška má celkem čtyři základní části plus případné přílohy. Nejdůležitější pro všechny části je vyplnit všechny informace správně a pravdivě tak, aby odpovídaly aktuální skutečnosti. Nezapomeňte, že pokud vyplňujete pro téhož žáka více přihlášek, musí se osobní informace na nich shodovat. Skvělým tipem je také speciální QR kód, který již mnoho základních škol svým žákům nabízí. Tento QR kód můžete umístit na přihlášku, střední škola si jej poté jednoduše načte a ihned zjistí osobní informace o daném žákovi a jeho výpis z klasifikace. Nedochází tak k možným chybám či překlepům a pro vás i pro školu to znamená méně byrokracie. První částí přihlášky na střední školu, kterou musíte vyplnit, jsou osobní údaje o uchazeči, případně o jeho zákonném zástupci. Do této kategorie spadají údaje jako jméno, datum a místo narození a rodné číslo. Dále vyplníte kontakty jako adresu, telefonní číslo a e-mail. V této části se také uvádí, zda k přihlášce přikládáte doporučení školského poradenského zařízení v případě, že se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Druhá část přihlášky slouží k vypsání informací o vámi zvolené střední škole, oboru vzdělávání a termínu jednotné přijímací zkoušky, pokud ji škola vyžaduje. Zde uvedete přesný název a adresu školy a také název a kód vámi zvoleného oboru či zaměření. Vybrat si v letošním roce můžete ze dvou termínů jednotné přijímací zkoušky tak, aby se vám termín nekryl s termínem jiné, např. školní či talentové, přijímací zkoušky. Kolonku „termín školní přijímací zkoušky“ nebo „termín talentové přijímací zkoušky“ vyplníte tedy pouze v případě, že vámi vybraná střední škola vyžaduje vedle jednotné přijímací zkoušky ještě speciální školní přijímací zkoušku. Zde je nutné si dobře promyslet jednotlivé termíny a časy zkoušek tak, abyste byli schopni všechny zkoušky absolvovat. Ve třetí části se dokládá potvrzení o zdravotní způsobilosti budoucího studenta, které si musíte předem vyřídit u ošetřujícího lékaře dítěte. Pokud je to vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte či charakteru studijního oboru nutné, je možné doložit také lékařský posudek. Pro každý obor či pro každou přihlášku je nutné doložit zdravotní potvrzení zvlášť. Ve čtvrté části přihlášky je nutné vyplnit záznam o klasifikaci žáka v uplynulém období. To můžete udělat dvěma způsoby. Základní škola vám potvrdí opis klasifikace na zadní straně přihlášky nebo k přihlášce přiložíte vysvědčení / opis vysvědčení či jejich ověřenou kopii. Klasifikace se dokládá vždy za poslední dva roky uplynulého studia. Pokud žák ve chvíli podání přihlášky ještě nedokončil aktuální ročník, dokládá klasifikaci pouze za první pololetí aktuálního ročníku. Nezapomeňte také vyplnit IZO základní školy a počet listů příloh, pokud nějaké přikládáte. Mezi přílohy řadíme ověřenou kopii vysvědčení nebo jeho opisu (pokud škola nepotvrdí opis klasifikace na zadní straně přihlášky) a případný zdravotní posudek.   Na co nezapomenout Na závěr nezapomeňte ještě jednou zkontrolovat, zda jste správně vyplnili svoje osobní údaje, adresu a další kontakty, název školy, název a číslo oboru a zda jste zařídili potvrzení o zdravotní způsobilosti a potvrzení klasifikace. Dejte si také pozor na termíny jednotlivých zkoušek či jejich částí a na webových stránkách školy si ještě jednou zkontrolujte všechna kritéria pro přijetí na vysněnou střední školu.  Pokud si s něčím nevíte rady, neváhejte se obrátit na třídního učitele vašeho dítěte, na střední školu, na kterou se hlásíte, popřípadě na webové stránky CERMATu, kde najdete základní informace, formuláře přihlášek ke stažení, vzory vyplněných přihlášek i důležité rady a tipy. A až budete mít všechno vyplňování a odevzdávání za sebou, můžete se začít připravovat na samotné přijímačky. S těmi vám ve Škole Populo rádi pomůžeme. Na přijímací zkoušky jsme připravili už desítky spokojených žáků a studentů, kteří se tak dostali na své vysněné střední školy. V současné chvíli navíc doučujeme naplno i online, takže děti o nic nepřijdou. Pokud máte o přípravu na přijímačky zájem, neváhejte nás kontaktovat pomocí kontaktního formuláře na našich webových stránkách, kde se zároveň dozvíte více o tom, jak příprava se Školou Populo probíhá. A pro ty, kteří chtějí být připraveni na 110 %, nabízíme také možnost vyzkoušet si přijímací zkoušky nanečisto. Těšíme se na vás!

Terciární vzdělávání aneb kam za dalším studiem?
6. 3. 2020
Školství

Střední škola, vyšší odborná škola, vysoká škola, kdo se v tom všem má vyznat? Institucí nabízejících vzdělávání v terciárním stupni je nepočítaně. Studenti ještě nesložili ani povinnou maturitní zkoušku a už se mají rozhodnout, zda budou ve studiu pokračovat. Úkol je to pro řadu z nich složitý. A přitom se termíny podání přihlášek k terciárnímu stupni vzdělávání neúprosně blíží. V tomto článku se pokusíme vám s výběrem pomoci. Porovnáme soukromé a veřejné školy, školy vysoké a vyšší odborné a neopomeneme uvést ani termíny odevzdání přihlášek.   1. Veřejná nebo soukromá škola Jako první je důležité se rozhodnout, jestli preferujete veřejnou, nebo soukromou školu. Každá z těchto možností má své výhody i nevýhody. Hlavní nevýhodou studia na soukromé škole je školné, na škole veřejné platí školné za studenta stát. Se studiem na veřejné škole je často spojeno několik typických a častých otázek. Jak dlouho můžu studovat? Řada lidí se mylně domnívá, že student se může vzdělávat pouze do šestadvaceti let. To však není zcela správná úvaha. Zatímco studovat se statusem studenta můžete opravdu pouze do šestadvaceti let, přičemž Vám stát platí pouze určité roky odstudované na vysoké škole, pokud ale studujete déle, musíte si přebývající roky doplatit. Kolik let na vysoké škole mi tedy “zaplatí” stát? V případě bakalářského studia, jehož standardní doba studia je 3 roky, dotuje stát studium po dobu čtyř let. V případě navazujícího, magisterského, studia zaplatí studentovi stát tři roky studia. Z jakého důvodu platí stát rok navíc? Během studia se může stát cokoliv. Onemocníte, opakovaně neuděláte zkoušku a musíte opakovat ročník nebo odjedete například na Erasmus.  U studentů se často stává, že po maturitě nastoupí na vysokou školu a obor, který si vybrali, jim takříkajíc “nesedne”. V takovém případě přichází rok navíc náramně vhod.  Studenti navazujícího studia odjíždí právě v tomto stupni vzdělávání často na Erasmus nebo jiný studijní pobyt do zahraničí. Ne vždy jsou však všechny předměty, které student absolvoval v zahraničí, uznány na domovské škole. Tady přichází opět na řadu rok navíc, v němž student absolvuje předměty zbývající. Na Erasmus může student odjet také v rámci bakalářského studia, a to nejdříve ve 2. ročníku. I tady má poté možnost prodloužit si bezplatně o rok studium. Kolik studentů se hlásí na veřejné/soukromé školy? Další výhodou školy soukromé, a nevýhodou školy veřejné, je počet studentů. Zatímco soukromé školy navštěvují studenti v řádu několika desítek, maximálně stovek, největší veřejné univerzity u nás mají studentů i několik tisíc. Proto mají studenti soukromých škol několik výhod, např. individuální přístup a studium v menším kolektivu. Zatímco na veřejné škole by se mačkali v aule se stovkami dalších studentů, na škole soukromé je jich jen několik desítek. Dalším pozitivem výhodou je také fakt, že student není pouze číslo. Zatímco na veřejných školách se studenti “ztratí v davu”, soukromé školy si zakládají na spokojenosti studentů, na komorní atmosféře a přátelském vztahu vyučujících a studentů. Je docházka povinná? Největší nevýhodou vysokých škol obecně je povinná a dobrovolná účast na přednáškách, cvičeních a seminářích. Berme to teď obecně, každá škola, ať už veřejná, nebo soukromá, může být dobrou i špatnou výjimkou. Některé vysoké školy mají povinnou celou docházku, tedy přednášky, cvičení i semináře, jinde jsou povinné jen cvičení a semináře. A někdy dělají školy pro studenty i něco navíc, pořádají například přednášky osobností z daného oboru nebo zajistí zajímavého hosta, který studenty motivuje k dalšímu studiu. V každém případě doporučujeme chodit i na přednášky, které nebudou povinné. Cvičení a semináře totiž z přednášek často vycházejí, a pokud přednášku neabsolvujete, často pak učivu neporozumíte a na cvičení či semináři jste vlastně úplně zbytečně. 2. Vysoká škola nebo vyšší odborná škola V minulém bodě jsme se věnovali rozdělení škol na veřejné a soukromé, nyní obdobným způsobem porovnáme školy vyšší odborné a školy vysoké.  Jaký je rozdíl mezi vyšší odbornou a vysokou školou? Na škole vysoké se jedná o titul akademický: bakalář, magistr nebo inženýr. Na vyšší odborné škole naopak mluvíme o titulu neakademickém: diplomovaný specialista. Bakalář i diplomovaný specialista jsou tituly, které studenti získávají po třech letech studia.  Pokud chce vysoká škola otevřít obor, který bude vzdělávat budoucí odborníky, musí mít specialisty z daného oboru, kteří budou studenty vyučovat a obor zaštítí. U škol vyšších odborných je situace poněkud obtížnější. Pokud chce škola otevřít daný obor, musí získat stanovisko několika institucí a jejich kladné vyjádření. K tomu patří také to, že vyšší odborná škola nemůže otevřít obor, pokud po odbornících právě z tohoto oboru není poptávka na trhu práce nebo již obor v okolí existuje a absolventů je každoročně dostatek. Vyšší odborné školy zpravidla nabízejí svým studentům přestup na partnerskou vysokou školu, kde mohou získat bakalářský titul při zkráceném studiu. Při této variantě studia jsou některé předměty z vyšších odborných škol studentům vysokými školami uznány, tedy akceptovány jako absolvované, a studenti pak navštěvují jen ty předměty, které jim z daného oboru chybí. Zkrácené studium může trvat jeden až dva školní roky. Musím do školy chodit každý den? Už při rozdělení veřejných a soukromých škol jsme se zmiňovali o přednáškách, cvičeních a seminářích, nyní tuto informaci ještě doplníme.  Velkou výhodou vysokých škol je možnost samostatného vytvoření rozvrhu. Studenti dostanou seznam povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů, ze kterých si vybírají právě ty, které je zajímají. Povinné předměty musí navštěvovat a úspěšně absolvovat všechny, z povinně volitelných si mohou vybírat, a pokud jim stačí počet kreditů, volitelné předměty už navštěvovat nemusí. Studenti si také mohou vybírat z různých časů, ve kterých se přednášky a cvičení konají. Je proto možné nakombinovat si rozvrh tak, aby student chodil do školy pouze třikrát v týdnu, nebo měl alespoň jeden pracovní den volný. Velkou nevýhodou vyšších odborných škol je stálý rozvrh. Protože je studentů ve třídách malý počet, školám se nevyplatí vypisovat více časů téhož předmětu. Z tohoto důvodu nabízejí vyšší odborné školy pouze konkrétní předměty v konkrétní časy, které se přímo váží k danému studovanému oboru. Co jsou to kredity? Kredity si můžete představit jako body, přičemž každý semestr musejí studenti nasbírat určitý počet bodů, jinak nepostoupí do dalšího ročníku. Každý předmět, který student absolvuje, je jinak náročný a obecně platí, že čím náročnější předmět je, tím více bodů (kreditů) získá. Jak je to s praxí? Na vysokých školách převažují znalosti teoretické, naopak vyšší odborné školy se snaží propojovat teorii s praxí a každá z vyšších odborných škol často vysílá své studenty “do terénu”, kde si ověřují, že znalosti získané ve školní lavici mohou využít i v praxi. Semestr je zakončen zkouškovým obdobím, kdy vyučující zkoušejí studenty z probrané látky.  Která škola je lepší? Na tuto otázku nedokážeme odpovědět, protože záleží na úhlu pohledu. Pokud zohledníme pouze titul, většina lidí odpoví, že lepší je určitě škola vysoká. Bakalář je přeci více než diplomovaný specialista. Pokud se ale zaměříme např. na praktické dovednosti a propojení teorie a praxe, zjistíme, že škola vyšší odborná jednoznačně zvítězí. 3. BBA, MBA, LL.M. Že Vám tyto zkratky nic neříkají? Nevadí, pojďme se na ně společně podívat. BBA, MBA, LL.M. a řada dalších zastupují manažerské vzdělání. Bachelor of Business Administration, zkráceně BBA, je titul typický pro anglosaský svět a uvádí se za jménem. Studium BBA je vhodné pro studenty, kteří přicházejí rovnou ze středních škol. Po absolvování a získání titulu BBA mohou studenti pokračovat v navazujícím studiu a získat MBA nebo LL.M. Program BBA lze studovat distančně nebo online v českém nebo anglickém jazyce, studium trvá 10 měsíců. Master of Business Administration, zkráceně MBA, je prakticky zaměřené vzdělání pro střední a vyšší management. Program lze, stejně jako BBA, studovat distančně nebo online v českém nebo anglickém jazyce. Studium tohoto programu trvá 12 až 14 měsíců.  Posledním zmíněným je LL.M., neboli Master of Laws. Toto studium je určeno nejen uchazečům s předchozím právním vzděláním, ale také uchazečům, kteří s právem pracují i bez předchozího právního vzdělání a kteří si chtějí doplnit kvalifikaci. Program lze studovat opět distančně nebo online v českém jazyce a studium trvá 12 až 14 měsíců.  4. Do kdy musím odevzdat přihlášku? Záleží na typu školy a jejím rozhodnutí. Pokud školu teprve budete hledat, můžete použít webovou stránku seznamškol.eu., která Vám podle požadovaných kritérií vyhledá všechny dostupné školy. Pokud danou školu rozkliknete, naleznete zde konkrétní webové stránky školy, na kterých bude uvedeno přesné datum, do kdy a kam musíte přihlášku odevzdat. Přehled vysokých škol můžete najít také na wikipedii. Obecně však platí, že čím dříve přihlášku odevzdáte, tím je to lepší. Platí také, že většinu přihlášek lze vyplnit elektronicky přímo na stránkách zvolené školy. Stále se rozhodujete, jestli VOŠka nebo VýŠka? Pokud stále váháte, zkuste se orientačně podívat na školy ve Vašem okolí, možná se Vám některá natolik zalíbí, že na ni nastoupíte. A pokud si říkáte, že studovat nemá cenu, přečtěte si náš předešlý článek. Dočtete se v něm o tom, že vzdělání je dnes nutností. A studiem si přece přinejmenším alespoň o něco prodloužíte mládí.

Volba střední školy je jen na vás...
2. 3. 2020
Školství

Zatímco na středních uměleckých školách je již přijímací řízení v plném proudu, ostatní střední školy teprve provádějí potenciální zájemce po svých prostorách a sdělují jim ty nejdůležitější informace. Vybrat si tu nejlepší střední školu ovšem není jen tak a pro budoucího studenta je to velmi důležité rozhodnutí. Přijímací řízení se neobejde bez podání přihlášky a abyste se v tom moři informací neutopili, napsali jsme pro Vás následující článek. Není škola jako škola… Středoškolských oborů je mnoho, těm uměleckým spolu s uměleckými školami a oborům nástavbovým jsme se věnovali v samostatných článcích. Nyní se zaměříme na obory další, maturitní a učební obory na gymnáziích a odborných středních středních školách.  Studium na gymnáziu se nejčastěji dělí podle jeho délky na: - osmileté, na které nastupuje žák po ukončení pátého ročníku, první část studia tedy nahrazuje druhý stupeň základní školy a druhá část pak školu střední, - šestileté, žák na ně nastupuje po ukončení sedmého ročníku na základní škole, - čtyřleté, na ty se žák hlásí z deváté třídy a součástí jeho rozhodování je i možnost volby zaměření konkrétního gymnazijního oboru, mezi něž patří například třídy jazykové, humanitní, lékařské nebo přírodovědné.  Kromě výše zmíněných existují také školy vyučující předměty v cizích jazycích nebo gymnázia se sportovním zaměřením, na která se však vztahují přijímací podmínky jako na umělecké školy, je tedy nutno spolu s jednotnou zkouškou CERMAT vykonat také zkoušku talentovou. Nesmíme opomenout ani gymnázia církevní, která najdeme v mnoha podobách.  Velkou raritou je u nás Mensa gymnázium, které sídlí v Praze. Hlavním bodem, ve kterém se odlišuje, je vzdělávání mimořádně nadaných studentů. Studentů, kteří složili IQ test a dosáhli více než 130 bodů. Obory maturitní jsou takové, které studenta připravují k úspěšnému složení maturitní zkoušky na konci studia. V průběhu čtyř let se žáci usilovně připravují na státní i školní část maturitní zkoušky. Velkou výhodou, ale i nevýhodou, u maturitních oborů na odborných středních školách je vzdělanost studenta v jednom konkrétním směru, ať už technickém, či humanitním. Právě vzdělání v konkrétním směru může studentovi velmi pomoci při dalším studiu na vysoké škole nebo při výkonu povolání. Ti studenti, kteří maturitní obor studovat nechtějí, mají možnost vzdělávat se v oboru učebním. Střední školy nabízejí širokou škálu učebních oborů, od automechanika až po zahradníka. Výuka zde probíhá jinak než na výše zmíněných typech škol. Jeden týden škola a jeden týden praxe, takový je častý průběh studia, není to ale pravidlem. Velkou výhodou učebních oborů je praktické odborné vzdělávání, žáci získávají v průběhu studia dovednosti a zkušenosti ve zvoleném oboru. Školy nabízejí praxi v podnicích a firmách, které mohou být školní i soukromé. Státní nebo soukromá škola??? Uvažujete o státní škole? Nebo dáte raději přednost škole soukromé?  Ve společnosti se můžeme setkat s názorem, že právě soukromé školy jsou špatné nebo nedokonalé, že studium na nich je lehké a student nemusí nic dělat. Někteří rodiče soukromé školy odsuzují, říkají o nich jenom to nejhorší, aniž by o nich něco věděli. Naproti nim stojí právě příznivci soukromých škol. Rodiče, kteří se, nehledě na názor ostatních, o tyto školy zajímají.  Ať už se setkáváme se školou soukromou nebo státní, názor si musí vytvořit každý sám. Jednotlivé školy mají svá specifika, v něčem se jim daří lépe a v něčem hůře. Při výběru školy je nezbytný objektivní pohled a hodnocení. Soukromá gymnázia a střední školy obecně v lidech často vyvolávají představu, že je musí zvládnout každý, když si za to platí. Existuje spousta mýtů vytvořených o soukromých školách, ovšem skutečnost je často někde úplně jinde. Naopak o státních školách se zase někdy  říká, že nevzdělávají stejně kvalitně jako školy soukromé.  A když už jsme u toho, víte, proč se na soukromých školách platí školné? Většinou je to doplatek za nadstandartní vzdělávání. Soukromé školy mohou být stejně jako školy státní dotovány, velká část z nich však nabízí něco navíc, za což si rodiče studenta musí připlatit. (Pokud to tedy není dotováno zřizovatelem.) Některé školy, soukromé i státní, Vás mohou mile překvapit. Proto se nenechte zmást označením soukromá škola nebo zkratkou s.r.o., zajděte se na ně osobně podívat nebo si o nich zjistěte více informací.  Jak vybrat tu nejlepší školu? Každý student má jiné preference a očekávání, řada žáků už si tu „svou“ školu vybrala, a nic nehne s jejich názorem. Jenže jsou zde i tací, kteří se stále nemohou rozhodnout. Právě pro vás jsme sepsali otázky, které by měly při výběru typu vzdělávání a školy pomoci. 1. Chci studovat všeobecně? To znamená, že nemám vyhraněný konkrétní obor, avšak chci pokračovat ve studiu na vysoké škole.  Pokud žáka studium baví a chtěl by pokračovat ve studiu na vysoké škole, je pro něj nejlepší možností všeobecné gymnázium. 2. Chci se vydat konkrétním směrem? Žák nemusí přesně vědět, co chce dělat celý zbytek života, pokud ovšem zná směr, kterému se chce věnovat, bude pro něj rozhodování jednodušší.  Pokud chce žák pokračovat ve studiu na vysoké nebo vyšší odborné škole, nabízí se možnost lyceí (přírodovědecké, lékařské, sportovní …) nebo gymnázií. Lyceum se přitom omezuje na konkrétní odvětví, např. příroda, lékařství nebo sport. Při volbě gymnázia se student může zaměřovat například na jazyky. A v čem se lycea a gymnázia liší? Vzdělávání na lyceu a gymnáziu je podobné, rozdíl je především v tom, na co se studium zaměřuje. Studenti gymnázií i lyceí studují stejné základní předměty, rozdíl je podle zaměření, gymnázia se zaměřují spíše na jazyky, lycea na konkrétní odvětví. Tyto předměty mají pak nastavený týdenní počet hodin, který se může lišit podle jednotlivých škol. 3. Chci studovat konkrétní obor? Chci mít odborné vzdělání? V případě, že žák ví, co by chtěl studovat, a zároveň chce mít odborné vzdělání, přichází na scénu střední odborné školy, které, jak už jsme psali výše, nabízejí množství oborů. 4. Baví mě studovat? Chci mít maturitu, nebo budu studovat učební obor? Jsou studenti, které nebaví pobyt ve škole a sezení ve školní lavici. Raději jsou venku a dělají něco praktického. V takovém případě bude nejlepší variantou učební obor. Student zde získá znalosti a dovednosti v něčem konkrétním, nebude ho nic držet ve školní lavici a studium ho tak bude bavit. Pokud se takový student rozhodne, že by chtěl studovat dál a touží po maturitě, není nic jednoduššího než nástavbové studium. Pokud žáka ale studovat baví a zároveň ví, jakému oboru by se chtěl věnovat, je jednoznačnou volbou maturitní vzdělávání. Odborné školy vhodně kombinují teorii s praxí, zaměřují se na konkrétní obor a věnují mu většinu času, který student ve škole tráví. 5. Už máte vybráno? Nebo se ještě rozhlížíte? Při výběru školy je důležité, aby si student vybraný obor zvolil opravdu sám, alespoň z velké části, aby ho studovat chtěl a měl k němu blízko. Není nic horšího, než když se student bude ve škole nudit a jen koukat do mobilu, takoví studenti na školách brzy končí. Malá rada: Nechejte budoucího studenta, ať si volbu oboru řídí sám, najde si informace na internetu a přijde s něčím konkrétním. Potom si s ním popovídejte, proč se mu daný obor líbí a proč by ho chtěl studovat. Pokud máte nějaké tipy, řekněte mu o nich, ale až poté, co si ho vyslechnete. Udělejte si chvilku času, sedněte si a diskutujte. Jmenujte všechna pro a proti. Nebojte se otevřít novým možnostem. POZOR: Termín odevzdání přihlášek na střední školy je... Když už se pro konkrétní školu rozhodnete, hlídejte si termíny. Přihlášky na střední školy musí být letos podány do 1. března 2020. Každá škola si sama určuje, co může uchazeči při přijímacím řízení „pomoci“. Touto pomocí myslíme diplomy, certifikáty nebo ocenění, které mohou při přijímacím řízení přidat body, a rozhodnout tak o konečném umístění uchazečů. Někdy se už i samotná účast na soutěži počítá, proto se na tyto možnosti „pomoci“ nezapomeňte zeptat.  Na závěr tohoto článku bychom Vám i studentům chtěli popřát hodně štěstí při výběru střední školy a také u následného přijímacího řízení, potažmo přijímacích zkoušek. Ale o nich zase někdy příště… „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ - Lucius Annaeus Seneca

Nástavbové studium aneb vzdělávání beze spěchu
2. 3. 2020
Školství

Otázka: “Mám si dodělat maturitu?”, napadne v průběhu studia snad každého učně. Důvody, proč se dotyčný rovnou nerozhodl pro maturitní obor, se různí. Dva z nich ale zaznívají nejčastěji: strach či obavy a pohodlnost, nechuť. Tyto důvody se přitom netýkají pouze žáků základních škol. Setkáváme se s nimi i u dospělých, kteří si s myšlenkou dodělání maturity dlouho pohrávají, jenže nevědí, jak a kde začít. A právě tím se v následujícím článku budeme zabývat. Proč učební obor? Než se začneme věnovat maturitě, pozastavme se na chvíli u důvodů, které Vás možná přiměly jít na nematuritní obor.  Nechtělo se mi učit? Tři roky jsou méně než čtyři, a to je pro mě výhodné? Zastavil mě strach? Okolí říkalo, že nemám na to, abych udělal/a maturitu? Na maturitní obor mě nevzali? Možná jste se ve výše zmíněném našli, ale věřte, že jsou to často jenom překážky ve Vaší mysli, které nemají reálný základ.   Samozřejmě, že spousta z Vás se ztotožní s tímto výrokem: “Chtěl jsem se vyučit řemeslu a učební obor mi to umožňoval.” Pokud Vás řemeslo baví, bylo to skvělé rozhodnutí, za takovou odpověď se student určitě nemusí stydět. Důležité ale je si uvědomit, že maturita je úspěch, který nezahanbí člověka v žádné době. Jak už tomu bylo kdysi, je tomu tak i dnes, a nejspíš se to moc nezmění ani za několik let. Je to meta, které může dosáhnout jak student, který se přihlásil na maturitní obor, tak také ten, který začal oborem učebním. Maturita je jenom slovo … Pokud bychom se zeptali dětí v mateřské škole nebo na prvním stupni základní školy na otázku: “Co je to maturita?”, dostaneme mnoho různých odpovědí.  Aniž by věděli, co to doopravdy je a proč se jich na to vlastně ptáme, něco si představí a pokusí se nám svou představu vysvětlit, možná, že už to slovo někde slyšeli…  Film Jumanji jste viděli? Nedávno mělo snad ve všech kinech premiéru jeho nové zpracování. Hrdinové filmu, studenti, se tehdy omylem dostali do hry Jumanji, a aby z ní mohli odejít, museli ji dohrát. Představte si sami sebe v takové hře. Jediná cesta ven je ji úspěšně zvládnout. Krok za krokem, úroveň po úrovni. Nikdo po Vás přeci nechce, abyste ji udělali během týdne. Pěkně pomalu a klidně zdolávejte překážky. I maturitní studium má své úrovně … V každé úrovni této hry, přípravy na maturitu, na Vás čeká spousta překážek a úkolů, je nutné pozorně naslouchat a všímat si věcí okolo. Jedna úroveň je jako pololetí nebo čtvrtletí, na jehož konci píší studenti ve školách testy a učitelé je zkouší. Nic ale není tak hrozné, jak se na první pohled může zdát.  Středoškolské vzdělávání má jednu obrovskou výhodu, a sice “záchrannou síť”, která se pod Vámi rozprostírá. Pokud budete chtít a nezanedbáte přípravu, učitelé Vám rádi pomohou a poradí. Nenechají Vás spadnout na zem, v tom je výhoda maturity. Sami vycítí, že je něco špatně, že se třeba bojíte nebo si nejste jistí. Pokud jste se po celou dobu studia připravovali, navedou Vás otázkami ke správné odpovědi a Vy si pak určitě na něco vzpomenete. Mít informace neuškodí … Když už jsme se podívali na důvody, proč možná maturitu nemáte a odsunuli jsme překážky, které Vás od ní odrazují, pojďme se teď společně podívat na to, co je třeba udělat, abyste maturitu získali.  Vyhledejte si obor, který chcete studovat Mnoho škol má možnost dvouleté nástavby, případně přestup na probíhající maturitní obor, zeptejte se proto nejprve na své škole. Pokud už nechcete na současné škole pokračovat, ale máte zájem se dále ve svém oboru zdokonalovat, vyhledejte si takový obor na jiných středních školách. Určitě se vyplatí zajít se na danou školu podívat osobně. Dny otevřených dveří probíhají většinou po celý leden, některé školy nabízejí také možnost domluvit si na konkrétní den individuální setkání. Podejte si přihlášku Přihlášku si můžete vyzvednout přímo na  škole, kam se chcete hlásit, stáhnout ji z webových stránek a vytisknout nebo o ni požádat na škole, kterou právě studujete.  Pečlivě a čitelně vyplňte všechny potřebné údaje. Přiložte k ní všechno, co škola vyžaduje, např. kopii výučního listu, dále také všechny certifikáty a diplomy, které Vám mohou při přijímacím řízení pomoci. V přihlášce bude nutno uvést prospěch za 2. pololetí 2. ročníku a 1. pololetí ročníku 3. Pokud již máte výuční list, můžete k této přihlášce přidat i jeho kopii. Pokud jste ještě závěrečné zkoušky neskládali, kopii výučního listu dodáte do školy později. Mějte na paměti, že přihlášky mohou být podány do 15. 4. 2020, poté již nebude možné se do prvního kola přijímacího řízení na daný obor přihlásit. Začněte s přípravou na přijímací zkoušky Od školního roku 2016/2017 je na všech maturitních oborech zavedena podmínka vykonat v rámci přijímacího řízení jednotné přijímací zkoušky. Jsou složené z českého jazyka a matematiky a je velmi důležité nepodcenit přípravu. Mise přijímací zkoušky začíná. Velmi důležité je také začít s přípravou co nejdříve. Jejda, nevyšlo to … V případě, že Vám první kolo přijímacího řízení nevyjde a Vy se na obor nedostanete, nezoufejte a neházejte flintu do žita. Řada škol vypisuje druhá i třetí kola výběrového řízení, ve kterých již není nutné přijímací zkoušky skládat. Rozhoduje zejména celkový prospěch a známky z dílčích předmětů.  Vykročte pravou … Velmi dobře víme, že příprava na přijímací zkoušky je náročná, vyžaduje čas, trpělivost a odolnost. Studenti často neví, kde a jak začít. Bojí se krátkého časového limitu nebo způsobu, jakým jsou otázky v testech kladeny. Proto jsme začali s přijímačkami nanečisto. Jejich příprava zabere mnoho času, přesto tyto testy připravujeme nesmírně rádi, a navíc s pocitem, že budoucím studentům mohou pomoci.  Pokud si sami s přípravou nevíte rady, navštivte některou z našich poboček, zavolejte nám nebo napište. Rádi Vám s přípravou pomůžeme. A naši lektoři poběží ten maraton s Vámi, jen tím cílem si pak už musíte proběhnout sami. 

Umělecké obory aneb talentová zkouška - kde a kdy na ni narazíte
18. 12. 2019
Školství

Už jste uvažovali nad tím, na které střední škole bude Vaše dítě pokračovat ve studiu? Už Vás napadla otázka: „A kam bys chtěl podat přihlášku?“ Víme, že v případě většiny škol je na tyto úvahy ještě brzy. Avšak pokud se chce budoucí student zaměřit umělecky, máte pro podání přihlášky ten nevyšší čas. V našem dnešním článku se zaměříme především na umělecké školy a obory. Jaký je mezi nimi rozdíl, se dozvíte na následujících řádcích. Aneta s Mirkem jsou dva studenti základních škol. Neznají se, přesto mají jedno společné. A to cit pro detail, umělecké nadání nebo talent, zdali to tak chcete nazvat. Přestože se nemohou pyšnit vynikajícími školními výsledky, do umění se zamilovali. Když se Aneta posadí na stoličku a její prsty začnou klouzat po klávesách, vše přestane existovat, obavy se rozplynou a vy zkameníte úžasem. Mirek často své publikum ohromí. Ve chvíli, kdy se mezi herci na pódiu spustí vášnivá debata, se divák ponoří do děje a nevnímá čas. Jak už jste zajisté pochopili, Aneta má talent pro hudbu a hru na klavír, Mirek naopak pro herectví. Jejich rodiče se proto rozhodli, že budou studovat na uměleckých školách. Ale jaký je rozdíl mezi uměleckou školou a střední školou s uměleckými obory? Umělecká škola versus škola s uměleckými obory Zatímco umělecká škola, často ji nazýváme konzervatoří, nabízí jen umělecké obory nebo se na určitý umělecký obor specializuje. Škola s uměleckými obory nabízí také obory klasické, tedy ty, na které není nutné konat talentovou zkoušku. Aby bylo možné se v nabízených školách a oborech zorientovat, uvedeme zde několik příkladů. Konzervatoře: Název školy Studijní obory Město Konzervatoř Duncan Centre Současný tanec - šestiletý Praha Konzervatoř a střední škola Jana Deyla, příspěvková organizace Hudba – Konzervatoř, šestiletý Zpěv – Konzervatoř, šestiletý Ladění klavírů a příbuzných nástrojů – Střední škola, čtyřletý Praha Mezinárodní konzervatoř Praha Hudba – čtyřletý i šestiletý se zaměřením Praha Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka Hudba, Zpěv, Hudebně dramatické umění Praha Konzervatoř Plzeň Hudba, Zpěv – šestileté Plzeň Konzervatoř České Budějovice Hudba, Zpěv České Budějovice Konzervatoř Pardubice Hudba, zaměření klasická hudba Zpěv, zaměření klasický zpěv Pardubice Konzervatoř Teplice Hudba se zaměřenímZpěv klasický, Zpěv populární Teplice Konzervatoř Brno Hudba se zaměřením Zpěv Hudebně dramatické umění Brno Taneční konzervatoř Brno Tanec (11-12letí uchazeči) Brno Konzervatoř P.J. Vejvanovského Kroměříž Hudba se zaměřením Klasický zpěv Kroměříž Konzervatoř Evangelické akademie Hudba – Klasická hudbaZpěv – Klasický zpěv Olomouc Církevní konzervatoř německého řádu Hudba se zaměřenímZpěv se zaměřením na sólový zpěv Opava Janáčkova konzervatoř v Ostravě Zpěv – klasický zpěv, neoperní zpěvHudba – klasická hudbaTanec – klasický tanec, současný tanecHudebně dramatické umění - herectví Ostrava Přijetí ke vzdělávání, zakončení vzdělávání Konzervatoře mají mezi středními školami zvláštní postavení. Jednoznačným kritériem pro přijetí je talent budoucích studentů. Každý uchazeč musí proto projít jednokolovým či více kolovým přijímacím řízením. Zajímavostí je, že většina oborů je šestiletých a žáci si mohou po čtyřech letech udělat maturitu, šestileté studium je pak zakončováno absolutoriem, které studenty opravňuje k využívání titulu DiS. za jménem. Jak jsme již psali, většina oborů je šestiletých a žáci sem nastupují po úspěšném zakončení povinné školní docházky. Výjimkou je obor Tanec, kam se mohou hlásit už jedenáctiletí uchazeči (ukončený 5. ročník ZŠ). V nižších ročnících studia si plní povinnou školní docházku, po které pokračují ve vyšším studiu. Střední školy s uměleckými obory Zatímco konzervatoří najdeme v České republice jen několik, středních škol nabízejících studium uměleckých oborů je o poznání více. Kterou z nich máte nejblíže svému bydlišti, Vám napoví internetová databáze škol Seznamškol.eu. Najdete zde všechny školy, od mateřských až po ty vysoké. Mezi uměleckými obory najdete například obor Umělecký kovář, Vlásenkář a maskér, Modelářství a návrhářství oděvů, Zlatník a klenotník, Tvorba hraček a dekorativních předmětů, Propagační výtvarnictví, Propagační grafika, a další. Více oborů najdete mimo jiné v přehledu uměleckých škol a oborů. Zakončení vzdělávání Obory středních škol s talentovou zkouškou mohou být maturitní i s vyučením. Stejně jako v případě konzervatoří i zde uchazeči musí projít talentovou zkouškou. Jak, kdy a kam podat přihlášku Nejdříve je nutné podívat se na stránky Vámi zvolené školy a zkontrolovat, zdali je obor, který chce budoucí student studovat opravdu otevřen. Jejich seznam najdete v kolonce Vyhlášení přijímacího řízení. Zde také najdete modrou přihlášku, kterou buď vytisknete, nebo ji žák získá ve škole. Tuto přihlášku poté vyplňte, dávejte si přitom pozor, ať se nepřepíšete a přihláška je čitelná. Následně ji doručte do školy. Je na Vás zdali ji do školy donesete osobně nebo ji pošlete doporučeně poštou. Nezapomeňte však na to, že letos je nutné ji odevzdat do 30. listopadu. Přihlášku musíte podat na konzervatoře a střední školy s talentovou zkouškou. Kritéria pro přijetí určuje ředitel dané školy a najdete je na jejích webových stránkách. Uchazeč má možnost podat na umělecké školy hned dvě přihlášky. Je na něm, zdali se bude ucházet o dva obory na jedné škole nebo o jeden obor na každé ze dvou středních škol. Kdy proběhne přijímací řízení Už samotným odevzdáním přihlášky se uchazeč automaticky stává účastníkem přijímacího řízení. Dopisem pak budete vyzváni k účasti na talentových zkouškách, které se budou konat v průběhu ledna. Talentová zkouška Talentová zkouška je několikakolová a má svá specifika pro každý obor. A je dobré nepodcenit přípravu. Například na Janáčkově konzervatoři v případě zvoleného oboru hudebně dramatické umění je dvoukolová. V prvním kole se ověřují předpoklady pro hlavní studovaný obor, jako talentové předpoklady hlasového projevu, estetické cítění, zájem o obor a motivace ke studiu. Pokud uchazeč splní podmínky prvního kola, je pozván ke druhému kolu talentových zkoušek. Druhé kolo se v tomto případě skládá ze dvou částí, první z nich je zkouška z herectví, tedy přednes a herecká etuda, druhou pak zkouška hudebnosti s testem z hudebně teoretických znalostí, zkouška ze zpěvu a zkouška z pohybových předpokladů. Gymnázium se sportovní přípravou Kromě konzervatoří a středních škol s talentovou zkouškou je povinnost podat přihlášku do konce listopadu také na obor Gymnázium se sportovní přípravou. Podobně jako na uměleckých školách, i zde musí uchazeč projít přijímacím řízením se zkouškou jeho dovedností. Kromě ní pak musí uchazeči složit i jednotnou zkoušku, kterou připravuje CERMAT. Co když přijímacím řízením uchazeč neprojde, nepostoupí? Pokud přijímací řízení s uměleckým zaměřením nevyjde, má uchazeč možnost podat si znovu dvě přihlášky koncem února společně s ostatními, kteří se hlásí na neumělecké obory. Vybrat si samozřejmě může jak z oborů maturitních, tak z těch s výučním listem.

Technologie školství a jejich budoucnost
18. 12. 2019
Školství

Přátelé téměř vždy na dosah ruky, stovky filmů stisknutím jediné ikonky, banka přímo kapse, tisíce her v každodenní nabídce. Nejen taková je moderní doba. Technologický pokrok nezastavíme, můžeme se mu však snažit porozumět. Je přece všude kolem nás, od pípající lednice, přes inteligentní zámek domovních dveří, až po spuštění topení na dálku. Někteří technologičtí nadšenci mají své domovy přímo přeplněné digitálními technologiemi. Protože nikdo momentálně neví, kam až technologický pokrok může vést, zaměřme se raději na vzdělávání dětí v této oblasti. Tento článek bude pojednávat o tom, kam technologie a školství směřují a čemu bychom měli v této oblasti věnovat pozornost. Pojem digitální školství Sami se zamyslete, jestli jste už někdy slyšeli o digitálním školství. Kolik z vás si dokáže představit, co se pod tímto pojmem skrývá? A dokážete ho vysvětlit? Řada lidí by asi školu se slovem “digitální” nikdy nespojila. Digitální je například tento článek, je v digitální podobě, nebo třeba digitální fotoaparát. Kdo si ještě pamatuje fotoaparáty, do kterých se musel kupovat film? Fotografie, jež se musely vyvolávat? Dnešní žáci, žákyně, studenti a studentky žijí v domnění, že technologie tady byla vždycky, ne jenom několik posledních desetiletí. Tak co je vlastně to digitální školství? Je to něco, co našim dětem připadá samozřejmé. Pro řadu škol nepředstavuje digitální školství pouze abstraktní pojem, ale realitu. Interaktivní tabule, tablety, počítače, notebooky, výuka přes Moodle, elektronický systém Bakaláři. To všechno je digitální školství. Odvětví školství, které mimo jiné zahrnuje i strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. Strategie digitálního vzdělávání Jde o dokument z roku 2014 schválený usnesením vlády a zaměřující se především na vytvoření vhodných podmínek vzdělávání, které odpovídají současnému stavu poznání. Důležité je tedy vytvořit takové učební metody a formy, které povedou ke splnění učebních cílů ovlivněných rozvojem digitálních technologií a informační společnosti. Ve zkratce se jedná o program zařazení digitálních technologií do výuky a zaměření se na to, aby s nimi žáci a studenti uměli pracovat. Vzdělávání je nejlepší cesta k tomu, abychom digitální technologie používali ke svému prospěchu. Cíle a strategie digitálního vzdělávání Cílů digitálního vzdělávání je hned několik: digitální gramotnost, informatické myšlení nebo otevřené vzdělávací zdroje Digitální gramotnost je schopnost pracovat s chytrými zařízeními a pohybovat se na internetu. Technologie mohou rozvinout výuku i mimo běžný standard. Co se třeba v hodině zeměpisu projít po Machu Picchu? Nebo si v biologii díky 3D animacím prohlédnout srdce? Cílem digitální gramotnosti je, aby žáci věděli jak s technologií pracovat a uměli ji využít ve svůj prospěch. Informatické myšlení je o pochopení žáků, jak stroje a počítače pracují, a o jejich schopnosti dát pokyn, co přesně po přístroji chtějí. Další důležitou součástí je také to, aby počítač požadavek zpracoval a provedl, co po něm zadavatel žádal. Technologie by tedy měly pomoci k pochopení učiva a rozvoji znalostí. Ne všechny školy jsou však na změnu výuky připraveny.  Nezbytné jsou především schopnosti učitelů zapracovat technologie do běžné výuky. Znalosti informatiky se u učitelů zvyšují, avšak většina z nich digitální technologie ve výuce používá spíše pasivně, pouze jako podklad a dokreslení při výkladu. Chybí zde jedna důležitá součást, a sice interaktivní zapojení žáků do výuky. Populárními technologiemi ve školách jsou již zmíněné interaktivní tabule, program Moodle, školní informační systémy, např. Bakaláři, nebo tablety. Učitelé mohou na svém zařízení pomocí speciálního programu sledovat aktivitu žáků a jejich pokrok. I přesto, že tyto technologie stojí nemalé prostředky, řada škol už jimi vybavila své učebny. Mezi žáky je a bude digitální učení velmi populární. Velkým problémem pro krok kupředu jsou především finance, podle NKÚ ČR chybí pro digitalizaci peníze. Prostředky často přicházejí z fondů EU a nepředstavují dlouhodobě stabilní zdroj financování. Jedním z projektů byl Digitální věk – digitální škola aneb chceme se učit moderně, Základní školy Za Alejí v Uherském Hradišti. Cíl zněl: zlepšit vybavenost školy technikou, vytvořit prostorné učebny a tři nové odborné učebny – digitální ICT učebnu, multimediální videokonferenční učebnu a digitální jazykovou učebnu. Budoucnost technologií ve školství A jaká je tedy budoucnost technologií ve školství? Odpověď je nejasná. Můžeme ale předpokládat, že školy budou dále pokračovat ve své digitalizaci, že se digitální doba dostane i do dalších způsobů vzdělávání, a že budoucí generace studentů bude technologie využívat hlavně ke svému prospěchu. Základem této změny k lepšímu je určitě nová generace pedagogů, kteří se do ní pustí s odhodláním a chutí vylepšit a zmodernizovat vzdělávání. Další nezbytnou podmínkou jsou aktivní žáci, žákyně, studenti a studentky, díky kterým se vzdělávání dostane na úplně jinou úroveň. Čemu bychom měli v souvislosti s digitálními technologiemi věnovat zvýšenou pozornost? Základem úspěšné práce s informace je vědět, jak a kde je získám a jak s nimi poté naložím. Lidská paměť není nekonečná, nepotřebné informace zasouvá do pozadí nebo je zapomíná. Právě v uchovávání informací nám digitální technologie mohou významně pomoci. Nepleťme si však chytré uchovávání informací s vlastní leností. Digitální generace spěje k tomu být plně odkázaná na technologie a umělou inteligenci. Nezapomínejme však na nutnost naučit ji i samostatnému logickému myšlení. Takovým úplně jednoduchým příkladem může být třeba práce s mapou. Dnes se povětšinou na cestách odevzdáváme do rukou chytré navigace, která nás z výchozího bodu dovede do zvoleného cíle, ne vždy hned napoprvé a zcela úspěšně. Jenže co se stane, když najednou přestane fungovat? Ztratíme se? V takovém případě se vyplatí umět pracovat s obyčejnou papírovou mapou a zorientovat se podle názvů čtvrtí, ulic a počtu křižovatek. Technický pokrok je velmi důležitý, je součástí každodenního života. Dnes už s ním i někteří senioři dokáží pracovat, používají například chytrou televizi s připojením k internetu nebo dotykový telefon. Málokdy u někoho najdeme klasickou pevnou linku, za pár let abychom se na ni zašli podívat do muzea. Avšak nenechme se unést představami, mějme svůj vlastní názor a nenechme se ovládat – nejsme přece roboti. Jen tak mimochodem, slovo robot je českého původu, použil jej Karel Čapek ve své známé hře, víte jaké? Technologie je důležitá, pokrok je důležitý, stejně tak je ale důležitý náš vlastní rozum a schopnost používat technologie ke svému vlastnímu prospěchu. Využívejme je my, ne aby ony využívaly nás.

České školství versus školství ve světě
8. 12. 2019
Školství

Co Vás napadne, když se řekne slovo ŠKOLA? Základní škola, střední škola, vysoká škola, někoho možná také to, že škola je základ života. Ať už vymyslíte odpověď jakoukoli, téměř vždy Vás nakonec napadne jedno ze dvou jmen – Marie Terezie nebo Jan Amos Komenský. Školní docházku v České republice určitě velmi dobře znáte, ale víte, kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první? Nebo jak vypadala školní docházka za vlády Marie Terezie? A napadlo Vás někdy, že zahraniční školství nemusí být stejné jako to české? Odpověď na nejen tyto otázky Vám poskytneme v následujícím článku. Zavedení povinné školní docházky Jedna z úvodních otázek zněla: „Kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první?“ Pokud si myslíte, že na území dnešních Čech, Moravy a Slezska, pletete se. Přesto pro odpověď nemusíte jezdit nikam daleko. Jako první zavedlo povinnou školní docházku roku 1592 protestanské vévodství Pfalz-Zweibrücken, které se nacházelo na území dnešního Německa. Školství za Marie Terezie Na českém území zavedla tuto povinnost až Marie Terezie, která roku 1774 nechala položit její základy. Později, roku 1869, byl vyhlášen říšský školský zákon, který určoval, že povinná školní docházka začíná v šesti letech a trvá pro chlapce i dívky po dobu osmi let. Základní školství se tehdy dělilo, podobně jako dnes, na dva stupně, školu obecnou a školu občanskou. Obecnou školu navštěvovali nejen žáci od 6 do 11 let, ale také ti, kteří nepokračovali ve studiu na občanské škole. První československé školství Ani po vzniku Československa se školský systém příliš nezměnil. Tehdejší vláda jej jen upravila pro své potřeby. Zákon zavedl společné třídy pro dívky i chlapce, zrušil úlevy z povinné školní docházky a rozdělil vzdělávání. Žáci navštěvovali nejprve obecné školy, po vzoru Habsburské monarchie, a následně pokračovali ve studiu na vyšších obecných školách, městských školách nebo na jedné ze středních škol. Ti žáci (14–16 let), kteří dále na pokračovacích školách nestudovali, povinně navštěvovali kurzy při školách obecných nebo občanských. Školství ve světě Tolik k zavedení školní docházky a ke školskému systému na území dnešní České republiky. Ale ne všude je školství stejné. Světové školství se od toho českého ve větší či menší míře odlišuje, přitom tři základní stupně vzdělávání zůstávají. Základní dělení vzdělávacího systému – stupně vzdělávání: Primární stupeň zahrnuje především povinnou školní docházku, tedy první a druhý stupeň základní školy. Je přitom na konkrétním státě nebo správním obvodu, aby si určil jeho délku. K sekundárnímu stupni vzdělávání se řadí střední školy, terciální stupeň zastupují školy vysoké nebo vyšší odborné. Ne všude však najdeme tytéž formy stupňů a škol. Na následujících řádcích Vás postupně seznámíme se školní docházkou ve vybraných zemích světa. Itálie – Evropa: Jako první se podíváme na Itálii. Tento stát, přestože je nám poměrně blízko, má školství, které se od toho českého značně odlišuje. Hlavně tedy v tříměsíčních hlavních prázdninách. Tento fakt přitom není tak skvělý, jak se na první pohled může zdát. Žáci totiž navštěvují školu i v sobotu. Nástup k povinné školní docházce je přitom stejný, jako v České republice, tedy v šesti letech. Nejprve navštěvují první stupeň, a to až do jedenácti let věku, poté nižší střední školu, která nahrazuje druhý stupeň, a z ní následně ve čtrnácti letech přestupují na školu střední. Povinná školní docházka trvá v Itálii 12 let. Italské děti tedy dostávají ve školách dost zabrat. Čínská lidová republika – Asie: Ale nezůstávejme jen v Evropě, podívejme se také do Asie, konkrétně tedy do Číny, kde povinná školní docházka trvá 9 let. Základní škola má v Čínské lidové republice obvykle šest tříd, tři nižší a tři vyšší. Následuje vzdělávání na nižší střední škole, která má taktéž tři třídy. V průběhu školní docházky se žáci učí stejné předměty, jako v České republice, navíc je zde čínština, což je v tomto státě pochopitelné. Čínské školství přitom velmi rychle sílí, a ačkoli by mělo být, rozhodně není zdarma. Amerika: Západní polokouli v tomto článku reprezentují hned dva státy, jsou jimi USA a Kanada. Hlavní rozdíl mezi českým a americkým školstvím je jednotnost českého školství. Pokud přijdeme na jakoukoli školu v rámci České republiky, vždy se setkáme s podobnými pravidly, průběhem studia, učebnicemi, což v USA neplatí. Spojené státy americké – USA Pokud navštívíme několik škol například v USA, zjistíme, že každá z nich má jiný vzdělávací program, často začíná povinná školní docházka v různém věku dítěte a to od 5 do 8 let, žáci proto ze škol odcházejí mezi 14 a 18 rokem. Je tomu tak díky provinciím, které školy spravují. Prvním stupněm vzdělávání je v USA školka, takzvaná Kindergarden, následuje Primary School, kde žáci studují prvních pět let. Middle School je obdobou našeho druhého stupně, od šesté do osmé třídy,  a na ni navazují High School, kterou žáci navštěvují až do 18 let věku, tedy od devátého až do dvanáctého ročníku. V USA existují pouze všeobecně zaměřené střední školy. Vzdělávání na nich je velmi podobné českým vysokým školám. Student musí za čtyři roky splnit určitý počet kreditů a předmětů. Z těch základních musí absolvovat 8 semestrů angličtiny (počítají se sem i divadlo, proslovy, debaty nebo kreativní psaní), 6 semestrů matematiky a 4 semestry cizího jazyka, nejčastěji španělštiny. Velkou výhodou pro studenty je také to, že střední školy v USA nabízejí velké množství různých předmětů, a to v řádu desítek a stovek. Student se tak může specializovat na konkrétní předmět, který ho baví a chce jej studovat. Kanada V Kanadě mohou být rozdíly i mezi školami v rámci provincie. Školy jsou spravovány tzv. školskou radou, která rozhoduje o důležitých záležitostech škol v obvodu (poplatky za vzdělávání, platy vyučujících, stavební úpravy škol, financování vybavení). O každodenních záležitostech spojených se školou rozhoduje ředitel.Školní docházka trvá v Kanadě 12 let, žáci však mohou studium ukončit i dříve a to konkrétně v 15 letech, pokračování do 18 let je nepovinné. Kanadské střední školy nabízejí žákům ke studiu základní předměty, dále si mohou vybrat předměty, které je zajímají a zdokonalovat se v nich. Běžný školní den trvá 7 hodin včetně 1 hodiny na oběd. Austrálie Mezi státy, které v tomto článku představujeme, jsme samozřejmě nemohli zapomenout na celý kontinent. A to Austrálii. Velkou zajímavostí je doba začátku školního roku. Protože je Austrálie na jižní polokouli Země, roční období zde vypadají úplně opačně než u nás. Největší horko přichází v témže období, v jakém je v České republice zima, proto australský školní rok začíná v únoru a končí v době, kdy k nám přichází zima. Egypt – Afrika: A jako poslední nesmíme vynechat také Afriku, školství je zde všeobecně na nízké úrovni, abychom však některým státům nekřivdili, musíme zdůraznit, že kvalita školství se v Africe velmi liší. Je však faktem, že gramotnost v některých státech je velmi nízká. Státem, který jsme se rozhodli v tomto článku představit jako afrického zástupce, je nám známý a Čechy, Moraváky a Slezany oblíbený a hojně navštěvovaný Egypt. Egyptský vzdělávací systém můžeme v zásadě rozdělit na 2 systémy, státní a soukromý. Ačkoli se to nezdá, tyto dva systémy se razantně odlišují. Zatímco ve státním školství studenti neplatí žádné poplatky, soukromý systém je dostupný jen pro velmi bohaté lidi a cizince žijící v Egyptě. Ve státních školách může být i více než 40 žáků ve třídě a vzdělávání je otevřeno všem obyvatelům. Za vzdělávání soukromé vláda nezodpovídá, je zde menší počet studentů i kvalitnější výuka. Běžná je také výuka v arabštině na státních školách a v angličtině na školách soukromých. Školství je napříč světem velmi odlišné, a ne vždy pro cizince pochopitelné. Ale zkuste se zamyslet. Co by asi řekli žáci a žákyně základních škol, když bychom povinnou školní docházku prodloužili na 12 let? A jak by se tvářili, kdybychom je postavili před úplně jiný vzdělávací systém, než na jaký jsou studenti či studentky zvyklí? Problém se vzděláváním a se systémem obecně by však mohli mít všichni studenti, nejen ti čeští. Velmi zajímavé je srovnání egyptské a britské základní školy. Pro studenty, potomky cizinců žijících v Egyptě, je podle onoho srovnání lepší vzdělávat se na soukromých školách. Každá škola vypadá jinak, na každé škole se jinak učí, proto je nasnadě připomenout jedno přísloví: Jiný kraj, jiný mrav. A to platí i o školství.

Připraví nás škola na další povolání?
8. 10. 2018
Školství

“A čím byste děti chtěly být, až budete velké?” Tak zní otázka, která bývá kladena žákům posledních tříd základní školy. Co nevidět je totiž čeká podání přihlášky na střední a následně i přijímací zkoušky na školu, kterou si zvolí. Bude to jejich první velké rozhodnutí a počet škol, kterých je v nabídce opravdu hodně, jim to nijak neusnadní. Je tedy potřeba volit uvážlivě a s rozumem. Gymnázium je ideální volbou pro studijní typy, přičemž ty nejnadanější děti na něj mohou přestoupit již v páté nebo sedmé třídě. Díky svému obecnému zaměření je gymnázium i přípravou na vysokou školu, protože dítě zde dostane obecný přehled, což mu umožní poté zvolit si jakoukoliv vysokou školu. Výhodou gymnázia je také to, že dítě se ještě nemusí jasně zaměřovat na to, jaká bude jeho další kariéra. Má před sebou totiž ještě minimálně pět let studia na univerzitě. Naopak je tomu však u technicky zaměřených středních škol jako jsou například průmyslovky nebo nějaký řemeslný obor. Tyto obory jsou jasně zaměřené na další praxi a jejich absolventi míří často přímo do pracovního procesu nebo na vyšší a vysoké školy s podobným zaměřením. Nutno se však ptát, je-li žák základní školy, který má 14 let, nebo student, kterému je 18 let, osobnostně připraven jednoznačně určit, jaká bude jeho budoucí kariéra? Může dítě učinit takové rozhodnutí? V první řadě odpovíme na výše uvedený dotaz. A to spíše negativně. Některé děti samozřejmě vědí, že chtějí být automechanikem nebo kadeřnicí, nicméně většina z nich vůbec netuší, co reálné povolání obnáší, že je potřeba se připravit na rutinu a zvážit, kolik by mohly za svou práci brát peněz. Mnohé děti mívají navíc velmi naivní představy o tom, že budou třeba létat do kosmu nebo se stanou slavnou herečkou. Jiné zase mívají nějakého člověka, který je pro ně vzor, jenž je inspiruje nebo oni jej imitují. Děti však po čase zjistí, že jedno ani druhé nemusí být úplně dobrou cestou. V prvním případě jim dojde, že takto výjimečná povolání vyžadují i vysoké napětí sil, cílevědomost a trochu štěstí. V případě druhém dítě často s věkem ztratí o daný vzor zájem. Připraví nás škola na život? Realita je často taková, že k volbě povolání nejsou zralí ani středoškoláci a mnohdy ani vysokoškoláci. Jedním z největších paradoxů našeho školství je jeho nepropojenost s praxí a životem. Školství a realita se mnohdy míjí, stále ovšem existuje závislost jedno na druhém. Například ten, kdo se špatně učí, nesloží maturitu nebo nejde na univerzitu. V pracovním životě mu pak nedokončené vzdělání může přinést skutečné problémy, včetně zaměstnavatelova odmítnutí. Na druhé straně ten, kdo stráví studiem necelých dvacet let a absolvuje s vysokoškolským titulem, vstupuje po státnicích do životních situací, na něž není vůbec připraven. K zaměstnavatelům pak přicházejí sociálně a prakticky nezkušení lidé, kteří neumí jednat formálně u pohovoru, nemají upevněnou pracovní morálku, nevědí kolik si mají říct za práci, netuší, že si musí platit sociální a zdravotní pojištění. Mnozí pak narazí na to, že vlastně ani neví, čím by se mohli živit. A otázka, kterou jim kladli na základní škole je zase zpátky ve hře. Cítí se podvedeni, protože těch mnoho let studijního úsilí není v praxi k ničemu. Nebo to k něčemu opravdu bylo? Na druhé straně ti, co nastoupili do pracovního procesu ihned po základní nebo střední škole, zůstávají často fixováni jen na své povolání, propadají rutině a následně i nudě a platově nerostou. Mnohdy pak ti, co si užili “prodloužené mládí” na univerzitě, kde cvičili mozek, zůstávají flexibilnější, jsou schopni střídat a měnit povolání a často se dopracovat i k dobrému platu nebo alespoň k práci, která je naplňuje. Jen jim to trvá déle, protože musejí najít povolání, kde se uplatní. Tvrdit, že škola nás připraví na život, není tedy úplně zodpovědné a je často zavádějící. Škola nás postupně připravuje na vyšší a náročnější studium, cvičí naše mozkové kapacity a rozvíjí naše schopnosti. Nedává však dětem do života praktické rady ani základní know-how, jak se zorientovat se ve světě dospělých. Chtít po malých dětech, aby si určily povolání již na základní škole, nemusí být ten nejlepší nápad. A odejít do praxe v příliš mladém věku nemusí být vždy výhrou.

Mají domácí úkoly v dnešní době smysl?
2. 10. 2018
Školství

První podzimní měsíc je úspěšně za námi a s ním samozřejmě i první měsíc školní docházky. Písemky se ještě většinou nepíší, ale domácí úkoly jsou zadávány již několik týdnů, a to každý den. Jsou však povinné? Ne, není to šílená otázka. Poměrně nedávno se rozhořel spor mezi rodiči a kantory o to, je-li ve školském zákoně zakotvena jasně definovaná povinnost o tom, že děti musí doma psát úkoly a být za to ještě hodnoceny nebo trestány, pokud je nepřinesou. Vložili se do toho právníci a ukázalo se, že definice zákona je v tomto ohledu poměrně vágní a existuje dosti široký prostor pro interpretaci. Ne všichni rodiče to však vědí, a i kdyby, domácí úkoly jsou tak zažitou a integrální součástí naší školní tradice, že si mnozí tuto otázku ani nepoloží. Můžeme se však ptát, k čemu jsou domácí úkoly vlastně dobré? Zkusme si definovat tři obecné argumenty a najít pro ně nějaké pro a proti. Co je matka moudrosti? No samozřejmě, že opakování. Myšlenka důležitosti intenzivního opakování spočívá na jednoduché úvaze. Čím častěji si něco opakujeme, tím déle si to poté pamatujeme a méně zapomínáme. Zní to logicky, ale v praxi to úplně nefunguje. Mnohdy si totiž dlouhodobě pamatujeme věci, kterým jsme nevěnovali absolutně žádnou pozornost a čas. A na druhou stranu každý z nás zažil to, když se týden bifloval nazpaměť seznam anglických slovíček, který pak uměl odříkat i před usnutím, nicméně po pár dnech si je již nepamatoval a nezná je dodnes. Naše paměť, a zejména ta dlouhodobá, totiž nefunguje na základě drilu a nátlakového memorování pouček, ale spíše na bázi emocí a zážitků. Člověk si jednoduše nezapamatuje fascikly informací, k nimž nemá nějaký vztah, nemá o ně zájem nebo pro ně nemá upotřebení. Jediné, co si dítě tímto drilem možná procvičuje, je krátkodobá paměť, kdy se ve stresu bifluje data, kterým moc nerozumí, a vysype je při vyvolání nebo během zkoušení. K využití dlouhodobé paměti je naopak potřeba zapojit mnemotechnické pomůcky a techniky, které dítě však ve škole nenaučí. Disciplína i po škole! Druhým velkým argumentem pro domácí úkoly je to, že u dětí trénují disciplínu k samostudiu a návyk na to, že je třeba denně plnit nějaké povinnosti. To by mělo fungovat jako zásadní příprava pro další studium nebo dokonce i povolání. Bohužel to neplatí vždy. Kolik dobrých žáků a šprtů má zaručen dobrý život a kariéru? Samozřejmě, že nikdo z nich, protože domácí úkoly a ani samotné studium ve škole nejsou přípravou na životní realitu. Na druhou stranu pro ty děti, které se chystají na střední nebo dokonce vysokou školu, je míra nějaké studijní disciplíny zásadní. Protože třeba taková vysoká škola prověří jejich limity a představy o tom, kolik se toho mohou naučit a jak málo času na to budou mít. Na druhé straně krácení volného času dětem, které mají doma k tomu, aby relaxovaly a mohly si hrát, může mít i opačný účinek, protože jim bere chuť ke studiu a vyvolává u nich chronickou nervozitu. Mnoho dospělých, kteří prošli klasickými základními školami, možná dodnes netuší, odkud se bere jejich permanentní stres, nejistota a napětí z toho, že nemají něco hotové. Nemůže to mít na svědomí úkolový dril? A zbytek si projdete doma za domácí úkol… Výše zmíněnou větu slyšel asi každý nejednou na konci hodiny. Nestíhá se, osnovy jsou moc nabité a tak se látka přesouvá na samostudium na doma. Mnozí učitelé dokonce i diktují strany, které si mají děti dočíst doma a pak se počítá s tím, že látka byla probrána. Je to fér? Kantořina je bezpochyby náročné řemeslo a je to práce taktéž chvályhodná, na druhé straně skoro každá práce umí být vysilující a není úplně fér přenášet odpovědnost na ty druhé, což jsou v tomto případě žáci a často i rodiče. Ti mívají navíc často i náročnější povolání, než učitelé a musí poté se svými dětmi ve svém volném čase psát úkoly. A nemluvíme zde o jednom nebo dvou úkolech, na druhém stupni základní školy dostává žák úkol často z každého předmětu. Co si počneme bez domácích úkolů? Narušovat zavedené zvyky a různá tabu společnosti není vždy ideální. Někdy to může odcizit jednu generaci od druhé, když se té mladší hodně uleví a ona, zejména kolem puberty, začne generaci předchozí vnímat dosti kriticky. Na domácí úkoly, které sice nikdo neměl rád a nechtěl je dělat, jsme byli všichni zvyklí a mnoha dospělým může přijít podivné nebo i nebezpečné, že by je nová generace nemusela dělat. Na druhou stranu proč se mají děti učit po většině dne stráveného ve škole? Navíc když to nenese nějaké zjevně pozitivní výsledky? Děti školu nemilují, neučí se dobrovolně a láskou k látce a výsledky jejich studia se nijak výrazně nezlepšují.

Přijímačky a maturity se blíží
19. 3. 2018
Školství

Po třeskuté zimě se každý z nás jistě těší na jaro. Tedy skoro každý z nás. Na některé žáky základních škol a studenty středních škol totiž čekají již v dubnu první termíny přijímacích zkoušek na střední školu, případně maturitní zkoušky při jejím zakončování. Na středoškoláky během toho ještě čekají zkoušky na vybranou vysokou školu, které probíhají paralelně s maturitní zkouškou a termíny bývají vypisovány i v září. Přijímačky i maturity budí postrach nejen pro to, že jsou zásadními zkouškami, které ovlivní budoucnost dítěte, ale děti se jich obávají, protože vyžadují vyšší míru soustředění a zvládání nervozity. Přijímačky jsou pro žáky základních škol úvodem do typu zkoušek, které jej budou čekat na gymnáziu, a maturant se připravuje na typ zkoušení na univerzitách, kdy bude muset zvládat velké úseky látky v krátkém čase a být schopen samostatné úvahy a interpretace. Řekněme si krátce, jak přijímačky i maturity probíhají. Přijímačky Jednotná přijímací zkouška má velmi přesný intinerář a formální průběh. Mnohé z těchto prvků mohou být zejména pro menší děti dosti stresující. Prvním krokem je volba termínu. Žák má právo na jeden řádný termín a v případě omluvy, kterou musí uznat ředitel školy, termín náhradní. Každý žák má však jen jeden pokus. Řádné termíny jsou dva. Pro čtyřleté obory je to 12. duben a 16. duben. Pro víceletá gymnázia je to 13. duben a 17. duben. Náhradní termíny se konají za měsíc, jsou dva (10. a 11. květen) a nejsou již děleny podle typu studia. Samotná přijímací zkouška se skládá ze dvou částí. První je test z matematiky, a poté test z českého jazyka a literatury. Žáci jsou rozsazeni do lavic vždy po jednom, aby nemohli opisovat. S tím souvisí i to, že nemůže mít nic na lavici, kromě testu. Občerstvení je během zkoušky povoleno, musí však ležet vedle lavice na zemi. Pomůcky jsou také povoleny, jakékoliv připojení k internetu je však zakázáno (mobily musí být vypnuté a uložené mimo lavici). Každý žák dostane od učitele testovací arch, kde je uvedeno jeho jméno a evidenční číslo. Ten si musí žák překontrolovat a test může začít. Časový harmonogram je tento – jednotná přijímací zkouška začíná vždy v 8:30, kdy musí být žák přítomen ve třídě a učitelé mají čtvrt hodiny na nutnou administrativu. Jak již bylo řečeno, zkouška má dvě části. Test z matematiky začíná v 8:45 a žák na něj má 70 minut. Test skončí v 9:55 a následuje přestávka, kdy žáci nesmí opustit budovu školy a musí vyčkat druhé části. Tou je test z českého jazyka a literatury, kdy od 10:50 probíhá opět nutná administrativa a po čtvrt hodině, tedy v 11:05 se začne psát. Žák má na tento test již jen 60 minut. Vše skončí ve 12:05. Pokud má student navýšenou časovou dispozici, poté může být k dispozici o dvojnásobek více času, než je standardní. To se však týká pouze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nebo postižením (např. pokud je potřeba tlumočníka do znakové řeči). Testy jsou po ukončení digitalizovány a elektronicky odeslány k centrálnímu vyhodnocení. Jak zbavit dítě stresu z přijímaček? Vedle nutného doučování jsou ideální volbou přijímačky nanečisto, které přesně simulují jejich průběh, aby si dítě alespoň částečně zvyklo na stres, jež na něj v dubnu čeká. Maturity Maturitní zkouška mívá delší a složitější průběh, než jednotné přijímací zkoušky. Důvodem je její dělení na část společnou, kterou zadává a vyhodnocuje společnost CERMAT, a část profilovou, kterou si zadává a vyhodnocuje škola sama. Student tedy musí během jara podstoupit celou sérii testů a zkoušek, přičemž testy vypsané CERMATEM jsou pro něj bez výjimky povinné a nemůže si ani zvolit termín, kdy je složí. Pro část společnou platí několik termínů. Písemné práce z českého jazyka a literatury se píší již 11. dubna. Didaktické testy z matematiky i českého jazyka se píší mezi 2. – 9. květnem. Výsledky těchto testů dostane žák 15. května od ředitele jeho školy. Mezi 16. – 29. květnem jsou poté uvolňovány výsledky písemných prací. Poté, co je dokončena část společná, následuje část profilová, která začíná již 16. května a trvá až do 8. června. Paralelně s ní probíhá ve stejném termínu ještě poslední část ze společné části, kterou jsou ústní zkoušky. Úplně nejdelší úsek je vyhrazen pro písemné práce pro profilovou část a pro složení praktické zkoušky, a to od 3. dubna do 8. června. Studenti musí všechny zkoušky a testy ze společné a profilové části ukončit do 12. června a deadline pro vyhlášení všech výsledků je 15. června. Jak to zvládnout? Nemá smysl si nic nalhávat, děti nebývají na přijímačky či maturity dostatečně připraveny psychicky a v nervozitě mohou mnohé poplést nebo zapomenout. Pro mnohé je to šok a každý rodič udělá proto lépe, když dítě zapíše na nějaké doučování, které mu pomůže získat alespoň nějakou jistotu. Neváhejte a najděte si lektora nebo doučovací agenturu ještě dnes! Škola Populo je pro to nejlepším řešením!

Na známkách (ne)záleží!
13. 4. 2017
Školství

Jak dopadla ta matika? Jaký ti vychází průměr z češtiny? Jaké bude vysvědčení? Podobné otázky asi nejsou zrovna z kategorie nejoriginálnějších, ale ke škole již téměř neodmyslitelně patří. Neméně časté jsou také diskuse o tom, zda mají školní známky skutečně takovou důležitost a váhu, která se jim mnohdy přisuzuje, anebo zda by měly být v popředí zájmu učitelů, žáků a jejich rodičů v souvislosti se školní docházkou zcela jiné hodnoty a kritéria. Argumenty pro známky Na jednu stranu školní známky jistý význam a vypovídací hodnotu mají. S hodnocením, ačkoliv třeba v úplně jiné formě, jsme konfrontováni v podstatě celý život a pro děti je tak školní stupnice přípravou na reálný život, kdy budou později jako dospělí lidé například v zaměstnání také ohodnoceni dle určitých měřítek, s nimiž nemusí být vždy vnitřně ztotožněni, stejně jako se nám někdy jeví jako nespravedlivá konkrétní známka, již jsme z písemky nebo zkoušení dostali. Zastánci známkování často také zmiňují mezi hlavními výhodami školní škály, tak jak ji všichni důvěrně známe, její standardizovanou a srozumitelnou podobu. Jde tedy o jakousi rychlou informaci od učitele směrem k žákovi či studentovi. Naproti tomu u slovního hodnocení, které některé školy před klasickým známkováním upřednostňují, hrozí nejednoznačné a alibistické věty, z nichž nemusí být žáci a rodiče úplně moudří. Také je třeba zmínit, že školní známky podporují zdravou soutěživost a plní motivační funkci. Konkrétní cíle se samozřejmě mohou lišit dle konkrétních žáků. Někdo chce být nejlepším ve třídě, jiný takzvaně ‘jede na vyznamenání’, někdo chce mít vysvědčení bez čtyřek a pro někoho může být nedostatečná na pololetním vysvědčení tím pravým impulsem ‘jít do sebe’. Pro děti také může být vítanou motivací vidina slíbené odměny za konkrétní prospěch ve škole. Argumenty proti známkám Známkování skrze notoricky známou stupnici lze však samozřejmě na druhou stranu mnohé vytknout. V první řadě je nevýhodou hojně kritizovaný efekt ‘učení pro známky’. To znamená, že jsou žáci a studenti primárně vedeni k tomu, aby dostali dobrou známku a nikoliv k tomu, aby se dozvěděli něco nového nebo aby rozvíjeli přirozenou zvídavost, která je tak vlastní a typická pro menší děti, které ještě do školy nechodí. Pro mnohé žáky je také hrozba toho, že dostanou špatnou známku, ačkoliv se třeba na danou zkoušku svědomitě a pečlivě připravovali, zdrojem neúměrného stresu. Těžko si pak dítě vytvoří k formálnímu vzdělávání pozitivní vztah, pokud chodí dennodenně do školy s nechutí, obavami a celkově nepříjemnými pocity. Dá se řici, že učitel je veden k tomu, aby horší známkou trestal za chybu, přičemž chybování je nedílnou součástí procesu učení. Navíc, známkování nikdy nebude úplně objektivním měřítkem ohodnocení práce žáka či studenta. Většina z nás by asi nalezla u sebe či svého dítěte příklad toho, kdy jednička z daného předmětu udělená konkrétním učitelem má zcela jinou hodnotu, než stejná známka u jiného kantora. Názorně je odlišný metr jednotlivých učitelů vidět například při přestupu na jinou školu. Naše škola neznámkuje, ale pomáhá Co myslíte vy? Jsou známky spíše zbytečným a přežitým elementem, anebo užitečným a nezastupitelným způsobem hodnocením žákovy práce? Ať už se přikláníme na jednu či druhou stranu, faktem zůstává, že druhé pololetí se nám brzy přehoupne do své druhé poloviny a to je ten nejvhodnější čas začít pracovat na tom, aby na konci roku panovala spokojenost. Nejen se známkami, ale hlavně s tím, jakého pokroku jste vy nebo vaše dítě ve škole dosáhli. Anebo v ideálním případě, aby se z neoblíbeného předmětu stal předmět docela pohodový. Všichni naši lektoři jsou připraveni k tomu svým nadšením, přístupem a odbornými znalostmi maximálně přispět.

Nezávazný kontaktní formulář
Na základě vyplněného kontaktního formuláře Vás budeme kontaktovat, zodpovíme všechny Vaše dotazy a představíme Vám služby Školy Populo. V případě, že se s námi chcete spojit jako první, můžete nám zavolat na tel. +420 730 701 601.
+420
V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel. +420 730 701 601, případně formou e-mailu na info@skolapopulo.cz.
Doučujeme také na Slovensku a v Anglii.
Sledujte nás na Instagramu!
© 2021 Vzdělávací centrum Populo
Provozovatelem stránek Škola Populo je Vzdělávací centrum Populo, z. s. IČO: 06746551, se sídlem Horní lán 1257/45, Nová Ulice, 779 00 Olomouc Spisová značka: L 16433 vedená u Krajského soudu v Ostravě.
Používáme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití těchto webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.