Blog

Takřka celý svět se přesunul do online světa. Mnoho zaměstnanců začalo pracovat z domu a totéž čekalo také většinu žáků a studentů. V některých obdobích byli na distanční výuku odkázáni dokonce všichni školáci. Troufáme si říct, že velká část škol nebyla na zrušení prezenční výuky připravena. Školy neměly nejen potřebné IT vybavení, ale ani dostatečně proškolený učitelský sbor, který by věděl, jak na to. Stejně tak nebylo na online výuku připraveno mnoho rodičů, kteří pro své děti museli dokoupit výkonnější počítač, zařídit rychlejší internet či se sami naučit, jak online hodiny spustit. A to vše bylo bohužel na výuce ve druhém pololetí loňského školního roku znát. My ve Škole Populo už jsme v té době měli s online výukou mnohaleté zkušenosti. Stále jsme doučovali především prezenčně v našich učebnách po celé republice, přesto však měla i online výuka pevné místo v našich rozvrzích. Rychle jsme pochopili, že situace je vážná, a začali jsme jednat. Všechny naše lekce, včetně výuky jazyků a příprav na přijímačky či maturity, jsme takřka přes noc přesunuli do online světa a začali jsme nabízet doučování na dálku. Naši klienti tak mohli bez jakýchkoli starostí pokračovat ve studijních plánech pohodlně u sebe doma.   Najít ten správný online nástroj Za celý čas, kdy s online doučováním pracujeme, jsme vyzkoušeli mnoho programů a nástrojů, díky kterým se můžeme vzájemně v online světě spojit. Vedle počítače s mikrofonem a webkamerou je to ten nejdůležitější článek. Ze začátku jsme přemýšleli nad doučováním přes Skype. S tím máme bohužel spíše negativní zkušenosti – při videohovorech docházelo velmi často k výpadkům a také samotná instalace a založení uživatelského profilu je vcelku náročný proces. Dalším nástrojem, který jsme testovali, byl hojně využívaný Zoom. Ani ten nám ale nevyhovoval – celý systém funguje pouze v angličtině, což může být pro mladší žáky i některé rodiče náročné. Při větším počtu naplánovaných lekcí navíc docházelo ke kolizím v rozvrhu. Naši důvěru si nakonec získalo online doučování přes Google Meet. Ten má z našeho pohledu jedinou nevýhodu, a to, že během hovoru nelze posílat soubory. To nám ale vůbec nevadí, protože všechny materiály k online doučování posíláme našim žákům a studentům dopředu a domácí úkoly zase naopak po skončení lekce. Jako největší výhodu Google Meet naopak vnímáme možnost vytvoření stálého odkazu na pomyslnou online učebnu každého našeho lektora. Ve smluvený čas tak oba, lektor i klient, kliknou na příslušný odkaz a jsou propojeni. Každému lektorovi den předem přijde e-mail s rozvrhem lekcí na další den, studentům pak e-mailem přichází odkazy na jednotlivé online lekce. A to vše systém řídí sám. Google svoje produkty také neustále vylepšuje – s poslední aktualizací přišla například možnost využívání pomyslné online tabule, na kterou může lektor i klient během lekce psát. Další novinkou je možnost změnit si pozadí či využívat různé aktivity.   Jak to tedy vlastně funguje Noví zájemci o online doučování se Školou Populo se nás často ptají, co všechno k online výuce potřebují a jak to celé vlastně funguje. Je to vcelku prosté: k naší online výuce klienti potřebují pouze notebook s mikrofonem a webkamerou a také mobilní telefon. Proč mobilní telefon? Při výuce většiny předmětů je důležité, aby měl vyučující se studentem nejen oční kontakt skrze webkameru, ale také aby viděl, co student píše. Díky tomu ho může lektor navést správným směrem nebo ho upozornit, že při řešení příkladu uvažuje nesprávně. A tohoto dvojího vizuálního spojení docílíme právě tím, že k webkameře přidáme ještě mobilní telefon, který nám zároveň snímá to, co student či učitel zrovna píše na papír (držák telefonu si můžete zakoupit přímo u nás). Taková online výuka je už pak k nerozeznání od té prezenční. Více o tom, jak přesně online doučování se Školou Populo funguje, se dozvíte na našich webových stránkách.  Kromě technické stránky věci se nás klienti samozřejmě ptají na to, jaký bude jejich výukový plán, kolik doučování stojí a jak často budou lekce probíhat. Odpověď na všechny tyto otázky je stejná: je to individuální. Naším heslem je “doučování na míru”, a tím se také řídíme. Nejdříve nám řeknete, s čím potřebujete pomoci, co od doučování očekáváte a jaké jsou vaše časové možnosti. My vám poté vypracujeme individuální plán na míru, který vašim požadavkům přesně odpovídá. Zároveň je také možné, že se směr výuky bude během lekcí měnit v závislosti na tom, která témata budou obtížnější a kterým se budeme chtít věnovat do hloubky.    Komu můžeme pomoci V neposlední řadě se nás zájemci také ptají, pro koho je doučování určeno a co všechno jsme schopni doučovat. I zde je odpověď jednoduchá: kohokoli a takřka cokoli. Naše doučování je vhodné pro děti všech ročníků základních, středních i vysokých škol, ale také pro dospělé, kteří se chtějí v nějaké oblasti zdokonalit či začít s něčím úplně novým. Doučujeme všechny předměty od matematiky, prvouky, fyziky a dějepisu až po ekonomii, účetnictví, informatiku a mnoho cizích jazyků. Pro zájemce jsme také schopni zajistit doučování specificky zaměřených předmětů, jako je třeba marketing, psychologie či elektrotechnika. Více o nabídce doučovaných předmětů se dozvíte na našem webu.  Nezáleží tedy na tom, zda potřebují doučování vaše děti, nebo začínáte rozjíždět novou kariéru a chcete se zdokonalit třeba v účetnictví. Nezáleží dokonce ani na tom, zda jste čerstvě v penzi a toužíte si beze strachu objednat espresso ve vaší milované Itálii. Naši zkušení lektoři jsou připraveni vám pomoci s čímkoli, a to i v této nelehké době - online z pohodlí vašeho domova. Těšíme se na vás!

V dnešním blogu vám přinášíme konkrétní rady a postupy, jak správně vyplnit přihlášku na střední školu, na co nezapomenout a do kdy a kam přihlášku odeslat. Vyplnit přihlášku na vysněnou střední školu je pochopitelně, vedle splnění dalších stanovených podmínek, důležitým předpokladem pro přijetí. Nejzazší termín pro odevzdání přihlášek na obory bez talentových zkoušek je 1. března 2021. V tomto prvním kole může každý žák odevzdat až dvě přihlášky. V případě, že se žák hlásí na dva obory téže školy, musí i v tomto případě odevzdat přihlášky dvě – pro každý obor jednu.   Kdy a jak přihlášku odevzdat Pro přihlášení na SŠ slouží speciální tiskopis, který v mnoha případech poskytuje žákům či jejich rodičům škola, na které žák aktuálně studuje. V současné situaci je však rychlejší a bezpečnější vyplnit přihlášku elektronicky nebo si ji doma z internetu vytisknout a vyplnit ručně. Ve všech případech však musí být přihláška vlastnoručně podepsána uchazečem, v případě neplnoletosti jeho zákonným zástupcem. Pokud podáváte více než jednu přihlášku, musíte všechny vyplnit shodně vč. informací o ostatních školách, na které se hlásíte. Přihlášku následně můžete podat dvěma způsoby – osobně přímo ve škole, na kterou se hlásíte, či poštou. Preferovaný způsob odevzdání a případné adresy i další kontaktní údaje si vždy ověřte přímo ve škole, na kterou se hlásíte. Tyto informace bývají většinou uvedeny přímo na jejich webových stránkách. Dle aktuálně platných pravidel Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je jednotná přijímací zkouška pořádaná CERMATem povinnou součástí přijímacího řízení pouze pro víceletá gymnázia. U ostatních čtyřletých oborů ukončených maturitou či u nástavbových studií není jednotná přijímací zkouška povinná. O jejím konání či nekonání rozhoduje ředitel školy nejpozději 31. ledna 2021. Pokud rozhodl o jejím nekonání, organizuje škola vlastní přijímací zkoušky. Některé školy využívají jednotnou přijímací zkoušku a zároveň pořádají i školní přijímací zkoušku. Informace o kritériích a průběhu přijímacího řízení jednotlivých škol najdete vždy na webových stránkách vámi vybrané střední školy.   Druhy přihlášek V případě přihlášek na střední školu můžete narazit na celkem čtyři druhy formulářů, které se mimo jiné liší barvou podtisku. Každou z nich využijete pro jinou formu či druh středoškolského studia. Růžově podtištěné formuláře jsou pro denní formu studia, obory s talentovou zkouškou mají modrý podtisk, nástavbové středoškolské studium má hnědý podtisk a pro ostatní formy vzdělávání jako distanční, večerní, kombinované a další slouží formulář se zeleným podtiskem. Všechny formuláře najdete na stránkách CERMATu spolu s dalšími podrobnějšími informacemi na tomto odkazu https://prijimacky.cermat.cz/menu/jednotna-prijimaci-zkouska/prihlasky-na-ss/tiskopisy-prihlasek-na-ss   Jak správně vyplnit přihlášku na střední školu Přihláška má celkem čtyři základní části plus případné přílohy. Nejdůležitější pro všechny části je vyplnit všechny informace správně a pravdivě tak, aby odpovídaly aktuální skutečnosti. Nezapomeňte, že pokud vyplňujete pro téhož žáka více přihlášek, musí se osobní informace na nich shodovat. Skvělým tipem je také speciální QR kód, který již mnoho základních škol svým žákům nabízí. Tento QR kód můžete umístit na přihlášku, střední škola si jej poté jednoduše načte a ihned zjistí osobní informace o daném žákovi a jeho výpis z klasifikace. Nedochází tak k možným chybám či překlepům a pro vás i pro školu to znamená méně byrokracie. První částí přihlášky na střední školu, kterou musíte vyplnit, jsou osobní údaje o uchazeči, případně o jeho zákonném zástupci. Do této kategorie spadají údaje jako jméno, datum a místo narození a rodné číslo. Dále vyplníte kontakty jako adresu, telefonní číslo a e-mail. V této části se také uvádí, zda k přihlášce přikládáte doporučení školského poradenského zařízení v případě, že se jedná o dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Druhá část přihlášky slouží k vypsání informací o vámi zvolené střední škole, oboru vzdělávání a termínu jednotné přijímací zkoušky, pokud ji škola vyžaduje. Zde uvedete přesný název a adresu školy a také název a kód vámi zvoleného oboru či zaměření. Vybrat si v letošním roce můžete ze dvou termínů jednotné přijímací zkoušky tak, aby se vám termín nekryl s termínem jiné, např. školní či talentové, přijímací zkoušky. Kolonku „termín školní přijímací zkoušky“ nebo „termín talentové přijímací zkoušky“ vyplníte tedy pouze v případě, že vámi vybraná střední škola vyžaduje vedle jednotné přijímací zkoušky ještě speciální školní přijímací zkoušku. Zde je nutné si dobře promyslet jednotlivé termíny a časy zkoušek tak, abyste byli schopni všechny zkoušky absolvovat. Ve třetí části se dokládá potvrzení o zdravotní způsobilosti budoucího studenta, které si musíte předem vyřídit u ošetřujícího lékaře dítěte. Pokud je to vzhledem ke zdravotnímu stavu dítěte či charakteru studijního oboru nutné, je možné doložit také lékařský posudek. Pro každý obor či pro každou přihlášku je nutné doložit zdravotní potvrzení zvlášť. Ve čtvrté části přihlášky je nutné vyplnit záznam o klasifikaci žáka v uplynulém období. To můžete udělat dvěma způsoby. Základní škola vám potvrdí opis klasifikace na zadní straně přihlášky nebo k přihlášce přiložíte vysvědčení / opis vysvědčení či jejich ověřenou kopii. Klasifikace se dokládá vždy za poslední dva roky uplynulého studia. Pokud žák ve chvíli podání přihlášky ještě nedokončil aktuální ročník, dokládá klasifikaci pouze za první pololetí aktuálního ročníku. Nezapomeňte také vyplnit IZO základní školy a počet listů příloh, pokud nějaké přikládáte. Mezi přílohy řadíme ověřenou kopii vysvědčení nebo jeho opisu (pokud škola nepotvrdí opis klasifikace na zadní straně přihlášky) a případný zdravotní posudek.   Na co nezapomenout Na závěr nezapomeňte ještě jednou zkontrolovat, zda jste správně vyplnili svoje osobní údaje, adresu a další kontakty, název školy, název a číslo oboru a zda jste zařídili potvrzení o zdravotní způsobilosti a potvrzení klasifikace. Dejte si také pozor na termíny jednotlivých zkoušek či jejich částí a na webových stránkách školy si ještě jednou zkontrolujte všechna kritéria pro přijetí na vysněnou střední školu.  Pokud si s něčím nevíte rady, neváhejte se obrátit na třídního učitele vašeho dítěte, na střední školu, na kterou se hlásíte, popřípadě na webové stránky CERMATu, kde najdete základní informace, formuláře přihlášek ke stažení, vzory vyplněných přihlášek i důležité rady a tipy. A až budete mít všechno vyplňování a odevzdávání za sebou, můžete se začít připravovat na samotné přijímačky. S těmi vám ve Škole Populo rádi pomůžeme. Na přijímací zkoušky jsme připravili už desítky spokojených žáků a studentů, kteří se tak dostali na své vysněné střední školy. V současné chvíli navíc doučujeme naplno i online, takže děti o nic nepřijdou. Pokud máte o přípravu na přijímačky zájem, neváhejte nás kontaktovat pomocí kontaktního formuláře na našich webových stránkách, kde se zároveň dozvíte více o tom, jak příprava se Školou Populo probíhá. A pro ty, kteří chtějí být připraveni na 110 %, nabízíme také možnost vyzkoušet si přijímací zkoušky nanečisto. Těšíme se na vás!

Od chvíle, kdy Covid-19 vstoupil do našich každodenních životů, uplynul již téměř rok. Od té doby se změnilo mnohé od našich dlouhodobých plánů na cestování, návštěvy a pracovní cesty až po každodenní záležitosti spjaté s našimi pracovními i školními povinnostmi. A právě školy, a především pak jejich žáci, studenti, ale i rodiče, se s nastalou situací museli ve velmi krátkém čase zorientovat. Pokud tedy cítíte, že je i přes veškerou snahu škol situace pro vaše děti nedostačující, nabízíme vám řešení. Se Školou Populo můžete svým dětem pomoci nejen s přípravou na nejrůznější zkoušky, ale také s každodenní přípravou na probíranou látku. Nemusíte se už tedy každý večer trápit nad učebnicemi a sešity, my tyto starosti alespoň částečně vyřešíme za vás.Ačkoli školy i pedagogové dělají vše, co je v jejich silách, někdy to nemusí stačit. Někteří učitelé nemusí být zdatní v práci s IT technologiemi či mají zkrátka technický problém, který neumí vyřešit. Na druhé straně jsou žáci, kteří z různých důvodů nemají přístup k internetu, počítači nebo se opět potýkají s technickými problémy. Další kapitolou je pak náročnost takové online výuky, kdy má jeden pedagog na starosti celou třídu a jen těžko se může každému žákovi individuálně věnovat tak, jak by sám chtěl. V takové situaci je obtížné zohlednit schopnosti a pokročilost jednotlivých studentů a dát každému z nich svůj prostor. V tom podle nás tkví hlavní obtíž při online výuce.Kdy je ten správný čas najít si doučováníNěkteré děti se tak mohou po několika týdnech, či měsících, začít ve výuce ztrácet. Začínají se objevovat zadání, kterým ne dokonale rozumí, není jim jasné, v čem v testu udělali chybu nebo jen nevědí, ve které učebnici či na které straně probíranou látku najdou. Pokud má pedagog ve třídě až 30 dětí, je pro něj samotného obtížné každému z nich individuálně odpovídat na jednotlivé a mnohdy velmi specifické dotazy či jiné podněty. Navíc má mnoho pedagogů doma vlastní děti, se kterými řeší podobné problémy a nejasnosti.Je tedy dobré pozorovat, jak si vaše dítě při online výuce vede. Nejen, zda má všechno potřebné vybavení a zda se aktivně online výuky účastní, ale také jak jí rozumí. Pokud totiž vyvstanou na povrch nejrůznější nejasnosti, student si není jistý, zda správně pochopil zadání nebo by si rád ještě danou látku zopakoval a procvičil, opravil si neúspěšnou písemku a tak dále, pak je ten správný čas na to, začít přemýšlet nad doučováním. Mnozí rodiče se v tuto chvíli mohou začít rozhodovat, zda se mají doučování ujmout sami či nikoli. Někdy určitě postačí domácí debata a problém je vyřešen, někdy to ale není dostatečné řešení. V takové chvílí nabízí Škola Populo pomocnou ruku všem rodičům, kterým online doučování zvláště v období koronaviru můžeme usnadnit.Jak najít správného lektoraMnoho rodičů tedy začne řešit důležitou otázku, a to komu své dítě pro doučování svěří. Jistě si všichni přejí zkušeného, empatického a schopného lektora. A přesně takové u nás ve Škole Populo máme. To potvrzují také číselná data, která říkají, že jsme v lednu 2020 odučili 520 online lekcí, což byl v té době standard. V lednu 2021 to už ale bylo 8 800 online lekcí a poptávka stále roste. Školní online výuka totiž, na základě našich zkušeností, pokryje asi jen 50 % vyučované látky. Mnohdy mají děti pouze dvě nebo tři online hodiny denně, kde se soustředí hlavně na český a anglický jazyk a matematiku. Rodiče se na nás proto obrací hlavně ve chvíli, kdy sami na doučování starších dětí nestačí, nebo při svém pracovním nasazení a péči o mladší děti na doučování nenachází kapacity. Mnohým rodičům také došlo, že ke znovuotevření škol povede ještě dlouhá cesta, a že setrvat pouze na školní online výuce není dlouhodobě udržitelné.Proto děláme vše, co je v našich silách, abychom naši online výuku udrželi na stejně dobré a kvalitní úrovni jako se nám dařilo do teď. Chceme dětem i rodičům pomoci doplnit mnohdy nedostačující školní online výuku. K tomu nám nejvíce pomáhá náš systém individuálního doučování, kdy se jeden lektor při lekci věnuje pouze jednomu studentovi. Oba tak mají dostatek času, aby se poznali, lektor může zhodnotit dosavadní znalosti daného studenta a samozřejmě zjistí, jaký způsob výuky studentovi nejvíce vyhovuje. Společně se mohou vždy dohodnout na tom, čemu se budou věnovat více a která témata jsou naopak jasná. Dle situace mohou více procvičovat, vysvětlovat nebo se některému tématu věnovat více do hloubky. Tento individuální a flexibilní způsob výuky nám dává každému studentovi prostor, kterému se mu při skupinové školní online výuce nedostává. Takoví studenti pak dosahují lepších výsledků ve škole, cítí se jistější, sebevědomější a vědí, že se mají vždy na koho obrátit. Pro zájemce navíc nabízíme možnost zapůjčení IT vybavení, které online výuku ještě více ulehčí.Pokud tedy máte doma žáka nebo studenta, který by si rád procvičil to, na co při školní online výuce nezbývá čas, nebo by se rád věnoval cizímu jazyku či předmětu, který již několik měsíců studuje pouze samostudiem, neváhejte se na nás obrátit. Všichni lektoři Školy Populo jsou tu pro vás nejen v době koronaviru. Kompletní nabídku doučování i poptávkový formulář najdete na www.skolapopulo.cz/doucovani. Těšíme se na vás! 

Novoroční předsevzetí. Pro někoho strašák, pro někoho motivace, jak se pohnout tím správným směrem. Z výzkumů vyplývá, že předsevzetí týkající se vzdělání se objevují mezi deseti nejčastějšími. Nejvíce se pak lidé chtějí vzdělávat v jazycích. Stejně jako fitness centra a posilovny i my ve Škole Populo zaznamenáváme po Novém roce větší poptávku ze strany dospělých právě na základě jejich novoročních předsevzetí. Pomocnou ruku ve vzdělávání totiž nenabízíme jenom žákům a studentům, ale i všem dospělým, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodnou prohlubovat své dosavadní vzdělání či začít s něčím úplně novým. S každým novým klientem přichází i nový příběh Hezké na práci s dospělými je to, že každého z nich k nám přivádí jiný příběh. Někteří přicházejí s poptávkou doučování účetnictví či ekonomie kvůli nové práci nebo zkouškám, někteří chodí na lekce práce s počítačem, protože si chtějí i v pokročilém věku rozšířit obzory a jiní chodí proto, že se jejich život mění o 180°.  Pamatujeme si příběh starší dámy, která se začala učit španělsky, aby si mohla popovídat se svými vnoučaty, která žila ve Španělsku a česky bohužel neuměla. Další klientka se začala učit italsky, aby si mohla popovídat s partnerovými rodiči. A vůbec největší příběh, který si pamatujeme, je o manželském páru, který se natolik zamiloval do Itálie, že se začal učit italsky a následně se do Itálie odstěhoval. Jak pomůže Škola Populo Chápeme, že dodržet vlastní předsevzetí může být někdy náročné, jsme ale přesvědčeni, že každé vzdělání za trochu času a píle jistě stojí. Nikdy není pozdě se začít učit a zdokonalovat tam, kde potřebujete. A už vůbec není nutné to dělat pro někoho jiného. Věnujte čas sami sobě, vyčleňte si pár hodin týdně jen pro sebe a naučte se to, po čem toužíte. A pokud si k tomu vyberete toho správného parťáka, půjde to téměř samo. Ve Škole Populo vám proto nabízíme plnou podporu během studia, učební plán na míru, možnost online výuky, přizpůsobíme se vašim časovým možnostem i pokrokům během studia. Kompletní nabídku vyučovaných předmětů najdete na našich webových stránkách www.skolapopulo.cz  Pokud vás zajímá výuka jazyků, pak navštivte stránky Jazykového centra Populo, kde najdete všechny potřebné informace www.skolapopulo.cz/kurz/individualni-vyuka-cizich-jazyku-pro-dospele V novém roce 2021 se těšíme na stávající i nové klienty a na spoustu nových příběhů, které spolu s nimi objevíme.

Pololetí se pomalu blíží a spolu s ním také pololetní písemné práce a testy, kterých není málo. V takové situaci, ale i před každou jinou písemnou prací, je důležité vědět, na co se s vaší ratolestí zaměřit a co všechno den před zkouškou stihnout. Děti se těchto zkouškových období často bojí a jsou ve stresu. Pomoc rodičů, jejich důvěra a dobrá organizace přípravy jim však může pomoci zvládnout všechno levou zadní. To, co nejvíce pomáhá, je správné soustředění energie na to, co je opravdu důležité. Přečtěte si našich 6 tipů, které mohou vašemu dítěti pomoci s přípravou na jakoukoli zkoušku.   Zopakujte s nimi, co už znají Jestli vaše dítě čeká zkouška v následujících 24 hodinách, není dobré, aby se pokoušelo naučit něco nového. Pod tlakem a stresem z blížící se zkoušky není dětský mozek schopen přijímat a vstřebávat další informace. Je mnohem lepší, když si děti budou opakovat to, co už znají, a budou si například pročítat svoje starší poznámky. Děti si také mohou projít zadaní předešlých písemek od daného vyučujícího, aby byly seznámené se stylem jeho otázek a způsobem hodnocení. Mnohým pomáhá, když si pro lepší zapamatování vymyslí nějakou mnemotechnickou pomůcku, kterou mohou při testu použít. Příklady známých mnemotechnických pomůcek: Římské číslice Ivan Vedl Xenii Lesní Cestou Do Města LaCoDoMo Vitaminy rozpustné v tucích zADEK Čísla IZS Policie 158 (8 jako pouta) Hasiči 150 (0 jako rybník) Záchranná služba 155 (5 jako invalidní vozík) Počty dní v jednotlivých měsících počítáme na kloubech rukou. Kloub znamená 31 dní. Kromě výše zmíněných “berliček pro paměť” si samozřejmě každý běžně vytváří své vlastní pomůcky na základě vlastní fantazie a asociací.     Odměňte je za poctivou přípravu Jestli je vaše dítě nervózní (kdo by se divil!), je důležité jej za odvedenou práci odměnit. A pokud mu uvaříte jedno z jeho nejvíce oblíbených jídel, určitě mu uděláte radost. A jako dezert oblíbená zmrzlina.     Zvedněte jim sebevědomí Ať už vaše dítě čeká maturita nebo jsou pod tlakem kvůli splnění podmínek pro přijetí na vysněnou vysokou školu, je naprosto normální, že o sobě studenti po zkoušce pochybují. I když jim nemůžete zabránit v tom, aby cítili obavy (pokud ovšem nemáte kouzelnou hůlku), připomínejte jim, co všechno už dokázali, a že tuto zkoušku zvládnou stejně tak. Všechna tato pozitivní ujištění z vaší strany jim pomohou myslet mnohem více pozitivně. Sebevědomější postoj = soustředěný mozek.      Povzbuďte děti, aby šly brzy spát Možná budou mít děti nutkání k tomu, aby zůstaly celou noc vzhůru a biflovaly se, ale to může mít spíše negativní dopad na jejich výkon u zkoušky. Povzbuďte je k tomu, aby šly brzo spát a měly alespoň 8 hodin spánku. Probudí se tak odpočatí a nabuzení čelit výzvě, která je čeká.     Připravte si vše potřebné ke zkoušce Pokud si děti celý den pročítají poznámky, může pro ně být vítanou a důležitou přestávkou nachystání a sbalení všeho potřebného na zítřejší písemku. V každém případě je dobré si s sebou vzít i několik náhradních propisek. Jestli píšou zkoušku z matematiky, měly by si dvakrát zkontrolovat, je potřeba zkontrolovat jaké pomůcky budou potřebovat (kalkulačka, pravítka, kružítko, tabulky apod.). Zkoušky mohou také mít striktní pravidla ohledně telefonů, takže se ujistěte, že o tom děti vědí a uloží si telefony bezpečně do batohu nebo do skříňky před tím, než vstoupí do místnosti. V případě, že budete mít vše nachystané večer před zkouškou, mohou se děti ráno vzbudit s klidným pocitem a vyrazit do školy  bez zbytečného stresu. Hodně štěstí všem! Tato dodatečná podpora z vaší strany jako rodiče v období zkoušek bude – bez ohledu na to, zda si vaše dítě myslí, že si vede dobře či špatně – pro vaše děti znamenat opravdu hodně. A jestli máte pocit, že by vaše dítě ocenilo soukromé lekce, neváhejte nás kontaktovat přes formulář na https://www.skolapopulo.cz/kurz/online-vyuka-ve-skole-populo/, fungujeme i online!

Kvalitní online vzdělávání dostupné pro všechny Na jaře zastihlo uzavření škol, a s ním spojená online výuka, spoustu rodičů i učitelů nepřipravené. Pochopitelně. Online výuka do té doby nebyla běžnou součástí učebních plánů a učitelé se tak plně soustředili na svoji práci ve třídách. S nástupem pandemie koronaviru ale přišla situace, se kterou do té doby téměř nikdo neměl zkušenosti. Ve Škole Populo tomu však bylo jinak. Svoje klienty vyučujeme online už téměř pět let a za tu dobu jsme stihli nasbírat spoustu zkušeností. Nebojíme se říct, že máme s online výukou možná jedny z největších zkušeností v republice. Na jaře jsme tak přesně věděli, co máme dělat. Veškerou naši výuku jsme plynule a bez problémů přesunuli z učeben do online světa a naši studenti při tom ani nepoznali rozdíl. Během první vlny koronaviru jsme díky tomu odučili více lekcí online, než všech lekcí mimo Covid dohromady. A to jsou nemalá čísla. Připravili jsme desítky děti na přijímací zkoušky, desítky studentů na maturitu a desítky dalších jsme učili jazyky. Máme propracovaný systém online výuky, při kterém lektor může sledovat nejen klientův obličej, a tedy jeho reakce a neverbální komunikaci, která je velmi důležitá, ale zároveň na obrazovce vidí díky druhé kameře také co klient píše. Lektor tedy může jednoduše pomoci ve chvíli, kdy student váhá nebo si neví rady. Jeho reakce je pohotová a přichází ve stejný čas jako by přišla v učebně, lektor se k problematickému místu nemusí vracet zpětně, ale vyřeší jej ihned, což je ten nejefektivnější způsob. Z našich zkušeností víme, že studenti nejsou při online výuce o nic ochuzeni. Na druhé straně pomyslné online učebny sedí lektor, který se věnuje pouze dotyčnému studentovi a díky modernímu IT vybavení jsou si téměř na dosah. Tento systém také stejně dobře funguje při skupinových lekcích, vyučující má skvělý přehled o všech svých studentech. Nejsme v tom sami Našim klientům už s výukou pomáháme několik let. Nyní jsme se rozhodli pomoci i těm, kteří našimi klienty nejsou. Blíží se čas Vánoc, čas, kdy myslíme více na druhé, než na sebe. Škola Populo se proto rozhodla podělit se o své zkušenosti a nabídnout svůj unikátní vzdělávací online systém všem školám, které o něj projeví zájem. Jako vánoční dárek, a zároveň jako projev sounáležitosti a partnerství v této pro vzdělání náročné době, poskytne Škola Populo vyučujícím zdarma návod na použití nejrůznějších online nástrojů, které usnadní výuku na dálku i metodiku online výuky tak, aby byly učitelé plně připraveni nabídnout dětem stejně kvalitní výuku jako ve třídách.  Výhodou našeho systému je, že učitel funguje ve stejném režimu jako doposud. Kromě základního vybavení jako počítač a mobilní telefon není nutné žádné další technické vybavení. Při online výuce dobře vidí sebe i všechny své žáky, díky stativu se může jednoduše rychle zaměřit na to, co chce žákům ukázat. Z celé hodiny navíc může lehce pořídit videozáznam pro ty, kteří se výuky nemohli zúčastnit. Od teď už online výuka nemusí být strašákem. Letošní rok byl náročný pro nás pro všechny. Pro pedagogy, rodiče i samotné žáky a studenty. Věříme, že i tato naše nabídka je velkým krokem kupředu pro pedagogy i jejich studenty. Využijme tedy vánoční dobu pro dobré skutky a darujme něco, co má opravdu smysl - darujme vzdělání. Nejsme v tom sami. S přáním klidných a pohodových Vánoc vaše Škola Populo

Jak na Nový rok, tak po celý rok Ztrácíte se v psaní velkých a malých písmen a máte strach, že uděláte chybu ve vánočním či novoročním přání? Pak je tento blog to pravé vánoční čtení pro vás. My si sice můžeme užívat dovolenou či prázdniny, ale čeština nespí nikdy. Pojďme se tedy podívat na to, jak to s těmi češtinářskými záludnostmi tohoto krásného období v roce vlastně je. Vánoce a vánoční / Štědrý den a štědrovečerní Vánoce jako název svátku píšeme s velkým V. Kdežto přídavné jméno odvozené od tohoto podstatného jména už píšeme vždy s malým písmenem. O Vánocích tedy tradičně jíme maminčin speciální vánoční bramborový salát. Stejná pravidla platí o dni 24. prosince, který označujeme jako Štědrý den. I v tomto případě se jedná o jeden jediný den v roce, proto s velkým Š. Přídavné jméno štědrovečerní už ale opět píšeme s malým š: Na Štědrý den maminka připravila skvělou štědrovečerní večeři. Nový rok a nový rok  S novými roky je to podobné. Pokud máme na mysli svátek, který slavíme 1. ledna, pak hovoříme o Novém roce, o tomto jediném dni. Pokud máme ale na mysli celý příští rok 2021, pak už musíme použít malé n. Právě proto musí náš nadpis vypadat přesně takto: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Myslíme tím totiž, že to, jak se nám bude dařit 1. ledna ovlivní celý příští rok. Stejně tak jako u přídavného jména vánoční použijeme i v přídavném jméně malé n. Na Nový rok má pan prezident každý rok novoroční projev, ve kterém nám přeje to nejlepší do celého nového roku. Není Ježíšek jako ježíšek Pokud chceme tímto slovem popsat biblickou postavu malého Ježíše Krista, pak použijeme velké J, protože se jedná o zdrobnělinu jeho jména. Stejně tak velké písmeno použijeme, pokud slovem Ježíšek popisujeme Štědrý den, tedy 24. prosince. V případě, že však tímto slovem popisujeme nadílku, kterou jsme našli pod stromečkem, pak je nutné použít malé písmeno. Uvedeme si na příkladu: V kostele jsme viděli sochu malého Ježíška. Letošní ježíšek byl opravdu bohatý, dostal jsem nové auto na ovládání. Jaké jsou vaše rodinné tradice na Ježíška? A jak je to se silvestrem? Velké písmeno v tomto slově použijete pouze tehdy, pokud znáte někoho, kdo se jmenuje Silvestr. V takovém případě je to jeho jméno a stejně jako Jana nebo Petr se píše s velkým písmenem. Pokud však mluvíme o oslavách na konci roku či chceme tímto slovem označit den 31. prosince, pak použijeme malé písmeno. Náš kamarád Silvestr má svátek 31. prosince, proto budeme na Silvestra s ním, stejně jako na Petra a Pavla býváme s našimi bratranci. (Zde máme na myslí 31. prosince, kdy slaví svátek Silvestr.) A co budete na silvestra dělat vy? My budeme letos slavit silvestr na horách. (Zde máme na mysli 31. prosince ve smyslu oslav a zakončení roku, nemluvíme o ničím svátku.) A dvě malé rady na závěr. Pokud si s češtinou kdykoli nevíte rady, navštivte Internetovou jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český AV ČR. A pokud byste potřebovali poradit o něco více, neváhejte se na nás ve Škole Populo obrátit na www.skolapopulo.cz/doucovani Vytvoříme vám učební plán na míru, ať už v našich učebnách nebo online odkudkoli. Veselé Vánoce a šťastný nový rok vám všem přeje tým Školy Populo!

Stalo se vám už někdy, že jste seděli doma u stolu před otevřenou učebnicí, snažili jste se soustředit, ale ne a ne si látku zapamatovat? Možná se vám v tuhle chvíli vybaví scéna ze známého filmu Jak básníci přicházejí o iluze, ve které Zdeněk Svěrák nadšeně představuje Bronštejnovu metodu logického uspořádání předmětů na pracovní ploše. Ve filmu je to velká legrace, ve skutečnosti na tom ale přece jen něco je. A pořádek na pracovní ploše není zdaleka jediným faktorem, který ovlivňuje míru soustředěnosti při učení.       Vytvořte si správné pracovní prostředí Vhodné pracovní prostředí ovšem nezahrnuje pouze uspořádaný stůl se správně umístěnými hromádkami knih. Někomu vyhovuje stůl úplně prázdný, někdo dává skutečně přednost úhledným hromádkám potřebné literatury a pomůcek. Jasné v každém případě je, že by na stole nemělo ležet nic, co vás při učení může rozptylovat. Místo polehávání v posteli či na pohovce tedy zasedněte k pracovnímu stolu a hurá do toho.       Omezte technologie Dalším výrazným rozptýlením bývá často mobilní telefon. Ať už jsou to přibývající upozornění na nové e-maily, upozornění ze sociálních sítí nebo zprávy všeho druhu. Všechna tato upozornění nás rozptylují a nutí nás neustále přerušovat soustředění a odbíhat od učení. Mozek tak není schopen se do tématu plně ponořit a uvědomovat si všechny souvislosti.       Zajistěte si přísun čerstvého vzduchu Přísun čerstvého vzduchu je nutný pro správné okysličení mozku. Tuto radu jistě znáte už od svých babiček. Ať už si tedy na sebe čas od času otevřete okno nebo se půjdete během učení projít či alespoň posedíte na zahradě či balkonu, dodáte tak svému tělu potřebné okysličení.       Nezapomínejte na přestávky a pohyb Přísun čerstvého vzduchu si můžete také zajistit krátkou procházkou, kterou během učení podniknete. Tím si také dopřejete pohyb, který po hodinách strávených v sedě jistě uvítáte. Přestávky jsou důležitým zdrojem odpočinku, který vaše záda i mozek potřebují. Zkuste však zvolit takovou aktivitu, která mozku umožní opravdu relaxovat. Vynechejte během přestávek sociální sítě či televizi. Raději se projděte, protáhněte se, uvařte si čaj či něco dobrého k snědku.       Připravte si dobré jídlo a pití Pitný režim i přísun vitaminů také není radno podceňovat. Volte vodu nebo čaj, dejte si oblíbenou kávu nebo si připravte třeba ovocnou šťávu či smoothie. K tomu zakousněte ovoce nebo zeleninu, výborné na paměť jsou také oříšky. Kdo chce, může náročné období zkoušek podpořit doplňky stravy jako je třeba ginkgo biloba.        Zkuste paměť podpořit hudbou Někdo se nejraději učí v naprostém tichu, někdo dokáže ruch okolí bez problémů ignorovat a někomu naopak vyhovuje relaxační hudba. Na internetu najdete spoustu playlistů skladeb určených přímo k podpoře paměti a učení. Stačí zadat heslo „learning music“.       Nestresujte se Jsme si vědomi toho, že vyvarovat se stresu během náročného období zkoušek a pololetních testů je jen těžko možné, přesto se nemusíte hroutit. Pokud přípravě věnujete dostatek času, nebudete se snažit naučit se vše na poslední chvíli a budete dostatečně opakovat, je vaše šance na úspěch velká. A i kdyby se vám to na první pokus nepodařilo, vždy existuje možnost jak si známku opravit. Lektoři Školy Populo jsou připraveni vám i v této době poskytnout plnou podporu v přípravě na důležité zkoušky či pravidelně v předmětu, ve kterém si nejste jistí. Více se o našem doučování dozvíte na www.skolapopulo.cz/doucovani.

Není čas ztrácet čas. Ani online Maturity i přijímací zkoušky se blíží rychlostí blesku. I když se to možná nemusí zdát, na přípravu zbývá už pouze pár měsíců. Události letošního roku spojené s pandemií koronaviru situaci maturantům ani absolventům rozhodně neulehčují. To ale neznamená, že je situace neřešitelná, a že všechna práce a příprava zůstává pouze na samotných studentech. My ve Škole Populo věříme a z vlastních zkušeností víme, že i online výuka a příprava dokáže být velkým pomocníkem. S námi vlastně ani nepoznáte, že lektor nesedí vedle vás a lekce neprobíhá přímo v učebně. Vyzkoušeli jsme si to na jaře, kdy jsme na maturitu i přijímací zkoušky připravili stovky spokojených studentů, a zvládneme to i tentokrát. Po dobu trvání nouzového stavu a uzavření učeben jsme veškeré naše aktivity přesunuli do online prostředí a to včetně přípravy na přijímací zkoušky i maturity. Stejně tak si s námi můžete vyzkoušet přijímačky i maturitu nanečisto přímo z pohodlí vašeho domova.  Jak už mnozí možná víte, ve Škole Populo pravidelně pořádáme maturity i přijímací zkoušky nanečisto. Díky těm si studenti vyzkouší jak celý proces probíhá od příchodu do učebny, přes zadání, práci se záznamovým archem, dodržení časového limitu až po rozloučení. To bohužel online nezvládneme. Zvládneme vás ale i přes to připravit nejlépe, jak umíme - pomocí testování nanečisto online. Testy nanečisto nejsou určeny pouze pro ty, kteří k nám zároveň chodí na doučování či přípravu a svoje výsledky tak probírají se svými lektory při online hodinách. Testy nanečisto si může vyzkoušet každý, v balíčku totiž nově nedostanete pouze didaktický test se záznamovým archem a výsledky, ale také postupy řešení. Můžete si tím pádem lépe ověřit svoje uvažování při vypracovávání daného úkolu. A pokud při tom student zjistí, že by se mu pomoc našich lektorů hodila, máme stále několik volných míst pro doučování i přípravu na zkoušky. Svoje testy tedy můžete vypracovat v klidu doma za pomoci rodiny či přátel a nebo si můžete připravit stejné podmínky jako u reálné zkoušky vč. časového limitu. V každém případě zjistíte, jak si stojíte a zda by se vám nějaká pomoc hodila a nebo se naopak utvrdíte v tom, že zkoušku zvládnete levou zadní. Ať tak či tak, my ve Škole Populo jsme připraveni pomoci. Více informací o přípravě na maturitní i přijímací zkoušky najdete na https://www.skolapopulo.cz/priprava-na-zkousky/.

Ruch a shon školního vyučování Během času stráveného ve škole jsou součástí studijního prostředí třídy plné spolužáků, kteří se všichni učí od jednoho učitele. Tento učitel je zodpovědný za to, že každý student ve třídě dostane stejnou šanci na to, aby dosáhl co nejlepších výsledků. Pro učitele může být ovšem velice těžké zajistit, aby všichni studenti ve třídě dostali stejný prostor pro seberealizaci vzhledem k tomu, že každý student může mít odlišný způsob učení, chápání a porozumění. Každý student má individuální tempo učení a rozdílné schopnosti – individuální silné a slabé stránky. I přes to však musí učitel výuku uzpůsobit tak, aby co nejvíce vyhovovala všem. Pokud se vaše dítě učí lépe pomocí diskuze, ale jeho učitel přizpůsobuje výuku tomu, aby vyhovovala většině třídy, která se učí lépe psaním esejí, pak vaše dítě nemusí dosáhnout svého plného potenciálu. Možná se také bojí zeptat, když něčemu nerozumí, protože většina třídy tomu rozumí. Může to být způsobeno tím, že spolužáci ve třídě nejsou přátelští nebo ani oni sami nepřiznávají, když něco nechápou. V mysli dítěte se tak může objevit myšlenka “možná jsem to prostě jen já, kdo nerozumí”. V těchto případech je individuální doučování ideální volbou.   Důvěrné a podněcující prostředí individuálních lekcí S výhodami individuálního doučování může mít vaše ratolest větší šanci k dosažení svého potenciálu, má možnost vstřebávat informace ve vlastním tempu a vlastním způsobem. Lektor po celou dobu doučování, především však na jeho úplném začátku, pozoruje, jakým způsobem se dítě učí, a tomu pružně přizpůsobuje styl výuky. Během lekce bude lektor schopen odhadnout mnohem efektivněji úroveň porozumění tématu a identifikovat jakákoli nedorozumění. Děti se zároveň nebojí lektorovi přiznat, že něčemu nerozumí. Je to pro ně daleko příjemnější, než to přiznat před celou třídou spolužáků. Lektor je schopný rozpoznat specifickou oblast, se kterou dítě pravděpodobně bojuje a pomůže mu se v ní zlepšit. A nejen to, také mu pomůže zlepšit vlastní tempo učení. Stačí jeden malý dílek porozumění k tomu, aby změnil studentovo sebevědomí v konkrétním předmětu. Pokud je žák dobrý v matematice, ale nechápe geometrii, může to podrýt celé jeho sebevědomí v tomto předmětu. Lektor však bude schopný mu pomoci se všemi malými dílky skládačky. A to se samozřejmě projeví i při práci ve třídě.  S rostoucí popularitou individuálního doučování to může být právě ono popostrčení, které vaše dítě potřebuje k vybudování sebevědomí a dosažení toho, k čemu má předpoklady. Pokud tedy máte pocit, že by vašemu dítěti pomohl individuální přístup, který by podnítil jeho zájem a prohloubil znalosti, neváhejte se na nás obrátit na https://www.skolapopulo.cz/kurz/online-vyuka-ve-skole-populo/.

V Populu věříme, že doplnit školní výuku soukromým doučováním není nic, za co byste se měli vy nebo vaše děti stydět, ba naopak. Díky tomu mohou vaše děti získat jistotu tam, kde jim chybí a zdokonalit se tam, kde je pro to prostor. Přečtěte si, jak naši lektoři doplňují školní výuku. Doučování pomáhá studentům dohnat látkuStudentům, kteří mají potíže s konkrétním předmětem, může doučování pomoci zvýšit jejich sebevědomí. I přes obrovskou snahu učitelů a asistentů pedagoga mohou někteří žáci potřebovat individuální pomoc. V těchto případech mohou (a měli by) učitelé svoje studenty nasměrovat, aby vyhledali doučování. Doučování dokáže rozvinout schopnosti nadanějších studentůNa druhou stranu, doučování může být přínosné i pro studenty, kteří učivu rozumí, tím, že dostanou více prostoru pro přemýšlení nad daným tématem. Během tohoto dodatečného času navíc mohou lektoři s žáky procházet složitější materiály a vést debaty, které je navedou k hlubšímu zapojení do tématu, než je jim umožněno během školní výuky vzhledem k omezenému času. Tento způsob funguje obzvláště dobře během období maturit a přijímacích zkoušek, kdy taková setkání dokáží studenty postrčit k tomu, aby přemýšleli více jako studenti vysoké školy, a tím se připravovali na budoucí studium. Doučování může pomoci se studijními schopnostmi a návykyDoučování může studentům také pomoci s upevněním základů jako je psaní referátů, mluvený projev, psaní poznámek, vytváření logických osnov a postupů a podobně. Tyto schopnosti se žákům hodí především v období přípravy na maturitní zkoušku či přijímačky. Později je ale jistě využijí při studiu na vysoké škole či v pracovním prostředí. Doučování je dostupnéNa rozdíl od výuky ve škole není online výuka závislá na čase a místě. Může probíhat takřka v jakoukoli denní hodinu a kdekoli na světě. Jediné, co potřebujete, je internetové připojení. To znamená, že si žáci mohou naplánovat výuku v odpoledních či večerních hodinách nebo třeba o víkendu nebo prázdninách. I při online výuce však ve Škole Populo striktně platí, že je naše doučování individuální a lektor se při hodině věnuje vždy pouze jednomu studentovi. Doučování je více neformálníMnohdy se stane, že si žák se svým lektorem vytvoří přátelský vztah. V takovém případě je to pro žáka benefit, protože se tak nebojí na cokoli zeptat nebo přiznat, že si neví rady. Při online výuce v pohodlí vlastního domova mohou být žáci také více uvolnění než ve formálním prostředí třídy. Vědci prokázali, že lidé se učí mnohem efektivněji v prostředí, ve kterém se cítí příjemně. A přesně pro to je online výuka ideální.Pokud tedy i vy hledáte kvalitní individuální doučování, neváhejte se na nás obrátit. Rádi vám pomůžeme ať už na našich pobočkách nebo online. Vše potřebné najdete na https://www.skolapopulo.cz/kurz/online-vyuka-ve-skole-populo/

Školní rok i přes všechnu nejistotu 1. září odstartoval a žáci a studenti se tak vrátili do školních lavic. Epidemiologická situace v České republice i ve světě je ale nadále nejistá, proto jsme ve Škole Populo stále připraveni se našim studentům věnovat nejen prezenčně na našich pobočkách, ale také online. Při naší online výuce totiž ani nepoznáte, že lektor nesedí vedle vás. Online výuka je určená pro každého, kdo má naši pobočku daleko nebo komu časově náročný pracovní či studijní rozvrh nedovoluje do Školy Populo přijet. V takovém případě se s vámi naši lektoři rádi spojí a budou se vám naplno věnovat i na dálku. Nejdůležitější věcí při výuce je nepodcenit situaci. Je dobré začít včas, nebát se zeptat, umět si říci o pomoc. S tím vším vám Škola Populo může pomoci. A právě díky tomuto zodpovědnému přístupu se nám od konce srpna rapidně zvedla poptávka po doučování, aktuálně nám pro doučování zbývá jen asi 20 % našich kapacit. Doučování u nás probíhá vždy individuálně, to znamená, že se jeden lektor při hodině věnuje pouze jednomu studentovi. Doučujeme nejen předměty jako český jazyk, matematiku, biologii a další, ale také mnoho cizích jazyků včetně čínštiny či hebrejštiny. Doučovat se nemusí jenom děti, rádi u nás přivítáme také dospělé, kteří by se rádi v cizím jazyce zdokonalili například kvůli profesnímu růstu. Ve Škole Populo nehraje věk žádnou roli. Délka a intenzita kurzu záleží pouze na vás, vašich pokrocích, potřebách či zájmu se v daném předmětu či jazyce zdokonalovat. Pro každého nového studenta nabízíme před začátkem spolupráce bezplatnou informativní schůzku, kde se můžete zeptat na vše, co vás zajímá. V případě, že se vám u nás bude líbit vám na základě vašich požadavků připravíme váš individuální studijní plán na míru. Stejně tak se již o prázdninách mnoho rodičů zajímalo o přípravu na přijímací zkoušky, které děti čekají v dubnu. Ať již jde o přijímačky na víceleté gymnázium nebo střední školu, rádi vám pomůžeme. Připravíme vás na zkoušku z českého jazyka, matematiky, cizích jazyků i oborových předmětů - vždy podle vašich preferencí. Stejně jako doučování může i příprava na přijímačky probíhat online, stačí si o ni říct. Lektor se svými žáky projde jednotlivé typy zadání, ukáže dětem, na co si dát pozor, kterými otázkami je dobré začít a které naopak mohou děti nechat na později. To vše s cílem získat co nejvíce bodů. Pro zájemce je také možné si vyzkoušet přijímačky nanečisto. Při těch opravdových už tak studenta nic nepřekvapí. Kromě přijímaček také nabízíme přípravu na maturitu, opravnou maturitu či reparát. Vždy se po vzájemné diskuzi zaměříme na ty předměty, které chcete vylepšit nebo na látku, která vám v daném předmětu dělá potíže. Předem stanovený plán přípravy se také může v průběhu měnit v závislosti na vašem pokroku či zájmu o procvičení jiných oblastí. Zvláště v dnešní nejisté době může být právě online doučování jedním z nástrojů, jak děti udržet ve školním režimu nebo jim pomoci zopakovat látku konce minulého školního roku, kterou ve většině případů načerpali samostudiem. Ať už vás do Školy Populo přivede cokoli, jsme tu pro vás v 10 pobočkách po celé České republice a ve zbytku světa online.

Naši studenti už si naplno užívají všech prázdninových radovánek. To ale neplatí pro Školu Populo. My naopak tento čas využíváme ke všemu, na co během školního roku nemáme díky pilnému doučování ani pomyšlení. Snažíme se Populo ještě více vylepšit, aby se u nás všem našim studentům líbilo a chodili sem ještě o něco raději, než doposud. Na konci školního roku se proto sešlo celé vedení Školy Populo se zástupci našich poboček, aby společně naplánovali jaké změny a novinky nás i naše studenty v dalším půl roce čekají. A co všechno tedy chceme za prázdniny stihnout? Aktivně hledáme místa pro nové pobočky a učebny. Chceme totiž, aby bylo Populo dostupné co největšímu počtu dětí i dospělých. Zakládáme si na tom, že je naše doučování přístupné každému, nehledě na vzdálenost. Rozšiřovat prostory budeme v Hradci Králové a Českých Budějovicích, kde nám ty současné díky vašemu velkému zájmu už nestačí. Naopak úplně nová pobočka vznikne v Plzni a Liberec, Zlín a Karlovy Vary dostanou také nové učebny. S tím je samozřejmě spojená spousta malování, stěhování a dalších úkolů, které si postupně odškrtáváme v našem seznamu. Podařilo se nám také výrazně rozšířit náš tým. Hlavním cílem je lepší klientský servis, který je pro naše fungování nezbytný. Díky našemu rozšíření tak budeme na vaše zprávy reagovat rychleji. Zefektivní se samozřejmě také komunikace mezi jednotlivými pobočkami a zkvalitníme také veškeré služby, protože jak je známo, víc hlav víc ví. Není kabinet jako Kabinet Taky vylepšujeme náš Kabinet. Ano, s velkým K. Nejde totiž o zázemí pro naše lektory, ale o šikovnou aplikaci, kterou už možná mnozí z vás znají. Kabinet je skvělým nástrojem, kde mohou vyučující spravovat svůj osobní profil, plánovat své budoucí lekce, vidí zde i historii svých kurzů, profily žáků, kurzy, ke kterým se jako vyučující mohou přihlásit a také nástěnku, kam umisťujeme důležité informace. Díky Kabinetu je tak komunikace mezi koordinátorkami a lektory rychlejší a jednodušší. Rodiče si díky němu také mohou v podstatě ihned po skončení lekce ve svých e-mailech  přečíst, co jejich děti v daný den probrali, jak si vedly a jaký je další doporučený postup pro výuku. Při plánování dalších lekcí dokáže aplikace lektorovi přiřadit místo v učebně tak, aby se lektoři a vzájemně nerušili. Celé prázdniny se snažíme nezahálet a tvořit v každé volné chvíli. Pro vás i pro nás. To, co děláme, totiž děláme s chutí. Ať už tedy hledáte kvalitní a efektivní doučování pro vaše děti nebo byste rádi využili služeb našeho Jazykového centra, těšíme se na vás! 

Několikatýdenní uzavření škol kvůli pandemii koronaviru se vedle učitelů a rodičů dotklo především samotných studentů. Ti byli několik týdnů odkázáni na samostudium, které ne všem vyhovovalo. Ne všichni také měli online podporu od svých vyučujících, protože i pro ně to byla zcela nová situace, se kterou se museli poprat. Ti studenti, kteří kvalitní podporu od svých vyučujících měli, možná téměř ani nepocítili, že do školy nechodili. Jsou tu ale i tací, kteří to štěstí neměli, a se samostudiem se museli vyrovnat sami, popřípadě s podporou rodičů. Situace byla náročná pro všechny, mnohdy ale šlo o žáky osmých tříd, pro které je školní docházka v tomto ročníku obzvlášť důležitá. Příští rok je totiž čekají přijímací zkoušky na střední školy, které na tříměsíční pauzu ve vyučování ohledy brát nebudou. Někteří rodiče tak pro své děti zařizují doučování již od září, pokračovat v něm budou až do dubna příštího roku. Děti se tedy budou připravovat plynule téměř celý školní rok tak, aby byly v dubnu na přijímačky co nejlépe připravené. Mnozí studenti se totiž při přijímacích zkouškách setkají vůbec poprvé se zkouškou, při které jsou testovány znalosti z celého dosavadního studia. Přijímací zkoušky připravuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) prostřednictvím Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT). Ředitelé jednotlivých škol ale mají možnost si tyto jednotné zkoušky doplnit dle zaměření studia, na které se student hlásí. Vedle didaktických testů tak žáci mohou absolvovat například test z cizího jazyka, zkoušku fyzické zdatnosti, ohledy se mohou brát na dosavadní studijní výsledky nebo na účast na olympiádách, soutěžích a dalších mimoškolních aktivitách. O tom, jaká kritéria přijetí má škola na kterou se vaše dítě hlásí, se vždy informujte přímo v dané škole. Na přípravu na přijímačky nemusíte být sami Pokud chcete svým dětem přípravu na zkoušky ulehčit, přihlaste je na doučování se Školou Populo. Naši zkušení lektoři jsou připraveni pomoci s doučováním kteréhokoli předmětu včetně cizích jazyků. K výuce přistupujeme vždy individuálně podle schopností a potřeb každého žáka. Náplň přípravy se také může v průběhu měnit - vše záleží vždy na tom, jak jistý si žák v daném předmětu či látce je a na jaké další problematické téma žák spolu s lektorem narazí. Přípravu na přijímací zkoušky je také vhodné doplnit přijímačkami nanečisto. Při nich si studenti vyzkouší práci s didaktickými testy a jejich záznamovými archy, zjistí, jak testy vypadají, z jakých částí se skládají a na co je důležité nezapomenout. Lektor s nimi také připraví tu nejlepší strategii pro vyplňování - studenti se dozví, kterou částí by měli začít a kterou část didaktického testu naopak mohou nechat až na konec. Lektoři testy následně ručně vyhodnotí a spolu se studenty si ukážou, kde došlo k nejvíce chybám a na které typy úloh je nutné se zaměřit. Díky tomu jsou děti méně nervózní a připraveny na všechny záludnosti didaktického testu. Pokud se tedy vaše dítě připravuje na jarní termín přijímacích zkoušek a vy byste mu rádi pomohli, ozvěte se nám co nejdříve, protože volná místa rychle ubývají!

Tak zní známé přísloví. A zřejmě na tom něco bude. Při tomto přísloví se nám vybaví scény ze známého filmu, ve kterém Julia Roberts objevuje Itálii. Aby si ji ale dokázala naplno užít, učí se italsky gestikulovat, jíst, myslet, mluvit. Až teprve potom je schopna naplno poznat zemi, kterou navštívila. Jak lépe byste poznali Itálii než s kouskem pizzy v ruce a rozhovory s místními? Začalo léto a chuť cestovat je větší než kdy jindy. Znovuotevřené hranice a tomu předcházející několikaměsíční zákaz cestování tomu nahrávají. Chystáte se vyjet do zahraničí, ale máte strach, jestli si budete umět poradit v hotelu nebo v restauraci? Začínáte se potit při představě, že vás na ulici v cizí zemi někdo osloví a vy nebudete vědět co odpovědět? Jsme si vědomi, že strach z aktivního používání cizího jazyka může mít mnoho důvodů. Možná, že máte pocit, že se vám rodilí mluvčí budou smát. Možná se bojíte, že vám nebudou rozumět nebo že řeknete něco nevhodného. Pravděpodobně jedna z těchto situací nastane. Je to totiž běžné a stalo se to snad každému, kdo s cizím jazykem někdy začínal. Možná se to pro vás zdá teď nemožné, ale bez toho, aniž byste podstoupili riziko nepříjemné nebo trapné situace se jazyk naučíte jen stěží.  Věřte, že po několika málo pokusech zjistíte, že používat angličtinu, němčinu, španělštinu nebo třeba čínštinu není tak těžké jak se ze začátku zdálo. Učení se ve škole, z učebnic nebo s lektorem je nicméně nutné pro kvalitní základ vědomostí o jazyku. Je nutné pochopit systém gramatiky a naučit se základní slovíčka. Se znalostí těchto základů už můžete směle vyrazit za hranice. Je ale více než jisté, že slovní zásobu si budete obohacovat pravděpodobně celý život. Pro intenzivnější vstřebávání jazyka vám možná pomůže jeden z našich tipů: Sledujte filmy a seriály v původním znění. Čtěte v cizím jazyce. Nemusí to být nutně knihy, stačí krátké články. Začněte na sociálních sítích sledovat zahraniční účty, které vás svým obsahem baví. Nebojte se výzev. Poraďte na ulici turistovi s cestou. Přeložte si texty svých oblíbených písní. Vytvořte si zápisník se slovíčky, na které narazíte. Stáhněte si do mobilu překladač, který můžete používat kdykoli narazíte na slovíčko či frázi, kterou neznáte. Nastavte si jazyk vašeho mobilu do cizí řeči. Nezlobte se na sebe za svoje chyby. Učte se z nich! Tyto a další tipy vám mohou pomoci se s novým jazykem lépe sžít a opustit od strachu, a nejistoty, která vás svírá. A jestli máte pocit, že byste přeci jen chtěli svoje pokroky konzultovat s odborníkem, naši lektoři z Jazykového centra jsou vám plně k dispozici i během letních prázdnin. Na dovolenou tak můžete odjet s dobrým pocitem, že se neztratíte. Co naše Jazykové centrum Populo nabízí Jazykové centrum Populo několik služeb spojených s cizími jazyky. Ať už jde o překlady, tlumočení, korektury nebo firemní výuku pro vaše zaměstnance. Tyto jazykové kurzy jsou určeny nejen pro dospělé, ale například i pro čerstvé absolventy, kteří by si rádi uchovali svoje jazykové znalosti v živé paměti. Je jedno, jestli jazyk potřebujete pro svoje zaměstnání nebo z důvodu osobního růstu. Výuka u nás je vždy individuální, proto se vám plně přizpůsobíme. Vybírat můžete z celkem 12 cizích jazyků včetně japonštiny nebo hebrejštiny. Na své si tedy přijde opravdu každý. Na začátku naší spolupráce absolvuje každý student vstupní test, podle kterého lektor zjistí, kde jsou studentovy slabiny a v čem si je naopak jistý. Zároveň bereme na vědomí vaše požadavky, je tedy možné výuku zaměřit spíše na slovíčka nebo naopak na gramatiku, popřípadě se věnovat určité oblasti jako je technická nebo například ekonomická slovní zásoba. Ať už se tedy chystáte za hranice a chcete danou zemi poznat se vším všudy nebo jazyk potřebujete k práci či studiu, jsme tu pro vás.

Letošní maturitní zkoušky jsou již za námi. Maturanti si oddechli, odložili skripta a učebnice a začali si naplno užívat přicházejícího nejdelšího léta jejich studentského života. Jsou tu ale také studenti, jejichž „zkouška dospělosti“ nedopadla úplně podle jejich představ. Důvody mohou být různé. V mnohých případech za to může stres, nedostatečná příprava nebo podcenění náročnosti zkoušky. V letošním roce možná také ztížené podmínky kvůli vyhlášenému nouzovému stavu a s tím spojenému uzavření škol. Ať tak či tak, zářijový opravný termín maturit se blíží a s přípravou je vhodné začít co nejdříve. Ve Škole Populo jsme na to připraveni, můžeme vám tedy nabídnout kvalitní doučování a pomoc s učením tak, aby druhý pokus dopadl, jak si přejete. Přihlášky pro podzimní termín maturitní zkoušky v letošním roce se podávají do 25. července. Pokud vás tedy tento termín čeká, je důležité jej nezmeškat. Kvůli mimořádným okolnostem letošního jara se maturita skládá pouze z didaktických testů a ústní části, maturantům je tak v tomto roce odpuštěna písemná část. Tato pravidla platí jak pro jarní, tak pro podzimní termín 2020. V čem je kámen úrazu Studentům se může zdát, že profilová „školní“ část maturity je ta náročnější. Při ní se musí naučit spoustu stran textu plného informací, které načerpali za uplynulé dva nebo čtyři roky. Učitelé ale svoje studenty znají a vědí, že u spousty z nich hraje při zkoušce roli stres, proto se jim většinou snaží pomoci a, jak se říká, dostat z nich to nejlepší. Mnoho studentů tak neuspěje při didaktických testech, které jsou součástí společné „státní“ části zkoušky. U didaktického testu z matematiky v jarním termínu letošního roku neuspělo podle statistik CERMAT 17,5 % prvomaturantů, tedy těch, kteří maturitní zkoušku skládali letos poprvé. U českého jazyka jich neuspělo 14,1 % a například u anglického jazyka to bylo 4,9 %. Pro jednu nepovedenou zkoušku se svět jistě točit nepřestane. Je ovšem důležité si uvědomit, že jediným klíčem k úspěšnému složení jakékoli zkoušky, nejen té maturitní, je dostatečná a pečlivá příprava. Chápeme, že motivace zvlášť během léta mnohdy chybí, když se ale zvolí ten správný přístup, může se ze školní přípravy stát dokonce zábava. Jak vám pomůže Populo Pro nás ve Škole Populo školní rok v červnu nekončí. Jsme plně připraveni se našim stávajícím i novým studentům věnovat celé léto a pomoci jim připravit se třeba právě i na zářijový termín maturit. Každý rok na tuto důležitou zkoušku připravíme asi 400 žáků a vy můžete být jedním z nich. Jako při každém začátku doučování si s dětmi i rodiči nejdříve promluvíme o tom, co je potřeba zlepšit, kde si je student nejvíce nejistý, a na kterou část zkoušky se chce zaměřit. Lektoři se svými studenty projdou didaktické testy od začátku do konce. Proberou typy úloh a zadání a projdou si, na co je dobré se zaměřit a co naopak mohou případně řešit až na konec, a to vždy tak, aby dosáhli co nejlepšího bodového výsledku. Žáci se také naučí pracovat se záznamovým archem a samozřejmě si vyzkouší didaktický test vypracovat nanečisto v oficiálním časovém limitu. V případě přípravy na ústní část maturity lektor studentovi pomůže připravit osnovu pro jeho výklad, děti se naučí jak mluvený projev strukturovat a jak zlepšit své prezentační dovednosti. Přípravu na maturitu můžete také doplnit maturitou nanečisto, při které lektoři nasimulují autentický průběh reálné zkoušky, takže student při opravdové zkoušce nebude jejím průběhem zaskočen. Jestli právě vás čeká maturita v září a máte před sebou vidinu “zkaženého léta”, nezoufejte, není tomu tak. Ozvěte se nám a my vám dokážeme, že s naší letní přípravou vám zbyde dostatek času na všechno, co léto a prázdniny nabízí.

Začátky bývají jednoduché Nástup do školy je pro dítě samotné i jeho rodiče úplně nová zkušenost. Z celodenního bezstarostného hraní se najednou musí zaměřit na každodenní pilování nových znalostí a dovedností. V první třídě rodiče s dětmi rádi a s úsměvem trénují obloučky a nacvičují jednotlivá písmena a číslice. Jak ale dítě roste, stává se učivo stále náročnějším. Dítěti tak mnohdy vysvětlení a procvičování ve škole nestačí a potřebuje látku opakovat i doma. Ne vždy mu s tím rodič ale může pomoci, a to z mnoha různých důvodů. Pracovně vytížení rodiče nemají čas, někomu chybí trpělivost, jiní si v daném předmětu sami nejsou jistí. Ne každému jde všechno, někdo exceluje v češtině, jiný v matematice. To platí jak pro žáky, tak jejich rodiče. Na to navazuje také Vladislav Soukup, rodič a prezident Asociace pro domácí vzdělávání v jednom ze svých rozhovorů: „Důležité je, aby si rodiče uvědomili, že sami základku absolvovali. I když za ta léta spoustu věcí zapomněli, není důvod, aby to nezvládli znovu. Navíc není nutné, aby se rodiče biflovali látku dopředu a měli všechno v malíku. Rodič je spíš jako trenér: připravuje dítě na výkon, ale sám nemusí být vrcholový sportovec. Stačí, když se dívá, pozoruje a pomáhá školákovi, aby dosáhl cíle.” Když se nedaří Dalším častým problémem je najít způsob, jak dětem s učením pomoci. Ačkoli rodiče látce rozumí a velmi dobře ji chápou, mnohdy si neví rady s tím, jak ji dětem podat. Marně se tak snaží vysvětlit něco, co dítě ne a ne pochopit. Je důležité si uvědomit, že děti myslí jinak, než dospělí. Mají naprosto odlišný pohled na svět a jiné životní zkušenosti. Každý člověk také používá jiný druh myšlení – někdo dává přednost analytickému myšlení, někdo používá spíše intuici atd. Více se o této problematice dozvíte v našem blogu https://www.skolapopulo.cz/blog/biflovani-vs-pochopeni-to-neni-totez/. Kvůli těmto a dalším důvodům může při plnění školních povinností docházet mezi rodiči a žákem ke vzájemnému nepochopení, což může zapříčinit nechuť k učení jako takovému. Předcházet těmto situacím dokáží naši zkušení lektoři, kteří vědí, že každý student potřebuje individuální přístup a hlavně dokážou ten správný najít. Vědí, jaký způsob vysvětlování zvolit, kde žák potřebuje svůj prostor a kde si naopak mohou dovolit klást vyšší nároky a tím dosáhnout kýžených výsledků. Kdy dítě potřebuje doučování Je nesprávné si myslet, že čas pro doučování nastává až tehdy, kdy je školák v daném předmětu pozadu za svými spolužáky, nosí špatné známky nebo se domů ze školy vrací smutný nebo naštvaný kvůli svým neúspěchům. To vše může vést ke frustraci a nechuti do školy vůbec chodit. Ideální případ nastává ve chvíli, kdy si školák o doučování sám řekne, protože cítí, že by látce chtěl lépe porozumět, ale samotnému se mu to nedaří. K něčemu takovému ale dochází jen zřídka. U menších dětí i teenagerů je především nutné být pozorný a vnímavý k vysílaným signálům. Hlavní roli přitom nemusí hrát pouze známky. Mnohdy jde také o to, jak komfortně se žák v daném předmětu či konkrétní problematice cítí. Zda se v ní orientuje a dokáže si o ní povídat. Může se také stát, že vašemu dítěti zkrátka nesedne vyučující nebo jeho učební metody, což zapříčiní nechuť k předmětu. V první řadě může pomoci rodič, starší sourozenec nebo v látce zdatnější kamarád. Ve chvíli, kdy na to ani rodina a přátelé nestačí, je vhodné obrátit se na odborníky. Ať už ve škole, kterou žák navštěvuje nebo na další specializované organizace jako je třeba naše Škola Populo. Není důležité, zda je studentovi osm nebo patnáct, zda potřebuje pomoci s angličtinou nebo by si rád zopakoval to, co se za poslední půlrok musel doma vlivem koronaviru naučit převážně samostudiem. Pomůžeme komukoli, kdo cítí, že naši pomoc potřebuje. Co vám můžeme nabídnout Našim klientům nabízíme doučování od českého jazyka přes matematiku a chemii až po nespočet cizích jazyků. Můžete si vybrat jeden z předmětů, na který se chcete zaměřit nebo využít službu komplexního doučování. Tam spojíme dohromady více předmětů a probereme ty kapitoly, ve kterých žák tápe. Obvykle se jedná o kombinaci českého jazyka a matematiky, které jsou doplněny prvoukou, vlastivědou nebo cizím jazykem. Kombinaci ale vždy přizpůsobíme vašim individuálním potřebám a požadavkům. Pokud to k nám na pobočky máte daleko, nevadí. Jsme plně připraveni vyučovat online. A pokud budete potřebovat, rádi vám zapůjčíme potřebnou techniku. Doučování je tak dostupné doslova pro každého. V letošním roce jsme také nově spustili projekt Letní školy, která si klade za cíl pomoci studentům vyrovnat se s několikatýdenním samostudiem zapříčiněným koronavirem. Děti si v Letní škole utuží nabyté znalosti, zopakují si látku a v září budou plně připraveni nastoupit do běžné školní docházky. Více informací o letní škole najdete na https://www.skolapopulo.cz/blog/skola-v-lete-a-vlastne-proc-ne/. Pokud se tedy na doučování svého školáka necítíte, neváhejte nás oslovit, rádi vám pomůžeme. Sestavíme vám individuální učební plán přímo na míru vašim požadavkům. Díky tomu budete mít spokojeného školáka a také více volného času, který můžete s dětmi trávit i jinde než při učení.

Mnoho rodičů se vinou koronaviru ocitlo v nelehké situaci, která se týká důležitého tématu - vzdělávání jejich dětí. V návaznosti na současnou situaci české školství čelí nelehkému úkolu. Musí zajistit vzdělání co nejvíce žákům, a přitom co nejdůkladněji dodržovat všechna bezpečnostní a hygienická opatření. To vše ke spokojenosti rodičů, školáků i učitelů samotných. Otázka školní docházky v letošním školním roce je však pro mnoho rodičů a jejich dětí stále aktuální. O něco jasnější vyhlídky již mají žáci devátých a maturitních ročníků a také žáci prvního stupně základních škol. Vzhledem k tomu, že se přijímací zkoušky i maturity v České republice v letošním roce konat budou, mohou deváťáci a maturanti navštěvovat svoje školy individuálně za účelem přípravy na zkoušky již od pondělí 11. května. Žáci prvního stupně mají možnost prezenčního studia v omezeném režimu také, a to od pondělí 25. května. To vše na bázi dobrovolnosti. Pro žáky druhého stupně základní školy a středoškoláky tak jiná, než distanční forma vzdělávání, není možná, do škol se totiž na základě rozhodnutí vlády vrátí zřejmě až v září. Ne všichni učitelé s ní ale mají zkušenosti. Důležitou roli kromě toho hraje také vhodné domácí prostředí a motivace žáka k samostudiu. Středoškolská pedagožka a současně lektorka matematiky a fyziky ze Školy Populo v Ostravě Mgr. Andrea Valchářová v tomto směru doporučuje: „Všeobecně by rodiče neměli výhradně spoléhat pouze na samostudium svých dětí. Naopak, měli by se je snažit v učivu co nejvíce podporovat, chválit je za splněné úkoly a opakovat s nimi probírané učivo. Zároveň je důležité zajistit studentům pomoc ve chvíli, kdy není v jejich silách dané učivo správně vysvětlit.” Jak dále uvádí, pomoc může přicházet ve formě konzultací s pedagogem z kmenové školy či ve formě odborného doučování. „Studenti obecně lépe spolupracují s nezávisle zainteresovaným člověkem, než s vlastním rodičem. V tomto ohledu bych mohla doporučit individuální formu doučování právě ve Škole Populo ať už se jedná o klasické doučování, přípravu k přijímacím zkouškám, nebo o přípravu k maturitě.” S čím vám můžeme pomoci Škola Populo přichází mimo jiné s nabídkou komplexního doučování. To cílí především na žáky prvního stupně, není však problém zajistit jej také žákům druhého stupně základní školy. Díky komplexnímu doučování získá vaše dítě individuálně sestavený program, který mu pomůže lépe pochopit témata, na která samostudium nestačí a vylepšit znalosti tam, kde je třeba. Program sestavíme na míru na základě jeho přání a požadavků. Nabízíme tím jedinečnou možnost doučovat komplexně více předmětů najednou přesně. Více o našem komplexním doučování se dozvíte v článku https://www.skolapopulo.cz/blog/domaci-ukoly-a-priprava-do-skoly-jako-postrach-rodicu-aneb-kdyz-doucovani-pomaha-nejen-detem/. Pokud ale potřebujete pomoci s jedním určitým předmětem, jazykem či konkrétní probíranou látkou a komplexní doučování tedy není nic pro vás, můžete využít některou ze spousty dalších forem doučování, které Škola Populo nabízí. Pokud to k nám na pobočku máte daleko, nevadí, výuka může zcela bez problémů probíhat online. Ať tak či tak, stále platí, že se lektor vždy věnuje pouze vašemu dítěti a jeho individuálním potřebám. Jak se dostat zpět do vyjetých kolejí Doučování se Školou Populo nemusí probíhat pouze v odpoledních hodinách, jak tomu většinou bývá. Studenti mohou na naše pobočky docházet nebo se s našimi lektory spojovat online také v dopoledních hodinách. Ideálně dvakrát až třikrát týdně. Doučování s námi tak může reálně nahrazovat běžnou školní docházku. To navíc dětem pomůže dostat se zpět do školního režimu a připomenout si denní zvyklosti související se školní docházkou. Motivace k učení už tak nebude záviset pouze na samotném dítěti či jeho rodičích, ale bude jej motivovat také jeho lektor, který mu zároveň pomůže udržet v paměti již naučenou látku a dosavadní znalosti procvičovat. Po zářijovém příchodu do školy tak budou děti vystaveny znatelně menšímu stresu a nejistotě než kdyby se se studiem potýkaly samy. Porozumění, spolupráce, trpělivost Je důležité si uvědomit, že neobvyklá společenská situace postihla všechny bez výjimek. Na jedné lodi se náhle ocitli učitelé, studenti i rodiče. Jediným řešením této nelehké situace je proto vzájemné pochopení, spolupráce a trpělivost. Aby školní výuka, doučování a samostudium probíhalo tak, jak má, tedy ke spokojenosti studentů, rodičů a pedagogů, je třeba brát mimo již zmíněné vhodné prostředí a motivaci ohled také na další nezbytnou součást studia. A to je pozitivní přístup k učivu a schopnost relaxace. S tím souhlasí také Andrea Valchářová: „Student by se neměl obávat neúspěchu, stejně tak by se neměl demotivovat tím, že něco nejde. Měl by si naopak věřit. Zároveň by měl dostatek času věnovat odpočinku a případně procházce na čerstvém vzduchu.” A co o prázdninách? Vzhledem k aktuální situaci jsme odstartovali novou formu doučování - Letní školu. Jejím cílem je osvěžit žákům všechno to, co se během posledních několika měsíců naučili samostudiem. Procvičí a utuží tak znalosti, které podle rámcového vzdělávacího programu spadají do druhého pololetí příslušných ročníků. Skupiny žáků se schází jednou týdně na 90 minut po dobu celých letních prázdnin. Více informací se o Letní škole dozvíte na našem blogu https://www.skolapopulo.cz/blog/skola-v-lete-a-vlastne-proc-ne/. Věříme, že společnými silami dokážeme tuto nelehkou zkoušku zvládnout, aniž by zabránila kvalitnímu vzdělávání. Jsme připraveni pomoci komukoli, kdo má pocit, že to s námi zvládne lépe.

Začala druhá polovina května, za normálních okolností období školních výletů a blížícího se uzavírání školní docházky. Letos je však všechno jinak. Řada žáků se v letošním školním roce ke klasické školní výuce už nevrátí a v podstatě má tak jedinečnou možnost užívat si volné dny s minimální školní zátěží, které zpečetí letní prázdniny. Nebezpečně klidné léto Jakkoliv se může zdát tato situace v očích žáků zcela ideální, důsledky tohoto stavu již nyní pomalu, ale jistě, vyplývají na povrch. Žákům chybí motivace, učivem jsou zatížení minimálně, a to přes veškerou snahu učitelů. Léto tentokrát nenabízí žákům zasloužený oddych od školy, ale jen další odklad učení, což znamená prohloubení absence znalostí potřebných do dalšího školního roku a také ztrátu návyků, které jsou součástí pravidelné školní docházky. Zatímco nyní se tato skutečnost stále ještě může jevit jako planá hrozba, opětovným nástupem do dalšího ročníku se veškeré mezery mohou projevit velmi rychle. Nabízí se pouze jedna možnost, jak se těmto nepříjemným vyhlídkám vyhnout - letní škola. Letní škola v Populu  Že učení lze pojmout i pro žáky zajímavou a efektivní formou, která má své výsledky, dokázala Škola Populo již mnohokrát v rámci individuální formy doučování. A stejně jako v případě realizace individuálních kurzů, i nyní přichází Škola Populo s řešením doslova na míru situaci, které čelí nejen samotní žáci, ale také jejich rodiče. Přechází vaše ratolest na druhý stupeň a stále neumí desetinná čísla? Čeká vás maturitní ročník a chybí vám znalosti nutné k vypracování maturitních otázek z angličtiny nebo z němčiny? Potom je řešením právě Letní škola. Nebo-li skupinové letní kurzy zaměřené na opakování látky, která měla být probrána podle rámcového vzdělávacího programu ve druhém pololetí tohoto školního roku. V praxi se jedná o kurzy otevírané na kamenných pobočkách Školy Populo v Olomouci, v Praze, v Brně a v Ostravě. Jsou určeny pro žáky základních a středních škol s kapacitou 2 až 4 studentů ze stejného ročníku v jednom kurzu. Výuka probíhá 1 x týdně, od 29. června do 21. srpna. Během 90 minut si studenti zopakují a procvičí učivo z druhého pololetí a navíc poznají nové kamarády. Z hlediska předmětů je možné vybrat si z matematiky, českého jazyka a dále také z angličtiny a němčiny. Cílem těchto kurzů je především opakování a ujasnění učiva, které museli žáci nastudovat buď zcela samostatně, nebo za pomoci svých rodičů. Nejedná se tak o výuku, která by účastníkům zajistila výhody a náskok v učivu oproti ostatním vrstevníkům. Děláte to jen sami pro sebe. Jedním z dalších cílů je rovněž opětovné získání školních návyků, jako je například pravidelná školní příprava, kladný přístup k učivu nebo obnovení motivace se vzdělávat. To vše prostřednictvím pro žáky atraktivní a zábavnou formou výuky, která tak doslova propojí příjemné s užitečným. Nový školní rok bez obav a stresu  Celé druhé pololetí přináší jak žákům, tak rodičům řadu netradičních situací, novinek a bezpočet změn, jejichž výsledkem je především zmatek. Letní prázdniny jsou to jediné, co zatím zůstává beze změny. Bezstarostně strávený čas, který je jejich nedílnou součástí však letos představuje spíše další nežádoucí odklad povinností, kterým se nakonec žádný student nevyhne. Letní skupinové kurzy ve Škole Populo nabízí žákům i rodičům možnost, jak strávit léto příjemnými aktivitami v kombinaci s těmi užitečnými. Další školní rok tak nemusí být spojen se strachem z neznalosti staršího učiva a se stresem ze špatného prospěchu. Naopak, díky pravidelnému opakování a vysvětlení učiva z tohoto pololetí může být příští školní rok snazší, než se v tuto chvíli zdá. Jak říká moudré přísloví: Opakování je matka moudrosti. Kristýna Michaličková

Jazykové centrum Populo je řešením všeho, co se týká jazyků. Klienti se na nás mohou obrátit s překlady, tlumočením, korekturami textů a nebo s výukou cizích jazyků, a to jak prezenční, tak online formou. Každý požadavek řešíme s klientem individuálně. Pečlivě si vyslechneme zadání a navrhneme varianty řešení podle odbornosti, časové náročnosti a předchozích zkušeností.  Chtěli bychom Vám ukázat, jakým způsobem pracujeme s klienty a s rozdílnými požadavky na výuku cizího jazyka. Jazykový kurz nejen individuálně, ale vždy i na míru Nabízíme individuální kurzy cizích jazyků, firmám však nabízíme i skupinovou výuku.  Individuální výuka:  přizpůsobíme se jazykové úrovni studenta, zvolíme blízká témata pro výuku tempo výuky během lekcí přizpůsobíme studentovi  zaměříme se na problematické a přeskočíme pro vás jednoduché  celkově přizpůsobíme každou lekci vaší aktuální náladě a stavu mysli  “domácí úkoly” řešíme dle požadavků klienta, jde to i bez nich v průběhu studia je možné měnit frekvenci i intenzitu výuky  Skupinová výuka: vhodná pro skupinu klientů na stejné jazykové úrovni menší finanční náročnost  vhodné pro firemní klienty Nejčastější důvody studia cizího jazyka: Chci se vzdělávat při práci, ale nemám čas... Potřebujete cizí jazyk v zaměstnání, ale od skupinového kurzu vás odrazuje nutnost časově se přizpůsobit ostatním? V případě individuálního kurzu jsou na prvním místě pouze vaše požadavky na plánování lekcí s možností lekce předem omluvit, aniž by propadly nebo dokonce kurz pozastavit, pokud například odjíždíte na dovolenou.   Zbožňuji cestování, ale bojím se promluvit... Plánujete vycestovat do zahraničí, ale při spojení “cizí jazyk” vám naskočí husí kůže a vybaví se vám středoškolské fádní drilování gramatických časů bez náznaků konverzace?  S individuální formou výuky se tohoto scénáře obávat nemusíte. Před cestou do zahraničí vám pomůžeme s osvojením slovní zásoby a prostřednictvím konverzačních témat vás připravíme na každou běžnou situaci, se kterou se při svých cestách setkáte.  Vaše vysněná dovolená nemusí být zatížena strachem pokaždé, když se budete chtít zeptat na cestu nebo když se budete snažit vybrat si tamní kuchařskou specialitu. Konečně mám čas se vzdělávat, ale jsem věčný začátečník... Individuální jazykový kurz vám umožňuje vhodné vyplnění vašeho volného času. Jazykové centrum Populo pro vás připraví výuku cizího jazyka, který vás vždy zajímal, ale nikdy jste neměli možnost, odvahu nebo čas se mu věnovat. Lektor se zcela přizpůsobí vašim dosavadním jazykovým znalostem, kterým uzpůsobí jak výběr studijních materiálů, tak tempo celé výuky.  Hledáme efektivní pracovní benefit pro naše zaměstnance... Jak již bylo zmíněno, Jazykové centrum Populo nabízí jazykové kurzy nejen pro jednotlivé zájemce, ale také pro firmy, pro které může představovat zajímavý a ze strany zaměstnanců také žádaný pracovní benefit, který by měl dosahovat určité úrovně. Řada zaměstnavatelů bude mít jistě zkušenost s tím, jak obtížné je zvolit ten správný typ kurzu, který bude vyhovovat jak zaměstnancům, tak právě samotnému zaměstnavateli. I v tomto ohledu vychází Jazykové centrum Populo prostřednictvím individuálně realizovaných kurzů firmám vstříc.  Zatímco zaměstnanci mají možnost se při práci vzdělávat, průběh kurzu je pro potřeby zaměstnavatele po celou dobu evidován. Po ukončení kurzu je zaměstnavateli doloženo potvrzení o absolvování kurzu a výstupní hodnocení studenta ze strany lektora.  Nespornou výhodou je také možnost realizovat kurz přímo ve firmě. Nemusíte se tak obávat problematického plánování lekcí v souladu s pracovní docházkou zaměstnance. Nečekejte a přestaňte hledat, začít můžete ještě dnes. Pokud jste tedy marně hledali kurz odpovídající přímo vašim nárokům, nyní je vaše hledání zcela jistě u konce. Svůj jazykový kurz můžete začít plánovat ještě dnes. Jazykové centrum Populo vám nabízí realizaci jakéhokoliv cizího jazyka podle vašich představ a požadavků.  Více než kdy jindy tak máte příležitost proměnit sny o znalosti cizího jazyka ve skutečnost, případně překvapit a motivovat své zaměstnance benefitem, na který by u jiného zaměstnavatele čekali marně.

Rodič jako učitel Celkem 20 pracovních dní uběhlo od okamžiku, kdy se vlivem šíření nebezpečného viru uzavřely doslova ze dne na den všechny školy. Nejen učitelům a žákům, ale také rodičům se neočekávaně změnil každodenní režim. Z běžné rodičovské otázky “Co bylo dnes ve škole?” se stala otázka “Co se budeme dnes učit?” Uzavření škol může působit zavádějícím dojmem. V praxi se uzavřely pouze budovy škol. Výuka nadále probíhá, jen novým a netradičním způsobem, který více než kdy jindy zapojuje právě rodiče. Zatímco za normálních okolností stačilo zkontrolovat dětem domácí úkoly a zhodnotit prospěch, nyní na rodiče doléhá tlak každodenní školní přípravy spojené s plněním domácích úkolů. Z pohledu rodičů může být tato alternativa výuky nejen nezvyklá, ale také náročná, a to jak z hlediska času, tak také po psychické stránce. Někteří rodiče nadále pracují, jiní zůstali vlivem okolností dočasně doma a v nejhorším případě přišli o práci.  V každém případě není pomyslný návrat k učebnicím snadný. Řada rodičů tak hledá pomoc prostřednictvím doučování. Ne však ledajakého.  Obvykle je doučování zaměřeno na jeden, maximálně na dva předměty, které dělají dětem největší problémy. Velmi časté je také doučování, jehož cílem je příprava k přijímacím zkouškám nebo k maturitě. Nyní však doučování vyhledávají zejména rodiče s dětmi na prvním stupni základní školy. Jejich požadavkem je najít takového učitele, který pomůže jejich dětem nikoliv s jedním, ale s více předměty najednou. Důvod je prostý. Pro děti v tomto věku není samostudium samozřejmostí. Potřebují naopak učivo trpělivě a srozumitelně vysvětlit bez ohledu na to, zda se jedná o matematiku nebo o zdánlivě snadnou vlastivědu či prvouku.  Komplexní doučování Zatímco rodiče mnohdy marně hledají jednoduché pojmenování svého požadavku a obávají se, že se jedná o požadavek nereálný, ve Škole Populo nese jasný název: Komplexní doučování. V praxi funguje tak, že se v jednom doučování propojí výuka několika předmětů. Obvykle se jedná kombinaci předmětů český jazyk a matematika, které jsou doplněny například o vlastivědu, prvouku nebo také angličtinu. “Za normální situace o toto doučování není příliš velký zájem. V tuto chvíli nám však poptávka po komplexním doučování velmi vzrostla. Od začátku března evidujeme v Brně 45 poptávek po komplexním doučování. Pro představu, pouze 7 těchto klientů požadovalo tento typ výuky před uzavřením škol. Za poslední tři týdny se tedy poptávka po komplexním doučování zvýšila téměř sedminásobně a přibylo nám 38 nových poptávek po komplexním doučování.” říká ředitelka brněnské pobočky Adéla Hronová.  Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že není možné pro tyto kombinace najít vyučujícího, opak je pravdou. Ostatně i ve škole v rámci prvního stupně je běžnou praxí, že jeden učitel učí hned několik předmětů. V případě Školy Populo se navíc jedná o individuální doučování. Pro zvolené předměty jsou naplánovány lekce a v případě, kdy je třeba se některému z nich věnovat intenzivněji, je tomuto předmětu po domluvě s koordinátorkou vyčleněno více lekcí. Pro rodiče je tato flexibilita v plánování výuky jistotou, že veškeré učivo bude skutečně probráno po všech stránkách, tedy komplexně. Potvrzuje to i zkušenost Markéty Otýpkové z centra pro komunikaci s klienty a zpracování nových poptávek ve Škole Populo: “Rodiče primárně nepožadují zlepšení prospěchu. Cílem doučování je pro ně pomoc se zvládnutím nového učiva a správné vypracování domácích úkolů.”  Komplexní doučování tak pro rodiče představuje možnost, jak i v současné době zajistit jejich dětem efektivní pomoc s probíraným učivem. Zároveň jim umožňuje, aby spolu s dětmi strávili společný čas jinak než jen školní přípravou.  Když náhlá změna systému odhaluje nové možnosti Změna vyvolaná současnou společenskou situací nám v rámci vzdělávání nepřinesla jen obavy z toho, jak dopadne letošní školní rok.  Naopak se ukazuje, že tak jako školy přistupují k alternativním způsobům výuky, odhalují se i dříve nevyužívané možnosti doučování, které více než kdy jindy může být pro žáky i rodiče výraznou pomocí a zároveň ulehčením.

Období před maturitami je náročné nejen pro studenty, ale i pro učitele. Opatření způsobená karanténou a nemožnost „chodit do školy“ situaci ještě komplikují. Přicházíme proto s několika tipy, jak nezahálet a co nejlépe se připravit. Cermat testy = nejdůležitější pomocník Většina učitelů začíná využívat Cermat testy z minulých let už na začátku roku, kdy mají studenti maturovat. Vysvětlují nejčastější chyby a zaměřují se na nedostatky studentů. Přesto by si teď, v době karantény, měl každý student sednout a v klidu si testy projít. A to i ty, které už viděl.  Druhým úkolem je odhalit vlastní slabá místa a zaměřit se na ně. Je to podobné, jako s přijímacími zkouškami, které maturanti absolvovali před několika lety. Jedinou změnou je podmínka dosažení minimálního počtu bodů, aby student prošel.  U všech předmětů, ze kterých se skládá státní zkouška, se typy úloh opakují, stejně tak jako rozložení testu. Nedílnou součástí přípravy by mělo být také využívání záznamového archu k zapisování odpovědí a seznámení se s bodováním jednotlivých typů úloh. Odmaturuj z… a další učebnice Setkáváme se i s otázkou, z jakých učebnic se mám učit na maturitu z matematiky? Při přípravě obecně mohou studentům pomoci učebnice shrnující to nejpodstatnější, co by se u společné části zkoušky mohlo objevit. Některé z nich obsahují také úkoly k procvičení nebo samostatný pracovní sešit.  Vlastní poznámky  Využijte také učebnice a sešity z minulých ročníků. Obsahují veškeré učivo, které by měl student umět, nic jiného by se u maturity objevit nemělo.  Pro studenty máme dobrou zprávu. Zásoba úloh používaných v Cermat testech není nekonečná a typy jednotlivých úkolů a příkladů se v zadáních opakují. Poctivou přípravou se tedy lze na didaktické testy naučit. Navíc jsou veřejně přístupné i požadavky k jednotlivým zkouškám, a to na webových stránkách Cermatu. Je možné se tak podívat na to, co se může v testu objevit. Individuální příprava Kromě samostudia je další možností individuální výuka.Tento způsob výuky se vyznačuje především tím, že „šije“ studentům lekce na míru. Lektor se tak může studentovi opravdu věnovat a vysvětlit mu učivo detailně. Nejcennější komodita - čas          Den má jen 24 hodin, čas nenatáhneme, a proto je nedostatkovým zbožím. Důležité je neotálet, neprokrastinovat a snažit se vytěžit ze zbývajícího času maximum. Nucená karanténa znamená pro mnohé studenty překážku. Pokud jste mezi nimi i vy, zkuste se na to podívat z druhého pohledu. Nemusíte chodit do školy, uvolnil se vám tak čas navíc, který můžete využít. Naším tipem pro vás je věnovat přípravě dostatek času. Zajímejte se o chyby, které jste udělali. Zjišťujte, proč není vaše odpověď správná a kde chybujete. Není důležité se biflovat, důležité je učivo pochopit. Vychytejte mouchy, a pokud budete pořád tápat, vyhledejte pomoc. Výuka ve Škole Populo stále běží  Aby studenti nepřišli o drahocenný čas a mohli se studiu věnovat naplno, probíhají nyní naše lekce online. Studenti tak mohou v intenzivní přípravě pokračovat. Každému z nich zapůjčíme kameru spolu se stativem. Lektor při jejich používání tak může studenta v reálném čase opravit. Všechny odpovědi na otázky typu: Jak se lépe učit a co dělat, když učení neleze do hlavy už se do tohoto článku nevejdou. Přesto pro vás máme ještě jednu radu. Nevzdávejte se! Připravte se natolik dobře, abyste byli sami se sebou spokojeni. Nezapomeňte na motivaci, a pokud to jenom trošku půjde, vyrazte ven a udělejte něco pro sebe i pro druhé. Se správným přístupem zkoušku dospělosti určitě zvládnete.  „Neučíme se pro školu, ale pro život.“- Seneca

Období před přijímacími zkouškami je pro všechny studenty stresující, o to více, když se spolu s obvyklou přípravou musejí potýkat ještě s úkoly zadávanými základní školou. V tomto článku vám přinášíme několik užitečných rad, jak se i v této složité době na přijímačky připravit. Cermat testy a samostudium jako základ Za úplný základ můžeme považovat samostatné studium. Před vlastní přípravou je důležité udělat si seznam všeho, co je nutné procvičit.  Zásadní je především práce s Cermat testy. Úplně nejlepší je otevřít si jeden z nich a postupně projít všechny typy úloh. Problémové si označit a zaměřit se na ně. V matematice i češtině se typy úkolů opakují a také rozložení celého testu je podobné. Nezapomeňte se zaměřit na způsob vyplňování záznamového archu a seznamte se s bodováním jednotlivých úloh. Další cvičebnice k přijímačkám Vhodné je také využití cvičebnic k přijímacím zkouškám. Každoročně je vydává řada vzdělávacích center a nakladatelství, stačí si vybrat. Nesoustřeďte se přitom pouze na jedno vydání nebo konkrétní nakladatelství. Každá z učebnic obsahuje jiné úkoly, které jsou zadávány různými způsoby.  Učebnice a sešity Při přípravě samozřejmě využijte i školní učebnice a sešity z minulých ročníků. Obsahují učivo, které by student měl znát, protože se řídí Rámcovým vzdělávacím programem. Právě s těmito znalostmi by měli budoucí studenti a studentky ze základní školy odcházet.  Chápeme, že je toho spousta, co studenti zapomenou. Na druhou stranu Cermat testy nejsou nafukovací ani nekonečné. Proto se zaměřte právě na učivo, které se v nich nejčastěji opakuje. Naučte se počítat konkrétní typy příkladů. Například na začátku každého testu z matematiky se objevují zlomky, výrazy a rovnice, na jeho konci vždy nějaká náročnější úloha. Mezi časově náročnější typy úloh patří také rýsování. Individuální příprava I v této nepříznivé době je další možností přípravy individuální doučování. Příprava se Školou Populo je prakticky zaměřená a velice úspěšná. Lektory si vybíráme podle přísných kritérií a dbáme na to, aby na lekce byli vždy připraveni. Studentům i jejich rodičům zajišťujeme doučování „na míru“, naše koordinátorky se pak starají o to, aby vše proběhlo tak, jak má.  Neztrácejte čas      Při přípravě na konkrétní zkoušky je tím nejdůležitějším zbývající čas a také správný lektor. Často se setkáváme s tím, že rodiče s hledáním doučování otálejí a děti jim ani neřeknou, že něčemu nerozumí.  Příprava studentů bez pomoci rodičů či lektora zahrnuje ve většině případů náhodné vyplnění testu, kontrolu podle řešení a víc nic. Studenti dále nepátrají po zdůvodnění svých chyb a proto je stále opakují. Apelujeme proto na studenty, aby věnovali přípravě dostatek času. Je důležité zajímat se o chyby, které udělali, a zjistit, proč jejich odpověď není správná. Klíčem k úspěchu je kvalitní příprava a poctivá příprava.  Příprava se Školou Populo pokračuje Příprava se Školou Populo je neohrožena, a to i přes všechna opatření a nutnost zůstat doma. Naše lekce probíhají online, student i lektor se v daný čas připojí na internet a lekce může začít. Každému studentovi či studentce můžeme zapůjčit kameru a stativ. Lektor tak v reálném čase vidí, co student píše, a může ho ihned opravit. Studenti tak mohou i nadále v přípravě pokračovat. Pokud nebudete váhat a včas si zajistíte online formu doučování, můžete studentům opravdu pomoci. Přijímačky nanečisto ve Škole Populo Mise přijímací zkoušky pokračuje, i když ne v našich učebnách. Aby studenti o možnost vyzkoušet si přijímačky nanečisto nepřišli, přicházíme s variantami online. Z připravených balíčků na našich stránkách testynaprijimacky.cz si tak můžete zvolit ten, který vám nejvíce vyhovuje. Jak se lépe učit a co dělat, když učení neleze do hlavy, zjistíte i v našem článku Jak se učit. 

V současné moderní společnosti se neustále rozšiřují možnosti, jak se vzdělávat a jak najít ten nejefektivnější způsob vzdělávání. Online forma doučování je bezpochyby jedním z nich. Co nás od této výuky odrazuje? A jaké jsou naopak její výhody? To vše se dozvíte z našeho článku. Oprávněné obavy? Online doučování může mít více podob. My se však zaměříme na tu nejznámější a nejoblíbenější formu - videohovory. Někteří je pro běžnou komunikaci používají každý den, ať už se jedná o aplikace Skype, Meet, Messenger, WhatsApp a mnohé další. Využití těchto aplikací v rámci vzdělávání se však stále řada z nás paradoxně obává. A důvody? Stačí zmínit tři nejzásadnější.  Nízká efektivita výuky. Proč se učit online, když je mnohem lepší poslouchat svého učitele přímo ve třídě nebo mít individuální lekci, kdy se lektor v učebně věnuje v daný čas pouze svému studentovi? Strach z neznalosti. Přiznejme si, že ne každý využívá sociální sítě a ne každý je technicky zdatný.  Technické problémy. Jedná se o soubor drobných komplikací, ke kterým může při online výuce docházet, například nekvalitní obraz nebo špatný signál pro připojení. Ačkoliv se všechny zmíněné důvody zdají být opodstatněné, zkusme se nad nimi na okamžik zamyslet a zvážit, zda se v dnešní době nejedná pouze o obavy vycházející právě z neznalosti. Když nevíme, jak online doučování funguje v praxi, nemůžeme znát ani jeho výhody, a stejně tak nevíme, jak z technického hlediska doučování realizovat.  Je to snadné, dostupné a efektivní. Sice má prezenční výuka své nesporné výhody, ale její online forma je má také. Doučování můžete realizovat prakticky všude tam, kde je vhodné připojení. Výuka není ohrožena ani v okamžicích, kdy je z různých důvodů znemožněna ta prezenční. Pro příklad nemusíme chodit daleko, současná ekonomická a společenská situace způsobená šířením koronaviru je dostatečným důkazem. V tomto směru představuje online výuka alternativu, která dokáže efektivně udržet proces vzdělávání a zároveň s tím dodržovat preventivní opatření. Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, existuje řada aplikací, které je možné využít. Jsou buď volně přístupné, nebo je možné zdarma stáhnout alespoň jejich základní uživatelské verze přímo do počítače. V současné době je u většiny aplikací zajištěno velmi kvalitní rozlišení obrazu a nastavení zvuku. Jediné, co k výuce potřebujeme, je buď stolní počítač, notebook nebo tablet, webkamera a mikrofon. Aplikace často navíc ještě umožňují například sdílení obrazovky, přeposílání materiálů a komunikaci přes chat. K tomu také lze velmi snadno přenášet psací plochu pomocí připojení externí kamery. Tím se opět zvyšuje efektivita online výuky a téměř mizí rozdíl mezi tím, zda je učitel v reálný čas se studentem ve třídě, nebo jestli jsou oba online. O tom, jak probíhá online výuka v praxi, se lze dočíst na webových stránkách Školy Populo. Za zmínku stojí zejména krátká video ukázka, která znázorňuje průběh online doučování zprostředkovaný přes aplikaci Google Meet. Všechno má své “mouchy”, ALE… Navzdory vysoké funkčnosti aplikací a dostupnosti moderních počítačových doplňků musíme i zde počítat s možností, že se vyskytnou problémy. Například vlivem povětrnostních podmínek nebo kvality internetového připojení může dojít k chvilkovému výpadku spojení. Na druhou stranu ani prezenční výuka se neobejde bez přerušení či problémů. Nebojme se proto hledat a využívat nové způsoby vzdělávání. Vyhýbat se jim pouze na základě neznalosti a planých obav by totiž byla velká chyba.

Střední škola, vyšší odborná škola, vysoká škola, kdo se v tom všem má vyznat? Institucí nabízejících vzdělávání v terciárním stupni je nepočítaně. Studenti ještě nesložili ani povinnou maturitní zkoušku a už se mají rozhodnout, zda budou ve studiu pokračovat. Úkol je to pro řadu z nich složitý. A přitom se termíny podání přihlášek k terciárnímu stupni vzdělávání neúprosně blíží. V tomto článku se pokusíme vám s výběrem pomoci. Porovnáme soukromé a veřejné školy, školy vysoké a vyšší odborné a neopomeneme uvést ani termíny odevzdání přihlášek.   1. Veřejná nebo soukromá škola Jako první je důležité se rozhodnout, jestli preferujete veřejnou, nebo soukromou školu. Každá z těchto možností má své výhody i nevýhody. Hlavní nevýhodou studia na soukromé škole je školné, na škole veřejné platí školné za studenta stát. Se studiem na veřejné škole je často spojeno několik typických a častých otázek. Jak dlouho můžu studovat? Řada lidí se mylně domnívá, že student se může vzdělávat pouze do šestadvaceti let. To však není zcela správná úvaha. Zatímco studovat se statusem studenta můžete opravdu pouze do šestadvaceti let, přičemž Vám stát platí pouze určité roky odstudované na vysoké škole, pokud ale studujete déle, musíte si přebývající roky doplatit. Kolik let na vysoké škole mi tedy “zaplatí” stát? V případě bakalářského studia, jehož standardní doba studia je 3 roky, dotuje stát studium po dobu čtyř let. V případě navazujícího, magisterského, studia zaplatí studentovi stát tři roky studia. Z jakého důvodu platí stát rok navíc? Během studia se může stát cokoliv. Onemocníte, opakovaně neuděláte zkoušku a musíte opakovat ročník nebo odjedete například na Erasmus.  U studentů se často stává, že po maturitě nastoupí na vysokou školu a obor, který si vybrali, jim takříkajíc “nesedne”. V takovém případě přichází rok navíc náramně vhod.  Studenti navazujícího studia odjíždí právě v tomto stupni vzdělávání často na Erasmus nebo jiný studijní pobyt do zahraničí. Ne vždy jsou však všechny předměty, které student absolvoval v zahraničí, uznány na domovské škole. Tady přichází opět na řadu rok navíc, v němž student absolvuje předměty zbývající. Na Erasmus může student odjet také v rámci bakalářského studia, a to nejdříve ve 2. ročníku. I tady má poté možnost prodloužit si bezplatně o rok studium. Kolik studentů se hlásí na veřejné/soukromé školy? Další výhodou školy soukromé, a nevýhodou školy veřejné, je počet studentů. Zatímco soukromé školy navštěvují studenti v řádu několika desítek, maximálně stovek, největší veřejné univerzity u nás mají studentů i několik tisíc. Proto mají studenti soukromých škol několik výhod, např. individuální přístup a studium v menším kolektivu. Zatímco na veřejné škole by se mačkali v aule se stovkami dalších studentů, na škole soukromé je jich jen několik desítek. Dalším pozitivem výhodou je také fakt, že student není pouze číslo. Zatímco na veřejných školách se studenti “ztratí v davu”, soukromé školy si zakládají na spokojenosti studentů, na komorní atmosféře a přátelském vztahu vyučujících a studentů. Je docházka povinná? Největší nevýhodou vysokých škol obecně je povinná a dobrovolná účast na přednáškách, cvičeních a seminářích. Berme to teď obecně, každá škola, ať už veřejná, nebo soukromá, může být dobrou i špatnou výjimkou. Některé vysoké školy mají povinnou celou docházku, tedy přednášky, cvičení i semináře, jinde jsou povinné jen cvičení a semináře. A někdy dělají školy pro studenty i něco navíc, pořádají například přednášky osobností z daného oboru nebo zajistí zajímavého hosta, který studenty motivuje k dalšímu studiu. V každém případě doporučujeme chodit i na přednášky, které nebudou povinné. Cvičení a semináře totiž z přednášek často vycházejí, a pokud přednášku neabsolvujete, často pak učivu neporozumíte a na cvičení či semináři jste vlastně úplně zbytečně. 2. Vysoká škola nebo vyšší odborná škola V minulém bodě jsme se věnovali rozdělení škol na veřejné a soukromé, nyní obdobným způsobem porovnáme školy vyšší odborné a školy vysoké.  Jaký je rozdíl mezi vyšší odbornou a vysokou školou? Na škole vysoké se jedná o titul akademický: bakalář, magistr nebo inženýr. Na vyšší odborné škole naopak mluvíme o titulu neakademickém: diplomovaný specialista. Bakalář i diplomovaný specialista jsou tituly, které studenti získávají po třech letech studia.  Pokud chce vysoká škola otevřít obor, který bude vzdělávat budoucí odborníky, musí mít specialisty z daného oboru, kteří budou studenty vyučovat a obor zaštítí. U škol vyšších odborných je situace poněkud obtížnější. Pokud chce škola otevřít daný obor, musí získat stanovisko několika institucí a jejich kladné vyjádření. K tomu patří také to, že vyšší odborná škola nemůže otevřít obor, pokud po odbornících právě z tohoto oboru není poptávka na trhu práce nebo již obor v okolí existuje a absolventů je každoročně dostatek. Vyšší odborné školy zpravidla nabízejí svým studentům přestup na partnerskou vysokou školu, kde mohou získat bakalářský titul při zkráceném studiu. Při této variantě studia jsou některé předměty z vyšších odborných škol studentům vysokými školami uznány, tedy akceptovány jako absolvované, a studenti pak navštěvují jen ty předměty, které jim z daného oboru chybí. Zkrácené studium může trvat jeden až dva školní roky. Musím do školy chodit každý den? Už při rozdělení veřejných a soukromých škol jsme se zmiňovali o přednáškách, cvičeních a seminářích, nyní tuto informaci ještě doplníme.  Velkou výhodou vysokých škol je možnost samostatného vytvoření rozvrhu. Studenti dostanou seznam povinných, povinně volitelných a volitelných předmětů, ze kterých si vybírají právě ty, které je zajímají. Povinné předměty musí navštěvovat a úspěšně absolvovat všechny, z povinně volitelných si mohou vybírat, a pokud jim stačí počet kreditů, volitelné předměty už navštěvovat nemusí. Studenti si také mohou vybírat z různých časů, ve kterých se přednášky a cvičení konají. Je proto možné nakombinovat si rozvrh tak, aby student chodil do školy pouze třikrát v týdnu, nebo měl alespoň jeden pracovní den volný. Velkou nevýhodou vyšších odborných škol je stálý rozvrh. Protože je studentů ve třídách malý počet, školám se nevyplatí vypisovat více časů téhož předmětu. Z tohoto důvodu nabízejí vyšší odborné školy pouze konkrétní předměty v konkrétní časy, které se přímo váží k danému studovanému oboru. Co jsou to kredity? Kredity si můžete představit jako body, přičemž každý semestr musejí studenti nasbírat určitý počet bodů, jinak nepostoupí do dalšího ročníku. Každý předmět, který student absolvuje, je jinak náročný a obecně platí, že čím náročnější předmět je, tím více bodů (kreditů) získá. Jak je to s praxí? Na vysokých školách převažují znalosti teoretické, naopak vyšší odborné školy se snaží propojovat teorii s praxí a každá z vyšších odborných škol často vysílá své studenty “do terénu”, kde si ověřují, že znalosti získané ve školní lavici mohou využít i v praxi. Semestr je zakončen zkouškovým obdobím, kdy vyučující zkoušejí studenty z probrané látky.  Která škola je lepší? Na tuto otázku nedokážeme odpovědět, protože záleží na úhlu pohledu. Pokud zohledníme pouze titul, většina lidí odpoví, že lepší je určitě škola vysoká. Bakalář je přeci více než diplomovaný specialista. Pokud se ale zaměříme např. na praktické dovednosti a propojení teorie a praxe, zjistíme, že škola vyšší odborná jednoznačně zvítězí. 3. BBA, MBA, LL.M. Že Vám tyto zkratky nic neříkají? Nevadí, pojďme se na ně společně podívat. BBA, MBA, LL.M. a řada dalších zastupují manažerské vzdělání. Bachelor of Business Administration, zkráceně BBA, je titul typický pro anglosaský svět a uvádí se za jménem. Studium BBA je vhodné pro studenty, kteří přicházejí rovnou ze středních škol. Po absolvování a získání titulu BBA mohou studenti pokračovat v navazujícím studiu a získat MBA nebo LL.M. Program BBA lze studovat distančně nebo online v českém nebo anglickém jazyce, studium trvá 10 měsíců. Master of Business Administration, zkráceně MBA, je prakticky zaměřené vzdělání pro střední a vyšší management. Program lze, stejně jako BBA, studovat distančně nebo online v českém nebo anglickém jazyce. Studium tohoto programu trvá 12 až 14 měsíců.  Posledním zmíněným je LL.M., neboli Master of Laws. Toto studium je určeno nejen uchazečům s předchozím právním vzděláním, ale také uchazečům, kteří s právem pracují i bez předchozího právního vzdělání a kteří si chtějí doplnit kvalifikaci. Program lze studovat opět distančně nebo online v českém jazyce a studium trvá 12 až 14 měsíců.  4. Do kdy musím odevzdat přihlášku? Záleží na typu školy a jejím rozhodnutí. Pokud školu teprve budete hledat, můžete použít webovou stránku seznamškol.eu., která Vám podle požadovaných kritérií vyhledá všechny dostupné školy. Pokud danou školu rozkliknete, naleznete zde konkrétní webové stránky školy, na kterých bude uvedeno přesné datum, do kdy a kam musíte přihlášku odevzdat. Přehled vysokých škol můžete najít také na wikipedii. Obecně však platí, že čím dříve přihlášku odevzdáte, tím je to lepší. Platí také, že většinu přihlášek lze vyplnit elektronicky přímo na stránkách zvolené školy. Stále se rozhodujete, jestli VOŠka nebo VýŠka? Pokud stále váháte, zkuste se orientačně podívat na školy ve Vašem okolí, možná se Vám některá natolik zalíbí, že na ni nastoupíte. A pokud si říkáte, že studovat nemá cenu, přečtěte si náš předešlý článek. Dočtete se v něm o tom, že vzdělání je dnes nutností. A studiem si přece přinejmenším alespoň o něco prodloužíte mládí.

Co když neudělám přijímačky? Tuto otázku si klade minimálně polovina “přijímačkářů”. A my jim dokonale rozumíme. Zatímco v minulém článku jsme se věnovali tomu jakou školu si vybrat, tak tentokrát se podíváme na tuto žáky často pokládanou otázku a vlastně celou cestu, kterou si žáci a žákyně musí projít. Než začneme, podívejme se tedy na celé přijímací řízení a připomeňme si, co je potřeba zvládnout. Přidáme také několik, podle nás, velmi užitečných rad, které Vám mohou pomoci v období před přijímacími zkouškami, ale i po nich. Výběr střední školy Volba střední školy je pro žáka deváté třídy velice obtížná, často se setkáváme s tím, že student vůbec neví, co by chtěl studovat, a když už nějaký skromný tip má, není si jím jistý. Každý žák potřebuje v těchto chvílích plných obav a napětí podporu a porozumění.  Velice důležitá je také komunikace s okolím, studenti často potřebují porozumění, vyslechnutí a nezávislou radu. Takovou radu může poskytnout například učitel ve škole, se kterým žáci mohou konzultovat volbu dalšího vzdělávání. Podání přihlášky Prvním krokem v procesu je podání přihlášky. Ke konečnému rozhodnutí mohou budoucímu studentovi či budoucí studentce pomoci otázky, které jsme zveřejnili v článku Volba školy je jen na Vás. Ať už bude volba jakákoli, je třeba myslet na důležité termíny. V letošním školním roce 2019/2020 je termín podání přihlášek do 1. března 2020. První březen je tedy posledním dnem, kdy mohou být přihlášky na školy doručeny.  Až budete vyplňovat přihlášky, dejte si pozor na pravopis a na správné vyplnění všech kolonek, neméně důležité je také správně zapsat jméno žáka a nikde se nepřepsat. Naše doporučení před vyplněním je jednoduché: Okopírujte si nevyplněné přihlášky a nanečisto si je sami vyplňte. Kopii si zkontrolujte a až poté podle kopie vyplňte i originál. Je tak menší riziko, že se při psaní spletete. Následně doručte přihlášky na Vámi vybrané střední školy. Přihlášky doporučujeme na danou školu zanést osobně. Osoba odpovědná za jejich sběr Vám vydá potvrzení, že přihláška byla doručena. Nemusíte se tak bát, že by se někde ztratila. Potvrzení může být třeba v podobě razítka nebo data a podpisu dané odpovědné osoby. V případě, že přihlášku nemůžete do školy doručit osobně, pošlete ji poštou, nejlepší je v tomto případě doporučené psaní, v žádném případě ji neposílejte obyčejně. Tak vyvstává riziko, že by se mohla někde “zatoulat” nebo pozdržet, a tím pádem by se nestihla doručit včas. Podací lístek si dobře uschovejte pro případ, že by bylo nutné datum odeslání prokázat. Příprava na přijímací zkoušky Nastává dlouhé období nejistoty. V tomto období se žáci, kteří si zvolili maturitní obor nebo gymnázium, připravují na přijímací zkoušky. Těch se řada budoucích studentů bojí a v jejich tvářích často převládá nejistota. Uvědomují si své slabiny a ti poctivější, kteří nechtějí nechat nic náhodě, se snaží takové slabiny eliminovat. Existuje řada možností, jak se nedostatků zbavit. Pro tento boj je však důležitá jedna komodita, kterou žáci mnohdy nemají, většinou proto, že přecenili své schopnosti. Touto komoditou je čas! Čas, který mohou žáci přípravě věnovat.  Jak se s tím tedy vypořádat? Důležitý je klid, pozornost, chuť se něco nového naučit a porozumět. Dále je zapotřebí pevná vůle a v případě potřeby se nebát vyhledat pomoc. Takovou pomocí může být rodič, kamarád, učitel nebo lektor. Problém je však často v tom, že si žáci nutnost vyhledat pomoc často ani sami neuvědomí, v horším případě se bojí přijít za někým s otázkou: “Co to znamená?”, nebo “Jak bych to mohl/a vyřešit?”. Tento strach může pramenit například z toho, že se bojí posměchu, nějaké kousavé poznámky nebo třeba zlostného pohledu. Proto je nesmírně důležitá pozornost okolí, např. že se svých dětí budete pořád dokolečka ptát, jak jim příprava jde, a budete žádat prokázání pokroků. Jim to bude zpočátku pěkně “lézt na nervy”, přesto se právě díky těmto otázkám můžete dozvědět o velkém úspěchu, ale i problému. Důležité: řešit problém včas  Ve Škole Populo se mnohdy setkáváme s tím, že žáci přijdou pozdě. I přesto, že už od září pravidelně vyzýváme k poctivé a pilné přípravě, jsou stále tací, kteří přijdou až v březnu. Přitom si ale neuvědomují, že přijímačky jsou v polovině dubna a měsíc je na doplnění znalostí v některých případech zkrátka málo. Máme sice lektorky a lektory, kteří se nebojí neúspěchu a dokáží mnoho, ale zázraky bohužel neumějí. Mise přijímací zkoušky se nezadržitelně blíží, je proto potřeba se pořádně připravit. Několik tipů jak se lépe učit a co dělat, když učení neleze do hlavy, naleznete v našich článcích. Jak to říkal Konfucius: „Pověz mi a já zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; nech mne se zúčastnit a já pochopím.“ Přijímací zkoušky, den D Dni D se budeme podrobně věnovat v některém z dalších článků, nezapomínejte nás proto sledovat.  S přípravou na tento den Vám můžeme pomoci. Dokážeme pod studentem rozprostřít pomyslnou záchrannou síť základních znalostí, která ho zachytí ve chvíli, kdy všechno ostatní zapomene. Naši lektoři kladou při výuce důraz na pochopení základních pojmů a operací, bez kterých se se studentem neposunou dál. Právě tyto základní znalosti studenty mnohdy zachrání ve chvílích, kdy si myslí, že neví vůbec nic. Abychom ale těmto nepříjemným situacím úplně předešli, vytvořili jsme přijímačky nanečisto, koncept, který dokáže odhalit studentovy nedostatky. Tyto testy opravují zkušení lektoři a spolu s hodnocením a počtem dosažených bodů poskytují rodičům a žákům cenné rady a možnosti, jak postupovat k vytyčenému cíli. Co když neudělám přijímačky? Obavy z toho, že žák či žákyně neudělá přijímací zkoušky, jsou oprávněné. Každý člověk se něčeho bojí, jsou to pocity, které nemůže zcela odstranit a zastavit, můžeme je však ovlivnit. A to důkladnou přípravou. Pokud nebudete mít důvod se bát, protože budete vědět, že máte pevné základy, obavy sice zcela nezmizí, ale určitě se zmírní. Pro žáky je důležité si uvědomit, že všichni v oné místnosti mají tytéž pocity, bojí se. A právě emoce jsou nástroj, který často staví všechny uchazeče do podobné pozice. Není proto důvod se obávat více, než je potřeba, a s kvalitní přípravou budou veškeré obavy určitě menší.  Dopis o nepřijetí a následné odvolání Pokud student opravdu neudělá přijímačky, pořád ještě není nic ztraceno, protože existuje možnost podat odvolání. Nezapomínejte na to, že každý student má jen jeden zápisový lístek, který musí odevzdat, každý žák tak může nastoupit jen na jednu školu, i když se hlásil na dvě. To poskytuje šanci právě těm uchazečům, kteří přijati nebyli. Na rozhodnutí o nepřijetí se žák může odvolat do tří pracovních dnů od písemného doručení dopisu o nepřijetí.  Druhá a další kola přijímacího řízení Pokud není naplněna kapacita oboru, může ředitel školy vyhlásit druhé, příp. i další kola přijímacího řízení. Při účasti uchazeče v těchto kolech je nutné vyplnit novou přihlášku a odeslat ji na příslušnou školu. Seznam škol, které přijímají žáky v dalších kolech přijímacího řízení, je omezen a jejich seznam najdete vždy na webových stránkách kraje. Pokud máte jednu konkrétní školu, kam se chcete hlásit, vyhlášení dalších kol najdete i na jejích internetových stránkách. Počet možných přihlášek v dalších kolech přijímacího řízení není omezen, žák jich může podat třeba pět.  Závěrem bychom chtěli všem uchazečům popřát hodně štěstí u přijímacích zkoušek a pevné nervy, až se na ně budete připravovat.  Dáme Vám ještě jednu přátelskou radu. Hlídejte si webové stránky škol, které Vás zajímají, ale ne tak, že na nich budete “viset celé dny”. Podívejte se na ně ráno, v poledne a večer, ale najděte si čas i na něco jiného. Odreagujte se a vyrazte ven, třeba na procházku. A hlavně se nebojte požádat o pomoc. Pokud budete mít s čímkoli problém, neváhejte se na nás obrátit. Naše koordinátorky ve spolupráci s lektory udělají vše pro to, aby se příprava podařila na výbornou. Nezapomeňte, nejste na to sami, lektoři poběží ten pomyslný maraton s Vámi!

Zatímco na středních uměleckých školách je již přijímací řízení v plném proudu, ostatní střední školy teprve provádějí potenciální zájemce po svých prostorách a sdělují jim ty nejdůležitější informace. Vybrat si tu nejlepší střední školu ovšem není jen tak a pro budoucího studenta je to velmi důležité rozhodnutí. Přijímací řízení se neobejde bez podání přihlášky a abyste se v tom moři informací neutopili, napsali jsme pro Vás následující článek. Není škola jako škola… Středoškolských oborů je mnoho, těm uměleckým spolu s uměleckými školami a oborům nástavbovým jsme se věnovali v samostatných článcích. Nyní se zaměříme na obory další, maturitní a učební obory na gymnáziích a odborných středních středních školách.  Studium na gymnáziu se nejčastěji dělí podle jeho délky na: - osmileté, na které nastupuje žák po ukončení pátého ročníku, první část studia tedy nahrazuje druhý stupeň základní školy a druhá část pak školu střední, - šestileté, žák na ně nastupuje po ukončení sedmého ročníku na základní škole, - čtyřleté, na ty se žák hlásí z deváté třídy a součástí jeho rozhodování je i možnost volby zaměření konkrétního gymnazijního oboru, mezi něž patří například třídy jazykové, humanitní, lékařské nebo přírodovědné.  Kromě výše zmíněných existují také školy vyučující předměty v cizích jazycích nebo gymnázia se sportovním zaměřením, na která se však vztahují přijímací podmínky jako na umělecké školy, je tedy nutno spolu s jednotnou zkouškou CERMAT vykonat také zkoušku talentovou. Nesmíme opomenout ani gymnázia církevní, která najdeme v mnoha podobách.  Velkou raritou je u nás Mensa gymnázium, které sídlí v Praze. Hlavním bodem, ve kterém se odlišuje, je vzdělávání mimořádně nadaných studentů. Studentů, kteří složili IQ test a dosáhli více než 130 bodů. Obory maturitní jsou takové, které studenta připravují k úspěšnému složení maturitní zkoušky na konci studia. V průběhu čtyř let se žáci usilovně připravují na státní i školní část maturitní zkoušky. Velkou výhodou, ale i nevýhodou, u maturitních oborů na odborných středních školách je vzdělanost studenta v jednom konkrétním směru, ať už technickém, či humanitním. Právě vzdělání v konkrétním směru může studentovi velmi pomoci při dalším studiu na vysoké škole nebo při výkonu povolání. Ti studenti, kteří maturitní obor studovat nechtějí, mají možnost vzdělávat se v oboru učebním. Střední školy nabízejí širokou škálu učebních oborů, od automechanika až po zahradníka. Výuka zde probíhá jinak než na výše zmíněných typech škol. Jeden týden škola a jeden týden praxe, takový je častý průběh studia, není to ale pravidlem. Velkou výhodou učebních oborů je praktické odborné vzdělávání, žáci získávají v průběhu studia dovednosti a zkušenosti ve zvoleném oboru. Školy nabízejí praxi v podnicích a firmách, které mohou být školní i soukromé. Státní nebo soukromá škola??? Uvažujete o státní škole? Nebo dáte raději přednost škole soukromé?  Ve společnosti se můžeme setkat s názorem, že právě soukromé školy jsou špatné nebo nedokonalé, že studium na nich je lehké a student nemusí nic dělat. Někteří rodiče soukromé školy odsuzují, říkají o nich jenom to nejhorší, aniž by o nich něco věděli. Naproti nim stojí právě příznivci soukromých škol. Rodiče, kteří se, nehledě na názor ostatních, o tyto školy zajímají.  Ať už se setkáváme se školou soukromou nebo státní, názor si musí vytvořit každý sám. Jednotlivé školy mají svá specifika, v něčem se jim daří lépe a v něčem hůře. Při výběru školy je nezbytný objektivní pohled a hodnocení. Soukromá gymnázia a střední školy obecně v lidech často vyvolávají představu, že je musí zvládnout každý, když si za to platí. Existuje spousta mýtů vytvořených o soukromých školách, ovšem skutečnost je často někde úplně jinde. Naopak o státních školách se zase někdy  říká, že nevzdělávají stejně kvalitně jako školy soukromé.  A když už jsme u toho, víte, proč se na soukromých školách platí školné? Většinou je to doplatek za nadstandartní vzdělávání. Soukromé školy mohou být stejně jako školy státní dotovány, velká část z nich však nabízí něco navíc, za což si rodiče studenta musí připlatit. (Pokud to tedy není dotováno zřizovatelem.) Některé školy, soukromé i státní, Vás mohou mile překvapit. Proto se nenechte zmást označením soukromá škola nebo zkratkou s.r.o., zajděte se na ně osobně podívat nebo si o nich zjistěte více informací.  Jak vybrat tu nejlepší školu? Každý student má jiné preference a očekávání, řada žáků už si tu „svou“ školu vybrala, a nic nehne s jejich názorem. Jenže jsou zde i tací, kteří se stále nemohou rozhodnout. Právě pro vás jsme sepsali otázky, které by měly při výběru typu vzdělávání a školy pomoci. 1. Chci studovat všeobecně? To znamená, že nemám vyhraněný konkrétní obor, avšak chci pokračovat ve studiu na vysoké škole.  Pokud žáka studium baví a chtěl by pokračovat ve studiu na vysoké škole, je pro něj nejlepší možností všeobecné gymnázium. 2. Chci se vydat konkrétním směrem? Žák nemusí přesně vědět, co chce dělat celý zbytek života, pokud ovšem zná směr, kterému se chce věnovat, bude pro něj rozhodování jednodušší.  Pokud chce žák pokračovat ve studiu na vysoké nebo vyšší odborné škole, nabízí se možnost lyceí (přírodovědecké, lékařské, sportovní …) nebo gymnázií. Lyceum se přitom omezuje na konkrétní odvětví, např. příroda, lékařství nebo sport. Při volbě gymnázia se student může zaměřovat například na jazyky. A v čem se lycea a gymnázia liší? Vzdělávání na lyceu a gymnáziu je podobné, rozdíl je především v tom, na co se studium zaměřuje. Studenti gymnázií i lyceí studují stejné základní předměty, rozdíl je podle zaměření, gymnázia se zaměřují spíše na jazyky, lycea na konkrétní odvětví. Tyto předměty mají pak nastavený týdenní počet hodin, který se může lišit podle jednotlivých škol. 3. Chci studovat konkrétní obor? Chci mít odborné vzdělání? V případě, že žák ví, co by chtěl studovat, a zároveň chce mít odborné vzdělání, přichází na scénu střední odborné školy, které, jak už jsme psali výše, nabízejí množství oborů. 4. Baví mě studovat? Chci mít maturitu, nebo budu studovat učební obor? Jsou studenti, které nebaví pobyt ve škole a sezení ve školní lavici. Raději jsou venku a dělají něco praktického. V takovém případě bude nejlepší variantou učební obor. Student zde získá znalosti a dovednosti v něčem konkrétním, nebude ho nic držet ve školní lavici a studium ho tak bude bavit. Pokud se takový student rozhodne, že by chtěl studovat dál a touží po maturitě, není nic jednoduššího než nástavbové studium. Pokud žáka ale studovat baví a zároveň ví, jakému oboru by se chtěl věnovat, je jednoznačnou volbou maturitní vzdělávání. Odborné školy vhodně kombinují teorii s praxí, zaměřují se na konkrétní obor a věnují mu většinu času, který student ve škole tráví. 5. Už máte vybráno? Nebo se ještě rozhlížíte? Při výběru školy je důležité, aby si student vybraný obor zvolil opravdu sám, alespoň z velké části, aby ho studovat chtěl a měl k němu blízko. Není nic horšího, než když se student bude ve škole nudit a jen koukat do mobilu, takoví studenti na školách brzy končí. Malá rada: Nechejte budoucího studenta, ať si volbu oboru řídí sám, najde si informace na internetu a přijde s něčím konkrétním. Potom si s ním popovídejte, proč se mu daný obor líbí a proč by ho chtěl studovat. Pokud máte nějaké tipy, řekněte mu o nich, ale až poté, co si ho vyslechnete. Udělejte si chvilku času, sedněte si a diskutujte. Jmenujte všechna pro a proti. Nebojte se otevřít novým možnostem. POZOR: Termín odevzdání přihlášek na střední školy je... Když už se pro konkrétní školu rozhodnete, hlídejte si termíny. Přihlášky na střední školy musí být letos podány do 1. března 2020. Každá škola si sama určuje, co může uchazeči při přijímacím řízení „pomoci“. Touto pomocí myslíme diplomy, certifikáty nebo ocenění, které mohou při přijímacím řízení přidat body, a rozhodnout tak o konečném umístění uchazečů. Někdy se už i samotná účast na soutěži počítá, proto se na tyto možnosti „pomoci“ nezapomeňte zeptat.  Na závěr tohoto článku bychom Vám i studentům chtěli popřát hodně štěstí při výběru střední školy a také u následného přijímacího řízení, potažmo přijímacích zkoušek. Ale o nich zase někdy příště… „Neučíme se pro školu, ale pro život.“ - Lucius Annaeus Seneca

Určitě jste se už někdy učili, nemyslíme teď ale chodit, mluvit nebo jíst příborem, naopak máme na mysli řízený učební proces a pociťovanou nutnost se potřebnou látku naučit. V takovém procesu proti sobě stojí dvě možnosti učení. První možností je přesně slovo od slova „odvykládat“ napsaný text, naučit se něco, čemu ani za mák nerozumíte. Druhou variantou je pochopení učiva, jeho osvojení. Celý cyklus vzdělávání je prolínání výše dvou výše uvedených možností učení, biflování versus pochopení.  Biflování vs. pochopení v praxi Než začneme, ukažme si biflování a pochopení na konkrétní situaci, představme si studenty Renatu a Zbyňka. Zatímco Zbyněk se nejlépe učí prakticky, tedy tím, co vidí a slyší, a učebnice pokládá za naprostou zbytečnost, Renata se v průběhu školních let naučila učebnice přesně “papouškovat”. Ani jeden z těchto způsobů není úplně špatný ani úplně správný, někdy se prostě potřebujeme zadaný text slovo od slova naučit, jindy je zase nutné konkrétní věc pochopit. Každý člověk preferuje při svém učení jiný postup, strategie a učební metody. K vyřešení konkrétního problému či učební úlohy je ale většinou nezbytné danou látku pochopit, samotná teoretická fakta často nestačí.  Biflování v českém školství České školství je z velké části postavené na výkladu učitele spojeného s naučením se učiva studentem. často se na učení pohlíží jako na „lití informací studentům do hlav“. Doslova studentům servírujeme informace, které se mají naučit. Díky přesně danému rozsahu učiva a učebním plánům mají učitelé na výuku jen omezený čas. Však to znáte, naučit, napsat test, pak to hned zapomenout a učit se dál. Typický průběh studia.  V dnešní době se studenti mnohdy neučí jak látku pochopit, porozumět a následně vysvětlit. Studenti se učí strany a strany teorie, protože to po nich prostě někdo chce. Mnoho žáků a studentů také neumí vyhledávat a vyhodnocovat potřebné informace. Při psaní seminární práce často nerozlišují, který informační zdroj vhodný je a který naopak není, a náhodně využívají Wikipedii nebo první výsledky, které jim nabídne hodný “strýček Google”. Učení jako proces Proces učení je neuvěřitelně komplikovaný a pokud chceme dosáhnout co nejlepších výsledků, je zapotřebí se učit efektivně, spojit biflování s pochopením, naučit se vybavit si dané informace ve spojitosti s nějakou aktivitou nebo předmětem.  V článcích na tomto blogu se čas od času věnujeme právě stylům učení a tomu, jak se správně učit, jak naučit děti učit se, jak se naučit učit, jak se učit lépe a rychleji nebo jak na studium jazyků a co dělat, když to do té hlavy neleze. Každý z těchto článků obsahuje rady, tipy a důležité informace, které si nyní shrneme. Důležitá je motivace Myslíte si, že motivace žáků není podstatná? Že ji student při učení nepotřebuje? Mýlíte se. Motivace jde ruku v ruce s procesem učení. Pokud se má žák něco naučit, musí vědět proč. Jednoduché odpovědi typu: “Protože prostě musíš!” nebo “Já jsem se to taky musel naučit!” přitom nestačí. Žáci potřebují vědět, k jakému cíli je daná látka dovede a co získají tím, že se budou učit.  Nezapomínejme také na pravidelnost Velkou roli při učení hraje pravidelnost, jasné stanovení toho, kdy a co se budu učit. Není důležitá doba, kterou učením strávíte, ale počet úkolů, které vypracujete. Zaměřte se proto na stanovení cíle. Například: Každý den vypočítám tři příklady. Každý den se naučím jednu kapitolu z učebnice. Nezaměřujte se na kvantitu, ale na kvalitu.  Mnemotechnické pomůcky   Když byli Braniboři v Čechách, dala Prodaná nevěsta jménem Libuše Viola Daliborovi Hubičku u Čertovy stěny. Dozvěděly se to Dvě vdovy a bylo po Tajemství. A náhle znáte všechny opery od Bedřicha Smetany. Podobnou mnemotechnickou pomůcku si můžete vytvořit skoro úplně na všechno, nejlepší je přitom vytvořit si ji úplně sám.  Helena nemá arašídy, krysa Xenie jí je roztrousila. Že Vám to nic nepřipomíná? Podívejte se tedy pozorně, Helena Nemá Arašídy, Krysa Xenie jí je Roztrousila. – Vzácné plyny: helium, neon, argon, krypton a radon. Změna prostředí Pokud studentovi učení opravdu neleze do hlavy a trápí se, může výrazně pomoci změna prostředí. Zkuste se přesunout na jiné místo v rámci bytu nebo domu, zkuste učení v parku nebo třeba ve veřejné knihovně, najděte si takové místo, kde se Vám bude co nejlépe soustředit, kde se budete cítit dobře. Techniky, pomocí kterých si i Vy můžete zlepšit paměť Klíčů a cest k dokonalé paměti je několik, zlepšit paměť můžete například pomocí příběhů, na které se soustředíte. Jsou ale i další možnosti, jak si okamžitě zlepšit paměť. Geniálním trikem je využití tajemství paměťových cest. A ani lidské tělo, jako nástroj k zapamatování, není k zahození. Nevěříte? Tak to zkuste, možná i Vám taková škola paměti pomůže. Parťák, který poběží „studijní maraton“ s Vámi Myslíte si, že nikdo takový neexistuje? Nebo Vás naopak hned někdo napadl? Pokud ne, o někom bychom věděli. Známe řadu lidí, kteří neběží jeden, ale hned několik pomyslných maratonů ročně. Neomezují se přitom na roční období nebo na to, který ročník zrovna žák studuje.  Pochopení ve Škole Populo Ve Škole Populo se zaměřujeme na problémové oblasti každého studenta, snažíme se najít jeho slabiny a vyplnit je. Naši lektoři jsou odborníky ve svém oboru, to však ale neznamená, že už všechno umí. I oni se stále učí, s každým dalším studentem se i oni sami posouvají o dál. Studenti i lektoři se učí navzájem. Studenti si zaplňují své mezery v učivu a lektoři zjišťují, jak s danými studenty pracovat, vylepšují své pedagogické dovednosti. Ve Škole Populo dbáme na to, abychom měli ty nejlepší lektory, kteří doučují rádi a s úsměvem na tváři. Ve chvíli, kdy přijdete do Školy Populo, ucítíte pozitivní energii, přátelskou atmosféru a přítomné koordinátorky Vás přivítají s úsměvem. I každá lekce je taková, zkrátka chceme být pozitivní. Nezaměřujeme se na to, aby student učivo uměl nazpaměť, ale aby ho pochopil. Potom víme, že naše činnost není zbytečná. Proto pokud potřebujete poradit, doučit nebo se jen chcete na něco zeptat, neváhejte se na nás obrátit. Můžete k tomu využít naše kontaktní formuláře, online chat, zavolat nám a nebo se za námi stavte rovnou na pobočku. Naše koordinátorky se Vám budou rády věnovat.

Otázka: “Mám si dodělat maturitu?”, napadne v průběhu studia snad každého učně. Důvody, proč se dotyčný rovnou nerozhodl pro maturitní obor, se různí. Dva z nich ale zaznívají nejčastěji: strach či obavy a pohodlnost, nechuť. Tyto důvody se přitom netýkají pouze žáků základních škol. Setkáváme se s nimi i u dospělých, kteří si s myšlenkou dodělání maturity dlouho pohrávají, jenže nevědí, jak a kde začít. A právě tím se v následujícím článku budeme zabývat. Proč učební obor? Než se začneme věnovat maturitě, pozastavme se na chvíli u důvodů, které Vás možná přiměly jít na nematuritní obor.  Nechtělo se mi učit? Tři roky jsou méně než čtyři, a to je pro mě výhodné? Zastavil mě strach? Okolí říkalo, že nemám na to, abych udělal/a maturitu? Na maturitní obor mě nevzali? Možná jste se ve výše zmíněném našli, ale věřte, že jsou to často jenom překážky ve Vaší mysli, které nemají reálný základ.   Samozřejmě, že spousta z Vás se ztotožní s tímto výrokem: “Chtěl jsem se vyučit řemeslu a učební obor mi to umožňoval.” Pokud Vás řemeslo baví, bylo to skvělé rozhodnutí, za takovou odpověď se student určitě nemusí stydět. Důležité ale je si uvědomit, že maturita je úspěch, který nezahanbí člověka v žádné době. Jak už tomu bylo kdysi, je tomu tak i dnes, a nejspíš se to moc nezmění ani za několik let. Je to meta, které může dosáhnout jak student, který se přihlásil na maturitní obor, tak také ten, který začal oborem učebním. Maturita je jenom slovo … Pokud bychom se zeptali dětí v mateřské škole nebo na prvním stupni základní školy na otázku: “Co je to maturita?”, dostaneme mnoho různých odpovědí.  Aniž by věděli, co to doopravdy je a proč se jich na to vlastně ptáme, něco si představí a pokusí se nám svou představu vysvětlit, možná, že už to slovo někde slyšeli…  Film Jumanji jste viděli? Nedávno mělo snad ve všech kinech premiéru jeho nové zpracování. Hrdinové filmu, studenti, se tehdy omylem dostali do hry Jumanji, a aby z ní mohli odejít, museli ji dohrát. Představte si sami sebe v takové hře. Jediná cesta ven je ji úspěšně zvládnout. Krok za krokem, úroveň po úrovni. Nikdo po Vás přeci nechce, abyste ji udělali během týdne. Pěkně pomalu a klidně zdolávejte překážky. I maturitní studium má své úrovně … V každé úrovni této hry, přípravy na maturitu, na Vás čeká spousta překážek a úkolů, je nutné pozorně naslouchat a všímat si věcí okolo. Jedna úroveň je jako pololetí nebo čtvrtletí, na jehož konci píší studenti ve školách testy a učitelé je zkouší. Nic ale není tak hrozné, jak se na první pohled může zdát.  Středoškolské vzdělávání má jednu obrovskou výhodu, a sice “záchrannou síť”, která se pod Vámi rozprostírá. Pokud budete chtít a nezanedbáte přípravu, učitelé Vám rádi pomohou a poradí. Nenechají Vás spadnout na zem, v tom je výhoda maturity. Sami vycítí, že je něco špatně, že se třeba bojíte nebo si nejste jistí. Pokud jste se po celou dobu studia připravovali, navedou Vás otázkami ke správné odpovědi a Vy si pak určitě na něco vzpomenete. Mít informace neuškodí … Když už jsme se podívali na důvody, proč možná maturitu nemáte a odsunuli jsme překážky, které Vás od ní odrazují, pojďme se teď společně podívat na to, co je třeba udělat, abyste maturitu získali.  Vyhledejte si obor, který chcete studovat Mnoho škol má možnost dvouleté nástavby, případně přestup na probíhající maturitní obor, zeptejte se proto nejprve na své škole. Pokud už nechcete na současné škole pokračovat, ale máte zájem se dále ve svém oboru zdokonalovat, vyhledejte si takový obor na jiných středních školách. Určitě se vyplatí zajít se na danou školu podívat osobně. Dny otevřených dveří probíhají většinou po celý leden, některé školy nabízejí také možnost domluvit si na konkrétní den individuální setkání. Podejte si přihlášku Přihlášku si můžete vyzvednout přímo na  škole, kam se chcete hlásit, stáhnout ji z webových stránek a vytisknout nebo o ni požádat na škole, kterou právě studujete.  Pečlivě a čitelně vyplňte všechny potřebné údaje. Přiložte k ní všechno, co škola vyžaduje, např. kopii výučního listu, dále také všechny certifikáty a diplomy, které Vám mohou při přijímacím řízení pomoci. V přihlášce bude nutno uvést prospěch za 2. pololetí 2. ročníku a 1. pololetí ročníku 3. Pokud již máte výuční list, můžete k této přihlášce přidat i jeho kopii. Pokud jste ještě závěrečné zkoušky neskládali, kopii výučního listu dodáte do školy později. Mějte na paměti, že přihlášky mohou být podány do 15. 4. 2020, poté již nebude možné se do prvního kola přijímacího řízení na daný obor přihlásit. Začněte s přípravou na přijímací zkoušky Od školního roku 2016/2017 je na všech maturitních oborech zavedena podmínka vykonat v rámci přijímacího řízení jednotné přijímací zkoušky. Jsou složené z českého jazyka a matematiky a je velmi důležité nepodcenit přípravu. Mise přijímací zkoušky začíná. Velmi důležité je také začít s přípravou co nejdříve. Jejda, nevyšlo to … V případě, že Vám první kolo přijímacího řízení nevyjde a Vy se na obor nedostanete, nezoufejte a neházejte flintu do žita. Řada škol vypisuje druhá i třetí kola výběrového řízení, ve kterých již není nutné přijímací zkoušky skládat. Rozhoduje zejména celkový prospěch a známky z dílčích předmětů.  Vykročte pravou … Velmi dobře víme, že příprava na přijímací zkoušky je náročná, vyžaduje čas, trpělivost a odolnost. Studenti často neví, kde a jak začít. Bojí se krátkého časového limitu nebo způsobu, jakým jsou otázky v testech kladeny. Proto jsme začali s přijímačkami nanečisto. Jejich příprava zabere mnoho času, přesto tyto testy připravujeme nesmírně rádi, a navíc s pocitem, že budoucím studentům mohou pomoci.  Pokud si sami s přípravou nevíte rady, navštivte některou z našich poboček, zavolejte nám nebo napište. Rádi Vám s přípravou pomůžeme. A naši lektoři poběží ten maraton s Vámi, jen tím cílem si pak už musíte proběhnout sami. 

Určitě jste někdy slyšeli, nebo dokonce sami vyslovili, některou z následujících vět: “Ale já na to nemám mozek.” “Mně to nejde.” “Já se učit neumím.” Žáci, žákyně, studenti a studentky právě tyto věty s velkou oblibou používají,obhajují jimi totiž vlastní nezdar. Často jde však právě jen o výmluvu, kdy je na vině spíše podceněná příprava. Ale jak to udělat, aby se dílo podařilo? Aby test dopadl nejhůře na trojku? A aby příprava byla dostatečná? Univerzální rada a postup neexistuje, přesto Vám na několika následujících řádcích představíme způsoby, které mohou žákům a studentům při přípravě pomoci. Pochopení, naučení, použití … Na začátku je důležité určit několik důležitých součástí učebního procesu, který je rozdělen na pochopení a naučení učiva a jeho následné použití. Zaprvé jsou jimi samotní žáci. Každý z nich je jedinečný, učí se vlastním tempem a odlišně chápe souvislosti. Nelekejte se proto hned prvního neúspěchu. Zadruhé jde o motivaci, pozor však na její správné uchopení. To, že dítěti slíbíte odměnu v podobě věci či sladkosti, svůj účel sice splní, daleko lepší je ale domluvit se na nějakém zážitku. Vůbec nejlepší je vzbudit u žáků motivaci vnitřní, tedy že je motivuje vidina nově nabytých znalostí a volný čas na konci učebního procesu. Zatřetí jsou tu malé úkoly a drobné cíle. Nikomu neprospěje, když ho donutíte sedět hodiny za stolem a učit se. Vycházejte proto z toho, že lidský mozek se dokáže plně soustředit jen 20 minut, dalších 25 minut si opakuje nebo třídí myšlenky. Začtvrté zmíníme ideální dobu učení. Jak je vlastně dlouhá ideální doba učení? Pro někoho deset minut, pro druhého tři hodiny. Student, který rád počítá a matematika ho baví, stráví nad učebnicí třeba celé odpoledne a pořád bude chtít být ještě o něco lepší, naopak učebnici jazyků odhodí po pěti minutách. Právě v tomto směru se často nejvíce projevují zaměření a jedinečnost každého žáka. Zapáté tu máme známé pravidlo: “Řekni mi a já to zapomenu.” “Ukaž mi a já si vzpomenu.” “Nech mě si to vyzkoušet a já to pochopím.” Při učení není důležité jen „papouškovat“ nazpaměť naučená fakta, která náš mozek rychle zapomene, opravdu podstatné je umět daný jev nebo problematiku vysvětlit a vhodně použít. Učit se, učit se, učit se … Pod pojmem “učit se” si každý představí něco jiného. Pro Markétu je učení spojeno se školní lavicí a osmi hodinami psaní. Pro Vojtu naopak znamená, že půjde ven a něco nového se dozví. Záleží na tom, jaké zkušenosti student s učením má. O alternativních způsobech vzdělávání jsme vydali celý miniseriál, v něm se dozvíte informace nejen o organizačních formách výuky. Základem úspěchu je, aby učení žáky bavilo. Pokud se budou nové věci dozvídat rádi a na hodinu se budou těšit, máte z velké části vyhráno. Každé učení by mělo být poutavé a smysly podněcující. Vlastní individualita … Představme si nyní dvě situace a dva studenty. Markéta a Petr. Markéta se zavře ve svém pokoji s tím, že se bude učit. Vezme si do ruky sešit a bez jakéhokoli zájmu se dívá na řádky před sebou. Po nějaké době, neskutečně “dlouhé době”, asi pět minut, sešit zavře s tím, že už to umí, nebo s tím, že to nejde, a tak s tím končí. Následně sáhne po telefonu a zbytek už si dokážete domyslet. Petr se také nerad učí ze sešitů a zápisů, které mu někdo někdy nadiktoval. Raději proto sáhne po atlase či encyklopedii a dívá se na obrázky. Snaží se z nich pochopit, jak daná věc funguje a proč tomu tak je. Když má možnost, vyrazí ven a dívá se okolo sebe. Vždycky má konkrétní cíl a přímá konfrontace s okolím mu umožňuje pochopit přírodní procesy. Při pobytu venku nebo začtení se do knihy skoro vůbec nevnímá ubíhání času. Nezávisle na tom, jestli uběhlo pět minut nebo několik hodin, po telefonu sáhne až ve chvíli, kdy ví, že učivu rozumí. Na těchto dvou příkladech jsme si popsali dva typy studentů. Jeden z nich se neumí učit, proto sešit odloží velmi rychle a s výmluvou. Druhý naopak sešit nepotřebuje, rád si sám vyhledává potřebné informace a vzdělává se. Ne všichni studenti však zapadají do této představy. Existují také ti, kteří procvičování potřebují a sami se k němu prostě neodhodlají. Naučit se učit … Takovým studentům je třeba pomoci, motivovat je a ukázat jim, že zas až taková hrůza to není. Naučte je učit se. Máme pro Vás samozřejmě pár tipů. Přesně daný počet cvičení. V případě, že žák nechce, časová hranice nepomůže. Nejlepší je zadat mu množství práce bez ohledu na čas. Pro představu uvádíme příklad: “Budeš se teď dvacet minut učit.” – Pro studenta naprosto demotivující věta. Sedne si ke stolu a bude se dívat na všechno okolo, jen ne do sešitu. A po dvaceti minutách má hotovo. Ani větou: “Jdi se učit, za dvacet minut tě přijdu vyzkoušet.” si moc nepomůžete. Ve výsledku se stane úplně to stejné, jako v předešlém případě. Pokud chcete na žáka vyzrát a donutit ho, aby se danou látku opravdu naučil, zkuste použít větu typu: “Podívej se na tu stránku, přečti si ji a pak mi povíš, o čem jsi se dočetl.”  Zde se opravdu snažíme podnítit studentů v zájem a snahu o porozumění. Vhodné je také “Vypočítej tyhle tři příklady a pak půjdeme ven.” Neurčujete, jak dlouho se má žák učit, přesto mu dáváte jasně najevo, že se může na něco těšit. Úkol tak může zvládnout o mnoho rychleji. Důležitá je pravidelnost. Naučte žáka, že když se bude učit chvilku každý den, stačí jedno nebo dvě cvičení, rychleji to uteče a nové poznatky budou mít trvalejší hodnotu. A vždycky je dobré mít se na co těšit, i když půjde o úplnou drobnost. Učení tak půjde lépe a rychleji. Naučte žáka vybírat z textu to nejdůležitější. Učebnice jsou často přesycené textem, ale jen část z něj žáci opravdu potřebují. Nenuťte je, aby se učili všechnu tu „omáčku“ okolo. Vyberte jen to podstatné. Někomu pomáhají výpisky, někdo si raději vypíše kratší souvislý text. A pokud žák látku hned napoprvé nepochopí, zkuste sáhnout po jiném zdroji, internetu nebo encyklopedii. Velmi pomáhá také kreslení obrázků, i když třeba vůbec neumíte kreslit.   Při učení se jazyků mluvte. Není nic horšího, než když žák neumí a bojí se „mluvit“. Jak na studium jazyků? Právě u nich jde především o dialog. Žáci často chápou gramatiku, umí si text přeložit do češtiny, zvládnout napsat slohovou práci. Ale když mají promluvit, dát dohromady své myšlenky a přeložit je do cizího jazyka, nevědí si rady a tápou. Mluvte s nimi a naučte je, že udělat chybu je přirozené. Každý z nás se učil chodit, mnohokrát jsme spadli a někdy se zachytili o předmět v naší blízkosti, přesto chodit umíme. Chtělo to spoustu pokusů, častokrát jsme „spadli na zadek“, ale zvládli jsme to. Stejně tak můžeme zvládnout i cizí jazyky. A Jak poznáte, že je Vaše dítě talent na jazyky? Není předmět jako předmět Celou dobu píšeme o tom, jak dlouho a jak intenzivně se učit, nebo jak žáka přimět ke spolupráci. Zapomněli jsme se však věnovat konkrétním předmětům a tomu, jak se naučit právě je. Ale ono to vlastně nevadí, protože všechny předměty jsou v tomto prakticky stejné. Představme si nyní mapu Evropu, namísto jednotlivých států však dejme konkrétní předměty. Některé spolu sousedí, jsou si blízké a tím pádem patří do stejné skupiny. Dějepis k zeměpisu a přírodopisu, angličtina k němčině, francouzštině nebo ruštině, výchovy k výchovám – tělocvik, výtvarka, občanka, výchova ke zdraví. Ale kam zařadit češtinu s matematikou? Odpověď je velmi jednoduchá. Byť se to nezdá, mají tyto dva předměty společného více než dost. V matematice se probírají grafy, v češtině větné rozbory, slovní úloha zase může vypadat jako příběh, jen ta čísla musíme v onom příběhu najít a správně s nimi naložit. Čeština a matematika jsou výjimečné a člověk si s nimi často láme hlavu. Přesto i matematika je jazyk. Kdekoli na světě řeknete jedna a jedna, vždycky to bude dvě. A čeština? U ní buďme rádi, že jsme Češi. Víte, jak je těžké naučit cizince česky? Připravit jej na důležité zkoušky právě z našeho jazyka? Úkol je náročný pro obě strany, ale úsilí se vyplatí. Když se může cizinec naučit česky, tak proč my bychom se nenaučili cizí jazyk? Náš článek obsahuje opravdu základní tipy a rady, jak naučit děti učit se, ať už během prázdnin či v průběhu školního roku. Ani prázdninové učení nemusí být mučení. Důležitý je čas a vytrvalost, které učení obětujete. Pokud se ani v případě Vaší veškeré snahy nepodaří dosáhnout požadovaných výsledků, zvažte možnost najít pro žáka lektora. S jeho výběrem Vám může pomoci Škola Populo, ve které dělají koordinátorky a lektoři vše pro to, aby student odcházel z lekce s úsměvem na tváři. Lektory má Škola Populo po celé České republice, dokáže Vám proto pomoci i v místě, kde nemá pobočku. Úplným závěrem mějte na paměti, že známky jsou jen předmětem hodnocení, ten test se nemusel podařit přesně tak, jak bychom chtěli, a vždy je čas na nápravu. “Že danou věc umíme se pozná nejlépe podle toho, že ji dokážeme předat dál – vysvětlit komukoli jinému. A o tom celé učení je.”

Už jste uvažovali nad tím, na které střední škole bude Vaše dítě pokračovat ve studiu? Už Vás napadla otázka: „A kam bys chtěl podat přihlášku?“ Víme, že v případě většiny škol je na tyto úvahy ještě brzy. Avšak pokud se chce budoucí student zaměřit umělecky, máte pro podání přihlášky ten nevyšší čas. V našem dnešním článku se zaměříme především na umělecké školy a obory. Jaký je mezi nimi rozdíl, se dozvíte na následujících řádcích. Aneta s Mirkem jsou dva studenti základních škol. Neznají se, přesto mají jedno společné. A to cit pro detail, umělecké nadání nebo talent, zdali to tak chcete nazvat. Přestože se nemohou pyšnit vynikajícími školními výsledky, do umění se zamilovali. Když se Aneta posadí na stoličku a její prsty začnou klouzat po klávesách, vše přestane existovat, obavy se rozplynou a vy zkameníte úžasem. Mirek často své publikum ohromí. Ve chvíli, kdy se mezi herci na pódiu spustí vášnivá debata, se divák ponoří do děje a nevnímá čas. Jak už jste zajisté pochopili, Aneta má talent pro hudbu a hru na klavír, Mirek naopak pro herectví. Jejich rodiče se proto rozhodli, že budou studovat na uměleckých školách. Ale jaký je rozdíl mezi uměleckou školou a střední školou s uměleckými obory? Umělecká škola versus škola s uměleckými obory Zatímco umělecká škola, často ji nazýváme konzervatoří, nabízí jen umělecké obory nebo se na určitý umělecký obor specializuje. Škola s uměleckými obory nabízí také obory klasické, tedy ty, na které není nutné konat talentovou zkoušku. Aby bylo možné se v nabízených školách a oborech zorientovat, uvedeme zde několik příkladů. Konzervatoře: Název školy Studijní obory Město Konzervatoř Duncan Centre Současný tanec - šestiletý Praha Konzervatoř a střední škola Jana Deyla, příspěvková organizace Hudba – Konzervatoř, šestiletý Zpěv – Konzervatoř, šestiletý Ladění klavírů a příbuzných nástrojů – Střední škola, čtyřletý Praha Mezinárodní konzervatoř Praha Hudba – čtyřletý i šestiletý se zaměřením Praha Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka Hudba, Zpěv, Hudebně dramatické umění Praha Konzervatoř Plzeň Hudba, Zpěv – šestileté Plzeň Konzervatoř České Budějovice Hudba, Zpěv České Budějovice Konzervatoř Pardubice Hudba, zaměření klasická hudba Zpěv, zaměření klasický zpěv Pardubice Konzervatoř Teplice Hudba se zaměřenímZpěv klasický, Zpěv populární Teplice Konzervatoř Brno Hudba se zaměřením Zpěv Hudebně dramatické umění Brno Taneční konzervatoř Brno Tanec (11-12letí uchazeči) Brno Konzervatoř P.J. Vejvanovského Kroměříž Hudba se zaměřením Klasický zpěv Kroměříž Konzervatoř Evangelické akademie Hudba – Klasická hudbaZpěv – Klasický zpěv Olomouc Církevní konzervatoř německého řádu Hudba se zaměřenímZpěv se zaměřením na sólový zpěv Opava Janáčkova konzervatoř v Ostravě Zpěv – klasický zpěv, neoperní zpěvHudba – klasická hudbaTanec – klasický tanec, současný tanecHudebně dramatické umění - herectví Ostrava Přijetí ke vzdělávání, zakončení vzdělávání Konzervatoře mají mezi středními školami zvláštní postavení. Jednoznačným kritériem pro přijetí je talent budoucích studentů. Každý uchazeč musí proto projít jednokolovým či více kolovým přijímacím řízením. Zajímavostí je, že většina oborů je šestiletých a žáci si mohou po čtyřech letech udělat maturitu, šestileté studium je pak zakončováno absolutoriem, které studenty opravňuje k využívání titulu DiS. za jménem. Jak jsme již psali, většina oborů je šestiletých a žáci sem nastupují po úspěšném zakončení povinné školní docházky. Výjimkou je obor Tanec, kam se mohou hlásit už jedenáctiletí uchazeči (ukončený 5. ročník ZŠ). V nižších ročnících studia si plní povinnou školní docházku, po které pokračují ve vyšším studiu. Střední školy s uměleckými obory Zatímco konzervatoří najdeme v České republice jen několik, středních škol nabízejících studium uměleckých oborů je o poznání více. Kterou z nich máte nejblíže svému bydlišti, Vám napoví internetová databáze škol Seznamškol.eu. Najdete zde všechny školy, od mateřských až po ty vysoké. Mezi uměleckými obory najdete například obor Umělecký kovář, Vlásenkář a maskér, Modelářství a návrhářství oděvů, Zlatník a klenotník, Tvorba hraček a dekorativních předmětů, Propagační výtvarnictví, Propagační grafika, a další. Více oborů najdete mimo jiné v přehledu uměleckých škol a oborů. Zakončení vzdělávání Obory středních škol s talentovou zkouškou mohou být maturitní i s vyučením. Stejně jako v případě konzervatoří i zde uchazeči musí projít talentovou zkouškou. Jak, kdy a kam podat přihlášku Nejdříve je nutné podívat se na stránky Vámi zvolené školy a zkontrolovat, zdali je obor, který chce budoucí student studovat opravdu otevřen. Jejich seznam najdete v kolonce Vyhlášení přijímacího řízení. Zde také najdete modrou přihlášku, kterou buď vytisknete, nebo ji žák získá ve škole. Tuto přihlášku poté vyplňte, dávejte si přitom pozor, ať se nepřepíšete a přihláška je čitelná. Následně ji doručte do školy. Je na Vás zdali ji do školy donesete osobně nebo ji pošlete doporučeně poštou. Nezapomeňte však na to, že letos je nutné ji odevzdat do 30. listopadu. Přihlášku musíte podat na konzervatoře a střední školy s talentovou zkouškou. Kritéria pro přijetí určuje ředitel dané školy a najdete je na jejích webových stránkách. Uchazeč má možnost podat na umělecké školy hned dvě přihlášky. Je na něm, zdali se bude ucházet o dva obory na jedné škole nebo o jeden obor na každé ze dvou středních škol. Kdy proběhne přijímací řízení Už samotným odevzdáním přihlášky se uchazeč automaticky stává účastníkem přijímacího řízení. Dopisem pak budete vyzváni k účasti na talentových zkouškách, které se budou konat v průběhu ledna. Talentová zkouška Talentová zkouška je několikakolová a má svá specifika pro každý obor. A je dobré nepodcenit přípravu. Například na Janáčkově konzervatoři v případě zvoleného oboru hudebně dramatické umění je dvoukolová. V prvním kole se ověřují předpoklady pro hlavní studovaný obor, jako talentové předpoklady hlasového projevu, estetické cítění, zájem o obor a motivace ke studiu. Pokud uchazeč splní podmínky prvního kola, je pozván ke druhému kolu talentových zkoušek. Druhé kolo se v tomto případě skládá ze dvou částí, první z nich je zkouška z herectví, tedy přednes a herecká etuda, druhou pak zkouška hudebnosti s testem z hudebně teoretických znalostí, zkouška ze zpěvu a zkouška z pohybových předpokladů. Gymnázium se sportovní přípravou Kromě konzervatoří a středních škol s talentovou zkouškou je povinnost podat přihlášku do konce listopadu také na obor Gymnázium se sportovní přípravou. Podobně jako na uměleckých školách, i zde musí uchazeč projít přijímacím řízením se zkouškou jeho dovedností. Kromě ní pak musí uchazeči složit i jednotnou zkoušku, kterou připravuje CERMAT. Co když přijímacím řízením uchazeč neprojde, nepostoupí? Pokud přijímací řízení s uměleckým zaměřením nevyjde, má uchazeč možnost podat si znovu dvě přihlášky koncem února společně s ostatními, kteří se hlásí na neumělecké obory. Vybrat si samozřejmě může jak z oborů maturitních, tak z těch s výučním listem.

Přátelé téměř vždy na dosah ruky, stovky filmů stisknutím jediné ikonky, banka přímo kapse, tisíce her v každodenní nabídce. Nejen taková je moderní doba. Technologický pokrok nezastavíme, můžeme se mu však snažit porozumět. Je přece všude kolem nás, od pípající lednice, přes inteligentní zámek domovních dveří, až po spuštění topení na dálku. Někteří technologičtí nadšenci mají své domovy přímo přeplněné digitálními technologiemi. Protože nikdo momentálně neví, kam až technologický pokrok může vést, zaměřme se raději na vzdělávání dětí v této oblasti. Tento článek bude pojednávat o tom, kam technologie a školství směřují a čemu bychom měli v této oblasti věnovat pozornost. Pojem digitální školství Sami se zamyslete, jestli jste už někdy slyšeli o digitálním školství. Kolik z vás si dokáže představit, co se pod tímto pojmem skrývá? A dokážete ho vysvětlit? Řada lidí by asi školu se slovem “digitální” nikdy nespojila. Digitální je například tento článek, je v digitální podobě, nebo třeba digitální fotoaparát. Kdo si ještě pamatuje fotoaparáty, do kterých se musel kupovat film? Fotografie, jež se musely vyvolávat? Dnešní žáci, žákyně, studenti a studentky žijí v domnění, že technologie tady byla vždycky, ne jenom několik posledních desetiletí. Tak co je vlastně to digitální školství? Je to něco, co našim dětem připadá samozřejmé. Pro řadu škol nepředstavuje digitální školství pouze abstraktní pojem, ale realitu. Interaktivní tabule, tablety, počítače, notebooky, výuka přes Moodle, elektronický systém Bakaláři. To všechno je digitální školství. Odvětví školství, které mimo jiné zahrnuje i strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. Strategie digitálního vzdělávání Jde o dokument z roku 2014 schválený usnesením vlády a zaměřující se především na vytvoření vhodných podmínek vzdělávání, které odpovídají současnému stavu poznání. Důležité je tedy vytvořit takové učební metody a formy, které povedou ke splnění učebních cílů ovlivněných rozvojem digitálních technologií a informační společnosti. Ve zkratce se jedná o program zařazení digitálních technologií do výuky a zaměření se na to, aby s nimi žáci a studenti uměli pracovat. Vzdělávání je nejlepší cesta k tomu, abychom digitální technologie používali ke svému prospěchu. Cíle a strategie digitálního vzdělávání Cílů digitálního vzdělávání je hned několik: digitální gramotnost, informatické myšlení nebo otevřené vzdělávací zdroje Digitální gramotnost je schopnost pracovat s chytrými zařízeními a pohybovat se na internetu. Technologie mohou rozvinout výuku i mimo běžný standard. Co se třeba v hodině zeměpisu projít po Machu Picchu? Nebo si v biologii díky 3D animacím prohlédnout srdce? Cílem digitální gramotnosti je, aby žáci věděli jak s technologií pracovat a uměli ji využít ve svůj prospěch. Informatické myšlení je o pochopení žáků, jak stroje a počítače pracují, a o jejich schopnosti dát pokyn, co přesně po přístroji chtějí. Další důležitou součástí je také to, aby počítač požadavek zpracoval a provedl, co po něm zadavatel žádal. Technologie by tedy měly pomoci k pochopení učiva a rozvoji znalostí. Ne všechny školy jsou však na změnu výuky připraveny.  Nezbytné jsou především schopnosti učitelů zapracovat technologie do běžné výuky. Znalosti informatiky se u učitelů zvyšují, avšak většina z nich digitální technologie ve výuce používá spíše pasivně, pouze jako podklad a dokreslení při výkladu. Chybí zde jedna důležitá součást, a sice interaktivní zapojení žáků do výuky. Populárními technologiemi ve školách jsou již zmíněné interaktivní tabule, program Moodle, školní informační systémy, např. Bakaláři, nebo tablety. Učitelé mohou na svém zařízení pomocí speciálního programu sledovat aktivitu žáků a jejich pokrok. I přesto, že tyto technologie stojí nemalé prostředky, řada škol už jimi vybavila své učebny. Mezi žáky je a bude digitální učení velmi populární. Velkým problémem pro krok kupředu jsou především finance, podle NKÚ ČR chybí pro digitalizaci peníze. Prostředky často přicházejí z fondů EU a nepředstavují dlouhodobě stabilní zdroj financování. Jedním z projektů byl Digitální věk – digitální škola aneb chceme se učit moderně, Základní školy Za Alejí v Uherském Hradišti. Cíl zněl: zlepšit vybavenost školy technikou, vytvořit prostorné učebny a tři nové odborné učebny – digitální ICT učebnu, multimediální videokonferenční učebnu a digitální jazykovou učebnu. Budoucnost technologií ve školství A jaká je tedy budoucnost technologií ve školství? Odpověď je nejasná. Můžeme ale předpokládat, že školy budou dále pokračovat ve své digitalizaci, že se digitální doba dostane i do dalších způsobů vzdělávání, a že budoucí generace studentů bude technologie využívat hlavně ke svému prospěchu. Základem této změny k lepšímu je určitě nová generace pedagogů, kteří se do ní pustí s odhodláním a chutí vylepšit a zmodernizovat vzdělávání. Další nezbytnou podmínkou jsou aktivní žáci, žákyně, studenti a studentky, díky kterým se vzdělávání dostane na úplně jinou úroveň. Čemu bychom měli v souvislosti s digitálními technologiemi věnovat zvýšenou pozornost? Základem úspěšné práce s informace je vědět, jak a kde je získám a jak s nimi poté naložím. Lidská paměť není nekonečná, nepotřebné informace zasouvá do pozadí nebo je zapomíná. Právě v uchovávání informací nám digitální technologie mohou významně pomoci. Nepleťme si však chytré uchovávání informací s vlastní leností. Digitální generace spěje k tomu být plně odkázaná na technologie a umělou inteligenci. Nezapomínejme však na nutnost naučit ji i samostatnému logickému myšlení. Takovým úplně jednoduchým příkladem může být třeba práce s mapou. Dnes se povětšinou na cestách odevzdáváme do rukou chytré navigace, která nás z výchozího bodu dovede do zvoleného cíle, ne vždy hned napoprvé a zcela úspěšně. Jenže co se stane, když najednou přestane fungovat? Ztratíme se? V takovém případě se vyplatí umět pracovat s obyčejnou papírovou mapou a zorientovat se podle názvů čtvrtí, ulic a počtu křižovatek. Technický pokrok je velmi důležitý, je součástí každodenního života. Dnes už s ním i někteří senioři dokáží pracovat, používají například chytrou televizi s připojením k internetu nebo dotykový telefon. Málokdy u někoho najdeme klasickou pevnou linku, za pár let abychom se na ni zašli podívat do muzea. Avšak nenechme se unést představami, mějme svůj vlastní názor a nenechme se ovládat – nejsme přece roboti. Jen tak mimochodem, slovo robot je českého původu, použil jej Karel Čapek ve své známé hře, víte jaké? Technologie je důležitá, pokrok je důležitý, stejně tak je ale důležitý náš vlastní rozum a schopnost používat technologie ke svému vlastnímu prospěchu. Využívejme je my, ne aby ony využívaly nás.

“Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu. Kdybyste nám pětku dala, ryba by Vám nechutnala.” To jsou typická slova a přání, která si mnoho lidí vybaví v souvislosti s nadcházejícími svátky. Žáci se nechtějí učit a nejraději by podnikali všelijaké výlety, účastnili se akcí, na školu přitom raději ani nemyslet. Jenže ne vždy lze tato přání vyplnit. Nebo se snad mýlíme? A když už jsme u toho, co byste odpověděli na otázku: “Jde dohromady učení a Vánoce? A může se žák učit tak, aby o tom nevěděl?” Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v článku. Dospělí, děti, studenti, každý si Vánoce představuje jinak … Klid, pohoda a čas strávený s rodinou, tak si Vánoce představuje většina dospělých. Naopak Ježíšek, stromeček a mnohdy ne moc oblíbený kapr představuje Vánoce z pohledu dětí. Skripta, učení a pramálo volného času a odpočinku, to by zase mohla říci většina studentů. Jak se učit o Vánocích … Své o tom ví i Eva, která se každé Vánoce pilně vzdělává, aby lednové zkoušky zvládla napoprvé. Přesto, že jí učení zabírá většinu volného času, najde si chvíli i na rodinu. A aby jí to učení šlo hezky od ruky, využívá řadu učebních technik. A právě o ně se s Vámi dnes podělíme. A myslete na to, že se můžeme učit lépe a rychleji. Přečti a opakuj – asi nejrozšířenější a nejznámější metoda. Spočívá v tom, že si část textu přečtete, a poté se ji pokusíte co nejpřesněji zopakovat. Přečti a napiš – dalším ze způsobů, jak si informace zapamatovat, je jejich přečtení, zapamatování a zapsání. V některých případech se úspěch dostaví okamžitě, jindy musíte učivo přepsat i několikrát. Přepiš – někomu také vyhovuje přepisování učiva, jenže kdo na to má čas? Přepsat jednu stránku lze, přepsat jich deset – tak na to se už většina studentů netváří moc přívětivě, a přepsat celá skripta – tak na tohle se studenti netváří už vůbec. A my se jim ani nedivíme, však komu by se chtělo přepisovat učebnici o desítkách až stovkách stran? Vlastní učebnice – asi tou nejlepší kombinací výše zmíněných metod je vlastní učebnice. Že jste to ještě nezkoušeli? Chyba! Vezměte si rychle papír a tužku a jdeme na to. Vlastní učebnice stojí za to! … Už jen název “vlastní učebnice” nezní příliš vábně, avšak tato metoda učení opravdu může v učení pomoci, a to nejen studentům středních či vysokých škol. Kombinuje zároveň text, obrázky a barvy, ale hlavně samotné její tvoření napomáhá mozku si nové informace zapamatovat. Postup je vlastně úplně jednoduchý a vytvoření takové učební pomůcky rozhodně nezabere více času než neustálé opakování učiva. Pokud tedy se tedy chcete efektivně učit, pusťte se do jejího tvoření. Budete potřebovat papíry, propisky, tužky, a když nějaké najdete, tak i pastelky nebo fixy. Mazi studenty jsou také oblíbené zvýrazňovače, i ty prokáží obrovskou službu. Dále jsou nezbytné materiály, ze kterých chcete čerpat, knihy, učebnice, skripta, vlastní poznámky nebo prezentace, které učitelé zveřejňují. Všechny si je rozložte kolem sebe a začněte prvním tématem. Napište název a klíčové body, které si potřebujete zapamatovat. Můžete použít také obrázky, které na papír nalepíte. Nepište souvislý text přes celé řádky, zkuste odrážky, a podobně jako je tomu na počítači, pěkně kolem obrázků. Ve chvíli, kdy obrázky i text nalezly svá místa, přichází na řadu barvy – zvýrazňujte a podtrhávejte. Pokud si máte zapamatovat nějaký graf, zvýrazněte si každé jeho políčko jinou barvou. A myslete na souvislosti. Čím větší “blbost” a “podivnost”, tím lépe si ji lidský mozek zapamatuje. Velmi užitečné jsou proto tipy Jakuba Poka a jeho Školy Paměti. Ve videích vysvětluje, jak si za pomoci velmi neobvyklých obrazů zapamatovat to, co potřebujeme. Při učení využívejte fantazii … Fantazie se určitě nebojte a i přesto, že neumíte moc kreslit, kreslete. V případě, že škrábete jako kočka, stejně pište. Někteří dokonce tvrdí, že pomáhá i zpěv, takže si klidně zpívejte. Ať už bude vaše zvolená metoda jakákoliv, bude jen vaše, a určitě bude dobrým základním kamenem pro úspěch. Nad vlastní učebnicí plnou informací se ale zbytečně nezdržujte, zařaďte do ní právě to podstatné. Kudrlinky a vlnovky, všelijaké ozdůbky, ty si nechte na jindy. Tady je nejdůležitější obsah. Z vlastní knihy se vám bude mnohem lépe učit a snáze si zapamatujete informace. Při jejím psaní propojíte čtení, opakování nahlas, psaní i zvýrazňování. Zapojíte tedy nejméně tři smysly – zrak, hmat a sluch. V případě opakování jsou to jen zrak a sluch, v případě přepisování jen zrak a hmat. A pokud si knihu jen čtete, a ještě potichu, zapojíte jen zrak. A to je dost málo, nemyslíte? Vlastní vytvořené materiály využívají i žáci, kteří jsou vzděláváni některými z alternativních metod vzdělávání nebo jsou vzděláváni doma. Vytvářejí si vlastní portfolio a ke svým sešitům nebo učebnicím mají opravdu blízký vztah. Například žáci Waldorfské pedagogiky se učí číst z čítanky, kterou jim vytvoří rodiče, proto si jí váží. Stejně tak si i vy můžete vážit svého díla, protože mu věnujete čas. A má to jednu velkou výhodu, bude vás to bavit. Knihy, videa, skripta … Dalšími podpůrnými prostředky při učení jsou pro Evu videa, kterých na internetu najde nepřeberné množství. Evě také pomáhá přečíst si stejnou látku, ale v jiné verzi. Každý učitel učí jinak, píše jinak, vysvětluje jinak. Sáhnout můžete po skriptech nebo učebnicích z různých škol, které taktéž najdete na internetu, stačí hledat. K tomu, abychom pochopili daný problém, někdy stačí změnit styl, jakým se na problém díváme. Učím se, aniž bych o tom věděl … Naproti Evě je tady ale ještě Adam, který navštěvuje základní školu a nejraději ze všeho odhodí aktovku do kouta a sedne si k počítači. Nějaká škola ho vůbec nezajímá. A když se má učit, je to většinou katastrofa. Přesto i na takové žáky lze vyzrát, aniž bychom si to uvědomovali, nebo spíše aniž by si to žáci uvědomovali. Vánoce jsou ideálním prostředkem, jak začít děti učit psát a počítat, vzdělávat je v tradicích a připomenout tak sami sobě, proč vůbec Vánoce slavíme. Asi většina z nás zdobí na Vánoce stromeček, a i když se najdou tací, kteří zdobí třeba fíkus, nechme děti, ať si jej nazdobí samy. Už jen to, že jim řeknete: “Dopředu pověs tři modré baňky a dej tam pět hvězdiček,”je donutí počítat. Zapojte děti do výroby ozdob z papíru, není to tak těžké a návodů naleznete spoustu. A třeba i z obyčejného mlsání cukroví můžete udělat matematickou operaci. Co třeba dát dětem za úkol dát si na talířek tolik kusů toho, tolik onoho a tolik tamtoho cukroví. Nebo přinést určitý počet lžiček ke kávě nebo čaji. Využijte všeho, co dítě rádo dělá, a zkuste do toho zapojit matematiku. Češtinu můžete využít třeba u psaní dopisu Ježíškovi, který vyloženě nesnáší pravopisné chyby. A vánoční pohádky? I ty se dají využít, především na paměť a pozornost. Podívejte se na ně společně a nechte dítě převyprávět, o čem pohádka byla, kdo byl zápornou a kdo kladnou postavou nebo jak se hlavní postava jmenovala. A nezapomeňte se ho zeptat na vlastní názor. Když už nastane ten očekávaný den D a dítě se nedočkavě vrhne ke stromečku, můžete ho nechat rozdávat dárky podle jména, procvičí si tím čtení. Zabrat může dostat také jeho trpělivost, protože své dárky rozbalí až na úplný konec. Jde dohromady učení a Vánoce? Nyní se tedy pokusme odpovědět na onu základní otázku: “Jde učení a Vánoce dohromady”?  Z předešlých řádků vyplývá, že jde. Jen se na ono učení musí jít rafinovaně. Zkuste se uvolnit a nemyslet na to, kolik stran textu nebo skript na naučení vám ještě zbývá. Místo věty: “Mám ještě dvaadevadesát stran…,” použijte větu: “Mám už jenom dvaadevadesát stran.” Uvidíte, že změna jednoho slova dokáže zázraky. No… zázraky asi ne, ale odlišnému pohledu na věc určitě prospěje. Závěrem Vám chceme popřát klidné svátky bez nehod a s úsměvem na tváři. Nezapomínejte ale na učení a pokud se Vaše dítě chystá na střední školu nebo víceleté gymnázium, nepodceňujte přípravu. Než se nadějete je tady leden a přijímačky se blíží.

Už jste se někdy vypravili do nějaké cizí země? A jaký to byl pocit, když jste místním obyvatelům nerozuměli? Když jste po nich něco potřebovali a neuměli jste si o pomoc nebo danou věc říct? Každému z nás v tu chvíli proletí hlavou moře myšlenek, jednou z nich je například i něco ve smyslu: „Proč já jsem se neučil cizí jazyky.“ Odpovědí může být hned několik, stejně tak jako způsobů, jak se cizímu jazyku naučit. V tomto článku sice neprobereme úplně všechny, avšak několik z nich Vám představíme. 1. Metoda, usednu do letadla a až z něj vystoupím, budu cizí jazyk perfektně ovládat. Také byste si přáli znát tuto metodu? Nejste sami. Avšak v tomto případě Vás musíme zklamat. Nikdo zatím nevymyslel nic, co by se alespoň vzdáleně této metodě podobalo. Přesto s troškou času a špetkou úsilí přeci jen můžete nějaké té znalosti dosáhnout. Cíl spočívá v tom, že si doma před cestou vyhledáte základní výrazy a fráze v daném jazyce. Jedete do Itálie? Najděte si tedy tyto fráze v italštině. Cestujete do Francie? Neváhejte si najít základní fráze ve francouzštině.  Každý jazyk má svá specifika, avšak s internetovými slovníky, které dokáží přednést i výslovnost by slova jako dobrý den, na shledanou, prosím a děkuji, nemusely být žádný problém. Ta chvilka, kterou přípravou strávíte, se Vám v cizí zemi určitě vyplatí. Nejenže budete mít dobrý pocit, i místní Vaše ochota naučit se jejich jazyku jistě potěší. 2. Cizí jazyk za několik měsíců Myslíte si, že k naučení se jazyku je potřeba let nebo desetiletí? Pokud se chceme cizí jazyk naučit opravdu důkladně, sezení ve škole a doplňování cvičení nebo „biflování“ se slovíček nám moc nepomůže. Nejlepším způsobem, jak se jazyku doopravdy naučit je být s ním v každodenním kontaktu. Odletět do země, kde se jím mluví a mluvit. Ne každý však má tuhle možnost. A od toho jsou tady jazykové kurzy, které naučí nejen gramatice, ale i konverzaci. Jako první se naučte nejpoužívanější výrazy v daném jazyce, slovíčka skládejte do vět a nebojte se udělat chybu. Navykněte si pravidelné rutině a výrazy nebo věty opakujte. Stačí několik minut denně, díky kterým se viditelně zlepšíte. 3. Stanovujte si cíle Stanovte si cíl, kterého chcete v jazyce dosáhnout. Je to umět si objednat kávu? Nebo se ubytovat v hotelu? A co takhle seznámit se s někým místním a vést s ním několikaminutový rozhovor? Podle svého cíle si rozvrhněte učení. K tomu, abyste se ubytovali v hotelu, nepotřebujete umět všechny časy používané v jazyce. Naopak ke zvládnutí zkoušky a získání certifikátu Vám určitě základní fráze stačit nebudou. Nebojte se proto stanovovat si postupně větší a větší cíle. 4. Dívejte se na filmy, poslouchejte hudbu a rozebírejte texty To se nám řekne, vždyť filmy dnes sleduje každý, každý se už někdy setkal s nějakým tím textem písně a články na internetu – vždyť jeden takový čtete právě teď. Chápeme Vás, přesto tohle není ten typ článku, který jsme měli na mysli. Pokud se chcete jazyku naučit porozumět, jsou nejlepší filmy a seriály. Pokud tedy máte chuť se na nějaký podívat, zvolte raději originál s českými titulky. Až si začnete být jisti tím, co postavy říkají, změňte titulky na cizojazyčné a až film uvidíte po několikáté, vypněte titulky úplně. Nezoufejte, když něčemu hned napoprvé neporozumíte, pokud to bude možné, pozastavte video a podívejte se o kousek zpátky, napodruhé už mu budete rozumět daleko lépe. Obdobně je tomu s články nebo písničkami. Najděte si text písničky a zkuste jej přeložit, říct, o čem interpret zpívá a zazpívejte si s ním. Je jednoduché zpívat si česky, tak proč to nezkusit v jiném jazyce. Vždyť i našemu jazyku jsme se museli v dětství naučit a zpěv, i když jen sám pro sebe, bereme mnohdy za samozřejmost. 5. Hrajte si a nechte se odměňovat Myslíte si, že si z Vás děláme legraci? Ani náhodou. Například o Duolingu jste už určitě slyšeli, pokud ne, rádi Vás s ním seznámíme. Duo je sova, která je Vaším společníkem v cestě za naučením se jazyka. Aplikace je skvělá k opakování slovíček. Hra Vás zkouší a za správnou odpověď uděluje body. Překládáte, posloucháte, doplňujete nebo vybíráte z obrázků. Za chybu se nevyhazuje, a protože je chyba Vaše kamarádka, aplikace Vás nechá větu napsat znovu a opakovat její psaní tak dlouho, dokud nebude správně. Kromě toho se každý týden účastníte týdenního žebříčku a soutěžíte s ostatními hráči o postup do vyšší ligy. Hra se Vám také každý den připomene, máte tak jistotu, že nezapomenete slovíčka denně procvičovat. Při pohledu na dobu, po kterou studujete – ve dnech, budete sami na sebe pyšní. A co máte z těch minut, kdy jen tak bez cíle brouzdáte po internetu? 6. Povídejte si, klidně sami se sebou Už jste si někdy při nějaké činnosti nahlas opakovali, co je třeba udělat? Jaký je následující krok? Třeba při vaření orestovat cibuli, přidat na kostky nakrájené maso, okořenit a podusit? Nebo vyvrtat dírku, natlouct hmoždinku, nasadit šroubek, zasádrovat a pověsit obraz? Povídejte si, je jedno, že Vás nikdo neslyší, je důležité, že se slyšíte Vy. Opakujte si postup v cizím jazyce. Je jedno, zdali to budou suroviny do polévky nebo nákup v obchodě, napište si nákupní seznam jinak a místo češtiny používejte cizí jazyk. Rozšíříte si tím slovní zásobu a přestanete se bát mluvit. Můžete také pojmenovávat věci, které vidíte kolem sebe. Jdete po ulici a vidíte auto, řekněte auto a přidejte i jeho barvu. Slyšíte zpívat ptáky, cítíte vítr, vidíte, že prší, pojmenujte to. Když si nebudete vědět rady, je tady slovník, který Vám s hledáním vhodného slovíčka pomůže. 7. Motivujte se Motivace je v učení se čemukoli tím nejúčinnějším učitelem. Zamyslete se nad tím, čeho chcete dosáhnout a také nad tím, jak toho dosáhnout. Základem je rozhodnutí, jak získám informace, kde je získám a jak s nimi naložím.Přetransformujme to tedy do jazyka – jak se naučím jazyk, kde se naučím jazyk a jak s danými znalostmi naložím Budu jen sedět doma a už nikdy cizím jazykem nepromluvím, nebo si koupím letenku a poletím do dané země?Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, přesto nejlepším učitelem je praxe. Proto seberte odvahu, sedněte na letadlo a vyrazte. Nebojte se dát si právě tuto cestu za cíl a nechejte motivaci, jako svůj hnací motor, ať Vám v učení pomůže. 8. Vyhněte se klišé Znáte to, věty, které Vás brzdí. Myšlenky, které Vás přesvědčují o něčem, co nemusí být úplná pravda. Tady je několik z nich: Neříkejte si, že jste moc staří. Učit se jazykům můžete v každém věku. Jazyky mi nejdou. Je pravdou, že některým lidem jde lépe matematika, jiným naopak jazyk. Avšak nehledejte překážky, hledejte způsoby, jak je překonat. Pokud si například nejste jisti, že se jazyk naučíte sami bez pomoci, najděte si kurz. Bojím se, že se mi budou ostatní smát. Nebojte se, vždyť ostatní návštěvníci onoho kurzu jsou na tom úplně stejně jako Vy. Pokud se bojíte chyby v zahraničí, nebojte se. Místní se Vám budou snažit porozumět a pomoci, a pokud se před nimi ztrapníte, nevadí, vždyť je jen malá pravděpodobnost, že je ještě někdy znovu potkáte. 9. Nehledejte důvody, proč to nejde, ale možnosti, jak by to mohlo jít Sedněte si k internetu a hledejte. Metod, jak se jazyk naučit je spousta. Přesto tou úplně nejefektivnější je lektor. Najděte proto agentury ve Vašem městě, zjistěte, jakou metodou jazyk učí a vyzkoušejte si ukázkovou lekci (některé agentury ji nabízí zdarma, jiné za poplatek). Pokud se Vám metoda zalíbí, neváhejte se pustit do učení. Velmi brzy zjistíte, jak je důležité míti lektora. Pokud Vám i přes veškeré úsilí žádná z agenturami používaných metod nevyhoví, nezoufejte. Lidé musejí obejít nejrůznější místa, vyzkoušet řadu lektorů, než najdou toho, který jim vyhovuje. Je také rozdíl mezi individuální a skupinovou výukou, podrobně jsme je rozebírali v organizačních formách výuky. Pokud informace shrneme, jednoznačnou výhodou individuální výuky je to, že máte lektora sami pro sebe, že se věnuje pouze Vám a nic Vám neuteče. Lekci můžete přeplánovat a říct, co konkrétně Vám vadí nebo co potřebujete bez ohledu na zbytek skupiny. Vhodným místem, kde takového lektora hledat je Škola Populo. Koordinátorky na informační schůzce zjistí Váš cíl a najdou Vám lektora na míru. Celá výuka bude tak jen ve Vaší režii a nemusíte se bát, že se Vám lektor bude smát. Jen si to představte, vždyť on byl před pár lety ve stejné situaci, jako jste teď vy – neuměl vůbec nic a teď může sedět před Vámi a pomoci Vám docílit toho, čeho v tuto chvíli docílit chcete.

Co Vás napadne, když se řekne slovo ŠKOLA? Základní škola, střední škola, vysoká škola, někoho možná také to, že škola je základ života. Ať už vymyslíte odpověď jakoukoli, téměř vždy Vás nakonec napadne jedno ze dvou jmen – Marie Terezie nebo Jan Amos Komenský. Školní docházku v České republice určitě velmi dobře znáte, ale víte, kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první? Nebo jak vypadala školní docházka za vlády Marie Terezie? A napadlo Vás někdy, že zahraniční školství nemusí být stejné jako to české? Odpověď na nejen tyto otázky Vám poskytneme v následujícím článku. Zavedení povinné školní docházky Jedna z úvodních otázek zněla: „Kde a kdy byla povinná školní docházka zavedena jako první?“ Pokud si myslíte, že na území dnešních Čech, Moravy a Slezska, pletete se. Přesto pro odpověď nemusíte jezdit nikam daleko. Jako první zavedlo povinnou školní docházku roku 1592 protestanské vévodství Pfalz-Zweibrücken, které se nacházelo na území dnešního Německa. Školství za Marie Terezie Na českém území zavedla tuto povinnost až Marie Terezie, která roku 1774 nechala položit její základy. Později, roku 1869, byl vyhlášen říšský školský zákon, který určoval, že povinná školní docházka začíná v šesti letech a trvá pro chlapce i dívky po dobu osmi let. Základní školství se tehdy dělilo, podobně jako dnes, na dva stupně, školu obecnou a školu občanskou. Obecnou školu navštěvovali nejen žáci od 6 do 11 let, ale také ti, kteří nepokračovali ve studiu na občanské škole. První československé školství Ani po vzniku Československa se školský systém příliš nezměnil. Tehdejší vláda jej jen upravila pro své potřeby. Zákon zavedl společné třídy pro dívky i chlapce, zrušil úlevy z povinné školní docházky a rozdělil vzdělávání. Žáci navštěvovali nejprve obecné školy, po vzoru Habsburské monarchie, a následně pokračovali ve studiu na vyšších obecných školách, městských školách nebo na jedné ze středních škol. Ti žáci (14–16 let), kteří dále na pokračovacích školách nestudovali, povinně navštěvovali kurzy při školách obecných nebo občanských. Školství ve světě Tolik k zavedení školní docházky a ke školskému systému na území dnešní České republiky. Ale ne všude je školství stejné. Světové školství se od toho českého ve větší či menší míře odlišuje, přitom tři základní stupně vzdělávání zůstávají. Základní dělení vzdělávacího systému – stupně vzdělávání: Primární stupeň zahrnuje především povinnou školní docházku, tedy první a druhý stupeň základní školy. Je přitom na konkrétním státě nebo správním obvodu, aby si určil jeho délku. K sekundárnímu stupni vzdělávání se řadí střední školy, terciální stupeň zastupují školy vysoké nebo vyšší odborné. Ne všude však najdeme tytéž formy stupňů a škol. Na následujících řádcích Vás postupně seznámíme se školní docházkou ve vybraných zemích světa. Itálie – Evropa: Jako první se podíváme na Itálii. Tento stát, přestože je nám poměrně blízko, má školství, které se od toho českého značně odlišuje. Hlavně tedy v tříměsíčních hlavních prázdninách. Tento fakt přitom není tak skvělý, jak se na první pohled může zdát. Žáci totiž navštěvují školu i v sobotu. Nástup k povinné školní docházce je přitom stejný, jako v České republice, tedy v šesti letech. Nejprve navštěvují první stupeň, a to až do jedenácti let věku, poté nižší střední školu, která nahrazuje druhý stupeň, a z ní následně ve čtrnácti letech přestupují na školu střední. Povinná školní docházka trvá v Itálii 12 let. Italské děti tedy dostávají ve školách dost zabrat. Čínská lidová republika – Asie: Ale nezůstávejme jen v Evropě, podívejme se také do Asie, konkrétně tedy do Číny, kde povinná školní docházka trvá 9 let. Základní škola má v Čínské lidové republice obvykle šest tříd, tři nižší a tři vyšší. Následuje vzdělávání na nižší střední škole, která má taktéž tři třídy. V průběhu školní docházky se žáci učí stejné předměty, jako v České republice, navíc je zde čínština, což je v tomto státě pochopitelné. Čínské školství přitom velmi rychle sílí, a ačkoli by mělo být, rozhodně není zdarma. Amerika: Západní polokouli v tomto článku reprezentují hned dva státy, jsou jimi USA a Kanada. Hlavní rozdíl mezi českým a americkým školstvím je jednotnost českého školství. Pokud přijdeme na jakoukoli školu v rámci České republiky, vždy se setkáme s podobnými pravidly, průběhem studia, učebnicemi, což v USA neplatí. Spojené státy americké – USA Pokud navštívíme několik škol například v USA, zjistíme, že každá z nich má jiný vzdělávací program, často začíná povinná školní docházka v různém věku dítěte a to od 5 do 8 let, žáci proto ze škol odcházejí mezi 14 a 18 rokem. Je tomu tak díky provinciím, které školy spravují. Prvním stupněm vzdělávání je v USA školka, takzvaná Kindergarden, následuje Primary School, kde žáci studují prvních pět let. Middle School je obdobou našeho druhého stupně, od šesté do osmé třídy,  a na ni navazují High School, kterou žáci navštěvují až do 18 let věku, tedy od devátého až do dvanáctého ročníku. V USA existují pouze všeobecně zaměřené střední školy. Vzdělávání na nich je velmi podobné českým vysokým školám. Student musí za čtyři roky splnit určitý počet kreditů a předmětů. Z těch základních musí absolvovat 8 semestrů angličtiny (počítají se sem i divadlo, proslovy, debaty nebo kreativní psaní), 6 semestrů matematiky a 4 semestry cizího jazyka, nejčastěji španělštiny. Velkou výhodou pro studenty je také to, že střední školy v USA nabízejí velké množství různých předmětů, a to v řádu desítek a stovek. Student se tak může specializovat na konkrétní předmět, který ho baví a chce jej studovat. Kanada V Kanadě mohou být rozdíly i mezi školami v rámci provincie. Školy jsou spravovány tzv. školskou radou, která rozhoduje o důležitých záležitostech škol v obvodu (poplatky za vzdělávání, platy vyučujících, stavební úpravy škol, financování vybavení). O každodenních záležitostech spojených se školou rozhoduje ředitel.Školní docházka trvá v Kanadě 12 let, žáci však mohou studium ukončit i dříve a to konkrétně v 15 letech, pokračování do 18 let je nepovinné. Kanadské střední školy nabízejí žákům ke studiu základní předměty, dále si mohou vybrat předměty, které je zajímají a zdokonalovat se v nich. Běžný školní den trvá 7 hodin včetně 1 hodiny na oběd. Austrálie Mezi státy, které v tomto článku představujeme, jsme samozřejmě nemohli zapomenout na celý kontinent. A to Austrálii. Velkou zajímavostí je doba začátku školního roku. Protože je Austrálie na jižní polokouli Země, roční období zde vypadají úplně opačně než u nás. Největší horko přichází v témže období, v jakém je v České republice zima, proto australský školní rok začíná v únoru a končí v době, kdy k nám přichází zima. Egypt – Afrika: A jako poslední nesmíme vynechat také Afriku, školství je zde všeobecně na nízké úrovni, abychom však některým státům nekřivdili, musíme zdůraznit, že kvalita školství se v Africe velmi liší. Je však faktem, že gramotnost v některých státech je velmi nízká. Státem, který jsme se rozhodli v tomto článku představit jako afrického zástupce, je nám známý a Čechy, Moraváky a Slezany oblíbený a hojně navštěvovaný Egypt. Egyptský vzdělávací systém můžeme v zásadě rozdělit na 2 systémy, státní a soukromý. Ačkoli se to nezdá, tyto dva systémy se razantně odlišují. Zatímco ve státním školství studenti neplatí žádné poplatky, soukromý systém je dostupný jen pro velmi bohaté lidi a cizince žijící v Egyptě. Ve státních školách může být i více než 40 žáků ve třídě a vzdělávání je otevřeno všem obyvatelům. Za vzdělávání soukromé vláda nezodpovídá, je zde menší počet studentů i kvalitnější výuka. Běžná je také výuka v arabštině na státních školách a v angličtině na školách soukromých. Školství je napříč světem velmi odlišné, a ne vždy pro cizince pochopitelné. Ale zkuste se zamyslet. Co by asi řekli žáci a žákyně základních škol, když bychom povinnou školní docházku prodloužili na 12 let? A jak by se tvářili, kdybychom je postavili před úplně jiný vzdělávací systém, než na jaký jsou studenti či studentky zvyklí? Problém se vzděláváním a se systémem obecně by však mohli mít všichni studenti, nejen ti čeští. Velmi zajímavé je srovnání egyptské a britské základní školy. Pro studenty, potomky cizinců žijících v Egyptě, je podle onoho srovnání lepší vzdělávat se na soukromých školách. Každá škola vypadá jinak, na každé škole se jinak učí, proto je nasnadě připomenout jedno přísloví: Jiný kraj, jiný mrav. A to platí i o školství.

V předešlých článcích jsme se věnovali organizačním formám výuky, alternativním způsobům vzdělávání a domácí výuce. Tentokrát si představíme metodu, která řadu institucí i rodičů spojuje. Výuka matematiky pomocí Hejného metody je rozšířená do řady zemí. Pojďme se teď společně na tuto metodu, jejího zakladatele a principy, kterými se řídí, podívat. Hejného metoda Zakladatelem je Milan Hejný, avšak principy samotné Hejného metody vznikly dříve. Vít Hejný, otec Milana Hejného, zjišťoval, proč si jeho žáci raději pamatují vzorečky, než aby se snažili porozumět problémům a přijít na jejich řešení. Proto se Vít Hejný rozhodl hledat nestandardní úlohy a testovat je na žácích. Jeho poznatky se však kvůli politické situaci více nerozšířily. Navázal na ně až zakladatel této metody Milan Hejný, který otcovy poznatky rozpracoval a společně se svými spolupracovníky je roku 1987 publikoval. V devadesátých letech začal postupně vznikat tým, který se novou metodou zabývá. Pro nakladatelství Fraus byly napsány učebnice pro žáky navštěvující první stupeň základní školy. Roku 2013 byla Milanem Hejným založena společnost H-mat, která novou metodu rozvíjí a šíří. Klíčové principy metody Jako každá metoda se i tato řídí určitými principy. Konkrétně je jich 12 a zakládají si na tom, aby se žáci setkávali s matematikou rádi a objevovali ji s radostí. 1. Budování schémat – dítě ví i to, co se neučilo Přibližme si tento princip na jednoduchém příkladu, pokud se vás někdo zeptá na počet dveří ve vašem bytě, asi mu neodpovíte hned. Po chvíli mu však správné číslo řeknete. Představíte si totiž schéma vašeho bytu a v duchu spočítáte dveře. Obdobně je to i s matematickými schématy. Žáci si představují určité situace a spojují si je s čísly. Schémata mají své vlastnosti. Mezi ně patří například to, že se utváří v důsledku potřeb člověka. Pokud potřeba chybí, schéma se nevytvoří. Další z vlastností je třeba to, že společné řešení problému může vést k lepšímu řešení, než když řeší problém jednotlivec. 2. Práce v prostředích – výuka opakovanou návštěvou Využití přibližně 25 různých prostředí nabízí řadu možností. Tato prostředí obsahují na sebe navazující úlohy, které mají stejný námět. Většina úloh vede žáky k tvořivosti a vlastnímu experimentování. Pestré úlohy se stávají výzvou a vybízejí žáky k odhalení jejich řešení. 3. Prolínání témat Matematika je o souvislostech, které si žáci vybavují společně s ostatními poznatky. A to ve schématech. Žáci dostávají možnost si vybrat pro sebe ideální strategii k vyřešení problému. V praxi to tedy znamená, že je žák seznámen s mnoha možnostmi, jak příklad vyřešit, sám si však vybere jednu, tu pro něj správnou. Témata se stále opakují a tím jsou pro žáky srozumitelnější, pochopitelnější a zábavnější. Žáci se například učí sčítat a odčítat v různých prostředích. Při činnostech jako tleskání, krokování nebo zapisování šipek, při hře a řešení úloh z prostředí autobusu (nástup a výstup cestujících) nebo za pomoci geometrických prostředí (volba dlaždic potřebných pro pokrytí podlahy, tvoření obrazců z dřívek apod.). 4. Rozvoj osobnosti – samostatné uvažování žáků Při výuce je důležité, aby učitel nepředával žákům hotové poznatky. Žáci se učí argumentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Žáci vědí, co je pro ně správné, respektují druhého a umí se rozhodovat. Hejného metoda s sebou přináší i společenské dovednosti. Jsou jimi například pozornost, porozumění, využívání nápadu druhých k vlastní inspiraci, sebepoznání a sebehodnocení. 5. Skutečná motivace – nevím a toužím vědět Úlohy jsou vymyšleny tak, aby jejich řešení žáky bavilo. Aby k výsledku došli sami díky své snaze.  Každé dítě je zvídavé a má silnou potřebu poznávat. Motivace dětí je často naléhavá, dítě chce něco vědět hned teď, a těkavá, dítě chce vědět všechno o daném prostoru. 6. Reálné zkušenosti Pokud necháme jednoho žáka spočítat okna, další žák podobným způsobem spočítá knihy nebo ovoce. Žáci se učí od sebe navzájem a poznávají, že tento počet mohou vyjádřit třeba na prsech nebo pomocí zápisu čísla. I když žák při řešení úkolu neuspěje, přesto získá zkušenost a zapamatuje si postup, jakým se k výsledku nedostane. Proto později, při druhém řešení zvolí postup jiný, až se nakonec dopracuje ke správnému řešení. 7. Radost z matematiky Žáci, učící se touto metodou, mají rádi složitější úkoly. Vidí v nich možnost se zlepšit a se zlepšením přichází pocit radost z poznání něčeho nového nebo z úspěchu. A právě radost napomáhá žákům k lepším výsledkům. Je to jejich motor, který je pohání pro další práci. 8. Vlastní poznatek Každá věc, kterou se naučíme sami, nám udělá větší radost, než věc, kterou dostaneme už hotovou. Proto jsou úlohy koncipovány tak, aby měli žáci možnost matematiku poznávat. Objevovat nové informace a sbírat poznatky. Díky vlastním zkušenostem si danou látku zapamatuje a porozumí jí daleko lépe, než v případě, že by se pojmy učil nazpaměť. 9. Učitel jako průvodce Při výuce Hejného metodou je učitel organizátorem hodiny, zadává úkoly a povzbuzuje žáky v objevování. Hlavními postavami jsou v hodině vždy žáci, kteří daný problém řeší a diskutují o něm. Předávají si své poznatky a zkušenosti. Prohlubují si navzájem znalosti a zobecňují je. 10. Práce s chybou Vždy, když uděláme chybu, poučíme se a příště ji už neuděláme. Stejně tak je to s chybami v matematice. Pokud cesta, kterou si žák k vyřešení příkladu zvolí, není správná, nedopočítá se výsledku. Při druhém pokusu tedy logicky zvolí jiný postup. Učí se hledat chyby a vysvětlovat, proč je udělal a příště se jim podaří vypočítat úlohu rychleji a lépe. 11. Přiměřené výzvy Každý žák je jiný, každému jde lépe jiné učivo a každý jinak rychle postupuje. Proto jsou žákům předkládány různě obtížné úkoly. Každému podle jeho aktuálních schopností a dovedností. 12. Podpora spolupráce Cílem je, aby dělali všichni žáci pokroky a radovali se z úspěšně vypočítaného příkladu. Každý z nich přitom umí svůj výsledek okomentovat, tedy říct, jak příklad počítal. Ostatní si z jeho postupu mohou vzít příklad, a tím si rozšiřují své poznatky. Učebnice podle prof. Hejného Jak jsme se již zmínili, při výuce jsou používány speciální učebnice s nejrůznějšími typy úloh různých obtížností. Stejně tak má učitel možnost předložit před žáka test, při kterém si bude moci vybrat, jestli vyřeší lehkou, těžší nebo nejtěžší úlohu. Při jejich psaní se autorský tým řídí několika zásadami: porozumění je důležitější než dovednost, chyba není nežádoucí, platí přísloví, že chybami se člověk učí, přiměřené možnosti pro každého žáka, poskytneme žákovi čas, aby učivo pochopil, nepředkládáme mu už hotové informace, necháme jej, ať na řešení přijde sám, při výuce je důležitá komunikace, proto je učitel zároveň poradcem, moderátorem diskuzí i dirigentem celé výuky. Stejně jako každá nová i stará metoda se i tato neobjede bez svých podporovatelů a kritiků. Průzkum konaný roku 2018 ukázal, že žáci, kteří se učí Hejného metodou, jsou v matematice stejně úspěšní, jako ti, kteří se ji učí metodami klasickými. Proč ji tedy někteří nechtějí? K porozumění matematice pomáhá této metodě i forma hry a také hra digitální Matemág, která žáky provází cestou plnou dobrodružství, matematiky a hádanek. Provede děti matematikou tak, že si ani neuvědomí, že si ji procvičují a nebudou chtít s jejím hraním až do poslední chvíle přestat. Matematika se pomocí této metody vyučuje už na více než 700 školách. Pokud se Vám metoda zalíbila a chcete se o ní dozvědět více, kontaktujte školu ve vašem okolí, pomoci Vám může mapa škol podporujících tuto metodu. Dozvíte se z ní také, v jakém rozsahu je na konkrétních školách matematika vyučována.

V předešlých článcích jsme se věnovali obvyklým i méně obvyklým způsobům vzdělávání, tedy tomu, jak mohou učitelé vyučovat nebo naopak jak mohou být žáci vyučováni. Ale co když je to jinak? Co když je dítě natolik zvídavé, že ho školní systém vzdělávání jednoduše brzdí? A může mít žák současně rodiče a učitele? Jaké výhody a nevýhody může mít domácí vzdělávání? Na tyto otázky se Vám v tomto článku pokusíme odpovědět. Vznik: Nejprve bychom si měli pojem domácí vzdělávání lehce přiblížit. Tento způsob vzdělávání žáků, potažmo studentů, patří mezi takzvané alternativní způsoby vzdělávání. Vzniklo v 60. letech minulého století v USA. A kromě Německa je dnes legální ve všech zemích Evropské unie. Je obvyklé, že se takto vzdělávají především žáci základních škol. V České republice ovšem už existují i střední školy, které individuální studium, tzv. distanční, umožňují. V takovýchto případech jsou žáci pololetně přezkušováni nebo absolvují zkoušky. Středoškolské studium tak může být čtyřleté nebo kratší, pokud student zvládne zkoušky rychleji. Podmínky domácího vzdělávání: Avšak ani domácí vzdělávání se neobejde bez podmínek. První z nich je, že jsou žáci vzděláváni v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem a Školním vzdělávacím programem školy. V praxi to znamená, že žák se učí úplně stejné učivo jako jeho spolužáci ve škole. Jen s tím rozdílem, že domácí vzdělávání je rychlejší a efektivnější pro samotného žáka – nezdržuje se u učiva, kterému rozumí a učí se svým vlastním tempem. Další z podmínek je povinné přezkoušení, a to nejméně dvakrát za školní rok. Formu přezkoušení stanovuje škola a výsledek je často žákům vydáván ve slovní formě. Podobu hodnocení však navrhují rodiče, proto se může u žáků lišit. Třetí a rozhodně ne poslední podmínkou je vzdělání rodičů. Nejčastěji vyučuje žáka matka, proto je důležité její nejvyšší dosažené vzdělání. V případě, že dítě navštěvuje první stupeň základní školy, musí mít vzdělávající rodič minimálně středoškolské vzdělání s maturitou. V případě druhého stupně je to už vzdělání vysokoškolské. Posouzení žádosti: Žádost rodiče o domácí vzdělávání dítěte posuzuje ředitel školy. K této žádosti musí rodiče doložit vyjádření psychologicko-pedagogické poradny a nejvyšší dosažené vzdělání vzdělávajícího rodiče. Pokud rodiče podmínky školy a celého individuálního vzdělávání neplní, může škola dohodu o domácím vzdělávání vypovědět a žák je zařazen do běžného režimu školy. V případě domácího vzdělávání jsou žákům často zapůjčeny učebnice, doporučeny pracovní sešity apod. Žáci se často mohou také účastnit akcí školy, výletů nebo jiných aktivit pořádaných školou. Výhody domácího vzdělávání: Každý rodič pohlíží na domácí vzdělávání jinak. Pojďme si teď společně představit hlavní výhody, které tento způsob vzdělávání pro žáka má. Zaprvé je to přirozená forma učení. Žák nemusí celý den sedět ve školní lavici nebo u psacího stolu. Může rodičům pomáhat při běžných domácích činnostech, například tím, že spočítá vypraná trička nebo spáruje ponožky. Může pomáhat při nákupu, počítáním rohlíků nebo celkové ceny nákupu. A není to jen matematika. V případě, že žák bydlí v rodinném domě, může se učit na zahradě, poznávat stromy, pozorovat, jak se v průběhu roku mění. Tohle všechno ukazuje žákovi, proč se všem těmto dovednostem a znalostem učí, k čemu je potřebuje.  Je to jeden ze způsobů motivace, na který se často v běžném vyučovacím režimu zapomíná. Další výhodou poskytuje vlastní individualita žáka. Každý žák se učí jinak rychle a každému jde lépe či hůře něco jiného, proto je důležité pohlížet na každého individuálně. Žáci se zbytečně nezdržují se třídou a učí se svým vlastním tempem. V případě, že je něco více zajímá, mají prostor si znalosti doplnit. Naopak v případě, že žák učivo nepochopil, může se mu rodič více věnovat a bez ohledu na zbytek třídy poskytnout dítěti potřebný čas k pochopení. Některé školy nabízí výukovou podporu přes internet, Imoodle, která rodičům pomáhá při domácí výuce. Najdou zde nejen podrobný obsah ročníků, ale i výukové materiály, testy a další přípravy na vyučování. Další možností může být i online výuka – virtuální třída, kterou mohou také školy nabízet. Vyučování probíhá přes Skype v reálném čase s reálným učitelem, který může s žáky sdílet soubory, materiály nebo pracovat na virtuální tabuli. Žáci zařazeni do programu domácího vzdělávání také vypracovávají své portfolio, tedy soubor materiálů, kterými žák prezentuje činnost během svého studia. Portfolio může obsahovat pracovní listy, sešity, cestovní deníky, fotodokumentaci, výrobky nebo také dovednosti (hra na hudební nástroj, tanec apod.). A pro koho je tato alternativa vzdělávání vhodná? Nejčastěji jsou takto vzděláváni žáci s hendikepem, ale důvodů může být mnohem víc. Tuto formu výuky volí také rodiče, kteří tráví se svými dětmi delší dobu v zahraničí, jsou věřící nebo žijí v souladu s přírodou. Tato alternativa je také vhodná pro žáky, kteří jsou zvídavější a jejich rodiče jim chtějí poskytnout větší prostor pro učení. I upevňování rodinných vazeb může být důvodem k domácímu vzdělávání, stejně tak jako předávání hodnot rodiny. A právě na předávání hodnot rodiny, upevňování rodinných vazeb a život v souladu s přírodou se zaměřuje dokument ČT, který přibližuje život rodiny, která je stále spolu, podle čehož se tento dokument jmenuje. Jak začít? Domácí vzdělávání je o protikladech. Individuální přístup versus socializace dítěte, avšak v praxi vypadá domácí vyučování jinak než na papíře a také jinak, než si většina lidí představuje. Praxe z domácího vyučování může být podnětem pro ty, kteří nad touto alternativou váhají. A jak na to, když chcete své dítě učit po svém? Cesta je v případě prvního stupně celkem jednoduchá. Nejdříve se podívejte na seznam škol, které podporují domácí vzdělávání, a najděte tu, která je Vám nejblíže. Kontaktujte její učitele a domluvte se na postupu, rádi Vám poradí, jak konkrétně u dané školy postupovat. V případě, že chcete, aby Vaše dítě na tuto školu přestoupilo, je nutné vyplnit žádost o přestup, kterou schválí ředitel školy. Dále musíte zajít do psychologicko-pedagogické poradny, která vydá vyjádření, ne doporučení, k domácímu vzdělávání. V neposlední řadě také doložte své nebo partnerčino/partnerovo nejvyšší dosažené vzdělání. A po schválení a potřebných úkonech může individuální domácí výuka začít. Každé dítě je originál, nenajdeme dvě, které by byly úplně stejné. Proto k nim musíme také odlišně přistupovat. V případě, že existuje učivo, které rodič příliš neovládá, může být řešením individuální doučování ve Škole Populo. Zkušení lektoři udělají vše pro to, aby žák všechno pochopil a odcházel s pocitem, že jeho práce přináší výsledky. Pokud tedy individuální doučování hledáte, neváhejte se na nás obrátit.

V tomto miniseriálu postupně představujeme nejrůznější způsoby, jak mohou učitelé vyučovat, nebo naopak jak mohou být studenti či studentky vyučováni. V zásadě můžeme tyto způsoby rozdělit na dvě skupiny. Organizační formy výuky a alternativní školství. A právě Waldorfské pedagogice, která je alternativního školství součástí, se budeme v tomto článku podrobněji věnovat. TRADIČNÍ VS. ALTERNATIVNÍ ŠKOLY Abychom se mohli v systému lépe orientovat, nejprve v krátkosti představíme dělení již zmíněných forem výuky. Jak bylo dříve předesláno, způsoby výuky můžeme rozdělit do dvou skupin: – První skupinou jsou klasické školy se svými organizačními formami výuky. Tento typ výuky jistě znáte. Učitel se může postavit před třídu a provádět výklad, zadat studentům či studentkám samostatnou práci, rozdělit je do skupin nebo je individuálně vzdělávat. – Druhá skupina je o poznání méně rozšířenější. Důvodů je hned několik, především pak to, že rodiče často přistupují ke vzdělávání konzervativně a od škol očekávají, že budou jejich děti vyučovat stejně, jako byli sami vyučováni. Přesto si alternativní školství našlo i v České republice své zastánce, především pro způsob, jakým jsou žáci na těchto školách vzděláváni. V České republice mohou žáci a studenti navštěvovat dva typy škol. Do první skupiny patří Waldorfská škola, Montessori škola, Daltonská nebo také ScioŠkola. Do druhé skupiny řadíme Lesní nebo přírodní školy, Zdravou školu nebo Začít spolu. Všechny tyto školy mají ale jedno společné, a to odlišný způsob vzdělávání žáků a studentů. Těm jsou často vytvářeny materiály „na míru“ a učí se bez pomoci klasických učebnic. Studentům je tak dána možnost svobodně se rozhodnout a samostatně se rozvíjet. Rudolf Steiner a první školy Waldorfská pedagogika staví na myšlenkách Rudolfa Steinera, rakouského filozofa, esoterika a sociálního myslitele. Ten vybudoval svou první školu na přání Emilia Molta, spolumajitele a ředitele továrny na cigarety Waldorf-Astoria, roku 1919 ve Stuttgartu. Tato škola měla původně sloužit pro děti dělníků již zmíněné továrny. Postupně se však tato metoda začala šířit a vznikaly další školy v Německu, Švýcarsku nebo ve Velké Británii. Svůj útlum zažily školy v období druhé světové války, kdy byly buď uzavřeny vedením, nebo zakázány státem. Po válce počet těchto škol začal opět vzrůstat. V České republice se Waldorfské základní a mateřské školy objevily až po roce 1989, střední školy pak počátkem nového tisíciletí. Vlastní individualita Na rozdíl od klasických škol se Waldorfská škola vyznačuje tím, že nepředává studentovi jen znalosti, ale rozvíjí i jeho tvůrčí schopnosti a sociální dovednosti. Učitelé také zohledňují vlastní individualitu každého studenta, proto jsou na seznam vyučovaných předmětů přidány také předměty tvůrčí – umělecké, které dávají studentům možnost vyniknout v tom, co je baví.  V hudební výchově se už od první třídy všichni žáci učí hrát na flétnu a zpívat. Hra na hudební nástroj je také součástí každodenního vyučování v blocích. Výuka v blocích Tyto bloky obvykle trvají tři až čtyři týdny a jejich cílem je plné soustředění studenta na jeden předmět.  Po tomto bloku následuje blok výuky jiného předmětu. Bloky vyučování obvykle zahajují a trvají cca dvě hodiny do velké přestávky. Vyučují se tak předměty jako matematika, český jazyk, přírodověda nebo dějepis. Po přestávce následují 45 minut dlouhé hodiny cizích jazyků nebo jiných předmětů. Slovní hodnocení Žáci se zde také nesetkávají s tradiční formou hodnocení, nýbrž s hodnocením slovním. Toto hodnocení dává vyučujícímu možnost zdůraznit studentovy slabiny nebo naopak přednosti. Výjimkou je přestup studenta či studentky na střední školu, v takovém případě je slovní hodnocení doplněno ještě klasickými známkami. Studenty při výuce nemotivují známky, ale jejich vlastní zájem něco se dozvědět. Absence klasických učebnic Při výuce nejsou používány klasické učebnice. Učitel vytváří a vybírá materiály žákům „na míru“, na výrobě materiálů se však podílejí i rodiče a to například v první třídě, kdy svým dětem vytvářejí jejich první čítanku. Ta se skládá z obrázků a básniček. Cílem je, aby si k tomuto materiálu děti vytvořily vztah. Namísto učebnic si studenti zapisují své poznatky do sešitů a vytváří si tak svou vlastní učebnici. Pomalejší výuka čtení a psaní Díky tomu, že žáci nepotřebují ke své výuce učebnici, vzniká prostor pro pomalejší výuku čtení a psaní. V prvním ročníku se žáci postupně seznámí se všemi písmeny abecedy, v polovině druhého ročníku pak přichází na řadu čítanka od rodičů. Psát se žáci učí souběžně s výukou písmen, nejprve píší písmena samostatně, později v jednotlivých slovech z nich složených. Nejprve se žáci učí psát tiskacími písmeny, ve třetí třídě pak psacím písmem. Brzká výuka cizích jazyků Typická je také výuka dvou cizích jazyků již od prvního ročníku základní školy. Nejprve se žáci učí jazyk formou mluvenou (písničky, básničky, říkadla) a až ve čtvrtém ročníku je k této formě přidána i forma psaná (gramatické jevy, slovosled apod.). Tvůrčí činnost všech žáků Důraz je také kladen na tvůrčí činnost, žáci vytvářejí vlastní výrobky (vlastní oděv, předmět ze dřeva, předmět z kovu). Všechny tyto činnosti vykonávají všichni bez rozdílu pohlaví. Do výuky jsou zařazeny i předměty jako eurytmie (pohybové umění typické pro waldorfské školy) a kreslení forem (kreslení různě symetrických obrazců volnou rukou). Výuka zážitkem Výuka pomocí zážitku, i o to waldorfská pedagogika usiluje. Proto se žáci a studenti každou novou látku učí maximálně živě, obrazově a pomocí fantazie. Například výuka násobilky probíhá za pomoci rytmické aktivity spojené s pohybem. Přirozená autorita učitelů Učitelé mají ve svých třídách přirozenou autoritu a se svými studenty se zdraví i loučí podáním ruky. Preferován je jeden třídní učitel po celou dobu studia, v případě základní školy od prvního až po devátý ročník. Tento učitel také ve své třídě vyučuje maximální počet předmětů. Slavení svátků a slavností Kromě netradiční výuky je také kladen důraz na slavení svátků a slavností, v nichž se studenti zabývají především jejich smyslem pro člověka a ponaučením. Součástí školního roku jsou také jarmarky, slavnosti a akademie, na kterých studenti představují své výrobky nebo předvádějí dramatická umění. V osmém ročníku také žáci nacvičují představení, které několikrát sehrají, a s nímž vystupují i na divadelním festivalu waldorfských škol v Písku. Učitelé, žáci a rodiče – tři základní pilíře vzdělávání Waldorfské školy zapojují do svých aktivit i rodiče. A to nejen tvorbou čítanky pro ty nejmladší. Rodiče jsou vedle žáků, studentů a učitelů jakýmsi třetím pilířem vzdělávání. Rodiče se zapojují do všech aktivit školy, pomáhají při pořádaných akcích a aktivně se účastní třídních schůzek konaných každý měsíc. Na těchto školách je často vyžadována úhrada zvýšených nákladů na výuku, školné. Kritika waldorfské pedagogiky Waldorfská pedagogika se i přes svou snahu odlišit se od klasického vzdělávacího systému stále setkává s kritikou. Především však absence klasického známkování a brzká výuka cizích jazyků. Dalšími z kritizovaných bodů jsou také duchovní stránka vzdělávání, absence učebnic a příliš velká odpovědnost třídního učitele. Závěrem je nutno říct, že každá škola má svá pozitiva, body ve kterých vyniká, a svá negativa, naopak něco, co je potřeba zlepšit. Při výběru školy je však důležité zjistit, zdali přesně tato škola bude budoucímu žákovi, žákyni, studentovi, studentce vyhovovat. Zároveň je výběr školy i o přesvědčení rodičů, o tom jakým stylem chtějí, aby bylo jejich dítě vyučováno. „Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu.“ (R. Steiner).

V tomto miniseriálu se zabýváme organizačními formami výuky. Ať už se bavíme o kterékoli z nich, všechny mají jedno společné, a to dítě v centru pozornosti. Tento seriál by nebyl kompletní, kdybychom se nezmínili o průkopnici nové metody školní výuky a jejích poznatcích. V tomto článku se tedy budeme zabývat Marií Montessori a jejím originálním způsobem výuky. Maria Montessori K pochopení Montessori pedagogiky je nutné zabývat se především její představitelkou. Ženou, která věřila, že dokáže změnit svět. A i přesto, že její život se několikrát otřásl v základech, nikdy se své práce nevzdala a každé své rozhodnutí směřovala na podporu vzdělávání dětí. Marií Montessori, průkopnicí školní výuky a bojovnicí za ženská práva.     Studium Maria Montessori se narodila 31. srpna 1870 ve městě Chiaravalle ve střední Itálii. Už od dětství ji zajímala věda, nebyla tedy dívkou, jakou by si tehdejší společnost představovala. V té době totiž bylo běžné, že dívky se učily domácím pracím a soustavně se připravovaly na život v domácnosti, po boku svých úspěšných manželů. Přesto si šla Maria za svým a pilně studovala. I přes nelibost okolí dokázala, že je hodna dosáhnout cíle, který si stanovila. Roku 1896 úspěšně odpromovala na Univerzitě v Římě a stala se tak úplně první ženou lékařkou v Itálii.     Univerzitní klinika Její práce začala v Univerzitní psychiatrické klinice v Římě, kde se setkala s dětmi označovanými jako choromyslné. Marii se tento přístup nelíbil a ještě více se jí nelíbilo, že tyto děti měly zůstat na okraji společnosti. Začala je tedy pozorovat a zjistila, že pokud jim poskytne dostatek podnětů, začne se jejich mozek přirozeně učit. Děti dělaly ve svém chování, ale i vzdělání pokroky. Proto učinila tehdy velmi odvážný krok, nechala děti napsat srovnávací testy. Zamlčela však, že jsou z tohoto ústavu. Výsledky testů všechny překvapily a Maria začala zkoumat, proč tomu tak je. Jejím životem však otřáslo hned několik událostí, v první řadě skutečnost, že se musela vzdát svého dítěte. V té době se neslušelo, aby byla žena svobodnou matkou. Další v pořadí byla skutečnost, že si její životní láska vzala někoho jiného. Maria se tedy plně ponořila do práce a svého syna jen občas navštěvovala. Teprve když byl její syn větší, vzala si jej k sobě a uváděla ho jako adoptivního syna nebo synovce. Od té chvíle byli téměř pořád spolu.     Dům dětí Později se zabývala vzděláváním léčebných pedagogů a pracovala jako dětská lékařka. Mimo to také studovala antropologii a psychologii. Své poznatky poté využila při práci s dětmi, především v Domě dětí, který byl určen pro chudé děti předškolního věku. Montessori je pozorovala a výsledky svých pozorování využila v praxi. Opírala se tehdy o to, že děti jsou přirozeně zvídavé a rády se učí, pokud jim poskytneme podněty, kterými by se mohly zabývat. Maria děti zaměstnávala praktickými činnostmi, jaké mohly vidět u dospělých. Bylo to například utírání prachu nebo zametání. Zjistila, že děti dělají tyto činnosti rády, protože si pak připadají více jako dospělí. Tyto děti se také dokázaly samy rozhodovat a plně se soustředit na právě vykonávanou činnost.     Kniha o Montessori pedagogice Maria Montessori své poznatky zaznamenala do knihy o pedagogice. Právě tato publikace jí vynesla světovou slávu. Maria navštívila nejrůznější státy a šířila své poznatky vzděláváním budoucích pedagogů. Nezalekla se ani v době, kdy přišla první světová válka, právě naopak. Stále větší naději na světový mír vkládala do dětí, které se budou schopny samy a svobodně rozhodovat. Doba fašismu však pro Marii představovala další ránu, tentokrát v podobě zavření Montessori škol. Její knihy a podobizny se pálily a její metoda zůstávala v zapomnění. V tomto období nalezla Maria útočiště v Indii. Kde dále šířila a rozvíjela své metody výuky.     Závěr života Po válce se opět vrátila do Evropy, protože však bylo její učení zapomenuto, začala od začátku a i ve svých více než sedmdesáti letech znovu vzdělávala budoucí pedagogy. Zemřela ve věku 81 let v Nizozemsku. Její práce a soukromý život byly více než propojeny, jedno navazovalo na druhé. Centrem její pozornosti bylo dítě. A právě dítě je středobodem celé Montessori pedagogiky, která je zcela odlišná od tradičního pojetí vzdělávání. Montessori vzdělávání Montessori školy se řídí několika principy, díky kterým probíhá vzdělávání přirozeně. Žáci neberou učitele jako autoritu, ale jako rovnocenného partnera. Jak funguje Montessori škola? Všechny informace o Montessori v kostce. Montessori třída Montessori třída je místo připraveného prostředí. Prostor bývá uspořádán do koutků, kde se mohou žáci samostatně učit. Nábytek je uzpůsoben potřebám žáka, především tedy svou velikostí. V Montessori třídě nenajdete lavice, ani katedru. Důraz je kladen na to, aby si žák mohl svobodně vybrat místo, kde bude pracovat. Učivo je přirozeně řazeno od jednoduchého k tomu složitějšímu a klade důraz především na svobodný a samostatný rozvoj žáka. Ten si také svobodně vybírá, které aktivitě se bude v danou dobu věnovat. Smíšené věkové skupiny Součástí Montessori výuky jsou také smíšené věkové skupiny, ve kterých vzniká prostor pro kooperaci, a žáci se od sebe mohou vzájemně učit. Platí, že co umí žák vysvětlit, tomu také rozumí. Díky obvyklým skupinám podle trojročí (tříleté věkové rozpětí mezi žáky v jedné třídě) se žáci učí toleranci, trpělivosti a úctě k ostatním. Partnerský přístup Partnerský přístup umožňuje žákům vybudovat si sebeúctu a vlastní hodnotu. Tito žáci dodržují dohody, dokáží si sami hledat informace a vytvářet si vlastní názor. Umí spolupracovat a podpořit někoho, když to opravdu potřebuje. Ticho a klid Důležitým prvkem jsou také ticho a klid. V Montessori školách nenajdete učitele, ale jakési průvodce, kteří pomáhají žákům při jejich objevování. Pomůcky, které žáci používají, uspokojují jejich aktuální potřeby a vedou je k plnému soustředění na danou činnost. Klid pomáhá žákům se efektivně učit. Dalšími klíčovými dovednostmi jsou slušnost, úcta, schopnost pomáhat si a spolupracovat. Žáci dokáží v klidu vyřešit spor nebo ovlivňovat to, co zažívají. Místo a řád V tomto systému má všechno své místo a svůj řád. Díky tomu se žáci dokáží v prostoru snadno orientovat. Vědí, kde co najdou. Zároveň si váží toho, že daná věc je na svém místě. Rádi se zapojují do úklidu, protože vědí, že danou věc bude právě na tomto místě hledat příště někdo jiný. Od celku k detailu Montessori postupuje od celku k detailu. Celé vzdělávání začíná pohledem na celek, dále se výuka zaměřuje na jednotlivosti. Výuka se nedělí na jednotlivé předměty (český jazyk, matematiku, anglický jazyk a další), ale zůstává v blocích, které zahrnují všechny obory, které se vzájemně propojují. „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Život je o krocích, o nabývání samostatnosti a nezávislosti. Proto Montessori systém pomáhá dětem k fyzické samostatnosti a starším žákům vybudovat si intelektuální nezávislost. Děti se učí, že nemusejí čekat na pokyn a instrukce. Podporuje je, aby přemýšlely, kladly si otázky a hledaly na ně odpovědi. Aby byly schopné utvořit si svůj názor. Montessori znamená vědět, co děti potřebují.   Montessori pomůcky a organizace práce umožňují žákům prožít uspokojení z vykonané práce. Dokáží se sami rozhodovat a zodpovídají za svá rozhodnutí. Žáci se mohou stát tím, kým chtějí být. Smyslem Montessori není žáky něco naučit, ale zjistit, co potřebují vědět.

V tomto miniseriálu postupně srovnáváme organizační formy výuky. Ať už se jedná o výuku individuální, individualizovanou, hromadnou nebo skupinovou, každá z nich má své klady a zápory, výhody a nevýhody. V minulých článcích jsme se právě těmito formami výuky podrobněji zabývali. Každá z nich je něčím specifická, každá je svým způsobem jedinečná. V tomto článku se budeme zabývat výukou kooperativní. Na následujících řádcích ji podrobněji rozebereme a nabídneme Vám možnost se o ní dozvědět více. Co jsou to organizační formy výuky? Pro čtenáře, kteří se nikdy dříve s pojmem organizační formy výuky nesetkali, rádi tento pojem znovu vysvětlíme. Organizační formy výuky jsou souborem způsobů, jak a s kým vyučující pracuje a kde výuka probíhá. Pokud bychom se tedy zabývali například výukou ve skupinkách, kdy žáci řeší určitý úkol a upevňují si tím učivo, jedná se o výuku skupinovou. Pokud se však učitel ve výuce zaměřuje více na spolupráci a získávání nových poznatků, jde o kooperativní formu výuky. Skupinová versus kooperativní výuka Skupinové výuce jsme se věnovali již v minulém článku, ve kterém jsme ji srovnávali s výukou hromadnou. Protože je však podobná výuce kooperativní, zmíníme se o ní i nyní. Když uslyšíme název skupinová výuka, představíme si právě skupiny studentů, kterými se tato forma výuky vyznačuje. Učitel zadá studentům určitý úkol a ti jej pak ve skupinách plní. Je to především použití skupiny jako organizační formy, která je společná pro skupinovou a kooperativní výuku. Kooperativní nerovná se skupinová výuka Skupinová výuka je ve školství velmi rozšířená, má však určité nedostatky a mínusy. Oproti této výuce se výuka kooperativní snaží tyto nedostatky eliminovat. Je při ní využíváno vztahů a spolupráce studentů pro zefektivnění učení každého z nich. Kooperativní výuka se nerovná výuce skupinové. Kooperativní výuka podporuje výkon žáků (zlepšování paměti), lepší argumentaci, dedukci apod., slovní zásobu a plynulost řeči, komunikaci s ostatními a volbu strategie při řešení obtížných situací. Na začátku je to učitel, který žáky vede při učení k úspěchu. Žáci se pak ve skupinách učí a sami se zdokonalují, aby na konci tohoto procesu uměli úkol úspěšně vyřešit sami. Kooperativní výuka musí být učitelem zvolena tak, aby z ní žáci měli větší užitek než při samostatné práci. Znaky kooperativní výuky: Aby kooperativní výuka fungovala, mělo by být dodrženo několik základních znaků. 1. Práce tváří v tvář – třída je rozdělena do několika skupin, které jsou „namíchány“ ze žáků nadanějších i pomalejších, chlapců i dívek apod. 2. Vazba mezi žáky – žáci se učí vzájemně, pospolu. Jednotlivec je úspěšný jen tehdy, pokud uspěje skupina. A naopak, skupina je úspěšná jen tehdy, pokud uspěje jednotlivec. Pokud tedy práci jeden člen skupiny „vzdá“, skupina nemá šanci uspět. Existuje několik možností, jak spolupráci žáků napomoci. Jsou jimi například: a) Společný cíl – Aby skupina uspěla, musí každý přispět několika nápady. Týmovým cílem je, aby každý ze skupiny porozuměl učivu. Všichni ze skupiny se budou na vytvoření práce nějakým způsobem podílet. b) Odměna – Pokud se do úkolu zapojí všichni ze skupiny, dosáhne skupina na určitou odměnu (body v testu navíc, volný čas, méně domácích úkolů apod.). c) Jediný zdroj – žáci dostanou jen jeden pracovní list, jednu knihu nebo jednu pomůcku do skupiny, o kterou se musejí podělit d) Pracovní role – každý žák dostane při plnění úkolu specifickou roli, například jeden žák čte text, zatímco druhý zapisuje odpovědi nebo jeden bude stříhat, druhý lepit apod. 3. Odpovědnost jednotlivce – Každý žák by měl mít ve skupině své místo a prostřednictvím spolupráce by mělo docházet k jeho rozvoji. Ze vzájemného učení by měli mít užitek všichni členové skupiny. 4. Spolupráce žáků – učení se daří v případě, že žáci ve skupinách dovedou spolupracovat 5. Reflexe skupinové činnosti – úspěch skupiny závisí také na tom, že se členové skupiny zvládnou dohodnout na prvcích úkolu, například co v prezentaci ponechat a co změnit Možnosti spolupráce Možností spolupráce mezi žáky může být několik. Níže Vám představíme několik z nich: Obrať se na svého souseda – Žáci se obracejí na svého souseda ve třídě s žádostí o pomoc např. při řešení úkolu nebo vysvětlení pojmu. Mysli a sdílej – Žáci individuálně přemýšlejí nad odpovědí na otázku. Následuje diskuze a  žáci si obhajují svůj názor. Skupiny čtou – Tříčlenné skupiny čtou pospolu texty a odpovídají na otázky, které se textu týkají. Jeden žák přitom text čte, druhý odpovídá na otázky a třetí jeho odpovědi kontroluje. Na závěr této aktivity se všichni na pracovní list podepíší a stvrdí tím, že s odpověďmi souhlasí. Kontroloři – Žáci jsou rozděleni na dvojice, každá z nich vypracovává úkol. Odpovědi, si navzájem žáci ve skupině kontrolují. Řešitelé problému – Žákům ve skupinách je přidělen problém, na který hledají řešení. O tomto řešení mohou rozhodnout společně, avšak každý z nich musí umět vysvětlit postup, jakým problém řešili. Skupinová zpráva – Žáci společně zkoumají určité téma, každý z nich je odpovědný za jeden zdroj a napsání několika informací. Zprávu píší žáci společně, avšak každý je odpovědný za ním přispěné informace. Při ústním podání zprávy se zapojují všichni žáci a vzájemně si pomáhají. Shrnutí Pokud kooperativní výuku shrneme, jedná se na rozdíl od skupinové výuky o nutnou spolupráci, interakci mezi členy skupiny. Tyto skupiny jsou většinou malé a právě tato skutečnost umožňuje žákům co nejlepší upevnění jejich znalostí. Při organizaci kooperativní výuky je důležité: – nastavit studentům cíle, a to nejen věcné – tedy porozumění, ale i sociální – dovednost požádat druhého o pomoc, – utvořit skupiny různorodé, aby se studenti mohli vzájemně motivovat, – zvolit správný úkol, který je studentům předkládán, – sledovat činnost skupin a zasahovat pouze v případě, že si s řešením neví rady nikdo ze skupiny. – využívat různých způsobů hodnocení, nejen hodnocení učitele, ale také hodnocení žáků mezi sebou nebo sebehodnocení žáka. Závěrem ještě zdůrazňujeme, že každý žák či student potřebuje při svém učení motivaci. Tou nemusí být jen hmotná odměna, ale i dobrý pocit z toho, že něco dokázal. Pokud žáci či studenti nerozumění některé části učiva, je vhodné zajistit výuku individuální, při které se nejen doučí nepochopené učivo, avšak především si budou jisti sami sebou a tím, že jejich řešení je správné. Při hledání individuálního doučení učiva Vám může pomoci i Škola Populo. Má-li student nějaké nepochopené učivo, je vhodné jej co nejrychleji dovysvětlit, aby mohl dále pokračovat ve studiu spolu se třídou a zbytečně se neztrácel.

Na jaře, přesněji řečeno v dubnu příštího kalendářního roku, to nastane! Přesně v polovině tohoto měsíce se totiž budou konat přijímací zkoušky na střední školy. Nervózní a vystresovaní žáci pátých, sedmých a devátých tříd základních škol se budou snažit úspěšně složit testy z českého jazyka a matematiky. Pro nejmenší žáky to bude asi nejobtížnější zkouška v jejich životě, protože do této chvíle se s podobně komplexním testem nesetkali. Nejstarší žáci by zase měli mít na paměti, že úspěch podmiňuje jejich přijetí na zvolenou střední školu. Postrach jménem CERMAT testy Těmto testům se říká jednotná přijímací zkouška a sestavuje ji Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (ve zkratce CERMAT). Testy jsou sice stejné pro všechny děti a každé z nich má tedy stejné podmínky k jejich absolvování, jsou to však takzvané testy křížkovací, kdy dítě dostane na výběr ze čtyř odpovědí a jednu z nich musí zvolit. Mnohdy se stává i to, že některé z odpovědí mají více řešení. Zásadním problémem je však to, že české děti nejsou na podobnou formu testů zvyklé a nejsou na ně školami ani připravovány. Dalším velkým stresovým faktorem je i to, že děti musí psát dva testy v jednom dni. Na test z českého jazyka mají 60 minut a následně mají přestávku a po nich je test z matematiky, na nějž mají 70 minut. Zakázány mají samozřejmě kalkulačky, což nikoho nezarazí, nepříjemné je však to, že během testů nesmí pít a na záchod mohou pouze v doprovodu. Jak to vyřešit? Slyšeli jste už o přijímačkách nanečisto od Školy Populo? Škola Populo je pořádá několikrát během školního roku a spočívají jednoduše v tom, že je přijímací test simulován doslova se vším všudy. Dítě dostane jednak formálně identické testy s těmi k přijímačkám, jednak bude omezeno stejným časovým limitem včetně nemožnosti během testů pít nebo chodit bez doprovodu na záchod. Navíc pokud jej chcete doopravdy zocelit, můžete jej přihlásit i na více termínů Přijímaček nanečisto nebo vyzkoušet i doučování do Školy Populo. Toto doučování z matematiky a z českého jazyka se může totiž zaměřit přímo na procvičování modelových otázek, které se v testu objeví. Ze zkušenosti víme, že děti, které Přijímačky nanečisto či doučování na ně zaměřené ve Škole Populo absolvují, nemají v dubnu, když jdou na “ostré” testy, větší potíže je absolvovat. Ozvěte se nám proto ještě dnes! Více informací naleznete zde: www.skolapopulo.cz

Individuální, individualizovaná, hromadná, skupinová, týmová, kooperativní nebo montessori výuka.  V minulém článku jsme srovnávali výuku individuální s výukou individualizovanou. V jednom ze článků předešlých jste se mohli dozvědět o organizačních formách výuky. Tedy o tom, jak mohou být žáci vyučování nebo naopak jak je mohou učitelé vyučovat. Na následujících řádcích najdete rozdíly mezi výukou hromadnou a skupinovou, kterým se právě v tomto článku budeme podrobně věnovat. Co jsou to organizační formy výuky? Pojem organizační formy výuky jsme již v minulých článcích vysvětlovali, přesto jeho význam, pro ty, kteří je ještě nečetli, rádi zopakujeme. Jakkoli může tento pojem vypadat nepředstavitelně nebo svým způsobem až exoticky, skrývá se pod ním velmi jednoduchá realita. Je to určitý soubor způsobů, jak může být výuka uspořádána. Uspořádání výuky je tedy to, s kým a jak vyučující pracuje a kde výuka probíhá. Pokud bychom se zaměřili na uspořádání výuky ve většině základních škol, zřejmě bychom narazili právě na výuku frontální. Kterou si za chvíli podrobněji vysvětlíme. Skupinová a hromadná výuka Jak už jsme psali výše, v tomto článku se budeme podrobněji zabývat vysvětlením skupinové a frontální výuky, jejich pozitivy, ale také negativy. „Když jsem poprvé slyšela pojem frontální typ výuky, představila jsem si frontu v obchodě u pokladny. To se při frontální výuce postaví studenti do fronty? Nebo jak to tedy je?“ Pokud tento pojem neznáte, zřejmě si představíte něco podobného. Této otázce se však musíme zasmát a podrobněji vysvětlit, co to vlastně ta frontální neboli hromadná výuka vlastně je. Frontální výuka S frontální neboli hromadnou metodou výuky pracoval už Jan Amos Komenský, který vytvořil systém hromadného vyučování. Při tomto typu výuky pracuje učitel najednou se všemi studenty. Všichni se tedy učí stejnou formou stejné učivo. Předpokládá se, že studenti budou stejného nebo podobného věku (rozdíl vzniká například při odkladu nástupu do první třídy základní školy). Frontální vyučování může probíhat například hromadným vysvětlováním, vyučováním, jednoho učiva učitelem, formou samostatné práce, kterou učitel hromadně zadá, společným opravováním domácích úkolů nebo společným shrnutím učiva. Vyučovací hodiny mají 45 minut a jsou odděleny přestávkou. Zasedací pořádek určuje uspořádání učebny a žáci jsou při výuce usazeni na stejném místě po celý školní rok. V přední části učebny je tabule, u které má své místo učitel. Vyučování studentů výhradně formou výkladu učitele bývá často kritizováno. Stává se, že si učivo studenti dostatečně neprocvičí, proto jsou jejich znalosti omezené a učivo tedy příliš neovládají. Kvantita tedy převažuje nad kvalitou. Studenti a studentky si často učivo zapamatují a zautomatizují, aniž by věděli, proč tomu tak je a znali souvislosti. Příliš rychlý nebo naopak pomalý výklad učitele také bývá často kritizován. Stává se, že pomalejší studenti nestíhají nebo se ti nadanější „nudí“. Výuka tak nepřináší požadované výsledky. Lidský mozek dokáže vnímat monotónní výklad přibližně dvacet minut. Následně pozornost posluchačů klesá a ti mohou „spát s otevřenýma očima“. Problém tedy nastává také ve chvíli, kdy vyučující monotónně vysvětluje učivo delší dobu, žáci ztrácí pozornost a je na vyučujícím, jak si s nastalou situací poradí. Buď může nepozornost žáků trpět, nebo je může neustále napomínat, a tím přerušovat svůj výklad. Pomalejší žáci si z tohoto výkladu zapamatují jen část a nadanějším často přerušování výkladu vadí. Proto je delší výklad taktéž kritizován. Frontální výuka může být efektivní, zejména v případě, že vyučující každou hodinu ověřuje znalosti studentů, žáci si společně kontrolují úkoly, neustále opakují a procvičují si učivo pod dohledem vyučujícího. Ten jim poskytuje zpětnou vazbu, upozorňuje je na chyby a znovu procvičuje problematické učivo. V  České republice je navíc hromadná forma výuky často od vyučujících očekávána ze strany rodičů a prarodičů, kteří byli sami touto formou výuky vzděláváni. Skupinová výuka Jsou to skupiny studentů, kterými se tento typ výuky vyznačuje. Vyučující rozdělí studenty do menších skupin a ti pak plní různé úkoly. Skupiny se mohou skládat z nadanějších nebo naopak pomalejších žáků, nebo mohou být nadanější žáci s těmi pomalejšími promícháni. V posledním případě, tedy pokud je skupina různorodá, může docházet k výrazným posunům u pomalejších žáků. Žáci nadanější je povzbuzují a oni se jim chtějí přiblížit. Tento typ výuky učí žáky vzájemné toleranci, spolupráci a argumentaci. Když chtějí něco ve společném úkolu prosadit, musejí o pravdivosti svého tvrzení přesvědčit ostatní. Žáci také soustředí pozornost na učení a zbaví se strachu ze špatné známky. Skupinová výuka je vhodná při procvičování a upevňování si učiva. Pokud se však při výuce zaměřujeme více na spolupráci, nejedná se už o výuku skupinovou, nýbrž o výuku kooperativní, na kterou se zaměříme v jednom z následujících článků. Pozitiva frontální výuky Výuka se zaměřuje na klíčové části učiva a systematické postupy Učivo je vysvětlováno názorně a srozumitelně Hromadný výklad šetří čas Při vysvětlování učiva vyučujícím se žáci téměř nesetkávají s chybnými tvrzeními Kritika frontální výuky Znalosti žáků mohou být povrchní, žáci tedy nemusejí učivo dokonale ovládat Třída nepostupuje v učení stejně rychle, jsou zde pomalejší a nadanější žáci Klesající pozornost žáků při delším monotónním výkladu Žáci nejsou rozvíjeni v dovednosti samostatně se učit Argumenty pro skupinovou výuku Zvýšená aktivita žáků Zapojení všech žáků při práci ve skupinách, spolupráce Zvýšení sebevědomí žáků, argumentace Přebírání odpovědnosti za vlastní chyby Učení se vzájemné toleranci Získání zpětné vazby Vzájemná kontrola ve skupině, případné vyjasnění si nejasností Větší zájem o vypracovávaný úkol, o probírané učivo obecně Argumenty proti skupinové výuce Žáci se často zaměřují pouze na svou práci a práci ostatních skupin nevěnují pozornost Obtížná kontrola žáků učitelem, pozornost učitele je roztříštěná Skupiny mohou být hlučné Žáci pracují nerovnoměrně, někteří pracují více, jiní méně Někteří žáci nemusejí vzájemně spolupracovat Kdybychom tedy skupinovou a hromadnou výuku shrnuli, zjistili bychom, že se vzájemně liší. Stejně tak i ostatní typy výuky. Pokud učitel správně zhodnotí složení a schopnosti třídy jako celku, může zvolit typ výuky, který přinese skvělé výsledky. Není přitom možné všem studentům maximálně vyhovět. Student, studentka, případně jeho či její rodiče, by vždy měli dbát na to, aby znalosti získané ve výuce dostatečně opakoval, opakovala, a  případně se látku doma doučil, doučila. Především u hromadného, frontálního, vyučování je opakování, domácí procvičování a samostudium nutností. Učitel zde nepůsobí individuálně, jako u individuální nebo individualizované výuky, ale hromadně. Je tak jen na studentech, aby si své znalosti individuálně upevnili. Při nepochopení učiva studentem, studentkou, je vhodné najít lektora, který učivo vysvětlí, procvičí, a který pomůže studentovi, studentce, učivo pochopit. Jednou z možností, kde lektora hledat, je Škola Populo. Pokud budete mít Vy nebo Vaše dítě problém s pochopením učiva, neváhejte se na Školu Populo obrátit.

Léto nám skončilo a žákům základních a středních škol začíná výuka. Učitelé znovu předstoupí před třídu a žáci a studenti usednou do školních lavic. Každý učitel učí jinak, někdo je na hodinu vybaven učebnicí a pracovním sešitem, někdo prezentací nebo učitel přichází s tím, že žáci budou pracovat ve skupinách. Jak vyhovují různým učitelům různé styly výuky, tak je tomu tak i se studenty či studentkami. Jakou formou mohou učitelé vyučovat? Případně jak mohou být studenti vyučováni? To se dozvíte v tomto článku. Co je to organizační forma výuky? Tohle je zřejmě otázka, kterou si klade většina z vás. Když lidé poprvé slyší tento pojem, většinou si  nedokáží nic představit. Pod tímto pojmem se skrývá uspořádání výuky, tedy to, s kým a jak vyučující pracuje a kde výuka probíhá. Členění organizační formy výuky: a) Individuální výuka b) Hromadná výuka c) Individualizovaná výuka d) Projektová výuka e) Skupinová výuka f) Týmová výuka a) Individuální výuka Individuální výuka je běžná například ve Škole Populo, ať už se jedná doučování nebo o výuku cizích jazyků, je pravidlem, že ve Škole Populo probíhá výuka jeden na jednoho. Studentovi či studentce je poskytnut individuální přístup a dostatek času na pochopení učiva. Cílem individuální výuky není odučit žáka a odejít, ale naučit učivo žáka tak, aby ho pochopil. Žák i učitel tak výuku nebo doučování končí s dobrým pocitem a s vědomím, že se posunuli o krok blíže ke stanovenému cíli. b) Hromadná výuka Už z názvu této formy výuky je patrné, že je určena pro skupinu studentů. Nejčastěji se hromadná forma výuky používá ve školách. Ve skupině studentů stejného věku je probíraná stejná látka a studenti řeší stejné úkoly ve stejném čase. Na rozdíl od výuky individuální zde nemá vyučující čas věnovat se jednotlivým studentům, výuka tedy probíhá hromadně. c) Individualizovaná výuka Individualizovaná výuka probíhá stejně jako hromadná nejčastěji ve třídách. Odlišuje se však tím, že vyučující látku nevysvětluje. Žáci pracují samostatně nebo ve skupinách. Učitel má roli pomocníka a rádce. Poskytuje žákům rady a návody pro samostudium. Žákům jsou připravovány problémy, při jejichž řešení si ověří, do jaké míry se danou látku naučili. Učitel také žáky individuálně zkouší. d) Projektová výuka Projektová výuka předkládá žákům určitý úkol k vyřešení, ten žáci sami nebo ve skupinách zpracovávají. Tento projekt má určitý cíl a smysl. Žáci si při jeho zpracování prohloubí znalost učiva a naučí se dovednosti jeho samostatného zpracování. Důležité je, aby žáky práce na projektu bavila a byli motivovaní jej dokončit. e) Skupinová výuka Při skupinové výuce jsou žáci rozděleni do menších skupin, ve kterých společně pracují na jednom úkolu. Práci ve skupině si společně naplánují, rozdělí a při plnění úkolu si vzájemně pomáhají a radí si. Zároveň se učí argumentovat a tolerovat názory ostatních. Práce ve skupině zlepšuje průběh učení a žáci mohou dosáhnout lepších výsledků. Učitel je zde podobně jako při individualizované nebo projektové výuce v roli rádce a pomocníka. Dohlíží na skupiny a pomáhá při organizaci jejich činností. f) Týmová výuka Při týmové výuce spolupracuje tým učitelů, kteří tvoří tematické celky a učební plány. Tento tým pracuje s různě velkými skupinami studentů. Učitelé mohou vyučovat společně stejnou skupinu studentů v jeden čas, nebo pracují společně, ale nemusí vyučovat stejné studenty. Pro týmovou výuku je nezbytně nutná kvalitní příprava. Učitelé si musí rozumět a spolupracovat, aby dosáhli co nejlepších výsledků. Výuka online Další formou výuky je výuka online, ta může probíhat individuálně nebo ve skupinách. Student či skupina studentů se každý připojí na internet a pomocí sdíleného hovoru probíhá výuka. Tato forma výuky je vhodná pouze pro některé studenty. Student a vyučující mohou být od sebe různě daleko a oba se musí koncentrovat na probírané učivo. Pokud má student tendenci dělat cokoli jiného, učivu nevěnuje plnou pozornost a výuka ho „nudí“, je pro něj vhodnější zvolit jinou formu výuky. Organizační formy výuky se také mohou třídit z hlediska času, např. vyučovací hodina (45 minut), vyučovací hodina praxe SOŠ (60 minut), exkurze, nebo podle hlediska místa výuky, např. nespecializovaná (tradiční) učebna, specializovaná učebna (laboratoř, tělocvična, jazyková učebna), sportovní hřiště, školní pozemek.

Prázdniny nám skončily rychleji, než začaly a s jejich koncem přichází školní rok. Studenti budou muset opět usednout do školních lavic a otevřít učebnice a sešity. Stejně tak tomu mají i Saša s Alexem. I o prázdninách se ledasco naučili a zjistili, že prázdninové učení není žádné mučení. Ale prázdniny končí a jim začínají kroužky, aktivity a k tomu spousta školních povinností. Alexovi rodiče nechtějí nic zanedbat, proto mu ještě kromě kroužků našli i doučování. Jenže teď nevědí, jak ho zařadit mezi kroužky a jiné aktivity. Máte podobný problém? Také nevíte, jak zařadit doučování mezi kroužky? Na následujících řádcích Vám poradíme. Škola, kroužky, doučování… Všichni víme, že nástup do školy bývá hektický. Rodiče musejí obstarat nové školní pomůcky, dítě chce tohle a potřebuje zase tamto. Hledání všeho potřebného zabere spoustu času, nejinak je tomu s výběrem toho správného kroužku. Saša se o prázdninách zamilovala do Světa poznání, Pevnost poznání v Olomouci se jí natolik líbila, že se ji rodiče rozhodli přihlásit hned do několika vědeckých kroužků. Naopak v Alexovi, díky účasti na letním půldenním táboře, vyklíčil zájem o jazyky. Jeho rodiče se proto rozhodli pro individuální výuku. Kromě toho Sašu baví tanec a Alex je nejraději, když si může zajít s kamarády zahrát fotbal. Jenže co s tím? Jak seřadit veškeré aktivity tak, aby Saša s Alexem všechno stíhali a večer neusínali vyčerpaní? Protože oba navštěvují stejnou třídu jedné základní školy, vyučování jim začíná v 8 hodin. V pondělí a ve středu jim škola končí ve 12:35. V úterý a ve čtvrtek končí po šesté vyučovací hodně tedy ve 13:30. A aby toho učení neměli v pátek hodně, škola jim končí v 11:40. Rodiče Sašu přihlásili na tanec, ten bude probíhat dvakrát týdně a to v pondělí a ve středu v 15 hodin. Kromě tance má již zmíněné vědecké kroužky, a to v úterý a ve čtvrtek. Začátek je vždy v 15:30. Alexe přihlásili rodiče na fotbal, ten bude mít třikrát týdně, v pondělí, ve středu a v pátek vždy ve 14 hodin. Všechny kroužky budou vždy trvat 90 minut. Ale kam zařadit individuální výuku jazyka? A co se Sašiným problémem s matematikou? Individuální časové možnosti Každý žák má individuální časové možnosti, někdo navštěvuje řadu kroužků a jiných aktivit. Někdo má naopak čas skoro celé odpoledne. Při koordinaci doučování, školy a kroužků je důležité myslet na individuální potřeby dítěte. Saše může stačit jedna hodina doučování týdně, zato rodiče Alexe by chtěli, aby měl týdně minimálně dvě hodinové lekce. Nejmladší žáci brzy odpoledne Nejmladším žákům, tedy těm navštěvujícím první stupeň základní školy, často stačí hodina doučování. Tito žáci mají často největší množství kroužků a aktivit. Pokud bychom měli vybrat ideální čas pro doučování, byla by jím určitě doba mezi školou a kroužky. Tedy od 13 do 15 hodin. Hned „po škole“ se žák doučí, co ve škole nestihl, udělá si úkoly a připraví se na další den. Poté už má čas na kroužek a večer může rodičům na otázku, Jak ses měl?, odpovědět, skvěle. Starší žáci v den, kdy mají nejméně povinností S tím, jak děti postupují do vyšších ročníků, obvykle odpadá množství kroužků a přibývá školních povinností. A zkombinovat školu s kroužky se stává složitějším. Nejednou se proto stane, že doučování probíhá pozdě odpoledne. Pro tyto žáky je nejlepší naplánovat doučování na den, kdy mají ve škole povinností nejméně, dokáží se tak lépe soustředit a zapamatují si více informací. Vhodné je také zařadit doučování před sportem nebo jiné aktivitě. Například pokud žák navštěvuje fotbal, jako Alex, naplánovat mu doučování před ním. Důležité je také myslet na typ doučování, které žák potřebuje. Pokud bude mít v pondělí tři hodiny angličtiny a potřebuje doučování z angličtiny, raději se pondělku vyvaruje a zvolte si pro doučování jiný den. Středoškoláci odpoledne nebo večer Se středoškolskými studenty je tomu trošku jinak, většinou kroužky nemají nebo se věnují nějaké konkrétní aktivitě. Zato jejich školní rozvrh je plný. Pro studenty středních škol jsou nejlepší odpolední a večerní hodiny. Například při přípravě na maturitu nebo při učení jazyků je nejlepší čas v podvečer. Odpolední ruch utichne a student s lektorem mají čas všechno pomalu a bez vyrušování projít. Klíčová je volba času doučování Vraťme se teď na chvíli k Saše s Alexem. S pomocí Školy Populo se jejich rodičům podařilo najít ideální řešení. Podařilo se jim i zohlednit fakt, že oba bude vyzvedávat vždy jeden z rodičů. Potřebují proto, aby doučování probíhalo ve stejnou dobu. Saše tedy začnou lekce matematiky a Alexovi angličtiny. Pro oba je nejvhodnější čas mezi 13. a 15. hodinou. V úterý tedy pojedou na doučování spolu, lekce začnou ve 14 hodin a potrvají 45 minut. Poté je jeden z rodičů vyzvedne a odveze Sašu do kroužku. Ve čtvrtek bude mít individuální výuku jenom Alex, a to od čtvrt na tři do tří hodin odpoledne. Správný rozvrh doučování Každý žák je jiný, potřebuje proto individuální přístup. Stejně je tomu i v případě různých předmětů nebo oborů, které se má žák naučit. Jinak se bude připravovat na zkoušky z jazyka a jinak na matematiku. Důležité je zvolit správný přístup a nepřehltit studenta informacemi. V případě, že potřebuje doučování více předmětů, je nejlepší jej rozvrhnout a nenechávat oba předměty na jeden den. I tady však existuje výjimka. Pokud se žák připravuje na přijímací zkoušky, často doučování probíhá v jeden den, hodinu matematika a poté hodinu čeština. Žák má tak ucelenou přípravu na zkoušky. Obdobně je tomu i při studiu jednoho náročnějšího a jednoho méně náročného předmětu. Například němčiny a zeměpisu. Pokud se žák potřebuje doučit například tyto dva předměty, není pro něj doučování, kdy je bude mít za sebou, tak náročné, jako v případě angličtiny a němčiny, které určitě doporučujeme rozdělit. Kdy vyhledat doučování Existuje několik důvodů, proč vyhledat doučování. Prvním z nich je naléhavá potřeba studentovi něco vysvětlit. Znáte to, po prázdninách zjistíte, že Vaše dítě něco neumí a naléhavě to umět potřebuje. V takovou chvíli hledáte způsob, jak mezery co nejrychleji zaplnit. Dalším z důvodů jsou přijímačky na střední školy, tady je s přípravou ideální začít hned od září. Neposledním z důvodů je soustavná pomoc lektora. Intenzivní doučování je často pro studenta tou nejlepší volbou. Díky němu si doplní mezery, procvičí si učivo nebo se připraví na test. Lektor mu také může pomáhat s přípravou na přijímací zkoušky nebo s každodenními úkoly. Pokud potřebuje Vaše dítě doučování nebo byste rádi, aby se s ním někdo připravoval, neváhejte mu najít lektora. Tým Školy Populo je vám připraven pomoci. Své pobočky má Škola Populo v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. Neváhejte se na nás co nejdříve obrátit, kapacity učeben jsou omezené a volná místa rychle ubývají.

Prázdniny nám pomalu končí a den, kdy budou muset žáci opět usednout do školních lavic, se přibližuje opravdu závratnou rychlostí. Největší obavy mají každopádně rodiče těch žáků, kteří se chystají na střední školy či víceletá gymnázia. Otázky typu: Kterou školu máme vybrat? Která škola je nejlepší? Udělá mé dítě přijímací zkoušky? A kdy máme s přípravou začít? si klade většina rodičů. S výběrem školy Vám neporadíme, ale poradíme Vám, kdy a jak s přípravou na přijímací zkoušky začít! Přijímací zkoušky nejen pro žáky 9. tříd Každý rok stojí před touto zkouškou tisíce žáků, nejinak tomu měli loni i Ester s Danielem. Ester si pro své další studium zvolila střední odbornou školu a Daniel gymnázium. Už při volbě konkrétního oboru střední školy nebo gymnázia víte, zdali musí Vaše dítě úspěšně složit přijímací zkoušky. Ty se hlavně týkají maturitních oborů a gymnázií, kdy s přípravou na ně je nutné začít co nejdříve. Hlavní pointa: začít hned od září. Přijímací zkoušky se však nemusí týkat jen žáků navštěvujících deváté ročníky základních škol. Pro velmi nadané a bystré žáky je tady možnost přestoupit na gymnázium už z páté třídy. Další možností je přechod ze sedmého ročníku. Ale jak dostat dítě na víceleté gymnázium? Je to především o píli žáka a jeho zájmu se něco nového naučit. Testy k přijímacím zkouškám jsou specifické, vytváří je CERMAT a jsou stejné pro všechny obory a školy v České republice. Skládají se z testu z matematiky a z testu z českého jazyka. Aby student testy úspěšně zvládl, je nutná pečlivá příprava. Základní příprava K základní přípravě, která by měla být samozřejmostí, patří především cvičebnice k přijímacím zkouškám. Na trhu jich najdete celou řadu a jsou každý rok aktualizovány, což je podle nás tou největší výhodou. Daniel se připravoval s pomocí knihy Přijímačky v pohodě 9. třída, Ester naopak používala Tvoje přijímací zkoušky 2018 na střední školy a gymnázia. Pro mladší žáky, kteří se chystají na osmiletá nebo šestiletá gymnázia jsou vhodné například knihy Přijímací zkoušky nanečisto nebo Přijímací zkoušky na SŠ – osmiletá gymnázia. Náročnost úloh U testu z matematiky se student setká s různou náročností úloh, a to s na první pohled komplikovanými slovními úlohami a s netradičním způsobem zápisu odpovědí „křížkováním“ v záznamovém archu. Daniela při testu z matematiky loni překvapila úloha s traktorem, který najel na plechovku s barvou. V testu ji najdete pod číslem třináct. Podobně jako on, si s touto úlohou nedokázali poradit i další žáci. Řešení je přitom úplně jednoduché. Žáci měli počítat obvod kruhu, v tomto případě kola. Když už znal způsob řešení, praštil se dlaní do čela a nevěřícně zakroutil hlavou. Test z českého jazyka obsahuje řadu úloh věnujícím se porozumění textu a práci s ním. Proto je dobré naučit se v textech orientovat a rychle vyhledat správnou odpověď. I tady se odpovědi „křížkují“. A i když to tak na první pohled nevypadá, i tady může žáky řada úkolů překvapit. Ester v testu z češtiny překvapila úloha, ve které měla seřadit úryvky textu. Tento typ úlohy se objevuje v každém testu a při správném seřazení získá žák 3 body.   Možnosti přípravy S přípravou mohou studentovi pomoci ve škole, kdy řada učitelů tiskne do hodin Cermat testy a společně s žáky je procházejí. Většinou však na přípravu nezbývá učitelům na základních školách čas, proto je dobré najít pro žáka ještě jiný způsob přípravy. Tím mohou být například skupinové kurzy, které nabízejí některé agentury. Často i samy střední školy a gymnázia nabízejí žákům přípravné kurzy. V neposlední řadě je tady Škola Populo, unikátní projekt. Jeho základem je příprava jeden na jednoho, která pro studenta zajistí individuální přístup. Některé agentury se názvem individuální kurzy přímo ohánějí. Důležité je se pořádně zorientovat v tom, co není a hlavně co je to individuální výuka. Její hlavní předností je výuka jeden na jednoho, se kterou se u většiny agentur nesetkáte. Nevýhodou skupinových kurzů je bezpochyby nutnost přizpůsobit se tempu skupiny a probrat učivo za předem stanovený čas. Naopak ve Škole Populo se s touto nevýhodou nesetkáte, studentovi je „na míru“ vybrán lektor, který se mu po celý čas věnuje. Je to jeho parťák na cestě ke stanovenému cíli.   Individuální přístup Přijímací zkoušky na gymnázium nebo na střední školu žádný problém! Při individuální výuce postupují lektor se studentem tak, aby student všechno pochopil a uměl úkol správně vyřešit. Počet lekcí přitom není nijak omezen školou nebo agenturou. Rozvrh a intenzitu lekcí stanovují vždy rodiče. Danielova maminka se na Školu Populo obrátila hned v září. Daniel měl tudíž dostatek času na to, aby se všechno doučil. Jeho největším problémem bylo „poprat se“ se záznamovým archem. Dosud podobný způsob vyplňování odpovědí neviděl. S pomocí zkušeného lektora se mu však podařilo si na „křížkování“ bez chyb pomalu navyknout. Rodiče od Ester se na Školu Populo obrátili až v polovině ledna. V lednu už je však pozdě začít s přípravou. Ester měla problém s českým jazykem. Bojovala téměř se vším, co test obsahoval. Nejvíce však s délkou textů a orientací v nich. Díky zkušené lektorce a zintenzivnění výuky se jí však podařilo úspěšně test napsat. Škola Populo Ve Škole Populo dělají koordinátorky a lektoři vše pro to, aby student přijímací zkoušky úspěšně zvládl. Dohodnete si schůzku, přijdete na pobočku nebo nás kontaktujete a společně vaše požadavky probereme. Student může zdarma vyplnit test, který poukáže na jeho slabiny a podle jeho výsledků Vám koordinátorky navrhnou optimální intenzitu a počet lekcí. Pro studenta je následně vybrán lektor, který se mu bude po celou dobu přípravy plně věnovat. Vysvětlí, nakreslí, napíše, udělá vše proto, aby se studentovi lépe učilo. Při přípravě často narazí na učivo, které student neovládá. Učivo proto doučí a student bude odcházet s dobrým pocitem, že učivo pochopil.   Příprava s lektorem Nejčastěji probíhá příprava společným vyplňováním Cermat testů, který si může poté student kdykoli zpětně projít. Při přípravě od září je vyplňování testů prokládáno dalšími cvičeními, aby si student učivo co nejlépe zapamatoval. Před přijímacími zkouškami nechá lektor studenta, ať si test zkusí napsat sám v časovém limitu. Společně ho poté opraví a lektor studentovi vysvětlí, kde udělal chybu a proč tomu tak je. Další možností, jak studenta připravit, jsou testy nanečisto, které vytváří Škola Populo. Konají se v různých termínech na všech našich pobočkách. Hlavní výhodou je simulace testu, včetně přestávek a skutečné délky testu. Všechny důležité informace k přijímacím zkouškám naleznete na oficiálních stránkách Cermatu, stránkách přijímacízkoušky.cz nebo se na nás neváhejte obrátit, rádi Vám poradíme. Chystá se Vaše dítě v příštím roce na střední školu? Mnoho užitečných informací se dozvíte i v článku s názvem Kdy se začít připravovat na přijímací zkoušky?. Jak jsme již psali. Možností, jak a kde se doučovat, je celá řada. S výběrem vhodné formy přípravy určitě neotálejte. Důležité je začít od září, v lednu bude pozdě něco dohánět. Navíc ve Škole Populo je plno už od září. Rezervujte místo pro své dítě proto co nejdříve.

Čísla, vzorce, peníze, daně, výplaty, účetnictví, tabulky a mnoho dalšího. To si představí lidé, když se řekne ekonomie. Už samo o sobě právě tohle slovo mnohým nahání hrůzu, někdy dokonce větší než předmět matematika, která obsahuje alespoň tu geometrii, kde si mnozí mohou vylepšit skóre. Obecně asi největším strašákem je pro studenty a studentky středních škol a gymnázií maturita. Mnozí se jí obávají a u řady z nich vzbuzuje dokonce strach. A co teprve, když tahle dvě slova, maturita a ekonomie, spojíte do sousloví maturita z ekonomie. A právě té se v tomto článku budeme věnovat. Školní zkouška Maturita z ekonomie je zkouškou školní, profilovou, proto je plně v režii středních škol. Záleží přitom na oboru, který studujete. Podle něj se odvíjí množství otázek a okruhů, které se k maturitě máte naučit. Eliška s Veronikou jsou studentky obchodní akademie, každá z nich však studuje jiný obor. Eliška ekonomické lyceum a u maturity ji čeká 25 ekonomických otázek. Veronika má situaci trošku komplikovanější, protože studuje cestovní ruch a čeká ji kombinovaná maturita složená konkrétně z 19 ekonomických otázek a z 6 dalších ohledně cestovních kanceláří. Každý obor má ekonomii jinak náročnou a je mu přidělena také různá týdenní hodinová dotace. To v praxi znamená, kolik hodin předmětu každý týden máte. Proto se setkáváme s čistě ekonomickou maturitou, tzv. „mixem“,  nebo ji obor nemá u maturity vůbec. Rozhodnutí, zdali ji do školní části zařadí, závisí na řediteli konkrétní školy. Tipy, jak uspět Při učení na jakoukoli zkoušku je důležité postupovat systematicky a u ekonomie to platí především. Jde o to myšlenky si správně utřídit a než začnete s jakoukoli přípravou, pořádně si své kroky promyslete. Níže Vám nabídneme několik tipů, jak postupovat, abyste u této zkoušky uspěli. 1. Sešity Listy papíru, blok, sešit nebo eurosložky, zkrátka cokoli, kam jste si zapisovali poznámky z hodin ekonomiky. Však to znáte, učitel něco povídá, vy ho v některých případech ani neposloucháte, a jen bezduše opisujete, co napsal na tabuli. Právě tyhle poznámky se snažte najít, je možné, že se budou krčit někde pod hromadou jiných materiálů nebo budou zastrčené někde v pozůstatcích z dob minulých. Vyhrabejte je! V tuto chvíli jsou tím nejdůležitějším, co máte. Pokud ani po dlouhém hledání nevíte, kde by mohly být nebo jste si jistí, že jste je vyhodili, neváhejte a požádejte spolužačku nebo spolužáka o pomoc. Určitě Vám sešity z ekonomie rádi půjčí na opsání. 2. Opisujte, nekopírujte Nejlepším pomocníkem, jak si část učiva zapamatovat, je jeho opisování. Pokud tedy potřebujete nějaký materiál namnožit, přepište si ho. Nemáme nic proti kopírování, i to je někdy potřeba, ale v rámci opakování si najděte čas na to, abyste si učební materiál ručně přepsali. 3. Vytvořte si portfolio Pokud už materiály máte, začněte s vypracováváním ekonomických otázek. Ty najdete na webových stránkách školy, případně Vám je poskytne vyučující. Každou otázku si napište na samostatný list papíru a pečlivě si ji označte. Pokud maturujete z „mixu“ otázek, poslouží skvěle barevné štítky, na něž si napíšete předmět, ze kterého otázka je. Ke každé otázce si vypište všechno, co k ní víte. Pokud si nejste jistí, používejte učebnice nebo doporučenou literaturu. Na internet se obracejte vždy jako na posledního rádce. Strýček Google může být sice v některých oblastech vítaným pomocníkem, často Vás však může poslat špatným směrem. Dávejte si na něj proto pozor a všechny informace si raději několikrát ověřte. Pokud je u otázky příklad, neváhejte si napsat také vzor výpočtu. Každý papír vložte do samostatné eurosložky. Pokud dáte složky k sobě a přehledně je seřadíte, bude se Vám v nich lépe a rychleji hledat. 4. Sami sebe zkoušejte Mluvte nahlas. Někomu pomáhá sednout si před zrcadlo, jinému zase, když to říká někomu jinému. Nebo si můžete před sebe posadit plyšové hračky a „učit je“ jako ve škole. Zbavíte se tím trémy, učivo si zopakujete a zažijete. Pomůže Vám také, když si zadání konkrétních otázek napíšete na malé papírky a vždy si jeden vylosujete, je pak jen na náhodě, v jakém pořadí budete učivo opakovat. 5. Přepisujte Další tipem, který Vám může pomoci, je psaní. Vytáhněte si konkrétní ekonomickou otázku a napište si na papír všechno, co víte. Výsledek potom porovnejte s Vámi vypracovanou otázkou a sami sebe opravte, použijte třeba červenou propisku stejně jako učitel. Můžete tak sami zhodnotit své znalosti. „Umím na tuto otázku odpovědět?“ „Mám ještě malé mezery?“ „Nebo se mám tuto otázku ještě doučit?“ 6. Den před zkouškou se neučte Určitě jste to už slyšeli a my Vám to rádi ještě jednou zopakujeme. Jeden den před zkouškou je už pozdě na to, abyste se učili, pokud to neumíte doteď, učení na poslední chvíli Vám moc nepomůže. V hlavě budete mít ještě větší zmatek než předtím. Raději jděte ven, vyrazte na výlet nebo se sejděte s kamarády. Tipů a triků, jak se lépe a efektivněji učit, je celá řada. Nezapomeňte na to, že to, co se učíte, Vás musí zajímat. Vypěstujte si vůli k učení, práce poté půjde lépe. Bonusem bude i to, že se Vám zlepší paměť, jen musíte vědět, jak na to. Žádný strach, ono to dobře dopadne! Pokud se přípravě budete opravdu poctivě věnovat, vždycky si něco zapamatujete. Tady platí přímá úměrnost, čím více budete opakovat, tím větší budou Vaše vědomosti. Ale pokud Vám učení už od začátku neleze do hlavy a Vy víte, že přípravu sami nezvládnete, neváhejte a zvolte lektora. Lektor je člověk, který Vám rozumí. Stejně jako Vy si prošel obdobnou zkouškou, proto se Vám nebude smát, pokud nebudete znát odpověď. Společně se pustíte do příprav a lektor Vám dovysvětlí vše, co bude potřeba. Jednou z možností, kde ho hledat, je Škola Populo. Koordinátorky doučování Vám najdou vhodného lektora, ať už jste z kterékoli části České republiky. Navrhnou Vám intenzitu lekcí přímo na míru, zodpoví všechny Vaše otázky a vymyslí dokonalé řešení přímo pro Vás. Své pobočky má Škola Populo v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě, avšak lektory má po celé České republice, využít můžete také výuku přes Skype, kterou taktéž nabízí. Pokud doučování hledáte nebo Vás cokoli zajímá, neváhejte se na Školu Populo obrátit.

Jak jsme již psali v minulém článku věnovaném matematice, dříve nebo později se ke zkoušce dospělosti dostane každý student či studentka maturitního oboru nebo gymnázia. Je to jakási meta, kterou musí každý z vás překonat. Strach, obavy a nevědomost, to je něco, s čím se zřejmě potýkáte. A víte co? Nejste sami! Mezi maturanty je vás, „angličtinářů“ tolik, že na spočítání všech studentů by nám nestačily stovky prstů. Ale jak se ani z této zkoušky dospělosti  „nezbláznit“ a úspěšně prokličkovat všemi nástrahami? Na dalších řádcích Vám nabízíme několik tipů. Každoročně absolvují střední školu nebo gymnázium stovky studentů a každý z nich je specifický. Někteří pokračují ve studiu na vysokých školách, jiní si raději zvolí školy vyšší odborné a řada z nich rovnou zaměstnání. Mezi nimi se najdou také ti, kteří si zvolí docela jinou cestu. Jako třeba Aneta, jazyky jí nikdy nešly, vždy s nimi „bojovala“. Přála si však obletět svět, poznat jiné kultury a seznámit se s tamními obyvateli. Maturita z angličtiny pro ni byla i přesto, že ji příliš neovládala, jasnou volbou. Jednou jí totiž jeden učitel řekl: „Nepotřebujete znát desítky jazyků, nemusíte umět jazyk každé země, kam poletíte. Vždyť anglicky dnes hovoří i ten německý senior.“ 1. Slovník, Váš nejlepší kamarád A právě tohle Anetu zaujalo, jednoduchým výrazům díky vylepování lístečků na všechna místa svého pokoje, opisování, poslouchání a vytváření příběhů rozuměla. Avšak mluvení jí stále dělalo problém. Když něčemu nerozuměla, vzala si do ruky slovník a hledala fráze. To ale při mluveném projevu nešlo, tady jí pomohl slovník v mobilním telefonu. A to je naše první rada: Pokud budete potřebovat vyhledat nějaké slovíčko, vezměte si do ruky slovník a hledejte. Jistě, internetové slovníky Vám dokáží v mžiku najít konkrétní výraz, avšak u maturity z angličtiny je mít nebudete, proto se raději naučte s tištěným slovníkem pracovat. 2. Učte se pravidelně, každý den Naší druhou radou je klást si před sebe malé úkoly, například učit se 45 minut denně. Stejně jako u maturity z matematiky, je i u maturity z anglického jazyka důležité se nepřepínat. Je dokázáno, že lidský mozek dokáže přijímat nové informace jen dvacet minut, zbývající čas můžete využít k opakování, procvičování nebo konverzaci. 3. Aplikace, které Vás naučí slovíčka K opakování Vám kromě učebnic také může pomoci i některá z mobilních aplikací. Nepleťte si ji však s učitelem, aplikace Vás sice opraví, napíše Vám počet získaných procent, donutí ke cvičení a přiměje Vás je třeba i několikrát zopakovat. Nikdy s Vámi však nebude konverzovat ani se nepřizpůsobí rozmanitosti jazyka. Mobilní aplikace nebo webová stránka Vám však velmi dobře poslouží v případě, že se slovíčka potřebujete naučit. Na trhu jich existuje celá řada, od těch placených až po ty zdarma. Příkladem placené aplikace jsou třeba online jazyky, kde si zakoupíte balíček lekcí. Existuje jich celá řada, od obecných jazykových úrovní A1 až C2, přes lekce určené konkrétním oborům, až po 1000 anglických slovíček nebo angličtinu na cesty. Neplacenou nebo částečně placenou, pokud si tedy přikoupíte offline verzi, je aplikace Duolingo. Po vyplnění krátkého vstupního testu se Vám zobrazí vzdělávací okruhy, každý z nich má pět úrovní. Aplikace se Vám navíc každý den připomene. Máte tak jistotu, že nezapomenete procvičovat. 4. Pracovní sešity, učebnice, zrcadlové texty Mezi další možnosti, jak se učit anglicky, můžeme určitě zařadit učebnice a různé pracovní sešity. Ty jsou často koncipovány jako materiál určený přímo k maturitní zkoušce. Například nakladatelství INFOA nabízí knihy jako Anglicko-česká maturitní témata, Maturitní slovní zásoba, Maturitní příprava, Maturitní testy  nebo Poslechy k maturitě. Při jmenování učebnic nesmíme opomenout ani pětidílnou řadu Maturita Solutions od firmy Oxford University Press, nabízející mnoho témat a možností procvičování. V případě, že se slovíčky a frázemi nemáte problém, zkuste se zaměřit na texty v psané podobě. Pokud si netroufáte na překlad anglicky psaného článku, zkuste zrcadlové texty. Řada příběhů je převyprávěná tak, aby jim porozuměl i čtenář s menší jazykovou znalostí. Slohovka, první strašák u maturity Důležitou součástí maturitní zkoušky jsou dvě slohové práce, jedna kratší a jedna delší. To, že ji musí student napsat, mu často nahání strach. Slovíčka v kombinaci s gramatikou a ještě na konkrétní téma mohou znít opravdu strašlivě. Pravdou je, že tu stejnou práci musíte napsat i v češtině, jen ta anglická je kratší. I tady, v českém jazyce, jste se nejdříve jako děti museli naučit slova, potom jste po rodičích opakovali věty, občas se přitom spletli, ale někdo Vás vždy opravil. Stejně tak je to i v angličtině. Je to jenom o tom naučit se výrazy a opakovat a opakovat. Pokud se tedy naučíte řadu ustálených slovních spojení, která při psaní můžete použít, budete mít zase o krok blíže k úspěchu. Gramatika se některým může zdát komplikovaná a nesrozumitelná, ale ono tomu tak ve skutečnosti není. Určitě znáte vzoreček O = a + b + c, pro obvod trojúhelníku, sečtete délky stran a dostanete výsledek. Podobně je tomu i u gramatiky. Představte si ji jako vzorec, pokud bychom měli uvést příklad, tak vzorec pro kladnou větu přítomného času průběhového by mohl vypadat například takto: Podmět + am/are/is + sloveso + koncovka –ing + předmět + příslovečné určení času. Do tohoto vzorečku poté dosadíme: I am reading a book at the moment. Takto si můžete utvořit „vzorečky“ pro všechny časy, jejich používání Vám pomůže právě při psaní slohové práce nebo při doplňování některých gramatických cvičení. Poslech součástí didaktického testu Součástí maturitní zkoušky je také poslech. Na začátku se zaměřte na kratší texty, zkuste si je poslechnout a přeložit je. Na internetu najdete mnoho pomocníků, jedním z nich je i webová stránka státní maturita angličtina, kde si můžete poslechnout zadání poslechové části maturitních testů z minulých let. Stejně tak se zde můžete podívat i na didaktické testy nebo zadání slohových prací. Druhou možností jsou stránky Nová maturita, kde se dozvíte nejen aktuální informace k maturitní zkoušce, ale naleznete zde i vzorová zadání. Lektor Pokud Vám domácí a školní příprava nestačí a pořád tápete, může Vám pomoci lektor. Nemyslíme tím společné jazykové kurzy, ale výuku jeden na jednoho. Při tomto typu výuky se učíte vlastním tempem, stylem jaký Vám vyhovuje a v čase, který si sami určíte. Nikdy se Vám nestane, že skupina pokročí a Vy se látku budete muset sami doučit. Pokud lekci zrušíte nebo přesunete, navážete po odmlce tam, kde jste skončili. Tohle všechno jsou výhody individuální výuky angličtiny. Další možností je výuka angličtiny online. Nemáme tím na mysli online aplikace, o nichž jsme již psali výše, ale výuku přes skype, což je další možnost, kterou vzdělávací agentury nabízejí. Jednou z nich je Škola Populo. Lektor i student se ve stejnou dobu připojí na skype, výuka tak může probíhat vlastně odkudkoli, kde je přístup k internetu, a student a lektor se ani nemusejí nacházet ve stejném městě. A právě tuto možnost využila Aneta. Kombinací učebnice angličtiny k maturitě, poslechů a vyplňováním testů z minulých let, které si zakládala pro lepší přehlednost do eurosložek, aplikací se slovíčky a samozřejmě díky lektorovi se jí podařilo maturitu zvládnout na výbornou. Teď objevuje svět a zdokonaluje se nejenom v angličtině. Nemusíte se bát toho, že tuto zkoušku nezvládnete. Pokud zvolíte správný přístup a přípravě se budete opravdu věnovat, stejně jako řada studentů před Vámi, maturitu zvládnete. Největší strach přichází několik hodin před zkouškou, u samotné maturity není na strach čas. Přijďte k ní, „vysypte ze sebe“ všechno, co víte a už jen čekejte na výsledky. Jednou z možností, kde hledat vhodného lektora je Škola Populo. Koordinátorky Vám poradí i s optimální frekvencí, délkou lekcí a nabídnou několik variant řešení. Ať už se rozhodnete pro rychlou pomoc nebo dlouhodobé doučování, díky široké databázi lektorů najdou každému studentovi lektora „na míru“. Pobočky má Škola Populo v Praze, Brně, Olomouci a Ostravě. Působí ale po celé České republice, takže koordinátorky najdou vhodného lektora i studentovi či studentce, kteří nemohou na některou ze jmenovaných z poboček dojíždět.

Dříve nebo později se k ní dostane většina z nás. Mnozí se jí bojí, častokrát dokonce nahání strach. V posledním, tedy čtvrtém, roce gymnázia nebo střední školy hodiny nelítostně tikají a čas se neúprosně krátí. Tenhle strašák se však s přibývajícími dny stále zvětšuje. Maturita. Zkouška dospělosti, z matematiky brzy povinná pro všechny. Na dalších řádcích najdete několik tipů, jak ji zvládnout bez úhony a s vědomím, že jste udělali všechno, co jste udělat mohli. Nebudeme se tedy dále zdržovat, začínáme. Strach Ze zkušenosti víme, že strach ze špatně vykonané zkoušky se přibližuje postupně, nikdy nepřijde ze dne na den ani Vás nepřepadne v nestřeženém okamžiku. Téměř vždy o něm víte, nebo si jeho přítomnost alespoň díky náznakům uvědomujete. Ať už děláte během těch čtyř let cokoli, ať už se snažíte sebevíc, poctivě vypracováváte domácí cvičení, postupně si do hlavy „naléváte“ všechny ty vědomosti, vypočítáte milion příkladů, nebo naopak na školu více či méně kašlete, stejně na Vás dolehne. Zbavit se strachu není jednoduché, chce to odhodlání, pevnou vůli a zatnuté zuby. Čas před maturitou není jednoduchý, ani pro Vás, ani pro Vaše spolužáky, ba ani pro učitele. Jen si představte, v jakém musí být stresu až do chvíle, než se dozví výsledky. Nejste první ani poslední, kdo se s ním potýká. My však víme, jak se obav zbavit nebo jak je alespoň minimalizovat. Poradíme Vám. První rada: Malé krůčky jsou více než jeden velký krok Lucka, Týna, Martin, Robert a Emily. Skupina studentů připravující se na maturitu. Ani jeden z nich si nedokáže představit, co ho čeká. Co však všichni vědí je, že čas učení právě nastal. Jeden bez druhého by se při přípravách neobešli, sami by se k otevření učebnice neodhodlali. Proto se scházejí jednou týdně na dvě hodiny a počítají. Důležité je se nepřepínat a klást si před sebe malé úkoly. Pokud by se scházeli každý den, brzy by začali vynechávat, jednou, dvakrát, třikrát a nakonec by z celého učení sešlo. Takhle plní malé úkoly a krůček za krůčkem se přibližují k cíli. Každému z nich jde dobře něco jiného. Lucce geometrie, výpočet obvodu, obsahu a objemu, Týně kombinatorika a Martin si dokáže poradit téměř s každou rovnicí. Robertovi s Emily se naopak podaří správně vypočítat téměř každou slovní úlohu. Žádný z nich není dokonalý matematik, ale když dají hlavy dohromady, úlohu vždy vypočítají. Náš první tip proto zní: Nemusíte se učit sami, utvořte skupinu. Ve třídě určitě nejste sami, kdo z matematiky maturuje, a scházejte se jednou týdně na dvě hodiny. Nevynechejte ani jednou. Vaše úsilí se Vám vyplatí. Druhá rada: S pečlivostí nejdál dojdeš Naší druhou radou je pečlivost. Buďte pečliví, každý příklad počítejte na samostatný list papíru, nebo jej z papíru, který máte pro výpočty, a který je často také poškrtaný a neúhledný, přepište na papír nový. Tento papír poté pečlivě označte a založte do složky. Proč? Ve vypočítaných úlohách se poté budete mnohem lépe orientovat a k vypočítaným příkladům a jejich postupům se budete moci kdykoli vrátit a znovu si je projít. Například Lucka používá pořadače a eurosložky. Pokaždé, když příklad vypočítá, do pravého horního rohu napíše datum a jeho číslo. Emily si naopak popsané listy skládá na sebe podle tématu a vždy je scvakne kancelářským koníkem. Každému vyhovuje něco jiného, u zakládání je však důležité se příliš nezdržovat tím, jak papír, který zakládáte, vypadá. Nepotřebujete mít každý papír pomalovaný ze všech stran a každý obrázek pestrobarevně vybarvený, u úkolů z matematiky je důležitá přesnost a rychlost výpočtu. Naše další rada proto zní, nezdržujte se kreslením, polepováním nebo vybarvováním, stačí jedno jednoduché označení. Čas, který ušetříte, můžete využít na zdokonalení se v tom, co Vám v matematice nejde. Třetí rada: Tabulky – nejvěrnější přítel maturanta Ať už narazíte na jakýkoli příklad, nenechte se jím zastrašit. Přemýšlejte a používejte základní vzorce. Jako například O=πr2, S=a*b nebo V=πr2v. Čím hrozivěji úloha na první pohled vypadá, tím jednodušší většinou je najít k ní řešení. Pozorně se na ni proto podívejte a zamyslete se. Pokud si s ní ani poté nebudete vědět rady, otevřete tabulky, vašeho pro tuto chvíli nejvěrnějšího přítele, a hledejte. Je to jako s cizojazyčným slovníkem, pokud se chcete dorozumět bez použití mobilního přístroje, je nejjednodušší naučit se v něm rychle najít to, co právě potřebujete. Čím rychleji se v něm zorientujete, tím rychleji se dorozumíte. Naše další rada proto zní: naučte se pracovat s tabulkami, ve chvílích nejtěžších Vám mohou pomoci. Další možností je využít učebnice, které Vám taktéž  mohou při přípravě na maturitu z matematiky pomoci. Tip nakonec: Když nic nepomáhá, pomůže lektor Když studijní skupina ani tabulky nepomáhají a mezery se stále objevují, je čas najít lektora. Lektor, pro někoho to slovo může znít hrozivě, pro jiného zase málo vážně a někdo zase řekne, že učitelů má dost i ve škole a nač by potřeboval lektora. Jak už jsme psali před chvílí, každý student je jiný a každému něco jiného vyhovuje. V tuto chvíli však zahoďte veškeré postoje, ať už pozitivní nebo negativní, stranou. Lektor je osoba, která Vám pomůže prokličkovat cestou plnou nástrah, na jejímž konci se stanete vítězem. Při jeho výběru Vám může pomoci právě Škola Populo. Díky ní se setkáte s člověkem, kterému budete důvěřovat, budete jej respektovat a stanete se přáteli. Ve Škole Populo to není jenom o doučování, ale především o porozumění, vstřícnosti a ochotě udělat vše pro to, abyste ve svém životě pokořili další metu. Existuje hned sedm důvodů, proč je Škola Populo skvělou volbou. Své pobočky má Škola Populo v Olomouci, Praze, Brně a Ostravě, ovšem lektory má po celé České republice. Dokážou Vám proto najít vhodného lektora, i když jste z toho nejvzdálenějšího místa. Proto pokud potřebujete pomoci nebo poradit, neváhejte se na Školu Populo obrátit. Zvládneme to společně.

Prázdninové půldenní výukové tábory Školy Populo probíhají v Praze, Brně, Olomouci a v Ostravě. Naše tábory Vašim dětem pomohou rozvíjet jazykové znalosti, připraví je do 1. třídy, zopakují a prohloubí jim znalosti z prvních ročníků na základní škole. Se staršími žáky záživnou formou zopakujeme to hlavní z češtiny a matematiky a budoucím přijímačkářům s předstihem zodpovíme všechny otázky, kterým se v následujících měsících nevyhnou. JAZYKOVÉ TÁBORY Jazykové tábory jsou zaměřeny jak na první kontakt s cizím jazykem, tak na rozvoj již získaných jazykových znalostí a dovedností. Během tábora se děti hravou formou věnují konverzaci v cizím jazyce a rozšiřování slovní zásoby. Systém výuky staví na využití didaktických her a aktivit, skrze které si děti přirozeným způsobem osvojují základy jazyka a učí se jejich využití. Veškeré výukové materiály chystá přímo lektor a jsou zahrnuty v ceně tábora. VÝUKOVÉ TÁBORY ZAMĚŘENÉ NA ČESKÝ JAZYK A MATEMATIKU Výukové tábory zaměřené na český jazyk a matematiku přímo vycházejí z aktuálních znalostí Vašeho dítěte. Pro děti, které se chystají do 1. třídy, jsme připravili seznámení se školou a vším, co k první třídě patří.  Budoucím čtvrťákům chceme pomoci zopakovat vše, co se do této chvíle naučili, a usnadnit jim nástup do vyšších ročníků. Půldenní tábor pro šesťáky až osmáky bude zaměřen na hravé využití pravidel českého jazyka a základů matematiky při řešení rébusů, hádanek a logických úloh. Budoucí deváťáci pak během tábora budou moci nahlédnout do světa přijímaček a zjistit, jak vypadají testy, archy, jak probíhají přijímačky, jak se vyhodnocují, co vše se započítává do výsledku hodnocení a jak na přijímačky děti připravujeme ve Škole Populo. Týdenní tábor trvá vždy od pondělí do pátku v časech 8:00  – 12:00, nebo 12:30 – 16:30. A NEZAPOMÍNÁME ANI NA DOSPĚLÉ!   Potřebujete oprášit znalosti cizího jazyka na dovolenou nebo chcete využít léta a konečně s jazykem začít? Připravili jsme pro Vás půldenní tábory, ve kterých si vystavíte základy z gramatiky, obohatíte se slovní zásobou pro běžná konverzační témata a hlavně budete mluvit. Tábory vedou naši zkušení lektoři a veškeré výukové materiály jsou zahrnuty v ceně. VÝHODY PŮLDENNÍCH VÝUKOVÝCH TÁBORŮ půldenní bloky jsou efektivnější jak pro děti, tak pro dospělé děti se zvládnou půl dne koncentrovat, dospělí mohou půl dne pracovat, půl dne se učit tábory probíhají v učebnách Školy Populo, které jsou přizpůsobeny pro výuku dětí kolektiv dětí je menší než na běžných táborech, děti se lépe začlení vzhledem k délce tábora je možné kombinovat více tématicky odlišných táborů možnost pokračovat (navázat do dalšího tábora / pokračovat ve výuce individuálně) občerstvení zdarma (pitný režim, ovoce) KDO PŮLDENNÍ TÁBORY POVEDE? Tábory ve Škole Populo vedou zkušení lektoři, kteří v naší škole dlouhodobě vyučují děti i dospělé. Všichni prošli školením naší školy a úspěšně obstáli při náslechu jejich lekcí. Lektoři při výuce volí přátelský přístup, který však nesnižuje jejich profesionalitu. Důraz kladou na koonverzaci a praktické využití znalostí. Škola Populo si vyhrazuje právo na změnu lektora tábora. Kde se tábory konají? Naše tábory probíhají v učebnách Školy Populo v Olomouci, Praze, Brně a Ostravě.

Škola Populo je přátelským, ale zároveň profesionálním mostem mezi studentem a lektorem. Zodpovědný lektor, oddaný své práci, je na prvním místě. Nadšenec matematiky, českého jazyka, fyziky a dalších předmětů, který přátelskou formou pomáhá druhým, je výhrou po všech stránkách. Jsou předměty, které nám dělají těžkou hlavu. Ale pak jsou ty, které nám jdou a jsme v nich opravdu dobří. A proč se nepodělit o své nadšení a znalosti předmětů, které Vás baví? Přijďte mezi nás a staňte se součástí týmu Populo! Čeká na vás možnost práce na dohodu, flexibilní časový plán dle vašich možností a chuti učit druhé, a odpovídající ohodnocení. A nyní pár vět k lektorům, kteří s námi již spolupracují. Díky vám, milí lektoři, jsou dítka (nejen malá, i velká) mile překvapena. Protože i sebehorší trápení s určitým učivem se promění v pochopení dané látky a zlepšení, které těší všechny. Studenti si poradí třeba s vylepšením známek ke konci pololetí, nebo také s přijímacími zkouškami, maturitou nebo cizím jazykem. A dospělí studenti znovu přičichnou k výuce cizího jazyka, která je bude bavit, ať jazyk potřebují k práci nebo pro zábavu. Správný přístup k výuce je klíčový. Děkujeme Vám. Za společnou spolupráci. Za vaše připomínky, díky kterým se můžeme zlepšovat. Za spokojené studenty, kteří se do Školy Populo rádi vrací. Nechť vás síla provází. Za Školu Populo, Anežka

Zkouška dospělosti se nazadržitelně blíží a je nejvyšší čas pustit se do učení. Už dost kontrolování instáče a nesmyslné sjíždění facebooku. Takže, jde se na to. Vypnout mobil a zahodit pryč do kouta. Tu hromadu oblečení neodsunovat, ale U.K.L.I.D.I.T. Možná nevěříte pohádkám ohledně Feng Šuej a různých energií. Pravdou ale je, že mnohem lépe se vám bude učit v čistém a uklizeném prostředí. Povalují se vám v pokoji špinavé talíře, hrnky a obaly od chipsů? Tak šup také uklidit. A nezapomeňte vyvětrat místnost, ať máte dostatek čerstvého vzduchu. Úklid máte hotový? Výborně, tak teď si zvažte, kde se pohodlně uvelebíte. Bohužel pro vás, postel jako místo k soustředění nebude to pravé. Hrozí totiž, že se ponoříte do říše spánku a to přece nechcete(možná po tom v hloubi duše toužíte, ale teď není dovoleno spát). Vhodnější bude stylové křesílko. A teď už stačí jen zapálit svíčku a vykouzlíte velmi příjemnou atmosféru. Zelený čaj a hořká čokoláda se také na povzbuzení mysli bude hodit. Využít můžete i jiné nakopávače, jako je Guarana nebo Ginkgo Biloba. Konečně přichází na řadu ta hlavní část. Jak udělat pořádek v maturitních otázkách? Takže, vše na hromadu, včetně zvýrazňovačů a začínáme třídit. Ideální je vizuálně odlišit jednotlivé předměty od sebe. Ideálně pomocí barevných složek. Hodí se také vytisknout všechny maturitní otázky. Ty si můžete postupně odškrtávat. Hned, jakmile se je naučíte. Zjistili jste při třídění, že vám chybí některé vypracované maturitní otázky? Hlavně neodkládejte jejich doplnění na později. Je potřeba chybějící učivo doplnit ihned! A máte za sebou vše, co se týká samotných příprav. Teď už stačí pustit se do samotného učení. Hledíte vystrašeně na hromady učení a nevíte, čím začít dříve? Pokud máte dostatek času, je nejlepší začít svým nejoblíbenějším předmětem. To by však bylo moc snadné. Přidejte si ještě pár otázek z toho nejméně oblíbeného. Nezapomeňte také propočítat, kolik otázek denně se potřebujete naučit. Nechejte si i rezervu, pokud budete některý den ve skluzu. Přece jen není každý den posvícení a neuškodí si od učení i trochu odpočinout. Ve volném čase také kontrolujte a srovnávejte své vypracování otázek s ostatními spolužáky. Je to skvělá záminka, jak zajít s kamarádkou na kávu a říct si přitom, že přece jdete konzultovat maturitní témata. Pokud zjistíte, že jste něco opomněli, hodí se učivo doplnit do svých výpisků. U samotného učení pamatujte, že zvýrazňování důležitých pasáží je fajn, ale nestačí k důkladnému zapamatování textu. Tak jako není dostačující, číst si text neustále dokola. Mnemotechnických pomůcek je spousta a jednou z nich je třeba vysvětlování látky sám sobě. Pokud vám to připadá trochu bláznivé, vysvětlete naučenou látku třeba kamarádovi. Mluvené slovo si totiž lépe zapamatujete. Uvidíte, že hodinová společná konzultace vám dá více, než pět hodin pročítání textů dokola. Na závěr už jen přejeme, ať vám to učení jde levou zadní. A pokud už toho máte plné kecky, běžte se projít, zajděte do kina nebo se odreagujte jakkoli jinak. Pomoci může i nastavit si odměny za určité množství naučené látky. Například  zhlédnout další díl svého oblíbeného seriálu. A pamatujte! Den před maturitou vyhlašujeme zákaz učení. Hlava potřebuje oddych a učivo se musí uležet!

Většina studentů, kteří na jaře tohoto roku úspěšně složili maturity, absolvovali zároveň i přijímačky na vysoké školy. Během září jim započal zimní semestr a v prosinci nastává moment, kdy přichází první zkouška ohněm. Blíží se jim totiž zkouškové období. V čem je studium na vysoké škole jiné? V první řadě každá z kateder, ale často i fakult má trochu jiný systém studia a požadavků. Obecně platí, že forma i systém výuky je v mnohém volnější. Na druhé straně student, který jde studovat nějaký umělecký obor, bude mít povinností méně, než student, který se přihlásil na medicínu nebo na práva. Studium na vysoké škole začíná často později než 1. září a má i pozvolnější nástup. Student si některé předměty musí zapsat povinně, ale mnohé z nich nemusí absolvovat hned a některé si zapisuje podle vlastní volby. Do jisté míry si může přizpůsobit rozvrh hodin podle sebe, na některé hodiny dokonce nemusí chodit a často má během dne spoustu volných chvil. Mnohdy se na některé z hodin nemusí dokonce ani připravovat, psát domácí úkoly nebo pravidelné testy. Studium dostává jiný charakter a v jistých chvílích se může zdát i snazší a příjemnější než studium na střední škole. Jaké to má nebezpečí? Velké nebezpečí samozřejmě spočívá v tom, že student v kontextu odlišnou formou výuky její nároky podcení a začne studium šidit. Toto nebezpečí číhá zejména na studenty v prvním ročníku, kteří mohou být překvapeni podobnými výhodami a poté zaskočeni, když se přiblíží finální zkoušky. K volnějšímu režimu na vysokých školách přispívá i to, že se ty nejdůležitější hodiny koncentrují mezi pondělí a středu. Naopak ve čtvrtek se učí jen málo a v pátek je prakticky volno. Mnoho studentů chodí často do školy jen během zbylých tří dnů a pak jedou domů nebo se věnují svým aktivitám. A studium mezi ně nemusí vždy patřit. S tím jde v ruku v ruce i studentský život, který sice možná tím nejpříjemnějším překvapením, které na studenty čeká, ale také nejčastější příčinou, proč se na konci školního roku dostávají do stresu. Co čeká studenta během zkoušek? Přestože se student na vysoké škole může setkat s tím, že někteří vyučující vyžadují psaní kontrolních testů (například na medicíně nebo jazykových oborech), zkoušky, které rozhodnou o tom, zdali předmět absolvoval či nikoliv, se budou konat až přibližně v polovině prosince. Tedy již za pár dní! Prvnímu kolu zkoušení se říká zápočtový týden a realizuje v polovině prosince. Píší se během něj například hromadné testy, aby se vyučujícímu podařilo uzavřít předmět ještě před Vánoci. Mnohdy se během zápočtového týdne píší první termíny zkoušky a další dva termíny, na které má student právo, se konají až během zkouškového období, tedy v lednu a únoru. Během zkouškového období se mnohdy konají obtížnější zkoušky nebo takové zkoušky, které jsou organizačně těžší, tedy například ústní zkoušení. A až teprve poté započne letní semestr. Studentovy studijní útrapy však často nekončí ani po zkouškovém období, protože některé ze zkoušek se mu nemusí podařit složit. Ty se mu pak natáhnou do dalšího semestru a záleží na dohodě s vyučujícím, kdy je bude moct absolvovat. Jak tomu předejít? I na vysoké škole platí osvědčené pravidlo – kdo se začne učit zavčasu, má větší šanci zkoušky absolvovat ve větším klidu. Ten klid samozřejmě nebude nikdy absolutní, protože zkouškové období dá zabrat i zkušenému studentovi, ale alespoň u některých předmětů bude mít studující více jistoty. Další prevencí je dobrá informovanost, zajištění potřebného studijního materiálu a vypracování plánu jak se učit. Dobré je také chodit pravidelně na hodiny a získat alespoň rámcový přehled o tom, jakou formou finální zkoušky probíhají. Jedním z hlavních faktorů, proč je studium na vysoké škole tak náročné, není často ani tak náročnost jednotlivých předmětu, ale spíše ten fakt, že je potřeba absolvovat v krátkém časovém úseku více zkoušek najednou. Požadavky na každou z nich nejsou standardizovány osnovami jako na základní a střední škole, ale je často na vyučujícím, co bude jejich náplní. Mnohdy nejsou dostupné ani studijní materiály a student musí čerpat z více zdrojů. Pokud vás čeká zkouškové a nemáte čas dohánět látku, možná je na čase oslovit i někoho, kdo vám pomůže. Doučovat se člověk může totiž i na vysoké škole, jen musí sehnat někoho, kdo předmětu rozumí. Škola Populo je institucí, která se na doučování specializuje. Pokud jste v podobné situaci a sháníte lektora, zkuste ji oslovit!

Má Vaše dítě ve škole potíže s nějakou cizí řečí? Chystá se maturovat z angličtiny nebo bude dělat přijímací zkoušky? Případně se chcete naučit cizí jazyk Vy? Přesně pro Vás je určena naše bohatá nabídka doučování cizích jazyků! Pojďte se k nám doučovat angličtinu nebo němčinu, které se v dnešní době budou hodit každému, nebo zkuste francouzštinu a španělštinu, ty se vám zase budou hodit na cestách mimo Evropu, kde se nemluví anglicky. Nebo máte chuť na exotické řeči jako čínština nebo japonština? Není problém! Chystá se Vaše dítě na maturitu z cizího jazyka a potřebuje připravit na CERMAT testy? Naši lektoři pro něj mají vypracovány vzorové úlohy, které se objeví v maturitních testech a mohou zaměřit výuku přesně tímto směrem. Ale pozor, Škola Populo není klasická jazykovka, kde byste se učili ve skupině a museli soupeřit s ambiciózními spolužáky nebo se báli zeptat, když něčemu nerozumíte. U nás Vám přidělíme vlastního lektora, který se Vám bude věnovat individuálně a přizpůsobí Vám výuku přímo na míru.

Přestup na střední školu je první náročnou zkouškou, které musí dítě na své cestě ke vzdělání absolvovat. Říká se jí jednotná přijímací zkouška, což znamená, že testy z českého jazyka a matematiky jsou identické pro všechny školy v České republice. Dítě si během nich užije i pořádnou dávku stresu a nervozity. Jde mu totiž docela o hodně, přestupuje na nový typ školy a pokud zkoušky nesloží, bude muset čekat dalších pár let nebo, v případě 9. třídy, se odvolávat či čekat na další rok. Kdy lze na střední školu přestoupit? Přestup dříve než v 9. třídě se týká nejčastěji víceletých gymnázií. Na osmileté gymnázium lze přestoupit již v 5. třídě. Tento přestup však patří k těm nejnáročnějším, protože na něj děti nebývají úplně zralé a je určen jen pro ty nejvíce motivované. Pokud se dítěti podaří se úspěšně dostat na vysněné víceleté gymnázium, nastupuje do primy (ekvivalent 6. třídy), propracuje se přes sekundu, tercii, až ke kvartě (ekvivalent 9. třídy) a následně plynule přejde do kvinty (ekvivalent 1. ročníku střední školy) až k maturitní oktávě (4. ročník střední školy). Během toho již samozřejmě nemusí skládat přijímací zkoušky, pouze maturitu a případně přijímačky na vysokou školu. Další možnost přestupu na šestileté gymnázium se nabízí v 7. třídě, kdy dítě nastoupí rovnou do primy (ekvivalent 8. třídy). O tento přestup bývá mezi žáky základních škol povětšinou nejmenší zájem a gymnázia pro tento ročník otevírají často jazykovou třídu. Asi nejčastější bývá přestup v 9. třídě, kdy dítě nastupuje pouze čtyřletou docházku, pro kterou se latinské názvy často již nepoužívají (nastupuje do prvního ročníku střední školy). Přestoupit až v 9. třídě není samozřejmě žádná ostuda, mnoho dětí na základní škole drží zejména sociální vazby na spolužáky a pokud není dítě vyloženě studijní talent, nemusí být přestup na víceleté gymnázium vždy výhrou. Jaký má smysl osmileté gymnázium? Víceletá gymnázia na našem území existovala již za Rakouska-Uherska a byla zrušena v roce 1948, tedy s počátkem čtyřiceti let komunistické totality. K této tradici se vrátilo naše školství až v 90. letech, kdy to byla obnovená novinka, která měla oživit tradici prvorepublikového školství. Její praktickou funkcí byla selekce talentovaných žáků, u nichž se předpokládalo, že půjdou poté na vysoké školy. Paralelně však došlo ke snižování nároků na přijímací zkoušky na vysoké školy, které začaly přijímat více žáků, jež si pak “prosely” náročnými zkouškami v prvním ročníku. Přestože se studium na vysoké školy stalo o něco dostupnějším, neznamená to však, že přestup není pro středoškoláka i z víceletého gymnázia velký šok. Nemění to však ani nic na tom, že víceletá gymnázia jsou velmi kvalitní přípravou na vysokou školu a děti, které na ně přestoupí třeba již z páté třídy, mívají vyšší úspěšnost u maturit a snadněji se dostávají na vysoké školy. Jak dítě kvalitně připravit? Jak tedy máte dítě připravit, aby se dostalo na víceleté gymnázium? V první řadě je asi třeba si ujasnit, jestli je přestup vůlí dítěte nebo je motivováno vámi. Dítě v páté třídě si často neumí představit výhody, jaké může změna školy znamenat, a není vždy od věci, když jej k tomu rodič postrčí. Pokud tedy dítě není motivováno samo, například kolektivem třídy na základní škole, který mu nesedí, pak je potřeba mu vysvětlit, jakou výhodu pro něj bude mít přestup na úplně novou a náročnější školu. Je proto dobré jej sebou vzít na nějaký den otevřených dveří a ukázat mu novou školu, případně zajít i v době výuky a vidět vše za chodu. Pokud se tedy rozhodnete, že do toho opravdu jdete, je potřeba dítěti zajistit doučování. A to platí i pro děti, které se učí rády a dobře. O přestup v 5. třídě je docela vysoký zájem a školy si kladou často vyšší podmínky, protože chtějí do primy přijímat jen ty nejlepší studenty. Obecně to vychází tak, že přijímačky v 5. třídě absolvuje méně než polovina zájemců, a to má o něj zájem často méně než 10 % žáků základních škol, tedy jen ti vysoce motivovaní! Gymnázií je totiž podstatně méně než základních škol a jejich kapacita je velmi omezená. Největší konkurence je samozřejmě v Praze, kam se hlásí i děti ze Středočeského kraje a kde si mnohá gymnázia stanovují interní podmínky, které jsou velmi přísné. Náročnost přestupu na osmileté gymnázium platí i pro další kraje v České republice. Pokud chcete dítě tedy kvalitně připravit, musíte mu najít soukromé doučování, které bude vedeno individuální formou (tedy žádné kurzy). Bude potřebovat procvičovat matematiku a český jazyk a aby veškerou látku vstřebalo, bude potřebovat i delší časový úsek. Teď máme zimu, první pololetí je ve svém středu a přijímací zkoušky jsou až v dubnu. Mohlo by se proto zdát, že je dostatek času, ale chyba lávky! Ideální moment pro začátek příprav na přijímací zkoušky byl někdy na začátku školního roku, nyní je tedy čas již nejvyšší! Neodkládejte proto přípravy až na příští kalendářní rok nebo dokonce druhé pololetí, protože to již bude skutečně pozdě! Kdo vás na přijímačky připraví? Slyšeli jste o Škole Populo? Škola Populo se specializuje na doučování dětí a s přípravou na přijímací zkoušky má bohaté zkušenosti. Pokud nás oslovíte, pak si nejprve vaše dítě pečlivě prozkoušíme, abychom zjistili, co mu nejde. Následně mu přidělíme jednoho lektora a domluvíme si čas, který by vám nejlépe vyhovoval. Poté již není potřeba ztrácet čas a doučování může začít v podstatě ihned poté. V průběhu roku Škola Populo navíc nabízí i Přijímačky nanečisto, což je přesná simulace přijímacích zkoušek (tedy i včetně časového limitu, pauzy mezi testy a zákazu pití během testů). Jen díky tomu si vaše dítě vyzkouší, co jej v dubnu bude čekat. Pokud je absolvuje vícekrát, bude zoceleno natolik, že jej během konání testů již nic nezarazí! Ozvěte se nám proto ještě dnes!

Studium a nabyté znalosti jsou jednou ze základních podmínek k dosažení kvalitního zaměstnání a potažmo i úspěšné životní kariéry. Všichni musíme strávit většinu dětství a mládí ve školní lavici a současný trend ve vzdělávání tuto laťku posunuje až do dospělosti. Vysoké školy jsou proto již dnes skoro nutností a univerzitní vzdělání si mnozí musí dodělávat i v dospělém věku. Ten, kdo chce dosáhnout kvalitního vzdělání, se musí nejen hodně učit, ale musí se učit i efektivně. A právě zde má naše školství menší deficit. Učební plány jsou sice velmi komplexní a poskytují dětem soustavný výklad látky z mnoha humanitních a přírodní věd, nicméně techniky, jak se mají efektivně učit, spočívají v pouhém memorování dat. Není proto divu, že ani několik hodin denně, které studenti stráví ve škole, nestačí k tomu, aby si látku zapamatovali a zejména se ji naučili správně chápat. Přitom by stačilo tak málo. Třeba nějaký předmět, který by s nimi nacvičoval různé metody, jak se lépe učit, memorovat data a zejména to, k čemu příslušné informace vlastně využít. Bohužel je tomu právě naopak a od žáků se očekává, že si nějakou techniky studia vyvinou sami, a to ideálně ve volném čase. Protože k něčemu podobnému samozřejmě jen tak nedojde, uvedeme si níže alespoň základní okruhy, jak se lze lépe učit. Systém Když se pouštíme do nějakého náročného úkolu nebo do něčeho, do čeho se nám moc nechce, musíme si nejprve udělat konkrétní plán, jak dosáhneme cíle a vytvořit si systém práce, jak budeme postupovat. Mnohdy k tomu však nestačí pouze si sednout za stůl, otevřít učebnici a nahlas si číst. V první řadě je potřeba vybudovat si pozitivní návyky. Pokud cítíme při studiu nechuť, nedonutí nás k jeho opakování nic. A právě návyk je něco, co pracuje za nás. Nevyvoláváme jej svou vůlí, ale postupnou prací a opakováním a on se nám pak začne připomínat se sám. Nejčastěji má podobu jen nějaké připomínky v podobě myšlenky nebo pocitu v těle a nutkání něco vykonat. Pokud někdo například pravidelně cvičí každé ráno, vytvoří si návyk, který mu bude každé ráno připomínat, že je čas rozhýbat tělo. A není k tomu potřeba příliš dlouhý čas, protože návyky se budují poměrně rychle. Důležitou věcí je bezpochyby jedno místo nebo pokoj, kde se pravidelně učíme. To místo nám musí být nějakým způsobem příjemné (např. nás nesmí tlačit židle nebo být málo osvětlené). Dalším požadavkem je časový limit. Představa, že nás čeká několik hodin studia odradí kohokoliv, ale představa, že mu musíme vyhradit jen třeba 20 minut a pak zase dalších 20 minut někdy večer, zase takové drama není. Posledním prvkem je vedení si úhledných zápisků, třeba v podobě školních sešitů. Náš mozek se totiž učí velmi dobře tím, že informace přepisujeme a kreativně je tak zpracováváme (třeba kreslí i obrázky). Přístup a forma jakou si vedeme sešit, může odrážet i naši schopnost si látku zapamatovat. Komu se chce učit ze sešitu, v němž je chaos, škrtání a škrabopis? Paměť Mnohdy se však stává, že i ten nejlepší systematik, co se učí pravidelně a vede si úhledné sešity, musí zasednout za stůl na delší dobu a nahrnout si do hlavy velkou spoustu informací. Blíží se totiž zkoušení, písemky nebo dokonce přijímací zkoušky na střední školu či maturity. Dítě, které bylo zvyklé se učit vždy jen část probrané látky, musí najednou zvládnout doslova vše. První problém, na který student narazí, je, že si požadované informace jednoduše není schopen zapamatovat. Typickým příkladem jsou seznamy spisovatelů a děl, které napsali. Pokud jde někdo dělat zkoušku z celé české a světové literatury, jsou to často stovky jmen. Podobně je tomu i u historických dat, jmen králů, ale i například chemických sloučenin. Jsou to data, které si nelze logicky odvodit, ale je potřeba si jen nějak zapamatovat. Existuje mnoho mnemotechnických pomůcek, ale asi nejefektivnější z nich je metoda loci nebo také metoda mentálního paláce. Ta pracuje s naší prostorovou pamětí a místy jako jsou byty a domy, v nichž žijeme nebo cesty, kterými pravidelně chodíme. Na nich si musíme zafixovat několik výrazných prvků (např. obrázek na zdi nebo dopravní značku) a s nimi vizuálně asociovat informace, které si chceme zapamatovat. Tyto asociace mohou být i úplně iracionální a často i komické. Mnohdy platí, že čím směšnější jsou, tím lépe si je naše paměť uchová. Nicméně metoda loci funguje velmi dobře na krátkodobou paměť a je vhodná spíše pro memorování seznamů nijak nesouvisejících dat. Abychom si věci pamatovali dlouhodobě a v souvislostech, je potřeba jim porozumět a vidět, jak reálně vypadají nebo fungují. Ideální prostředkem k nabytí takových informací je internet a zejména zdroje jako YouTube, kde nalezneme mnoho kvalitních videí, které vysvětlují například fyzikální jevy v praxi, ukazují jak počítat matematické příklady nebo informace o nějaké historické události. Jejich velkou výhodou je jasnost, stručnost, zábavnost a důraz vizuální informace a zkušenost. Motivace Studium však umí být nudné a ubíjející i pro ty nejnadšenější studenty a dítě může mnohdy ztratit základní motivaci, proč se mu vlastně vůbec věnovat. Mnoho dětí se velmi správně ptá, k čemu je to vše dobré a jaký to má smysl? Proč se snažit mít lepší známky a dostat se na tu nejlepší školu? Pokud si dítě klade takového otázky, nepřímo míří k další otázce, která souvisí s tím, co vlastně bude v životě dělat nebo jaké bude jeho povolání. Samozřejmě zvolit si zaměstnání na základní nebo střední škole často není úplně reálné, ale studium lze nasměrovat například k tomu, co bude dítě studovat na vysoké škole. Třeba takoví medikové musí ovládat přírodní vědy, studenti práv zase vědy společenské a ekonomové matematiku. U všech tří zmíněných si navíc musí student nastudovat i mnoho dat navíc, protože vysoké školy počítají s jistou formou zájmu o dotyčnou látku a obor.

Má Vaše dítě potíže ve škole? Hrozí mu špatné známky nebo se chystá na obtížné zkoušky? Pokud ano, pak se zapište na doučování do Školy Populo, kde jeho potíže rádi vyřešíme. Z nabídky doučování Školy Populo si vybere jistě každý. Školáky doučujeme předměty, které se objevují v osnovách základních i středních škol. Pro mladší i starší zájemce nabízíme doučování nejžádanějších cizích jazyků, včetně i některých exotických. Žáky, kteří se chystají na studium na středních školách, připravujeme, jak na přijímací zkoušky, tak na zkoušky maturitní. Pokud se chystáte na zkoušky z nějakého předmětu na vysokou školu, jsme schopni připravit i Vás. Pro ty, co propadli z nějakého předmětu a musí dělat reparát, připravíme studijní plán na míru tak, aby obtížné zkoušky zvládli včas. Pokud máte hodně malé dítě, jsme schopni mu připravit výuku hravější formou, případně zohlednit, má-li nějakou specifickou poruchu učení (dyslexii, dysgrafii apod.). PROČ SE DOUČOVAT U NÁS? Škola Populo je unikátní projekt, protože podobně komplexní služby doučování v České republice nenabízí nikdo. Naší specializací je zejména doučování dětí základních a středních škol, které potřebují zlepšit známky na vysvědčení nebo se chystají na obtížné zkoušky. Naší metodou je individuální výuka, kdy se jeden lektor věnuje vždy jen jednomu žákovi, nikoliv tedy výuka skupinová. Každý žák i student má totiž úplně jiné potřeby a jen tento přístup nám umožní připravit doučování každému přímo na míru. Díky naší škole Vám také odpadají klasické potíže, na které lze narazit, když si najdete soukromého učitele. Nespolehlivost, nedochvilnost nebo nedostatečná úroveň jsou něco, s čím se ve Škole Populo nesetkáte. K žákům Školy Populo patří ovšem i dospělí, kteří se u nás učí zejména cizí jazyky. Ty vyučujeme opět individuálně, nejsme tedy klasickou jazykovou školou a nepořádáme skupinové výukové kurzy. Na přijímačky i maturity jsme schopni připravit i ty, kteří si je dodělávají v dospělém věku. Naši nabídku navíc stále rozšiřujeme, pokud byste tedy sháněli doučování předmětu, který není úplně obvyklý, neváhejte se nám ozvat a my se Vám pokusíme zajistit lektora. JAK PROBÍHÁ INDIVIDUÁLNÍ DOUČOVÁNÍ? V první řadě si každého žáka nejprve otestujeme. Žák se většinou s rodičem dostaví na jednu z našich poboček a vyplní standardizovaný test. Ten nám pomůže obecně stanovit jeho úroveň vědomostí a sestavit pro něj nabídku přímo na míru. Následně se domluvíme na termínu doučování a bude vám přidělen lektor. Pokud by vám lektor nevyhovoval, lze se po konzultaci s našimi personalistkami dohodnout na jeho výměně. Výuka je individuální a probíhá vždy na jedné z našich poboček. Naše recepční se postarají o veškerý servis, který s výukou souvisí. V případě, že byste potřebovali hodinu náhle zrušit, lze tak učinit do 24 hodin, případně ještě ráno v den, kdy se má konat, tak, abychom mohli včas informovat našeho lektora. Dítě, případně Vy, dostanete den předem informativní SMS, abyste na výuku nezapomněli. Pokud budete chtít, můžete dostávat SMS i o tom, že dítě přišlo na výuku, a pokud na něj chcete počkat osobně, máme pro Vás připraveno i menší občerstvení.

Are you a foreign student and you plan to study at university in the Czech Republic? If so, then you will need preparation for entrance exams! Or have you been already studying here and need a good teacher? Populo School will be happy to help you and prepare lessons exactly according to your ideas and needs. DO YOU PLAN TO STUDY IN THE CZECH REPUBLIC? Universities in the Czech Republic offer foreign students a complete range of subjects that can be studied. Nevertheless, studying for a foreign student in Czech Republic may not be the easiest one. In order to pass the entrance examinations or pass the first years, you must have the necessary know-how about how the Czech college system works. If you are going to take entrance examinations, it is necessary to bear in mind that there are no general admission examinations, but each of the universities compiles their own tests. In order to prepare yourselves well, we offer you: Lessons of subjects you need to learn in English. Czech lessons (focusing on your field of study). DO YOU WANT TO STUDY MEDICINE? The study of medicine in the Czech Republic is one of the most sought after foreign students. It is also one of the most demanding. General medicine and dentistry can be studied at several faculties of medicine all over the Czech Republic. Anyone who wants to apply to a faculty of medical practice must undertake intensive entrance exams, from several subjects (biology, physics, genetics or chemistry). But there are no identical entrance examinations as each faculty creates its own. We offer you preparation for entrance examinations in English for the following subjects: biology physics chemistry WHAT IS THE FORM OF LESSONS? Lessons can take place online. School Populo has branches all over the Czech Republic (Prague, Brno, Ostrava, Olomouc) where you can attend. However, if you live outside these centers, we can tutor you even in the place of your current residence in the Czech Republic. Lessons can be focused directly on the preparation for the college of your choice (we take in account the earlier tests of your chosen field of study). Teaching can take place in English. Or after agreement and assurance of the lecturer in your preferred language (for example French, Spanish). If you need to improve your knowledge of Czech in relation to your college, we can involve them in teaching.

Každý asi víme, co je to doučování. Mnozí z nás na něj totiž museli docházet. Nejčastěji jsme měli nějakou trpělivou paní učitelku v důchodu, která nás učila český jazyk nebo matematiku a pomáhala nám zlepšovat si známky.Doba se zase tolik nezměnila a doučování je stále potřeba. Rodič, kterému na dítěti záleží a rozhodne se do něj investovat, by měl však zvážit, kdy doučování vyhledat a zejména jaký typ doučování zvolit.Moje dítě potřebuje urgentně doučitModelová situace. Zrovna jste se vrátili z třídních schůzek a polil vás studený pot. Váš malý filuta vám několik měsíců úspěšně a systematicky mlžil. Na otázku: “Co bylo dnes ve škole”, vám soustavně odpovídal, že prý “nic”. Sešity ani žákovská knížka nic urgentního nenapovídaly nebo jste jednoduše neměli čas je kontrolovat. Současná situace je již kritická. Dítěti hrozí špatná známka nebo se musí nachystat na písemku z předmětu, který se není schopen naučit a vy neumíte udělat zázrak a po večerech jej to doučit.Je tedy asi nejlepší uvolnit nějaké finance a najít si někoho, kdo jej vše potřebné naučí. Je potřeba to neodkládat, jednat rychle a mít jasno v tom, v čem přesně Vaše dítě potřebuje znalosti doplnit.Moje dítě se chystá na přijímačky nebo maturituPřestup na střední školu patří k těm nejobtížnějším momentům, který žáka základní školy čeká. Mnohé děti přestupují až v 9. třídě, menší procento poté v 7. třídě, velká část dětí však přestupuje již v 5. třídě. Pro ty nejmenší je to logicky velmi náročné a to nejen tím, že se dostanou do úplně nového kolektivu a jsou na ně kladeny vyšší studijní nároky, ale i proto, že musí absolvovat CERMAT test. Potíž je totiž v tom, že ani jeden z ročníků není na zmíněné testy vůbec připraven a děti mohou během jejich realizace zažít doslova šok.CERMAT testy čekají i maturanty, ale ti jsou již ve věku, kdy jsou minimálně připraveni na tento typ otázek a formu jejich zadání.Pokud budete hledat doučování, je potřeba lektorovi zdůraznit, že se vaše dítě potřebuje připravit přímo na tyto testy a hlídat si, zdali se na to výuka soustředí.Moje dítě by potřebovalo pravidelné doučováníSamozřejmě nejrozumnější je, když rodiče předvídají obě možné situace, protože ať jsou to písemky ve škole nebo státní testy, pořád je to jedna a ta samá látka, která je součástí školních osnov.Pokud tedy dítě látku pochopí, zvládne potom prakticky jakýkoliv z typů testů nebo zkoušek. K pochopení učiva však nestačí pár večerů a zázračné prozření, ale je potřeba se učit postupně, soustavně a po troškách, aby to hlava vstřebala, a také aby se studium nezošklivilo.Proto je dobré najít si nějaké doučování, kam bude dítě docházet soustavně po celý rok, látku si zažije a vryje se mu doslova pod kůži.A jaké doučování si zvolit?Možností je samozřejmě více, ale pokud chcete mít jistotu, že se dítě látku opravdu naučí a bude připraveno na různý typ zkoušek, bude nejlépe když si najdete doučování, které je profesionální.Takové nabízí třeba Škola Populo. Její velkou výhodou je, že má pobočky po celé České republice a je schopna vám zajistit i doučování přímo u vás doma. Výuka probíhá formou jeden na jednoho a dítě dostane přidělého vlastního lektora. Doučí všechny předměty z osnov základních i středních škol a je možné dítěti objednat i doučování více předmětů najednou. Nemusíte tedy složitě shánět různé lektory a doučování lze přizpůsobit i časovým potřebám dítěte. Vaše dítě je nejprve otestováno, je zjištěna jeho reálná úroveň vědomostí a lektoři Školy Populo se mohou zaměřit přesně na to, co mu nejde. Pokud se dítě chystá na přijímačky nebo maturity, lze výuku zaměřit výhradně na ně a používat příklady modelované přesně podle otázek ze státních testů.Pokud si myslíte, že by vaše dítě potřebovalo doučování, neváhejte ani minutu a ozvěte se nám ještě dnes.

“A čím byste děti chtěly být, až budete velké?” Tak zní otázka, která bývá kladena žákům posledních tříd základní školy. Co nevidět je totiž čeká podání přihlášky na střední a následně i přijímací zkoušky na školu, kterou si zvolí. Bude to jejich první velké rozhodnutí a počet škol, kterých je v nabídce opravdu hodně, jim to nijak neusnadní. Je tedy potřeba volit uvážlivě a s rozumem. Gymnázium je ideální volbou pro studijní typy, přičemž ty nejnadanější děti na něj mohou přestoupit již v páté nebo sedmé třídě. Díky svému obecnému zaměření je gymnázium i přípravou na vysokou školu, protože dítě zde dostane obecný přehled, což mu umožní poté zvolit si jakoukoliv vysokou školu. Výhodou gymnázia je také to, že dítě se ještě nemusí jasně zaměřovat na to, jaká bude jeho další kariéra. Má před sebou totiž ještě minimálně pět let studia na univerzitě. Naopak je tomu však u technicky zaměřených středních škol jako jsou například průmyslovky nebo nějaký řemeslný obor. Tyto obory jsou jasně zaměřené na další praxi a jejich absolventi míří často přímo do pracovního procesu nebo na vyšší a vysoké školy s podobným zaměřením. Nutno se však ptát, je-li žák základní školy, který má 14 let, nebo student, kterému je 18 let, osobnostně připraven jednoznačně určit, jaká bude jeho budoucí kariéra? Může dítě učinit takové rozhodnutí? V první řadě odpovíme na výše uvedený dotaz. A to spíše negativně. Některé děti samozřejmě vědí, že chtějí být automechanikem nebo kadeřnicí, nicméně většina z nich vůbec netuší, co reálné povolání obnáší, že je potřeba se připravit na rutinu a zvážit, kolik by mohly za svou práci brát peněz. Mnohé děti mívají navíc velmi naivní představy o tom, že budou třeba létat do kosmu nebo se stanou slavnou herečkou. Jiné zase mívají nějakého člověka, který je pro ně vzor, jenž je inspiruje nebo oni jej imitují. Děti však po čase zjistí, že jedno ani druhé nemusí být úplně dobrou cestou. V prvním případě jim dojde, že takto výjimečná povolání vyžadují i vysoké napětí sil, cílevědomost a trochu štěstí. V případě druhém dítě často s věkem ztratí o daný vzor zájem. Připraví nás škola na život? Realita je často taková, že k volbě povolání nejsou zralí ani středoškoláci a mnohdy ani vysokoškoláci. Jedním z největších paradoxů našeho školství je jeho nepropojenost s praxí a životem. Školství a realita se mnohdy míjí, stále ovšem existuje závislost jedno na druhém. Například ten, kdo se špatně učí, nesloží maturitu nebo nejde na univerzitu. V pracovním životě mu pak nedokončené vzdělání může přinést skutečné problémy, včetně zaměstnavatelova odmítnutí. Na druhé straně ten, kdo stráví studiem necelých dvacet let a absolvuje s vysokoškolským titulem, vstupuje po státnicích do životních situací, na něž není vůbec připraven. K zaměstnavatelům pak přicházejí sociálně a prakticky nezkušení lidé, kteří neumí jednat formálně u pohovoru, nemají upevněnou pracovní morálku, nevědí kolik si mají říct za práci, netuší, že si musí platit sociální a zdravotní pojištění. Mnozí pak narazí na to, že vlastně ani neví, čím by se mohli živit. A otázka, kterou jim kladli na základní škole je zase zpátky ve hře. Cítí se podvedeni, protože těch mnoho let studijního úsilí není v praxi k ničemu. Nebo to k něčemu opravdu bylo? Na druhé straně ti, co nastoupili do pracovního procesu ihned po základní nebo střední škole, zůstávají často fixováni jen na své povolání, propadají rutině a následně i nudě a platově nerostou. Mnohdy pak ti, co si užili “prodloužené mládí” na univerzitě, kde cvičili mozek, zůstávají flexibilnější, jsou schopni střídat a měnit povolání a často se dopracovat i k dobrému platu nebo alespoň k práci, která je naplňuje. Jen jim to trvá déle, protože musejí najít povolání, kde se uplatní. Tvrdit, že škola nás připraví na život, není tedy úplně zodpovědné a je často zavádějící. Škola nás postupně připravuje na vyšší a náročnější studium, cvičí naše mozkové kapacity a rozvíjí naše schopnosti. Nedává však dětem do života praktické rady ani základní know-how, jak se zorientovat se ve světě dospělých. Chtít po malých dětech, aby si určily povolání již na základní škole, nemusí být ten nejlepší nápad. A odejít do praxe v příliš mladém věku nemusí být vždy výhrou.

První podzimní měsíc je úspěšně za námi a s ním samozřejmě i první měsíc školní docházky. Písemky se ještě většinou nepíší, ale domácí úkoly jsou zadávány již několik týdnů, a to každý den. Jsou však povinné? Ne, není to šílená otázka. Poměrně nedávno se rozhořel spor mezi rodiči a kantory o to, je-li ve školském zákoně zakotvena jasně definovaná povinnost o tom, že děti musí doma psát úkoly a být za to ještě hodnoceny nebo trestány, pokud je nepřinesou. Vložili se do toho právníci a ukázalo se, že definice zákona je v tomto ohledu poměrně vágní a existuje dosti široký prostor pro interpretaci. Ne všichni rodiče to však vědí, a i kdyby, domácí úkoly jsou tak zažitou a integrální součástí naší školní tradice, že si mnozí tuto otázku ani nepoloží. Můžeme se však ptát, k čemu jsou domácí úkoly vlastně dobré? Zkusme si definovat tři obecné argumenty a najít pro ně nějaké pro a proti. Co je matka moudrosti? No samozřejmě, že opakování. Myšlenka důležitosti intenzivního opakování spočívá na jednoduché úvaze. Čím častěji si něco opakujeme, tím déle si to poté pamatujeme a méně zapomínáme. Zní to logicky, ale v praxi to úplně nefunguje. Mnohdy si totiž dlouhodobě pamatujeme věci, kterým jsme nevěnovali absolutně žádnou pozornost a čas. A na druhou stranu každý z nás zažil to, když se týden bifloval nazpaměť seznam anglických slovíček, který pak uměl odříkat i před usnutím, nicméně po pár dnech si je již nepamatoval a nezná je dodnes. Naše paměť, a zejména ta dlouhodobá, totiž nefunguje na základě drilu a nátlakového memorování pouček, ale spíše na bázi emocí a zážitků. Člověk si jednoduše nezapamatuje fascikly informací, k nimž nemá nějaký vztah, nemá o ně zájem nebo pro ně nemá upotřebení. Jediné, co si dítě tímto drilem možná procvičuje, je krátkodobá paměť, kdy se ve stresu bifluje data, kterým moc nerozumí, a vysype je při vyvolání nebo během zkoušení. K využití dlouhodobé paměti je naopak potřeba zapojit mnemotechnické pomůcky a techniky, které dítě však ve škole nenaučí. Disciplína i po škole! Druhým velkým argumentem pro domácí úkoly je to, že u dětí trénují disciplínu k samostudiu a návyk na to, že je třeba denně plnit nějaké povinnosti. To by mělo fungovat jako zásadní příprava pro další studium nebo dokonce i povolání. Bohužel to neplatí vždy. Kolik dobrých žáků a šprtů má zaručen dobrý život a kariéru? Samozřejmě, že nikdo z nich, protože domácí úkoly a ani samotné studium ve škole nejsou přípravou na životní realitu. Na druhou stranu pro ty děti, které se chystají na střední nebo dokonce vysokou školu, je míra nějaké studijní disciplíny zásadní. Protože třeba taková vysoká škola prověří jejich limity a představy o tom, kolik se toho mohou naučit a jak málo času na to budou mít. Na druhé straně krácení volného času dětem, které mají doma k tomu, aby relaxovaly a mohly si hrát, může mít i opačný účinek, protože jim bere chuť ke studiu a vyvolává u nich chronickou nervozitu. Mnoho dospělých, kteří prošli klasickými základními školami, možná dodnes netuší, odkud se bere jejich permanentní stres, nejistota a napětí z toho, že nemají něco hotové. Nemůže to mít na svědomí úkolový dril? A zbytek si projdete doma za domácí úkol… Výše zmíněnou větu slyšel asi každý nejednou na konci hodiny. Nestíhá se, osnovy jsou moc nabité a tak se látka přesouvá na samostudium na doma. Mnozí učitelé dokonce i diktují strany, které si mají děti dočíst doma a pak se počítá s tím, že látka byla probrána. Je to fér? Kantořina je bezpochyby náročné řemeslo a je to práce taktéž chvályhodná, na druhé straně skoro každá práce umí být vysilující a není úplně fér přenášet odpovědnost na ty druhé, což jsou v tomto případě žáci a často i rodiče. Ti mívají navíc často i náročnější povolání, než učitelé a musí poté se svými dětmi ve svém volném čase psát úkoly. A nemluvíme zde o jednom nebo dvou úkolech, na druhém stupni základní školy dostává žák úkol často z každého předmětu. Co si počneme bez domácích úkolů? Narušovat zavedené zvyky a různá tabu společnosti není vždy ideální. Někdy to může odcizit jednu generaci od druhé, když se té mladší hodně uleví a ona, zejména kolem puberty, začne generaci předchozí vnímat dosti kriticky. Na domácí úkoly, které sice nikdo neměl rád a nechtěl je dělat, jsme byli všichni zvyklí a mnoha dospělým může přijít podivné nebo i nebezpečné, že by je nová generace nemusela dělat. Na druhou stranu proč se mají děti učit po většině dne stráveného ve škole? Navíc když to nenese nějaké zjevně pozitivní výsledky? Děti školu nemilují, neučí se dobrovolně a láskou k látce a výsledky jejich studia se nijak výrazně nezlepšují.

Často se říká, že mnoho z toho, co se naučíme ve škole, nám k ničemu nebude. A skutečně je to pravda. Ti, co se v rámci své profese nebudou nikdy věnovat technice, nebudou potřebovat složitější matematiku, fyziku nebo chemii. A naopak, ti, které nebude živit psaní, nebudou muset nutně ovládat interpunkci a gramatiku. Ano, je fajn to umět, ale k tomu, abyste prováděli dobře svou profesi, za kterou budete placeni, to není potřebné. Jeden okruh vědomostí se však hodí každému – cizí jazyky. Kdo se ve škole naučí obstojně alespoň anglicky nebo německy, má otevřenou cestu do celého světa, včetně pracovních příležitostí. Samozřejmě, abyste získali nějaké manuální zaměstnání, nepotřebujete umět cizí jazyk na vysoké úrovni, stačí i nižší úroveň, ale i tu je pro mnohé docela fuška si osvojit. Pokud se tedy do něčeho u dětí vyplatí investovat, jsou to cizí jazyky. Ve vyšším věku se jim totiž již učí obtížně, protože čím je člověk starší, tím má méně času, trpělivosti a příležitostí, kde se jazyk naučit. Ke studiu jazyků nemá však nadání každý. Ne vždy je to samozřejmě potřeba, protože jazyk se učí pílí, pamětí, nasloucháním a racionální úvahou. A protože chceme pomoci našim dětem a usnadnit jim start do života, musíme i dbát na to, jak se budou cizí jazyky učit. Jak ale poznat, která metoda je nejlepší právě pro vaše dítě? Níže si zkusíme uvést několik modelových případů, jak se děti jazyky učí a jaké problémy je čekají. 1) Mé dítě se dobře učí Být třídním šprtem není vždy příjemná pozice. Šprt bývá miláčkem paní učitelky a často sedí v první lavici, aby co nejlépe slyšel její výklad látky. Většina dětí se však obvykle nerada učí a ty, co se takto přehnaně snaží, nemají rády. Mnohé z těchto dětí jsou však doma k podobně intenzivnímu studiu vedeny. Nemusí jej vždy milovat, ale vytvoří si studijní návyky pomocí drilu, což může, i přes všechnu nechuť, kterou dítě často cítí, mít sem tam i pozitivní efekt. V hodinách jazyků se to projevuje tak, že takové dítě vždy umí nazpaměť všechna zadaná slovíčka. Slovíčka jsou samozřejmě zásadní věc, protože bez nich se nelze v jazyce mluvit ani mu rozumět. Jsou to takové cihly, které se vám do hlavy samy úplně nenalijí, nelze je znát jen tak intuitivně a je potřeba se je často “nadrtit”. Ale pozor! Dítě by se nikdy nemělo drtit slovíčka tak, že si je otrocky dokola opakuje. Výsledkem tohoto nešvaru poté je, že je neumí použít ve větě. Proto je naopak potřeba si je vždy nějak asociovat a navázat na jeho mateřštinu. K tomu často pomáhají obrázky, ale mnohem častěji i nějaké slovní hříčky, kterou mohou být i nelogické. Ano, zní to možná absurdně, ale náš mozek je do naší paměťové stopy ochoten raději zapsat něco, co nedává logický smysl, než něco, co je racionální a kauzální. Nutit dítě, aby se vše šprtalo otrocky je proto neefektivní, nemluvě o tom, že mu to může jazyk znechutit. 2) Mé dítě má dobrou paměť Dobrá paměť je dalším ze základních pilířů pro úspěšné studium jazyků. Opět však pozor, schopnost pamatovat si dlouhé seznamy věcí nemusí vždy souviset s výše zmíněnou studijní pílí, protože často je tomu právě naopak! Existuje několik typů paměti, které jsou pro studium obvykle považovány za nejvýhodnější. Korunovaným králem je bezpochyby fotografická paměť. Ta samozřejmě nemusí znamenat, že dítě, které ji má, látce, jež si takto “vyfotí”, doopravdy rozumí, nicméně během zkoušení mu to pomůže. To, co šprta stojí nesmírnou dřinu, dítě s fotografickou pamětí stojí minimální námahu. Bohužel ani u jednoho z těchto typů studia není záruka, že bude dítě látce skutečně rozumět. Druhou je sluchová paměť, kdy si dotyčný pamatuje vše, tedy i to, co nevědomky slyšel, a je schopen to slovo od slova reprodukovat. Děti, které ji vlastní, mívají hudební sluch a díky němu si jsou schopny zapamatovat zvukovou stopu cizí řeči a reprodukovat ji. Jejich přístup je méně analytický a více celostní, kdy do sebe cizí jazyk doslova nasávají. Mnohdy totiž není potřeba jazyk hned rozumět, ale chytit jeho rytmus a tón, který je odrazem jeho gramatické stavby. Takové děti se mohou učit cizím jazykům velmi rychle, je ale potřeba v nich tento talent podchytit, aby nebyl zadušen přílišnými nároky pedagoga, který vyžaduje memorování a otrocké opakování slovíček. 3) Mé dítě je racionální Děti, o kterých se říká, že jsou takzvaně “chytré” nebo spíše racionálně přemýšlející, nebývají úplně vždy dobrými studenty. Jednak je to tím, že jsou mazané a nechce se jim učit, jednak je to tím, že na ně naše školství není moc připraveno. Pedagogové si totiž rádi šetří práci a jako ideální model žáka považují malý chodící stroj s dokonalou pamětí a maximální pílí. Racionálně přemýšlející dítě navíc nemá často ani onu sluchovou paměť, která vyžaduje jistou míru zasněnosti a pasivity, kdy dotyčný vypíná myšlení a naslouchá. Je to nicméně paradox, protože studium i výuka cizích jazyků jsou postaveny na teoretických a velmi racionálních disciplínách pocházejících z oboru, kterému se říká lingvistika. Ta studuje například stavbu slova (morfologie) nebo věty (syntax), díky čemuž je schopna nalézt charakteristické rysy jednotlivých jazyků, postupy, jakými se tvoří jejich jednotlivé prvky a vidět i jejich vzájemné odlišnosti. Jazyk je tedy velmi racionální věc, při jeho studium jsou však preferovány postupy, které pracují více s podvědomými danostmi. Pokud je vaše dítě racionální typ, nejvíce mu bude vyhovovat analýza cizí věty a je dobré jej učit ji rozebírat a zase skládat dohromady. Tato analytická metoda je také tou jedinou, která člověku zabrání dělat v příslušném cizím jazyce chyby. Praxe ukazuje, že lidé, kteří odjeli někam do ciziny jazyk “nasát”, nikdy dokonale neodhalili jeho gramatickou strukturu a nenaučili se správně používat gramatické časy nebo správně časovat slovesa. Ještě hůře jsou na tom ti, kdo spoléhají jen na svou fotografickou paměť nebo se jazyk učí otrocky. Takoví sice jako cvičená opička vyjmenovávají před tabulí paní učitelce všechna zadaná slovíčka, ale netuší, jak správně je použít. Často jsou to i lidé, kteří se cizímu jazyku nikdy nenaučí. Jak se tedy mé dítě naučí cizí jazyk? Pokud si myslíte, že vaše dítě nemá ve škole kvalitního a rozumného učitele, který sám jazyk dobře umí a umí jej i naučit, pak je potřeba hledat jinde. Učit jej samozřejmě můžete i vy, ale ne vždy na to máte čas, talent a vědomosti. Jste-li tedy rodič, který má zájem, aby se jeho dítě naučilo cizím řečem, najděte mu doučování. Ale pozor, cizí jazyky doučuje kde kdo! U malých dětí se navíc spoléhá na to, že toho moc neumí a že je stačí učit slovíčka jako barvy, zvířátka nebo pohádkové postavičky, což je látka pro předškolní přípravku z mateřské školy. Najděte si tedy raději profesionální služby, u nichž je záruka, že vaše dítě jazyk skutečně naučí. Takovou službou je například Škola Populo. Dítě je zde nejprve prověřeno testy, aby se zjistila jeho úroveň. Následně je mu přidělen vhodný lektor a dítě do školy pravidelně dochází. Výuka není skupinová, ale vždy individuální. Jedině tak se vaše dítě totiž něco skutečně naučí! Výuku je navíc možno nasměrovat na to, co potřebuje dítě probrat – tedy slovíčka, gramatiku, psaný nebo mluvený projev. Znalost jazyků není jen důležitá investice do života, ale i nutnost k absolvování dalšího vzdělání. Oslovte proto Školu Populo a my vám rádi pomůžeme.

Chystá se vaše dítě na přijímací zkoušky? Pak zpozorněte! Právě teď je vhodná doba, kdy začít s přípravami. Ne, neděláme si legraci. Přestože školní rok teprve začal, náročné látky, kterou musí vaše dítě zvládnout, je opravdu dost. A je smutnou pravdou, že škola jej na úspěšné složení přijímací zkoušky nepřipraví. Tato starost je výhradně na vašich bedrech. Co tedy dál? Najděte si doučování! Ano, přesně tak. Tato metoda je prověřená a vyzkoušená, a pokud nejste schopni sami doučovat matematiku a český jazyk, nedokážete svému dítěti výrazně pomoci. Sami máte určitě dost starostí, nemluvě o pracovních povinnostech. Najděte si proto doučování a někoho, kdo příslušné látce skutečně rozumí. Za hodinu týdně se vaše dítě naučí více než za hodiny samostudia nebo učení se po večerech s vámi. Ano, bude to sice něco stát, ale získáte větší jistotu, že se vaše dítě dostane na vysněnou střední školu. Kde najít toho správného učitele? Volte raději profesionály V minulosti si rodiče pro své děti našli starší paní učitelku nebo vysokoškolského studenta či studentku, kteří měli základní pedagogické schopnosti. Současné přijímací zkoušky jsou však úplně jiné. Už to není jen o vypočítání několika příkladů nebo doplnění slov do textu. Vaše dítě totiž čeká jeden z největších postrachů současného školství – CERMAT testy! CERMAT testy mají velmi specifickou formu a zásadně se odlišují od způsobu, kterým se učí ve školách. Školy navíc děti k přijímacím zkouškám vůbec nepřipravují, protože se tak nějak počítá s tím, že jim to půjde samo. Nejeden žák se pak diví, když vidí kroužkovací testy s dvěma správnými odpověďmi a mnoha chytáky. Paní učitelka ze staré školy jej bohužel na něco takového nepřipraví dokonale a případů dětí, které sice látku uměly, ale během testů ze zmíněných důvodů zpanikařily, je stále více. Kde takové doučování najít? Ideálním řešením je Škola Populo, protože je jednou z mála škol na doučování, která se specializuje právě na CERMAT testy. Má navíc pobočky po celé České republice a vyšle lektora klidně i k vám domů. Pokud nám své dítě svěříte, bude o něj zodpovědně postaráno. Každý student si před začátkem doučování napíše vstupní test, abychom zjistili, které oblasti je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Tyto testy si můžete vyplnit na kterékoliv z našich poboček nebo v pohodlí domova. Na základě výsledků vám navrhneme formu doučování, počet potřebných hodin a přidělíme vašemu dítěti vhodného lektora. Abyste měli představu o tom, jak by vaše dítě obstálo u přijímacích zkoušek, pořádáme také Přijímačky nanečisto. Jedná se o simulaci přijímacího testu se vším všudy, aby si dítě vyzkoušelo jaké to bude u reálné zkoušky. Test má přesně vymezený čas a formou se neliší od oficiálního CERMAT testu. Studenti si tak mají možnost vyzkoušet práci v časovém presu a naučí se odolávat stresu. Proto neváhejte a přihlaste dítě na doučování do Školy Populo ještě dnes, protože zítra můžeme mít již plno!

Před týdnem všem žákům základních škol a také studentům středních škol začal školní rok. Za pár týdnů se to však blíží i studentům škol vysokých! Jste překvapeni? Inu, univerzity začínají vždy o něco později než ostatní školy. Navíc jim pololetí, kterému se říká semestr, o něco dříve končí. Tyto menší výhody však nemění nic na tom, že studium na vysokých školách je podstatně těžší a ti, co nastupují do prvního ročníku, si projdou během zkouškového období menší zkouškou ohněm. V čem je studium na vysoké škole jiné? Asi první věc, která (nyní již bývalé středoškoláky) po nástupu na příslušnou katedru překvapí, je více volného času a svobody. Samozřejmě vždy záleží na oboru, nicméně tak přísná kontrola docházky nebo přítomnosti ve třídě se na univerzitě již nenosí. Podobně je tomu i s docházkou do hodin. Některé z nich jsou povinné (nejčastěji semináře), student má však povolenou nějakou míru absence. V mnoha předmětech (nejčastěji na přednáškách) je docházka ovšem dobrovolná. To nejčastěji vede k tomu, že v momentě, kdy se student jen trochu ve škole rozkouká a začne žít studentským životem, přestane na přednášky chodit. Mnoho studentů této výhody využívá k tomu, aby vedli styl života, kterému se říká “studentský “. To v praxi znamená v podstatě takové prodloužené mládí, nicméně za podstatně výhodnějších podmínek, než tomu bylo na střední škole. Studenti jsou již plnoletí, bydlí často sami, jsou mimo dosah rodičů, mohou pít alkohol a ponocovat s kamarády do ranních hodin. Menší nevýhoda je v tom, že ten, kdo si nedá pozor a užívá si příliš, dostane mezi prosincem a únorem, kdy probíhá zkouškové období, studenou sprchu. Jak se zkouší na vysoké škole? Nejnáročnější zkouška, kterou student do této doby absolvoval, byla maturita. Na tu se připravoval skoro celý rok, musel složit CERMAT testy, absolvovat ústní zkoušky a obsáhnout veškerou látku, která se po čtyři roky ve škole probrala. Ačkoliv byla maturita stresující, její výhodou bylo, že student měl jasně stanoveno, co se musí naučit a jakou formou bude zkoušen. Na vysoké škole nic takového již neplatí. Forma zkoušky závisí na vyučujícím a každá z nich je takovou malou maturitu. V první řadě se počítá se samostudiem. K hodinám nemusí být k dispozici žádná přehledná skripta a student si musí načíst literaturu sám a umět z ní vytáhnout to podstatné. Počítá se tedy s tím, že student přečte ke zkoušce i několik knih! Taktéž zkouška může obsahovat i látku, která nebyla na hodinách vůbec probrána. Student se nemůže spoléhat na to, že bude mít vždy jasně daný rozsah otázek a dotaz tedy může padnout prakticky na cokoliv. Vysokoškolský vyučující se od toho středoškolského totiž dost liší. Je ve svém oboru poměrně dobře vzdělán, ale nemá vždy pochopení pro studenty, kteří se s ním teprve seznamují. Co to je zkouškové období? Jakmile se přiblíží prosinec, začnou se univerzitní studovny plnit lidmi, kteří zde po mnoho hodin tiše sedí a jsou zavaleni stohy knih a poznámek. Zimní semestr totiž kolem poloviny prosince končí, přičemž poslední týden je vyhrazen takzvaným zápočtům a říká se mu proto “zápočtový týden”. Během něj musí student absolvovat nejčastěji hromadnou písemku nebo odevzdat nějakou práci, čímž vyučující jaksi plošně vyzkouší celou třídu. Další vlna zkoušek, neboli “zkouškové období”, začíná po Vánocích a to již první dny v lednu. Během tohoto období nastává ono zmiňované šílenství, kdy zažije student křest ohněm. Zjišťuje, že nároky jsou opravdu vysoké, nemluvě o tom, že se mu často v jednom týdnu sejde hned několik zkoušek a není neobvyklé, že se konají i v jednom dni. Termíny stanovuje vyučující a student se jim musí přizpůsobit. Má jich sice na výběr obvykle několik, ale prakticky skoro vždy to znamená, že se bude na pár týdnů muset po vánočních svátcích přestěhovat do svého univerzitního města. Je poměrně běžné, že student z nějaké zkoušky ve svém prvním semestru “vyletí”. V tomto ohledu je potřeba se tím nenechat zdeptat, protože toto bude semestrální rutina po celou dobu studia. Student má právo na tři opravné pokusy a pokud není jeho vyučující pedant, na druhý pokus to obvykle dá. Jak to přežít bez úhony? Studenti filozofické fakulty se budou muset v prvním ročníku poprat minimálně s jednou zkouškou z kompletních dějin západní filozofie, která je pro ně povinná. Ne všichni ovšem dostali na střední škole z filozofie dobrý základ a pár dní před zkouškou člověku již mozek a paměť nefungují tak dobře, jako v klidovém režimu. Pokud někomu skutečně teče do bot, je v krizi a není se schopen již učit, poté by mu jistě mohla přijít vhod menší pomoc v podobě doučování. Kde však vzít někoho, kdo pomůže? Spolužáci nemají čas, protože se učí a starší žáky, kteří již mají příslušný předmět za sebou, asi ještě student nezná nebo mají stejně napilno. Nestojí za to najít si doučování? Kde však sehnat toho pravého lektora, když je předmětů na vysoké škole tolik? Možná se vyplatí oslovit profesionály, kteří se specializují na doučování. Trochu si sice připlatíte, ale získáte profesionální přípravu a morální podporu, které se mnoha studentům během zkouškového období moc nedostává.

Znalosti z oboru ekologie najdou své uplatnění například při práci v oblasti životního prostředí, lesnictví a zemědělství, v rámci stavebních odborů, na inspekci životního prostředí a v hygienické službě.Pro přijetí na vysoké školy zabývající se danou tematikou je nutné ovládat základy ekologie, které vycházejí z učiva určeného pro střední školy.Pokud si student není v dané problematice jist, nebo cítí, že si potřebuje některé konkrétní učivo utvrdit, rádi ho přivítáme v naší škole a pomůžeme mu se zvládnutím obtíží spojených s přijímacími zkouškami na zvolenou vysokou školu.

Když nastupuje malé dítě do první třídy, je to pro něj velký den, ale je to velký den i pro vás. Dny bezstarostného dětství mu končí a nastanou první povinnosti a malé stresy, na které dosud nebylo zvyklé. Aby to vše přežilo bez úhony a školu si hned neznechutilo, bude to chtít vaši pomoc. Pravda, nebude to snadné, protože každé dítě brzy prokoukne, že škola je povinnost a není to často slibovaná “zábava”. Nedá se však nic dělat, škola je povinná a dítě si bude s vaší pomocí muset zvyknout. Kroky před zápisem Příprava do školy pro vás začala v podstatě již před rokem, protože každé dítě dnes musí v nějaké podobě absolvovat povinnou předškolní docházku. Ta se realizuje nejčastěji v rámci jeho běžné docházky do školky, kde se naučí třeba podepsat, napočítat do deseti či poznávat barvy a tvary. Důležitou součástí předškolní přípravy je, že je dítě pomalu vedeno k tomu, že se bude muset déle soustředit a udržet pozornost na to, co paní učitelka vykládá. Důležité je taky správné uvolňování ruky tak, aby byly všechny případné zlozvyky včas podchyceny a napraveny. Dobrý rodič se o škole, kam dítě nechal zapsat, pečlivě informuje. Nestojí za to zažívat po začátku školního roku zklamání a deziluzi, že se ve škole učí “postaru” a hledat na poslední chvíli něco jiného. Přestup během první třídy a samozřejmě i kdykoliv později znamená ztrátu kamarádu a potíže zařadit se mezi nový kolektiv. Na co připravit během prvních týdnů? První, co každého rodiče jistě překvapí, je neochota dítěte ráno vstávat. Do školky totiž jejich ratolest vstávala s radostí, často ještě za tmy a někdy se i nemohla dospat. První týden je pro dítě menší šok, a to nejen z nového prostředí a dětí, které ještě neznají, ale vůbec z celého přístupu a nové formy trávení času. Ve škole se musí sedět, je potřeba pozorně naslouchat a zadané úkoly a příkazy plnit. Ze hry se postupně stává jen volnočasový luxus. Nejedno dítě projevuje chuť a ochotu se učit již kolem šestého roku ve školce, ale ve škole jim však elán a nadšení brzy dojde. Podobně jako u vstávání se to, co již není dobrovolnou zábavou, stává nudnou a otravnou věcí. K tomu nepřispívá ani to, že září je poslední z měsíců v roce, kdy je hezké počasí a často dojde i na takzvané babí léto. Dítě tudíž nejenže nechce trávit čas ve školní lavici, ale trpí i doma, kde musí dělat domácí úkoly. Jak dítěti první týdny ve škole usnadnit? V první řadě nedělejte chybu jako naši rodiče a neříkejte, že “za nás to bylo ještě horší”. Na malé dítě je toho dost a nepotřebuje, aby jej jeho poslední – milující rodič – zradila také. To, že se podmínky ve školách zlepšují, je jenom dobře, děti však reagují vždy podobně. Mějte proto na paměti, že byste měli vyjít vstříc jeho obavám a emocím a navést ho na správnou cestu. Nachystejte se na to, že se s ním budete muset učit vy. Zkuste si zvolit nějaký čas a nebojte se jej povzbuzovat a chválit. Nechte mu však čas a prostor i na hraní. Podporujte jeho silné stránky a zkuste se zajímat o to, co se ve škole děje. Věnujte se mu, zpestřete mu září nebo i říjen nějakou zábavou, aby nemělo pocit, že jeho život naplnila jenom škola. Většina dětí se nakonec sama chytí a vše zvládne. Zpravidla již na podzim si děti nové prostředí školy začnou užívat. První pololetí je vždy nejtěžší, mnoho dětí, poté, co se rozkouká, přijme studium jako zajímavou výzvu. Menší vystřízlivění nastává v pololetí druhém, kdy se pro dítě škola stala rutinou a výuka jej může začít nudit. To je ovšem přirozené. Co dělat, když je dítě nezralé? Přesto se vám může stát, že dítě bude reagovat plačtivě a hystericky delší dobu než jeho spolužáci a nebude do školy chtít chodit ani ve druhém pololetí. Pokud nemá jeho nechuť nějakou vámi zjistitelnou příčinu, zkuste to probrat s paní učitelkou a případně navštivte pedagogicko-psychologickou poradnu. Stále se totiž dá požádat o odklad a vrátit dítě ještě na rok do školky.

Každé dítě v předškolním věku musí před zápisem do první třídy absolvovat povinnou předškolní výuku. Vědomosti a dovednosti, které si v rámci ní osvojí, mu pomohou nejen u zápisu do první třídy, ale usnadní mu také cestu ke kvalitnímu vzdělávání v budoucnu. Předškolní výuka však nespočívá jen v tom, že se dítě naučí podepsat a napočítat do desíti, je to i o měkkých dovednostech, o nápravě špatných návyků a sociální přípravě dítěte. Pokud chcete mít jistotu, že bude Vaše dítě tyto dovednosti mít, je potřeba se nespoléhat jen na to, že je děti ve státní školce získají, ale zajistit si i lektora, který se mu bude věnovat individuálně. Populo Junior pro Vás proto připravilo program Předškolní přípravka, který pokryje nejen základní penzum vědomostí k zápisu, ale přidá i mnoho navíc. Naše metoda je v první řadě individuální a Vašemu dítěti se bude věnovat vždy jen jeden lektor. Metoda výuky je vedena zábavnou formou a je zaměřena přesně na to, co Vašemu dítěti nejde. Rodič má nad výukou supervizi a můžete si zvolit hned z několika pásem z naší nabídky. A pozor, pásma lze i kombinovat přesně podle Vašich požadavků! Program předškolní přípravky může být navíc využit i pro žáky, kteří již do první třídy chodí a potřebují pomoc. CO ZÍSKÁ DÍTĚ V PŘEDŠKOLNÍ PŘÍPRAVCE? 1/ bude připraveno k zápisu do první třídy a samozřejmě i do školy 2/ individuální přístup a výuku přímo na míru 3/ dobré studijní návyky 4/ radost z učení a chuť se učit 5/ praktické dovednosti 6/ psychickou odolnost (Pásmo 1) Příprava na zápis Jedná se o základní pásmo, kde budou s dítětem individuálně nacvičeny základní dovednosti a znalosti, které jsou nutné k absolvování zápisu do první třídy. Výuka probíhá vždy zábavnou a hravou formou tak, aby se dítě učilo co nejraději. psaní tiskacím písmem a umět se podepsat tiskacím počítání do desíti nácvik básniček a písniček umět rozeznat tvary a barvy oblékání a obouvání orientace v prostoru (např. rozeznat pravou a levou stranu) ochota být chvíli bez rodičů samo JAK  STARÉ DĚTI K NÁM MŮŽETE PŘIHLÁSIT? Do Předškolní přípravky můžete přihlásit děti mezi 5 – 6 rokem věku. Tedy děti, které se aktivně připravují nebo se teprve budou připravovat na zápis do první třídy. Přihlásit se do ní mohou však i děti starší (tedy od 7 let), které buď mají odklad, nebo chodí již do první (nebo vyšší) třídy a základní látka jim stále činí potíže. (Pásmo 2) Škola hrou Škola hrou je pásmo, jež dobře poslouží dětem, které již absolvovaly úspěšně zápis – ač to nemusí být nutnou podmínkou! Ve Škole hrou se dítě učí návykům a běžné rutině, která jej může v první třídě zaskočit. testování školní zralosti základní návyky soustředění a režimu sezení v lavici psaní úkolů a snaha opakovat si doma umět se přihlásit umět se orientovat v čase (kdy začíná a končí hodina) KDO JSOU NAŠE LEKTORKY? Naše slečny lektorky jsou absolventky pedagogické fakulty, a mnohé z nich i speciální pedagogiky nebo se specializují na předškolní výchovu. Práce s malými dětmi je baví a doslova jí žijí. Vašemu dítěti bude přidělena jedna z našich lektorek, která se mu bude věnovat individuálně a připraví mu výuku přesně podle jeho potřeb. (Pásmo 3) Náprava deficitů U dítěte se již v předškolním věku mohou objevit špatné návyky a často i zlozvyky, které mu budou komplikovat budoucí studium a v budoucnu i život. V rámci nápravy deficitů Vám dítě individuálně otestujeme, zdali je pro školu zralé a jsme schopni i zajistit nápravu jeho kognitivních funkcí. Toto pásmo je vhodné i pro děti, které již do školy chodí a mají potíže. náprava kognitivních funkcí úprava špatného soustředění a hyperaktivity nácvik správného čtení a psaní náprava jemné motoriky (držení tužky, uvolnění ruky) náprava rozlišovacích schopností ujasnit dítěti smysl toho, proč se má učit vytvořit si dobrý vztah ke studiu a učení VZDĚLÁNÍ V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU JE INVESTICÍ DO BUDOUCNA Zkušení pedagogové i spokojení rodiče potvrzují, že vzdělání v předškolním věku se vyplatí. Mnoho dětí totiž projevuje zájem se učit. Znalosti, jež si takto osvojí, jim dají navíc menší náskok, který zmírní stres z nového prostředí školy. Děti, které absolvovaly předškolní výuku mají poté prokazatelně lepší výsledky, než ty, jež se vše začnou učit až v první třídě. (Pásmo 4) Angličtina pro nejmenší Člověk se v dětském věku učí cizím jazykům nejsnáze, a proto je dobré tento talent podchytit co nejdříve. Výuka probíhá formou her a jednoduchých cvičení. Základem je pro nás individuální přístup. Důležitou součástí je využití metody “total physical response” (TPR). Angličtina je ideálním jazykem pro začátek, v případě zájmu však lze zajistit i výuku jiného jazyka. individuální přístup výuka hravou formou a prostřednictvím her technika “total physical response” (TPR) výuka pomocí asociace a mnemotechnických pomůcek jednoduchá konverzace slovíčka a jejich opakování elementární základy gramatiky

Jak na svou paměť? Ve dvou předchozích dílech seriálu jsme si řekli něco málo o tom, co potřebuje každý student k tomu, aby se vůbec něco úspěšně naučil. V první řadě musí mít nějakou elementární motivaci, protože studium látky se mu nesmí úplně hnusit a musí si najít něco, co jej alespoň trochu oslovuje. Za druhé si pak musí studium rozumně rozložit, nechtít se naučit vše na jeden zátah, ale umět si udělat nějaký plán, aby se jeho mozek nezačal bouřit a bránit se zvýšené námaze. Pomiňme banální rady, které spočívají často v tom, že si má dítě v pokojíčku uklidit, dodržovat pitný režim, sem tam si otevřít okno a jít se projít. Tyto věci se sice hodí, pokud si chceme od studia na chvíli ulevit nebo si jej zpříjemnit, ale samotnou látku nás nenaučí. Nyní jsme totiž již ve fázi, kdy se student začal opravdu učit, jde mu to a baví jej to, ale jeho paměť tolik informací jednoduše neunese. Přesně k tomuto existují paměťová cvičení, která pracují s obrovskými rezervami naší paměti, jež nevyužíváme. Jednoduše řečeno vedou k tomu, že si náš mozek bude za jistých podmínek pamatovat velké seznamy dat a ty se nám budou vybavovat přesně tehdy, když je budeme potřebovat. Vzpomínání pozpátku Mnohdy se stane, že se musíme naučit látku nebo seznam dat, které nejsou provázány logicky, ale velmi volně. Naše mysl i paměť však mají logiku rády a jsou schopny, pokud jim dáme dostatek potřebných pojítek, vygenerovat souvislosti, které nám pomohou si vzpomenout na cokoliv. Uveďme si k tomu hezké přípravné cvičení. Večer, když vás již nečekají nějaké nové zážitky nebo další novinky, se pokusíte si v paměti rekonstruovat celý den. Je však potřeba postupovat pozpátku. Upomínáte se tedy na vše, co jste během dne dělali, ale vycházíte ze současného momentu. Ideální formou je si své vzpomínky psát na papír (v celých větách nebo jen bodově). Brzy zjistíte, že si vybavujete i ty nejmenší detaily, včetně dojmů nebo myšlenek, které jste z nich měli. Ovšem pozor, druhý den si je budete vybavovat už jen s obtížemi a další dny to bude skoro jako byste vzpomínali na dávnou minulost. Mnozí lidé tuto techniku objeví, pokud si píší deník nebo si v dospělém věku revidují diář. Ačkoliv neslouží přímo ke studiu, ukáže vám, jak vaše paměť funguje a jak velké kapacity má. Ti, co si tuto metodu vyzkouší opakovaně, za čas také mohou zjistit, že jejich mysl je pozornější k detailům v jejich okolí, což se bude hodit k technice paměťových paláců, které uvádíme níže. Mnemotechnické pomůcky Při studiu se často každý setkává s tím, že je potřeba si např. zapamatovat mnoho jmen autorů nebo umělců, které je potřeba nekomolit a reprodukovat u zkoušky správně. Mnohdy je také potřeba si je pamatovat v rámci nějaké skupiny, protože se jedná o jistou generaci spisovatelů. Jak si je však má člověk zapamatovat, když mezi jejich jmény není žádná souvislost? V první řadě je dobré je slyšet opakovaně nahlas. Většina z nás má dobrou sluchovou paměť, protože ji musíme cvičit v každodenní komunikaci a musíme si pamatovat, co nám lidé zrovna říkají nebo nám řekli před nějakou dobou. Pokud se učíme libovolný seznam jmen, je dobré si je znovu a znovu nahlas opakovat. Z tohoto důvodu je například zásadní, že žák musí chodit na hodiny, kde příslušná jména nebo data někdo nahlas dokola opakuje. Až později na vysoké škole zjistí studenti, co to znamená učit se na zkoušku z předmětu, na který nechodili a většinu jmen tedy nikdy neslyšeli. Pokud si však seznam nejste schopni zapamatovat ani tímto způsobem, pomůže vytvoření umělých souvislostí. Jména si lze zapamatovat pomocí jejich komolení nebo uvádění do souvislostí s věcmi, které se snadno zapamatují. Pokud se někdo jmenuje třeba Kocourek, je pro většinu z nás snadné si jeho příjmení pamatovat, protože si jej asociujeme s obrazem kočky. Pokud se však někdo jmenuje Dvořák, je potřeba si jej asociovat buď velmi obecně, například jako toho, kdo má “velmi obyčejné příjmení”, nebo si jej představit jak se někomu “dvoří”. Často pomůže i asociace na známou osobnost, jako je například herec Josef Dvořák. Výsledky těchto asociací mají často podobu bizarních a chaotických představ a nesmyslů. Naše paměť však na podobné postupy slyší, funguje lépe a dokonce je i vyhledává, protože jsou často komické a zábavné, což se u nudného studia docela hodí. Paměťový palác Pokud se však setkáte s opravdu dlouhým seznamem a nejsou to jména osobností, u kterých si můžete dohledat jejich fotky, ale třeba seznam nějakých naprosto běžných slov, pak je tu k dispozici ještě jedna podstatně komplexnější metoda. Je to metoda známá již řeckým a římským řečníkům, jako byl Cicero nebo Quntilianus, a kterou používají i lidé se “zázračnou pamětí”. Říká se jí metoda loci nebo metoda trans, ale nejčastěji je známa jako paměťový palác. Její podstatu naznačuje latinské slovo loci, které znamená místo nebo jakou lokaci. Je to tedy metoda, která vychází z naší schopnosti zapamatovat si cestu, po které opakovaně každý den chodíme nebo ji známe. Pokud máme totiž tuto cestu dobře prochozenou (nejčastěji k domovu, do školy, do práce nebo na autobus či tramvaj), naše paměť si je schopna ji otisknout a vybavit na požádání. Důležitým prvkem je i mnoho detailů a věcí, které na ní potkáváme. Jsou to například květiny, stromy, barevné cedule nebo sochy, ale i věci rozbité nebo pokažené. Jednoduše cokoliv, co je nějak výrazné a vtáhne naši pozornost a upoutá naši paměť. A protože se nám taková cesta otiskla do naší paměťové stopy, není poté nic snazšího, než si k těmto místům v představivosti vizuálně přiřazovat věci, které si potřebujeme zapamatovat a dávat je do nějakých zajímavých souvislostí. Ideálním cvičením je zapamatování si například nákupu, který si nenapíšeme, ale jednotlivé věci, které chceme koupit, asociujeme s příslušnými místy. Pokud je na naší cestě například zahradní plot s hroty a my si potřebujeme pamatovat, že musíme koupit červená jablka, pak si představíme, jak je jedno z těchto jablek na plotě napíchnuté. V dnešní době máme, oproti starým Římanům, i mnoho užitečných technologií, které nám naši práci usnadní. Postačí si tedy najít nějaké video na YouTube, kde nám někdo natočí nebo nafotí místo, kam sám chodí. Na video je potřeba se pozorně podívat, čímž si jej zapamatujeme, a pak vyzkoušet.

Jak pěstovat vůli k učení? Každý asi zná příklad ideálního žáka, který se neustále učí a vše, čeho dosáhl, získal jedině svou nezlomnou pílí a dřinou. Sice ho to nemuselo úplně bavit, ale získal si respekt učitelů a díky němu měl i samé jedničky. Pro učitele se stal vzorem a ostatním dětem byl nabízen jako příklad, jak se správně učit. A pokud se nějaké dítě ptalo, co je tím, co jej žene dál – byla to vedle jiného jeho “silná vůle” ke studiu. Většina dětí se takto jistě zkoušela učit, ale jen málokdo byl ochoten něco podobného dobrovolně podstupovat. Látka, kterou bylo nutno se našprtat, byla většinou nudná a ona “síla vůle” spočívala v tom v sobě potlačit přirozenou touhu si hrát, jít na chvíli ven za kamarády nebo jen tak lelkovat a znalosti jednoduše vysedět. Co když je však tento model silné vůle úplně špatný a její nabytí je v reálu podstatně snazší. Co když každý z nás si může osvojit, a to i v dětském věku, pár postupů a triků, jak si zvyšovat kapacitu své vůle a dosahovat identických úspěchů jako oni bájní a nezlomní šprti? Silnou vůli si lze vytvořit Se silnou vůlí se člověk nerodí, silnou vůli je potřeba si vypěstovat. Zásadní informací, kterou bychom v tomto ohledu měli znát, je, že silná vůle se nebuduje během nahodilých úkolů, které nás donutí k vyšším výkonům. Buduje se spíše pomalým tempem v rámci úkolů, které nám nezaberou moc času a kde ani nezaznamenáme, že musíme něco obtížného překonávat. Pěstování vůle tedy není o tom se do něčeho nutit a překonávat silně nepříjemné pocity, ale často o pravém opaku. Naše rezervy volní energie jsou totiž skoro neomezené a jediné, co nám brání v jejím plném využití, jsme my sami, přesněji řečeno náš mozek. Náš mozek totiž vyhodnocuje a určuje, kolik vůle nám na příslušný úkol nadávkuje, a když mu dojde trpělivost, dá nám to znát velmi jasně v podobě poklesu energie a nechuti něco dělat. Svůj mozek musíme tedy vycvičit a často na něj použít i různé triky, které jej udrží v ideální náladě a chodu. Dávkování Jedním z prvních přístupů, jak si začít pěstovat silnou vůli, je si práci začít dávkovat. Pokud je před vámi tedy nějaký náročnější úkol, nepouštějte se do něj hned bez předběžného plánování, ale naopak si jej rozložte do menších úseků. Samozřejmě je potřeba znát deadline, kdy jej musíte dokončit. Něco jiného je úkol, na který máte celý týden, a něco jiného je úkol, který musí být zítra hotov. V obou případech jej však lze nějak segmentovat a věnovat se mu po částech. Proč něco takového dělat? Náš mozek si totiž velmi snadno poradí s úkoly, které nejsou zase tak náročné, trvají krátce a nezačnou hned nudit. Pokud si tedy stanovíte dejme tomu jednu hodinu denně, kdy se musí prostudovat jistý úsek látky, pak máte k dispozici zbytek dne pro jiné činnosti a náš mozek nám během této hodiny poskytne překvapivě vysokou míru energie a vůle. Důležité je stanovit si nějakou hranici či limit. Pokud si například řekneme, že nyní přečteme pětinu textu a dáme si na to hodinu, náš mozek se bude na tuto pětinu soustředit lépe, než kdybychom chtěli přečíst celý text. Nebo si naopak můžeme říct, že přečteme během této hodiny celý text velmi rychle a povrchně, ale zatrháme si důležité pasáže a v dalších hodinách se už budeme věnovat jenom těmto pasážím. Pokud se budete snažit a nebudete během této hodiny studia nebo práce zbytečně prokrastinovat, budete překvapeni, že na další podobně vymezený úsek vám váš mozek nebude již klást takový odpor, začne vám vycházet vstříc a za čas začne při podobné námaze nabízet i pozitivní emoce. Vůle k větším úkolům Tyto pozitivní emoce poté promění i váš přístup k náročným úkolům, které jsou často limitovány i časem. A to stejné platí u dětí! Například na písemku, která dítě čeká zítra, se bude učit systematičtěji a rychleji a nebude zaplavováno pocity paniky a nervozity. A s podobnými menšími úspěchy se budou měnit nejenom jeho studijní nebo pracovní návyky, ale i jeho osobnost. Tato proměna bude spočívat zejména v nárůstu jeho sebevědomí. Silné sebevědomí také souvisí s tím, že se naučí regulovat vlastní volní energii. Když bude potřeba zabrat a pracovat celý den, tak to prostě udělá. S vaší pomocí si rozloží úkol na menší části a postupně je všechny absolvuje. To se mu bude hodit zejména během přípravy na obtížnější zkoušky, jako jsou přijímačky, maturity nebo reparáty. V mnoha případech se o vybudování těchto návyků umí postarat i lektor, který by jej mohl doučovat a s vašimi instrukcemi i vést k větší metodičnosti a systematičnosti. Proto není na škodu si na pomoc přizvat i někoho jiného třeba na doučování.

To, co se učíte, vás musí zajímat Každý z nás byl vychováván v představě, že čím déle se učíme, tím více toho budeme umět. Přímá úměra v případě studia a memorování látky však jaksi neplatí. Tedy kvantita hodin strávených nad učebnicí neodpovídá tomu, kolik látky si zapamatujeme. I přesto musí děti denně absolvovat minimálně čtyři vyučovací hodiny ve škole a s věkem počet hodin může narůst až na šest až sedm za den. Studium tedy dítěti pohltí většinu pracovního týdne a ukousne ještě z volného času po škole a o víkendech, protože se předpokládá, že se bude učit i doma. Na tom, že to není úplně funkční, se asi všichni shodneme. V tomto seriálu zkusme popsat alespoň některé efektivnější metody vhodné k motivaci dítěte, aby se učilo kvalitněji, efektivněji a bez přílišného skřípění zubů. Učíme se efektivně? Jednou z nejsmutnějších stránek času stráveného ve škole je, že nás nikdo nenaučí postupy, jak se učit efektivněji. Lidská mysl je zjednodušena jen na jakýsi trychtýř, do něhož je potřeba nalít nebo vyloženě natlačit co nejvíce informací. Lidská paměť je zase skladiště, kde je potřeba jen udržovat pořádek, protože kapacity by měly být nekonečné. V praxi to znamená, že pokud dítě něco neumí, pak si toho buď do hlavy natlačilo málo, nebo si ve svém „paměťovém skladu” neuklidilo. Pokud mu však látka do hlavy neleze nebo mu z ní rychle mizí, je rada, jak to napravit, prakticky vždy stejná – více se učit. Pedagogické metody totiž nikdy neselhávají, dítě se musí jen více snažit. Nebo ne? Co nás zajímá, to si pamatujeme Většina z nás určitě někdy v nějaké podobě u sebe objevila zvláštní paměťovou schopnost. Věci, které nás baví, si pamatujeme do naprostých detailů, a to často i ve vizuální podobě a ti nejnadšenější jsou schopni citovat slovo za slovem z paměti. Takové dítě si do detailu pamatuje, co se stalo ve všech dílech jeho oblíbeného seriálu. Pohádkové knížky nebo dětské komiksy zná nazpaměť a často si pamatuje jejich čísla nebo to, co bylo na jednotlivých obálkách. Oblíbené písničky nebo legrační básničky opakují s dokonalou přesností nebo si pamatují detaily pohádky, kterou jim rodič vykládal včera a které stačil úspěšně zapomenout a pozměnit. Věci, které děti však nebaví, si jednoduše nepamatují. Univerzálním činidlem paměti je tedy veliký zájem o danou problematiku. Pokud nás něco baví a absolutně nás to do sebe vtahuje, naše paměť podlehne a začíná fungovat jako přesný nástroj, který zaznamená každý detail. Dokonce i po letech zjišťujeme, kolik detailů si pamatujeme z příběhů, které jsme viděli nebo četli jako malé děti. Jak to aplikovat na školní látku? Potíž může nastat, pokud budeme chtít podobné metody aplikovat na školní látku. Ta totiž v dětech moc zájmu nevzbuzuje. Odpověď je snadná. Je to forma, v jaké je látka podávána. Stačí se jen podívat do učebnic nebo sešitů, které používá vaše dítě nebo jste kdysi měli ke studiu vy. Autoři učebnic, často akademické kapacity ověnčené mnoha tituly, jako by nebrali v potaz, že je píší pro malé děti, které je potřeba zaujmout. Dítě, a často ani dospělý, si neumí pod abstraktními a složitými termíny z fyziky a chemie představit něco konkrétního a klasickou výukovou metodou proto zůstává kapitoly přepisovat a učit se je nazpaměť. Než tedy začneme do dětí hustit poučky a data např. z chemie nebo biologie, je potřeba jim ukázat, jak úzce se studium chemických prvků nebo zvířecí říše dotýká jejich životů. Nemusí to být hned výroba třaskavin či chov jedovatých plazů, ale stačí alespoň něco trochu praktického. Učitelé mají dnes velkou výhodu v tom, že je k dispozici mnoho vizuálního materiálu z internetu, o kterém se jejich starším kolegům ani nesnilo. Děti, které mívají často tendenci k závislosti na počítači, mohou onu závislost využít alespoň trochu konstruktivně a vyhledávat si informace samy. Budete se divit, kolik z nich je toho schopno a kolik z nich to bude bavit. Je to definitivní řešení? Bezpochyby nikoliv, protože studijní látka bude stát vždy za zábavnějšími pohádkami, kreslenými seriály a počítačovými hrami. Na druhé straně i to málo, které dokáže dítě nějak zaujmout a vytvořit v něm emoci, zůstane v jeho paměti déle, než pouhé biflování nazpaměť. Příště si povíme něco o tom, jak na paměť a co jsou to paměťové triky.

Konečně jsou tu prázdniny. Aktovka letí na dva měsíce do kouta, učebnice zanese prach a vědomosti se z hlaviček dětí začnou pomalu vypařovat. Většinou je to jedno, v září se to vše nastartuje opět nanovo, tak proč děti trápit s opakováním a přípravou na další školní rok. Co však ty děti, které čekají přijímací zkoušky na střední školu? Kdy se má dítě začít připravovat na přijímačky? Mnozí rodiče si jistě řeknou, že začít s přípravami na přijímací zkoušky stačí až někdy v zimě 2019, tedy během druhého pololetí. Zní to docela logicky, že? Realita však ukazuje, že to tak úplně nefunguje. Děti jsou ve druhém pololetí již plně zavaleny školními povinnostmi a učit se ještě po škole doma samy často nezvládají. Navíc velkou část z osnov matematiky a českého jazyka jim někdo musí vysvětlit a rodiče na to nemají čas. Najděte si doučování! Nemá smysl chodit kolem horké kaše a namlouvat si, že na přijímačky se dítě připraví samo. Ne vždy se také rodičům podaří, aby se vedle pracovního vytížení ještě s dítětem učili doma. Nebojte se proto požádat o pomoc. Ideální řešení je najít si profesionální doučování, které to vyřeší za vás, které, pokud se bude vaše dítě jen trochu snažit, zajistí v krátkém čase maximální efekt a podstatně zvýší šanci na přijetí. Slyšeli jste o Škole Populo? Pokud přihlásíte své dítě na doučování do Školy Populo, první, co uděláme, je prověrka jeho vědomosti. Každý nový žák u nás napíše vstupní test a lektor na jeho základě určí, co přesně by bylo potřeba probrat. Když se ovšem vaše dítě chystá na přijímací zkoušky, nabízíme ještě něco více. Abychom úroveň děti prověřili ještě tehdy, když je dostatek času, pořádáme každý měsíc Přijímačky nanečisto, kdy si dítě může otestovat své vědomosti a to, jak by složilo testy, kdyby na ně šlo již nyní. V rámci snahy o maximální autentičnost probíhají Přijímačky nanečisto v identické podobě jako přijímačky reálné. Dítě píše oba testy najednou, má na to stejný časový limit a má zakázáno i pít a jíst, což je podmínka i během státních přijímacích zkoušek. Výjimku tvoří dvouhodinová přestávka, která je u nás zkrácena jen na 20 minut. Výsledky jsou anonymní a dají vám i vašemu dítěti představu o tom, jak by pochodilo, kdyby šlo nyní na přijímačky. Jak se liší Přijímačky nanečisto podle věku dítěte? Přijímačky na střední školu mohou skládat žáci z 5., 7. a 9. tříd všech základních škol. Vědomostní úroveň dětí se sice liší, podmínky přijímacích testů však nikoli. Tedy menší děti mohou být opravdu pod velkým stresem a osobnostně nepřipravené na tuto formu testů, naopak větší děti si s nimi umí poradit o něco lépe. Děti z 5. tříd se hlásí obvykle na víceletá gymnázia a čeká je asi nejnáročnější přechod a také šok z CERMAT testů, na které nejsou často vůbec připraveny. Děti v 7. třídách se hlásí často na jazyková gymnázia, která bývají šestiletá, a děti v 9. třídách mají poslední šanci, jak se na střední školu dostat a musí proto také zabrat. Nabídka Školy Populo je proto otevřena všem věkovým skupinám. Testy Přijímaček nanečisto samozřejmě vždy obsahují jen tu látku, kterou měl žák podle osnov probrat. Nestane se tedy, že by byl konfrontován s látkou, kterou bude probírat až v dalším pololetí. Podle výsledků Přijímaček nanečisto následně můžeme nabídnout doučování přímo na míru nebo upravit již probíhající doučování ve Škole Populo. Pokud vás naše nabídka oslovila, přihlaste se ještě dnes a my se vám obratem ozveme!

Jak vám dopadly maturity? Mnozí jistě uspěli a po prázdninách se, doufejme, chystají na vysokou školu. Ti ostatní si musí maturitu zopakovat v září, protože buď neuspěli, nebo se jí nemohli z nějakého důvodu zúčastnit. Právě teď je ideální doba začít se učit! Přesně tak! Nenechávejte nic na poslední chvíli a začněte se na maturitní zkoušky chystat již nyní. No jo, to se snadno řekne, ale komu z nás se chce učit ještě o prázdninách? Pár dobrých rad Učit se během letních prázdnin bezpochyby nikoho moc nenadchne. Druhé pololetí bylo pro každého středoškoláka, který zakončoval studium, velmi stresující, protože nemusel absolvovat jen maturitu, ale mnohdy i zkoušky na vysokou školu, nemluvě o tom, že se musel učit do školy a pohlídat si známky na vysvědčení. Na začátek je určitě dobré si udělat nějakou bilanci. Sestavit si tedy časový plán, co vše je třeba zvládnout, kolik na to je času a kolik hodin denně by se mělo studiu věnovat. Je vůbec reálné to zvládnout? V případě humanitních předmětů se dá jistě mnohé nabiflovat, ale zvládnutí například české či anglické gramatiky je třeba s někým procvičovat. V případě předmětů přírodovědných, a zejména matematiky, která dělá potíže většině studentů, to často nejde vůbec. Za neúspěchem mnoha studentů totiž nestojí jenom ten fakt, že by se málo učili nebo během testů jen zmatkovali, ale to, že látce vůbec nerozumí a musí jim ji vysvětlit někdo jiný. Najděte si dobré doučování Pokud nemáte v rodině kantora nebo někoho, kdo se bude vašemu dítěti věnovat, nemá asi smysl vymýšlet složité plány a čekat, to tentokráte dopadne dobře. Nejsnazší řešení je proto oželet nějaké finance a najít si raději kvalitní doučování na profesionální úrovni,. Kde jej však hledat? A co třeba ve Škole Populo! Individuální doučování přímo na míru Výhodou Školy Populo je, že se vedle celého spektra předmětů a typů doučování specializuje přímo na doučování na maturitní zkoušky. Výuka zde je vždy individuální a studentovi šita přímo na míru. Nestane se tedy, že by jej lektor doučoval něco, co nepotřebuje, a naopak zanedbal látku, kterou musí umět. Ono totiž nejde jen o to, že se s dítětem někdo učí například zmíněnou matematiku, ale zásadní je, že s ním procvičuje typy příkladů a slovních úloh, které se objevují v CERMAT testech. Nic naplat, tyto testy se liší od toho, jak jsou děti předmětům během školního roku ve škole vyučovány, a pro mnohé z nich je to často velkým překvapením, v jaké formě jsou jim v testech otázky formulovány. Naši lektoři mají proto připraveny jednak cvičné testy s obdobnými příklady, jednak mají bohaté zkušenosti s podobným doučováním. Váš případ totiž není ojedinělý a vaše dítě není první dítě, které mělo s CERMAT testy potíže. Řešení vašeho problému bylo tedy mnohokráte úspěšně prověřeno, včetně úspěchů, které naši žáci měli u maturit! Výhodou letního doučování je i to, že vaše dítě dostane během prázdnin nutný režim a řád a bude se učit navíc rychleji a mnohdy i o něco méně, než by muselo, kdyby se učilo samo. Z léta mu zůstane každý den alespoň pár hodin na nějakou zábavu a jeho sebevědomí se díky pilné a pečlivé přípravě podstatně zvýší, což mu během zkoušek v září bezpochyby může výrazně pomoci. Čas se krátí, proto volejte nebo pište ještě dnes! Na číslo: 777 05 02 05 nebo e-mail: info@skolapopulo.cz

Každý z nás asi zná přísloví o tom, že nemáme odkládat nic na zítřek. Moudrá slova však nelze aplikovat vždy a plošně, což platí například v případě, když chcete žádat o odklad nástupu pro dítě do první třídy. Pokud dítě není na školu ještě zralé, může během každodenní docházky a náhlé změny života i trpět. V tomto případě se tedy odložení školy “na zítřek” opravdu vyplatí. Jak poznám, že mé dítě není zralé do školy? Prvním měřítkem je váš dojem a pocit, jaký ze svého potomka po absolvování předškolní docházky máte. Vydrží vaše dítě chvíli bez vás? Pokud není ochotné něco udělat samo nebo potřebuje asistenci, je možné, že ještě není úplně zralé. Mnoho děti taktéž začíná projevovat zájem o psaní a čtení již v posledním roce školky a začnou se mezi o něco mladšími dětmi nudit. Pokud si to vaše chce pořád ještě hrát a o studium nemá zájem, pak to může být další z indikátorů. Faktor, který je naopak docela objektivní, je měsíc narození dítěte. Děti nastupují do školy v šesti letech a sedmého roku dosáhnou během školní docházky. Rozdíl je však mezi těmi, které mají narozeniny třeba již v září a těmi, které je mají zase v srpnu. Zářijové děti pak budou oproti těm srpnovým téměř o rok starší. Pokud se tedy vaše dítě narodilo například v letních měsících, je to další důvod pro možný odklad. Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že mezi šestým a sedmým rokem dochází u mnoha dětí k velké osobnostní proměně a i ty, které byly ještě na zápise na jaře nezralé, se mohou po prázdninách proměnit v ideální školáky. Posledním a závažným faktorem je zhodnocení chování vašeho dítěte v kolektivu a v soukromí. Neschopnost se soustředit, roztěkanost, úzkost, agresivita a jiné podivné chování mohou být indikátorem nějakého vážnějšího problému a pokud situace přeroste únosnou míru, není na škodu navštívit i dětského psychologa. Jak zažádat o odklad? Pokud jste se pro toto řešení z nějakého důvodu tedy rozhodli, informujte se v první řadě ve vaší spádové škole. Dostavte se poté k zápisu a zde o odklad osobně zažádejte. Dostanete formulář, který vyplníte a necháte si potvrdit psychologem z PPP (Pedagogicko-psychologická poradna) nebo SPC (Speciálně pedagogická centra) a poté i vaším dětským lékařem. Posudek musíte dodat do 31. května. Co dělat během roku, kdy si dítě prodlouží dětství? Variant je několik. Asi nejsnazší je nic neměnit a nechat dítě ve školce, kde má své kamarády. Případně si jej můžete vzít do individuální výuky a zajistit mu třeba nějakou alternativní školku. Pokud tak učiníte, nesmíte zapomenout na to, že je potřeba jej nechat vždy za každé pololetí přezkoušet v nějaké státní školce nebo i jiné školce, která je v registru MŠMT. Poslední z variant je nechat si dítě doma nebo využít třeba hodnou babičku. Jak mít jistotu, že bude dítě zralé? Pokud má vaše dítě odklad a vy chcete mít jistotu, že bude na školu skutečně zralé, máme pro vás zajímavý návrh. Co jej zkusit přihlásit do Školy Populo, která má pro tyto případy program Předškolní přípravky v němž se bude vašemu dítěti věnovat vždy jen jeden lektor, který je zároveň i speciální pedagog a probere s ním vše potřebné.

Výběr školky Zápis do školky Předškolní rok Příprava na zápis do základní školy Odklad Jak poznám, která je má spádová škola? V čem Vám může pomoci Škola Populo? Předškolní přípravka Víte, že poslední rok ve školce je pro každé dítě od roku 2017 ze zákona povinný? A že to, co se během něj naučí, mu bude sloužit jako nutný základ pro zápis do první třídy? Rádi vás provedeme úplnými základy toho, co vaše dítě musí umět a na co si musíte dát pozor, abyste termíny zápisů nepropásli. 1. Výběr školky Poslední rok mateřské školy je od září 2017 povinný, říká se mu předškolní rok a dítě je v něm připravováno na zápis do 1. třídy. První krok, který musíte učinit, je vybrat si mateřskou školu, do které chcete své dítě zapsat. Školky nemají oproti základním školám přesně stanovenou spádovost, tedy vaše dítě můžete zapsat do jakékoliv ze školek ve vašem městě. Vždy je lepší zkusit zapsat dítě do více školek a informovat se ideálně i telefonicky, abyste se ujistili, zdali je vůbec nějaká šance, že bude vaše dítě přijato. Vaše dítě má přednost pouze pokud je mu pět let a musí nastoupit do povinného předškolního roku. Pokud si jste si již vybrali nějakou školku, zkuste si udělat menší průzkum, jakou s ní mají zkušenost jiní rodiče. Nebojte se zadat ji do nějakého vyhledávače a projít si jednotlivé osobní zkušenosti. Mnohé ze školek mívají také den otevřených dveří, kdy budete mít možnost vidět výuku v plném proudu. Zjistěte si, kdy se takový den koná, nebo rovnou zavolejte vedení, které vám nějaký termín návštěvy samo navrhne. Pokud už budete mít šanci mluvit s učiteli, vyptejte se na všechny detaily. Zvažte například, jestli trváte na tom, že vaše dítě musí chodit na procházky ven, nebo naopak chcete, pokud je choulostivé, aby si hrálo více uvnitř. Nebojte se projít více školek a rozhodněte se podle svého dojmu. Mnozí rodiče nebývají spokojeni s kvalitou nebo zaměřením klasických školek a proto hledají školky s nějakým alternativním zaměřením (Montessori, Waldorf nebo lesní školky). Zde je však nutno počítat se školkovným, které nebývá malé a může dosáhnout i několika tisíc korun měsíčně. U soukromých nebo alternativních školek si navíc raději i ověřte, jsou-li v Rejstříku škol a školských zařízení MŠMT. Pokud je na seznamu nenaleznete, musíte si zajistit nějakou nejbližší “rejstříkovou” školku, kam vaše dítě zapíšete a vezmete si jej do individuální výuky. Musíte však počítat s tím, že bude nutno jej přezkoušet ze školní zralosti. Toto přezkoušení se koná dvakrát do roka a příslušná pedagožka prověří, zdali dítě dosáhlo vědomostí, které jsou nutné k zápisu do základní školy a zjistí, jestli dítě nepotřebuje náhodou odklad. 2. Zápis do školky K zápisu do školky můžete dorazit i sami, přítomnost dítěte však bývá vyžadována při zápisu do základní školy. Vždy si projděte jejich webové stránky nebo jim rovnou zavolejte a zjistěte si, co přesně požadují. Určitě s sebou mějte občanský průkaz, rodný list dítěte, potvrzení o ukončení rodičovské dovolené. Na místě bezpochyby vyplníte nějakou přihlášku či evidenční list, od doktora poté musíte dodat potvrzení o očkování dítěte. 3. Předškolní rok Absolvovat předškolní rok je od září 2017 povinné pro všechny děti. Dítě tedy musí do školky chodit 5 dní v týdnu a absolvovat 4 hodiny předškolní výuky denně. Náplň předškolního roku směřuje k zápisu do základní školy. Dítě se v něm naučí základy psaní, čtení a počítání, rozeznávat tvary a barvy, procvičí si jemnou motoriku a upraví možné základní kognitivní funkce nutné pro další studium. Pokud chcete vaše dítě nechat z nějakého důvodu doma, musíte pro něj mít omluvenku, kterou musíte dodat do 3 dnů školce. Zákon zde bohužel jasně nestanovuje, jak přesně má vaše omluvenka vypadat (podepsaný formulář nebo pouhý telefonát) a přenáší zodpovědnost na školku samotnou. Nedávná zkušenost ukazuje, že jsou školky, které to berou jen jako formalitu, ale jsou i takové, které mají velmi přísné požadavky. Na toto se informujte ještě při zápisu, protože na toho, kdo dítě neomluví do 3 dnů, může vedení školky poslat pracovníka OSSZ aneb lidově řečeno “sociálku”. 4. Příprava na zápis do základní školy Zápis do základních škol probíhá v jarních měsících (v dubnu nebo květnu). Vždy se detailně informujte u dotyčné školy, a to klidně i telefonicky. Sám zápis mívá různou podobu, ale mnohé školy se jej snaží dělat zábavně a neformálně. Na druhou stranu, rodič a dítě může narazit i na formálnější přístup, kdy je dítě podrobeno menší “zkoušce z dospělosti” (např. musí opustit na chvíli rodiče a bavit se s cizími lidmi samo). Je poměrně běžné, že si škola dítě v rámci tohoto pohovoru prozkouší z “tvrdých” znalostí, které si mělo osvojit během předškolní přípravky, často však i testuje, do jaké míry je dítě zralé a zdali nemá nějaký studijní deficit. Co dítě musí zvládat? podepsat se tiskacím vědět, jak se jmenuje i příjmením napočítat do desíti rozeznat základní barvy rozeznat základní geometrické tvary pravolevou orientaci mít základní matematickou představivost rozeznat předložky a umět je používat (na, v, do…) Snažte se, aby bylo Vaše dítě k zápisu pečlivě připraveno. Pokud jej hlásíte do Vaší spádové školy, přijato bude (pokud je zralé), ale má-li mezery v základních okruzích látky, která se probere v předškolním roce, může v první třídě trochu trpět, protože ostatní děti budou napřed. V případě škol, které pro vás nejsou spádové nebo jsou soukromé, nemáte jistotu žádnou a jediné, co si můžete pojistit, je dobrá příprava vašeho dítěte k zápisu. 5. Odklad Často se stává, že dítě ještě není do školy zralé. Nejčastěji se to týká zejména dětí narozených na konci jara a během léta, které sice dosáhnou 6 let, ale ve třídě budou patřit mezi ty nejmladší. Důvody však mohou být různé a často je to na rodiči, aby se rozhodl, zdali si myslí, že by jeho dítě nemělo ještě zůstat rok doma. Pokud chcete dostat odklad, musíte se nejprve dostavit k zápisu do první třídy na jaře, když školy vypisují termíny. Na místě požádáte o odklad, dostanete formulář, který vyplníte a musíte jej odevzdat řediteli dotyčné školy. K žádosti budete potřebovat ještě doporučující potvrzení od příslušného školského poradenského zařízení, tedy od PPP (Pedagogicko-psychologická poradna) nebo SPC (Speciálně pedagogická centra) a poté i od odborného lékaře nebo klinického psychologa (často však stačí jen doporučení praktického lékaře). Tyto posudky je nutné dodat do 31. května. Jak naložíte s rokem jeho “prodlouženého dětství”, je pak vlastně již na vás. Existuje však několik variant. Necháte jej ve školce, kde bude buď pokračovat v předškolní přípravce nebo si jej vezmete do individuálního vzdělávání. Existuje ještě alternativa “přípravné třídy”, kterou provozují samy základní školy. Ty bývají však vyhrazeny pouze pro děti ze sociálně slabších rodin a velmi často i pro romské děti. Jen pro úplnost – limit pro zahájení školní docházky je 8 let. I zde existují výjimky, ale to jsou spíše již ojedinělé případy. 6. Jak poznám, která je má spádová škola? Kategorie“spádová škola” označuje takovou základní školu, která spadá do školského obvodu vašeho bydliště a má povinnost přednostně přijmout vaše dítě ke studiu. Pokud bydlíte na menším městě nebo na vesnici, nebude pro vás velký problém zjistit, která z místních škol je ta spádová. Složitější je to však ve větších městech, kde se nachází více škol blízko u sebe. Školský úřad magistrátu vašeho města proto vypracovává seznam ulic, které spadají do vašeho školského obvodu. Tento seznam si můžete většinou on-line zjistit na jejich webu, případně se informovat telefonicky. Asi nejsnazší variantou je pak zavolat přímo do školy, do které by mělo vaše dítě docházet a ujistit se, zdali jsou jej ochotni přijmout, případně zdali je ve vašem spádovém obvodu. V případě spádových mateřských škol ovšem platí volnější pravidla! Rodič může své dítě přihlásit do kterékoliv ze školek ve městě, kde má trvalé bydliště. Přednost mívají ovšem ti, kteří zažádají dříve. V případě mladších dětí proto není jistota, že vám jej musí školka nutně přijmout, protože jeho docházka není povinná. Vždy záleží na kapacitní vytíženosti školky, proto je ideální se vždy zavčas informovat telefonicky a ujistit se, zdali bude dostatek místa. V případě mateřských škol se nevyplatí čekat až na poslední chvíli, ale místo si rezervovat co nejdříve! Výjimku tvoří pouze děti, které dosáhly pěti let a musí povinně absolvovat předškolní rok. Takové dítě je pak přijato sice přednostně, ale i zde je dobré školku zavčas kontaktovat a samozřejmě se dostavit na zápis. 7. V čem Vám může pomoci Škola Populo? Pokud byste chtěli mít úplnou jistotu, že je vaše dítě vědomostně na úrovni standardů, které školy požadují, můžete jej přihlásit do Předškolní přípravky Školy Populo. Výuka je zde vedena zábavnou formou a dítě si zde v rámci hry osvojí nejednu dovednost. Pokud máte zájem, výuka může probíhat třeba i v angličtině. Součástí nabídky je i Populo Junior, které se zaměřuje zase na děti na první stupni, které by potřebovaly pomoci se základní látkou. Kvalita výuka je zaručena díky našim lektorkám, které mají pro menší děti velké pochopení a mají také dlouholeté zkušenosti s výukou dětí v předškolním věku a na prvním stupni základní školy.

Každý rodič to jistě zná, nastane konec května a podle zpráv ze školy to vypadá, že na vysvědčení bude o jednu čtyřku navíc. Jako první Vás napadne, že se to nemuselo stát, kdyby se Vaše dítě připravovalo pravidelně. Protože ale nemá studijní návyky, je ideálním řešením najít si někoho na doučování.Kde však na poslední chvíli, ještě na konci května nebo během června, sehnat spolehlivého lektora, u nějž je jistota, že se Vašemu dítěti bude věnovat intenzivně celý týden?Škola Populo má pro Vás řešení!Pokud si chcete vylepšit známku ještě před koncem školního roku, na nic nečekejte a kontaktujte nás ještě dnes. Jsme schopni Vám zajistit individuální a intenzivní výuku tak, abyste se mohli připravit na závěrečné testy a vylepšit si známku, případně si ušetřit reparáty na konci prázdnin.Můžeme jen ve středu od půl čtvrtéZbystřit by měli i ti z Vás, kteří myslí více dopředu – tedy na září.Mnozí už nechávají letošní rok “nějak dojít” a plánují začít s pravidelným doučováním až od září. Pokud má však Vaše dítě dvakrát týdně trénink fotbalu nebo atletiky a každý druhý den odpolední vyučování ve škole, máte možná k dispozici jen jeden určitý den a čas, který byste mohli doučování obětovat.Našli jste se v tomto popisu? Pak věřte, že v září už mohou být všechny oblíbené časy doučování obsazené. Kapacity učeben Školy Populo navíc nejsou nekonečné, proto pokud Vás předběhne větší počet rodičů a žáků, musíte si pak vybírat termíny, kdy ještě nemáme plno. Tak se obvykle děje od pondělí do pátku, od 14 do 17 hodin.Ve Škole Populo se snažíme každému žákovi přizpůsobit s ohledem na jeho časové možnosti, školu a kroužky. V jeden čas však dokážeme doučovat maximálně třicet dětí. V pomyslné frontě, která čeká na nejoblíbenější čas výuky, navíc nejsou jen noví zájemci, ale také stávající žáci, kteří se po dovolených a táborech vrace do učeben Školy Populo, aby si procvičili, co se naučili v minulých měsících.S koncem prázdnin a blížící se školou se nám rozvrh doučování zase zaplní a proto se vyplatí mít svůj čas zarezervovaný už během prázdnin. Pokud tedy chcete rychlé zopakování vědomostí před začátkem školy na konci srpna, nebo si prostě jen dopředu zajistit místo a termín, hlaste se raději s předstihem.Chcete děti nastartovat do nového školního roku? Učíme i o prázdninách.Prázdniny jsou obdobím, kdy se mysl školáků dostává mimo jinak pravidelný režim. U malých dětí dochází k ochabování znalostí z minulého roku, starší si po prázdninách hůře zvykají na ranní vstávání a pravidelnou dřinu ve škole. Prázdniny jsou proto ideální chvíle začít se v malých dávkách připravovat na další školní rok. Zapsat se na doučování během léta je proto velmi moudré rozhodnutí!Letní doučování je navíc nutností pro ty, kdo na jejich konci musí složit reparát, aby nepropadli. Pokud je Vaše dítě v podobné situaci, vypracujeme mu individuální akční plán přímo na míru.Kdy mám dítě přihlásit na přípravu na přijímací zkoušky 2019?Co nejdříve!Budete možná překvapeni, ale děti, které již doučováním ve Škole Populo prošly, si nemohou vynachválit to, že k nám docházely již od září a mohly tak látku na obtížné a stresující jarní testy vstřebat postupně. Ty, co se začínaly doučovat až v lednu nebo později, poté často litovaly, že s tím nezačaly již dříve.Abyste podobným stresům předešli, může si Vaše dítě přijít během prázdnin napsat naše vstupní testy. Z nich se dozví na jaké úrovni jeho vědomosti jsou a kdy bude ideální s doučováním na přijímačky začít.Doučování ve Škole Populo zvýší šance, že se Vaše dítě dostane na vybranou školu!Jaký typ doučování nabízíte?  Doučování všech předmětů z osnov základních a středních škol.  Přípravu na zkoušky, písemky a testy, které děti čekají na konci školního roku.  Prázdninovou přípravu na reparáty na konci léta. Žákovi připravíme individuální studijní plán přímo na míru tak, aby to zvládl. Přípravu na přijímací zkoušky a maturity. (Na tyto přípravy je ideální zapsat se s předstihem, nejlépe od září 2018). Doučování anglosaských (angličtina, němčina), románských (francouzština, španělština, italština) a slovanských jazyků (ruština, polština). V případě zájmu také některých jazyků exotických (čínština, japonština či hebrejština). Doučování pro malé děti v hravé formě (předškoláci a žáci na prvním stupni).

Bývaly doby, kdy vysokou školu vystudoval jen málokdo. Mít maturitu nebo dokonce jen výuční list, bohatě stačilo k získání kvalitního zaměstnání a jistoty finančního ohodnocení. Situace se nicméně změnila během 90. let a v novém miléniu se studenti již nacházeli v úplně jiné pozici, než jejich rodiče. Vysoká škola se pro jejich další kariéru stala naprostou nutností a taktéž pomyslným završením jejich studijní kariéry. A Vy nemáte vysokoškolský titul? Ani bakaláře? Tak šup, rychle si něco dostudujte! To je jedno co to bude, prostě cokoliv – hlavní je to totiž mít papír, že jsme absolvovali státní zkoušku. K čemu je vám vzdělání? Titul se totiž rovná kariéra a vzdělání se rovná peníze. Titul nadevše Byl tu však jeden menší paradox. Jistota, že se absolvent univerzity bude živit oborem, který s velkým úsilím vystudoval, nebyla skoro vůbec reálná a z vysoké školy se stala jen jakási formalita. Výsledkem je dnes ta skutečnost, že důležitější než osvojení si vědomostí a specializace v oboru, je získat vysokoškolský titul. Což platí zejména pro studenty filozofických a pedagogických fakult nebo uměleckých oborů. Titul začal být navíc vyžadován zaměstnavateli, kteří jej často využívají jako faktor pro selekci svých potencionálních zaměstnanců. Tento tlak pak dopadl i na ty profese, kde něco podobného ještě donedávna nebývalo vyžadováno. Pro mnohé se tak stalo dokončování vzdělání v dospělém věku (ač jen v dálkové formě), kdy je člověk již plně zapřažen do pracovního procesu a každodenních starostí, velkou zátěží. Nemluvě o tom, že pro jejich další praxi nebylo informačně zase tak moc přínosné, jen formalita k naplnění požadavku zaměstnavatele. Univerzitní vzdělání pro každého Tlak na dospělé a zároveň i na mladé lidi, aby si udělali školu, vytvořil další velký paradox, kterým byla inflace titulovaných absolventů. Bakalářský, ale i magisterský, titul pak přestaly znamenat něco výjimečného, ale staly se jen běžným standardem. Na druhou stranu dostudovat úspěšně vysokou školu není zase tak snadné. Student je hned v prvním zimním semestru vystaven šoku, kdy se musí během několika měsíců připravit na 10-15 zkoušek, z nichž každá je srovnatelná s tím, co musel předvést u maturity. Mladého člověka to pak donutí k vyšším výkonům, skriptum přečte přes noc, rozšíří paměťové schopnosti, naučí se pregnantně formulovat odpovědi a čelí permanentnímu stresu ze zkoušek. Ve třetím ročníku musí student složit zkoušku bakalářskou a v ročníku pátém zase magisterskou. Ke každé z nich musí zvládnout obsáhnout prakticky vše, co se naučil a sepsat dvě odborné práce. Šok druhý následuje, když student musí nastoupit do pracovního procesu. Univerzity sice vycvičí mysl studentovu, ale nepřipraví jej na život. To, co se naučil, zaměstnavatele často příliš neoslní, nicméně to, že byl jeho mozek po minimálně pět let cvičen a trénován, využívají zejména korporace a velké firmy, pro něž jsou studenti humanitních oborů ideální materiál. Mladý člověk, který do této instituce nastoupí, projde školením, kde se za pár měsíců naučí více, než na univerzitě, a filozofické ideály vymění za kariéru a peníze. Univerzita cvičí mozek a rozšiřuje obzory. Super! V praxi vám to však k ničemu nebude a každý korporátní výcvik to dokáže za pár měsíců. Vysoké školy jsou svět sám pro sebe A máme tu poslední paradox. Univerzitní prostředí formuje specialisty pro praxi, ale samo o praktickém životě o každodenním reálném světě moc netuší. Ti, co na univerzitách učí, skoro nikdy neprošli jiným zaměstnaneckým oborem, nemuseli se zodpovídat nadřízenému, dodržovat přesné deadliny a zejména pocítit, že o jejich teoretické znalosti nikdo v práci nestojí. Vyučující na univerzitách se rekrutují z úspěšných studentů, kteří dokončí někdy na jaře magiterský titul a na podzim se z nich stávají doktorandi nebo odborní asistenti. Často se promění i jejich chování a i nároky na o něco mladší vrstevníky, které budou nyní vyučovat. Studenti se v jejich očích učí málo, ničemu nerozumí, flákají se, nemají zájem o výuku a u zkoušek opisují. To, že i oni tak sami ještě před pár měsíci se jim rychle vykouří z paměti a promění se v mladší verze starších učitelských postrachů, které sami nenáviděli. Mnohdy se pro některé katedry stanou i potřebným “sítem”, které na neúměrně složitých zkouškách vyfiltruje lidi, co nezvládají náročné studijní tempo. Chyba však není vždy v nepraktičnosti vyučujících. Univerzity by totiž měly být střediska, které pěstují speciality v oboru, nikoliv jen nadstavba středních škol či nutnost pro kariérní manažery. Studenti jsou sice na středních školách protaveni celou spoustou státních testů a zkoušek, ale jejich příprava na vysokou školu je často zoufalá a nutné informace z humanitních oborů, které k tak speciálnímu studiu potřebují, vůbec nemají. Ideálem by bylo udělat souvislý a přehledový úvod do obecných dějin kultury, literatury, filozofie a politiky, nicméně na to není ani čas, ani vůle, a úzká specializace se pěstuje již od prvního ročníku. Vysokoškolští pedagogové si často stěžují na neúměrnou administrativní agendu, která vzniká vysokým počtem studentů v ročnících, a absencí času pro nějakou vědeckou a badatelskou činnost. Úroveň žáků díky tomu rapidně klesá a je běžné, že dnešní mladí studenti nejsou schopni přečíst povinnou literaturu nebo dokonce i dokoukat celovečerní film. Jak to není na YouTube nebo přepracováno do nějaké tahákové podoby, není šance, že se někdo zvládne připravit. Co s tím? Zmíněné paradoxy samozřejmě nemají jasné a jednoduché řešení. Studium na vysoké škole je pro mnohé prodloužené mládí a nejeden z nás na něj bude s nostalgií po celý život vzpomínat. Kdo využije šanci, kterou mu státem dotované studium v rané dospělosti poskytne, získá i vklad pro svou další kariéru. Většina však zůstává v jeho finále překvapena, že ono úsilí a nervy, jim v praxi k ničemu nikdy nebudou.

Klasické psací písmo s kudrlinkami a návaznými tahy patřilo ještě donedávna k naprosto běžným standardům výuky v prvních a druhých třídách základní škol. Časy se však mění a od roku 2010 mají školy k dispozici ještě jednu alternativu v podobě písma Comenia Script. Proč by ne, řeknete si, jen ať si děti vyberou. Má to však jeden menší háček. Comenia Script se totiž nestalo standardizovanou normou a klasické psací písmo se mu nepodařilo, díky nátlaku pedagogů a rodičů, nikdy plně vytlačit. V praxi to znamená, že to jaké písmo se bude vaše dítě učit, je do jisté míry věcí úplné náhody. Mnohdy totiž záleží na volbě školy, ale často pouze na přístupu učitele. A může se dokonce stát, že odlišnou formu písma se budou učit děti i v rámci jedné školy. Rodič je pak ve finále dosti překvapen, když se jeho dítě učí Comenia Scriptu, škrábe jako kocour, protože nemá dostatečně uvolněnou ruku, a klasické psací písmo neumí pak ani přečíst. Proč tedy opravovat a vylepšovat něco, co funguje? Co je vlastně Comenia Script? Sám projekt Comenia Scriptu je tak trochu inženýrský projekt za nímž stojí pedagožka Radana Lencová a typografové Tomáš Brousil a František Štorm. Ve výsledku jej zaštítila Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, která i žádala MŠMT o akreditaci písma pro školní výuku. Její účel byl do jisté míry asi dobrý, na druhou stranu je to zásah do něčeho, co zde funguje po dekády a funguje to velmi dobře. Pro rodiče je navíc často i menší šok. Comenia Script totiž připomíná totiž styl psaní z anglosaských zemí, kde se děti učí psát písmem podobným tomu tištěnému. Tento trend navíc vychází z tendence, že se děti budou stále více orientovat na to, že lze zapisovat poznámky rovnou do počítače. V čem je tedy ten zásadní rozdíl? Písmo, kterému se dodnes u nás děti učí, vychází z barokních forem a ačkoliv prošlo již mnoha reformami a zjednodušeními (poslední vetší úpravy proběhly na konci 50. let), drží se stále několika principů, které jej zásadně odlišují od Comenia Scriptu. V první řadě české klasické psané písmo je návazné, kdy se jednotlivá písmena ve slovu musí vzájemně propojit. K jeho zvládnutí je potřeba uvolněné ruky a kruhový pohyb. Ruka dítěte se z papíru se navíc nezvedá a je potřeba držet její kolmý sklon. Comenia Script má jiný výchozí vzor, kterým je středověké karolinské písmo, renesanční italika a humanistická kurziva. Tyto formy písma odlišuje od písma barokního zejména nenavazování jednotlivých písmem ve slově, tedy i absence kliček a kurdlinek. Je také bližší naší tištěné podobě písma. Ruka dítěte se u něj často neuvolní a dětem se některá písmenka mohou snadno plést (nejčastěji b a d) Comenia Script takto narušuje normu zápisu naprosto zásadně. Dítěti je dána sice větší volnost jakou formou se naučí psát, a výhody to nese snad pro některé menšiny jako jsou leváci a dysgrafici, kteří si jej často chválí. U většiny dětí jsou výhody této inovace velmi sporné a doposud nepotvrzené. K čemu je dobré psací písmo? Proti plošnému zrušení psaného vázaného písma se ozvalo naštěstí dosti kritických hlasů, a to zejména ze strany pedagogů, grafologů, ale i rodičů samotných, kterým se nezdál fakt, že děti se budou učit psát úplně jinak. O to, jaké má klasické vázané písmo výhody, se vede debata ještě dnes. Zmiňme si alespoň ty základní argumenty. V první řadě je to otázka zvyku a tradice. Vázané psané písmo se učili ještě starší sourozenci dnešních prvňáků, nemluvě o generaci jejich rodičů. Z toho vyplývá i obava, že děti se nenaučí přečíst texty, které byly psány vázaným psacím písmem. Další důležité varování přišlo i ze strany psychologů a grafologů. Ti poukazují na ten fakt, že psaní není jen vnějšková záležitost, ale má i vliv na formování naší psychiky a zejména toho, jak efektivně si propojujeme významy slov a informací. Psací písmo totiž nutí dítě propojovat slova do jednoho celku, tiskací nikoliv. Součástí výhody psacího písma je i dodržování správného pořadí písmen ve slovech a také kompaktnost zápisu jednotlivých slov. Dítě se také snáze naučí udržet zápis slova v rovině. Tento zápis je vhodnější i pro učení slabik. Bohužel není pravdou, že dítě se psacímu písmu snadno někdy doučí. Naopak není problém přejít na tiskací písmo ve vyšším věku, kdy se některým z nás změní rukopis. Asi největší nevýhodou tiskacího písma je zrcadlová podobnost písmen b a d, a poté p a q. V psacím písmu jsou formy těchto písmem velmi odlišné a děti s nimi nemají potíže. Co s tím? Dítě nemusí psát krasopisem, ale není ideální, aby škrábalo jako kocour. Přizpůsobování norem a standardů tomu, aby se dětem psaní co nejvíce usnadnilo nemusí mít vždy pozitivní dopad. To, co propásne dítě v první třídě, nelze již tak snadno dohnat. Pokud máte obavy, že se vaše dítě psanému vázanému písmu ve škole nenaučí, zkuste jej přihlásit do Popula Junior. My jej to rádi doučíme!

Domácí vzdělávání Domácí neboli individuální vzdělávání patří k asi nejradikálnějším formám alternativního školství. Dítě totiž nechodí do školy vůbec a je vzděláváno pouze doma, nejčastěji jedním z jeho rodičů. Dětem to zní možná hezky, protože nemusí do školy, většině rodičů již méně, neboť povinná školní docházka a s ní nutná socializace a osamostatnění dítěte, je pro naši společnost jedním z pilířů výchovy. Navíc domácí vzdělávání není vůbec žádná legrace, protože klade na rodiče, ale i na dítě, maximální požadavky. Zodpovědnost za připravu dítěte na další studium, kterou školní docházka zaručuje, je takto přenesena plně na rodiče, který díky němu pozná jeho kantořiny. Co to je domácí vzdělávání? Domácí vzdělávání je zavedený termín, který označuje nejčastější formu individuálního vzdělávání. Rodič i dítě plní podle školského zákona povinnou docházku a výuku, jen si ji plní mimo budovu základní školy. Kontrolou je jim vybraná základní škola (nemusí to však být nutně škola spádová), kam musí dítě povinně dvakrát za rok dojet na přezkoušení, tedy v pololetí a na konci školního roku. Forma zkoušek je závislá na dané škole a může se tedy lišit případ od případu. Domácí výuka dětí prvního stupně je u nás možná již přes 10 let, nicméně vyučovat doma druhý stupeň je možné až posledních pár let a rodič musí mít vysokoškolské vzdělání. Ministerstvo školství si prostřednictvím škol, kam se dítě musí zapsat, udržuje kontrolu nad tím, aby dostalo dítě standardní znalosti a nemělo nějaký deficit pro další vzdělávání a sám rodič musí získat povolení, aby takto mohl činit. Pro koho je to vhodné? Domácí vzdělávání není ani takovou zátěží pro dítě, jako pro jeho rodiče. A rovnou si řekněme, že není vhodné pro každého. Málokdo má tu trpělivost a soustavnost, aby nahradil rutinu, jež zaručuje škola a zároveň se věnoval svému potomkovi neustále, a to i ve svém pracovním nebo volném čase. To, že dítě odejde do školy, je pro mnoho rodičů záchranou jejich osobního života, proto je vždy potřeba zvážit, zdali jste na to ti vhodní. Přesto do něj ročně nastoupí až tisíc dětí. Pro koho je tedy přesně určeno? Asi nejčastějšími zájemci o domácí vzdělávání jsou lidé, kteří jsou sami pedagogové a mají vyhraněnou představu o tom, jak své dítě učit. Tento typ výuky přitahuje samozřejmě i různé “alternativce”, kteří vyznávají nějaký nekonvenční systém hodnot nebo nechtějí pustit své dítě do mašinérie klasického státního školství. Často jsou to také i křesťanské nebo jinak nábožensky orientované rodiny, které zase chtějí do výuky zapojit prvky svého náboženství. Mnohdy jsou to i specifické potřeby dítěte, kdy má dítě natolik odlišnou osobnost, že rodiče nabudou obavy o jeho zařazení do kolektivu školy. Může se to týkat i dětí, které již zažily tvrdou šikanu a domácí vzdělávání je pro ně jedinou šancí, jak se s tím psychicky vyrovnat. Součástí toho je samozřejmě i zdravotní znevýhodnění, a to jako dlouhodobé, tak krátkodobé. Individuální domácí výuka je běžná i u mladých vrcholových sportovců, kteří mají přísný tréninkový režim, jež má přednost před docházkou do školy a psaním úkolů. Důvodem může být, ale i odloučená lokalita, kde rodina žije, a velmi ztížená možnost pravidelného dojíždění. Častým důvodem je také pracovní pobyt rodiny v cizině, kde nejsou české školy, ale rodiny, které se rády vydávají na dlouhé cestovní pobyty do exotických krajin. Jaké to má nevýhody? Nevýhody domácího vzdělávání jsou nejspíš každému rodiči zjevné. Klade to na něj velkou časovou i energetickou zátěž a zodpovědnost. Navíc dítě se od něj neseparuje a může na něm být i závislé. Rodič nesmí pak povolit a musí mít jasnou vizi a disciplínu, protože dítě se učit samo nebude. Velkou obavou bývají omezené sociální kontakty dítěte a zejména to, že se nekonfrontuje s autoritou učitele a systému školní docházky. Pojistkou tohoto nebezpečí je právě supervize školy, do níž je dítě formálně zapsáno a možností udržovat aktivní kontakt s učiteli i žáky. Dítě v domácím vzdělávání se tak může účastnit školních akcí. Na druhou stranu děti v domácím vzdělávání mohou např. na vesnici trávit čas po výuce s vrstevníky venku, děti ve městech zase v různých kroužcích. Jaké to má výhody? V první řadě asi platí, že rodič svému dítěti doma může věnovat na rozdíl od učitele ve škole maximální pozornost. O jeho vědomostech bude mít také dokonalý přehled a nestane se, že dítě něčemu nerozumí, v něčem plave nebo něco zamešká, když chybí jako ve škole. Rodič může látku také vysvětlovat efektivněji, rychleji a v širších souvislostech. Nemusí se hnát, aby plnil osnovy a pokud dítěti něco nejde, lze to probírat jakkoliv dlouho. Samo dítě není stresováno docházkou a trávením času ve škole. Pokud stanoví rodič penzum toho, co musí za den zvládnout, může se stát i to, že dítě má vše probráno už ráno a zbytek dne má volno. Domácí vzdělávání může tedy lidem, kteří pro něj mají podmínky a vlohy, ušetřit mnoho času a dát mnoho radosti se svými dětmi. Zkušenost taktéž potvrzuje, že děti z domácího vzdělávání nemívají problém se později zařadit do kolektivu a mají dovednosti a schopnosti, které děti, jež byly semlety systémem denní docházky, postrádají. Zdroj obrázku Freepik

Individuální výukou se míní taková výuka, kdy se jednomu žákovi věnuje jen jeden lektor.Bohužel z individuální výuky nebo lektorskému přístupu k žákovi, který je připravován přesně podle jeho požadavků, se staly fráze, kterými se dnes holedbá každá agentura na doučování školních předmětů nebo cizích jazyků. Pravda však bývá často opačná, za těmito sliby se skrývá jen klasický model třídy, kam se nahustí co nejvíce žáků a studium je vedeno podle učebnice, kterou si musíte zakoupit.Někteří z vás si jistě řeknou – a co je na tom špatného? Bude nás ve třídě více, a víc hlav přeci víc ví! Navíc bude i legrace, protože během studia (i ve vyšším věku) si člověk udělá dobré známé!Bohužel jediné, co si z těchto hodin odnesete, bude jen ona legrace. Zbytek bude velké prázdné nic. Samozřejmě mínus investované finance.Hlavně to nějak přežít!Každé doučování začíná s nadšením. Po pár hodinách se však nestačíme jednou připravit a jsme ztraceni. Zameškanou látku již nikdy nedoženeme, ač si pořád říkáme, že se to ještě někdy nějak povede. Jediná metoda, která nám pak zůstává je – přežít!A jaká je její taktika?Inu, čím více žáků třída má, tím lépe se ztratíte a méně se na vás dostane. Stačí koukat do lavice, schovávat se za spolužáka před vámi, nehlásit se, když se lektor ptá nebo si spočítat, které cvičení na vás vyjde a odpovědět přesně to, co od vás chce slyšet. To jsou funkční taktiky, které se naučil každý již na základní škole. Na konci školního roku máte pak dobrý pocit z toho, že jste to opět nějak přežili a další školní rok si samozřejmě nic již nepamatujete. Začne se tedy opakovat úplně od začátku!Soutěživí “hujeři”I ti, co se hodně snaží, učí se a připravují z hodiny na hodinu narazí na to, že v třídě začne dříve nebo později panovat velká soutěživost. Stačí takový jeden “hujer”, který se soustavně hlásí, sedí v první lavici, aby jej lektor viděl, dělá si cvičení dopředu, učí se slovíčka navíc a píše si zajímavé poznatky, s nimiž se na učitele vrhne ihned po hodině.Po pár hodinách zjistíte, že třídě již plně velí spíše on. Je to on, kdo vás bude opravovat, když se přeřeknete a protože je to dobrák od kosti, dá vám i nějakou dobrou radu.Bohužel pokud není lektor silná osobnost, “hujera” nikdy nezkrotí. Ten se pak stane jeho náhražkou a vaší nemesis, která vám studovanou látku dokonale znechutí.Zdržujete ostatníPokud se učíte pomaleji, potřebujete vlastní tempo a nestíháte se učit z hodiny na hodinu, dostanete se brzy do pozice toho, kdo ostatní zdržuje. Pomůžou vám samozřejmě různé taháky a poznámky rozmístěné po lavici, v nichž si látku dohledáte, ale v paměti ji nemáte, tedy ani na příští hodinu.Bohužel to není o tom, že byste byli pomalejší nebo hloupější, ale o tom, že potřebujete úplně jiný přístup, který vám velká třída nebo učebnice nedá.Lektor si vede tu svouI lektor je jenom chybující člověk a ne každý lektor umí učit nebo brát v potaz žákovy individuální potřeby. Mnozí lektoři, kteří učí soukromě, dokonce nutí své žáky do formy studia, kterou po nich nikdo nechtěl. Chcete více konverzace a méně gramatiky? Smůla, takto se to prostě dělá! Chcete méně nudných mechanických cvičení a více příkladů z praxe? K čemu jsou vám pak ty krásné barevné učebnice, z nichž se tak pohodlně učí!Mnozí lektoři, které si platíte, za vámi ani nejsou ochotni jezdit, a pokud se zpozdíte vy, hodina se vám jednoduše zkrátí. Holt smůla, alespoň se naučíte dochvilnosti!Jak tomu předejít?Na rovinu, výuka v rámci třídy je jen takové placebo, které opakuje rutinu a stres, jež sice každý z nás zná ze školy a rychle si na něj zvykne, ale nenese reálný pokrok.Soukromý učitel na volné noze je zase sázka do loterie, protože vám nikdo nezaručí, že bude kompetentní a upraví vám výuku přímo na míru.Výše zmíněné odstrašující příklady nejsou výmysl, ale zkušenosti, které se několika lidem opravdu děly pravidelně. To, co je spojuje je absence kompetentního lektora, který by učil vždy jen jednoho žáka a mohl se mu plně věnovat, a zejména plně individuálního přístupu, který bude pro každého z nás jiný!Pokud chcete podobným zážitkům opravdu předejít, najděte si kvalitní školu na doučování, která dbá o to, aby byl její přístup individuální a hlídá si, jste-li spokojen s vaším lektorem. Takovou je například Škola Populo, která doučí žáky základních i středních škol, ale i dospělé, cokoliv, co jen budou chtít. Jejím specifikem je to, že neučí ve skupinách, ale výhradně individuálně, což je na českém trhu unikum. Její metoda je díky tomu plně funkční!

Bývaly doby, kdy se počítalo s tím, že dítě se začíná vzdělávat až v první třídě základní školy. Mateřská školka platila za místo, kde je o něj postaráno, aby mohli oba rodiče chodit do práce a ono si jen spokojeně hrálo. Pokud se zde dítě naučilo třeba samo číst nebo psát, a nabralo tak náskok do školy, bylo to považováno spíše za raritu. Časy se však mění. Již minulého roku musí děti i jejich rodiče dostát v tomto ohledu vyšším požadavkům, protože od nich ministerstvo školství vyžaduje absolvování tzv. povinné předškolní docházky. O co se přesně jedná? Tento projekt byl původně zaměřen na děti ze sociálně vyloučených vrstev, které tímto měly dohnat elementární poznatky, jež jim jejich rodiče nezajistili. Tím se měla zvýšit i jejich šance na zařazení do běžných mateřských škol a usnadnit jim jejich další vzdělávání. Od roku 2017 však byly tyto požadavky rozšířeny plošně na všechny děti, které nyní musí absolvovat předškolní přípravku v nějaké ze státních mateřských škol. Výhodu je, že díky tomu budou všechny děti plně připraveny na zápis do první třídy, kde své vědomostí jen demonstrují. Usnadní jim to navíc příchod v září do školy, který pro mnohé znamená velký šok. Rodiče, kteří mají dítě v domácím vzdělávání nebo v nějaké z alternativních mateřských škol, mohou své dítě do předškolní přípravky minimálně přihlásit a poté si pojistit, že jej požadované informace sami naučí nebo si najdou nějaký program, který je připraví soukromě. Na druhou stranu není potřeba hned panikařit. Všechny děti budou do první třídy přijaty, pokud jsou na to zralé, případně dostanou odklad. Předškolní výuka totiž není míněna jako nějaká umělá překážka, která by na děti měla klást přehnané nároky nebo měla změnit zápis v první formu přijímací zkoušky. Je to spíše výzva k využití možnosti naučit něco děti v předškolním věku, protože mají velký potenciál se učit velmi rychle a nebývají zatíženy představou, že se jedná o povinnost. Co může předškolní vzdělávání obsahovat? Do předškolní přípravky spadá hned několik okruhů vzdělávání. V první řadě je to již zmíněná příprava k zápisu. Dítě by se mělo konkrétně umět podepsat tiskacím písmem, napočítat minimálně do desíti, poznat základní písmena, barvy a geometrické tvary. Mělo by umět také nějakou básničku nebo písničku a poznat např. pravou a levou ruku. Důležitým prvkem jsou i základní sociální návyky a samostatnost, tedy schopnost se obléci nebo si zavázat boty. Nejde však jenom o zápis. Mnoho dětí se chce v šesti letech již učit, a pokud není výuka podmíněna disciplínou a drilem, jsou schopny se učit spontánně. Mnohé se naučí třeba základy čtení a psaní. Samozřejmě nemáme na mysli, že by dítě přečetlo celou knihu a rozumělo jí, ale začne rozeznávat písmena a časem si spojí slova nebo je začne slabikovat. Pokud má motivaci si nějakou informaci v knize přečíst, půjde mu čtení ještě rychleji. Dítě má potom nejen snazší start v první třídě, ale má neuvěřitelně pozitivní kredit do života – naučilo se totiž číst samo, protože chtělo, nikoliv protože muselo. Podobné je to i s výukou a učením se cizích jazyků. Nikoho jistě nepřekvapí, že malé děti se učí řečem snáze, než ty starší. Pokud je k výuce přistupováno podobně přirozeně a dítě se učí jazyk spontánně a ze zájmu, výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. U dětí se nejčastěji začíná se slovní zásobou jako jsou barvy, které mohou aktivně rozeznávat během her nebo jména oblíbených domácích a exotických zvířat, které bývají ještě oblíbenější. Pro učení se abstraktnějších věcí je velmi dobrou technikou např. “full body response” – tedy zapojení celého těla, které do sebe v rámci pohybových her doslova zapisuje naučená slovíčka nebo i celé věty. Děti mají také velmi dobrou paměť, proto se vyplatí na ně mluvit často jen v cizím jazyce v celých větách, aby se jim zafixoval i základní slovosled a tvary slov. Náprava problémů Potenciál předškolní přípravy je však ještě o něco širší. U mnoha dětí se díky této přípravě podchytí a odstraní deficity jejich kognitivních funkcí, tedy toho, jak jsou schopny reagovat na vjemy a počitky vnějšího světa a vyhodnocovat je. Další mají totiž potíže se elementárně soustředit, selektovat důležité věci či kontrolovat své chování. Tyto deficity mohou mít poté fatální dopad na to, jak bude vypadat jejich další studium na základní škole a mohou negativně ovlivnit i jejich schopnost naučit se kvalitně číst, psát, počítat nebo se naučit správně a efektivně studovat. To jim logicky může způsobit nejednu zbytečnou překážku pro další studium na střední a vysoké škole. Předškolní příprava je také schopna upravit jejich jemnou motoriku, která se projevuje na špatném držení tužky, kdy na ni dítě také příliš tlačí a nedosáhne schopnosti přesné koordinace tahů. Předškolní přípravky se tedy není třeba bát, ale není dobré ji podcenit, protože může pro každé dítě znamenat snazší start na cestě ke kvalitnímu a radostnému vzdělávání se.

Alternativní vzdělávání u dětí může začít již v předškolním věku. Lesní mateřské školy neboli zkráceně lesní školky patří k asi těm nejznámějším a nejzajímavějším formám takovýchto z přístupů. Jak název napovídá, výuka lesních školek neprobíhá v uzavřených budovách, ale venku, ideálně někde v lese a stávají se stále populárnějšími. Alternativní přístupy k předškolnímu vzdělávání se v našich zemích objevily poměrně nedávno. Jejich popudem byla nespokojenost mnoha rodičů s formou a úrovní klasických státních školek, a také nedostatkem volných míst v nich, a to často i ve spádových oblastech. Mnohé lesní školky vznikly proto jako iniciativa samotných rodičů, kteří se dali dohromady a udělali si školku pro své děti. Časem, jak zájem rostl, se mnoho takových lesních klubů a podobných iniciativ zprofesionalizovalo a začalo přijímat i cizí děti. Lesní školky se staly formou alternativního vzdělávání, které probíhá v rámci RVP (rámcového vzdělávacího programu) a MŠMT jej uznává. Povinnou předškolní výuku, která je postrachem rodičů od minulého roku, musí dítě ovšem absolvovat v klasických státních školkách. Většina rodičů to však řeší formální dohodou s nějakou z nich, kam dítě zapíší, a ono pak chodí do lesní školky. V současnosti probíhá také zápis do registru MŠMT, který by měl lesním školkám zajistit příspěvek na školné, mnohé se tomu však vyhýbají, protože normy ministerstva jsou pro ně svazující (např. supervize na hygienickým zařízením nebo forma stravování dětí) a zůstávají v tomto ohledu nezávislé. Mnozí rodiče si tedy raději připlatí a investují do kvalitní formace dítěte a uvítají i minimální dopad regulací MŠMT. Odkud se lesní školky vzaly? Idea a koncepce lesních školek pochází ze Skandinávie. Za jejich neformální zakladatelku je považována Dánka Ella Flatau, která se svými čtyřmi dětmi jednoduše pořádala výlety do lesa a ke své skupině přibírala další rodiny s dětmi, až jejich komunita začala připomínat školku. Oficiálně bývá vznik tohoto hnutí rokem 1954, ale jsou i další země jako Švédsko, Norsko a Německo, kde se lesní pedagogika výrazně formovala a rozšířila se i do Kanady, USA, Ruska a Japonska. Jak to v lesní školce funguje? Ideální lokací pro každou lesní školku je samozřejmě nějaké místo blízko lesa nebo kdekoliv v přírodě, kde je to do lesa kousek. Mnohé lesní školky se však nacházejí i v centrech měst a vyrážejí s dětmi na výlety. Les je pro tuto alternativu přirozeným prostředím, v němž se naše děti, podobně jako děti přírodních národů, mohou velmi snadno naučit existovat a odnést si mnoho vědomostí a zkušeností, které by ve městech nezískaly. Lesní pedagogika také popírá mnoho zažitých představ, že děti je potřeba úzkostlivě hlídat a chránit a dává jim naopak větší volnost. Nezasvěcený pozorovatel se pak může lesní školky často i leknout, protože děti se mohou chovat podle své přirozenosti, jsou samozřejmě často divoké a hlučné, válejí se v kalužích a blátě, jsou tedy špinavé, a lesní pedagogika se je nebojí např. učit pracovat s ostrými noži již v raném věku. Dětem v lesních školkách je dávána větší svoboda, anarchii je však bráněno tím, že jsou vedeny ke spolupráci, nikoliv soutěživosti. Děti jsou díky lesu více samostatné a to i ve věci toho, jak se zabaví. Program nebývá většinou organizován do nějakých řízených činností, ale počítá se s tím, že si hry děti vymyslí samy, přímo v terénu. Mnohé školky proto chtějí, aby si děti z domu nenosily vlastní hračky. Základní důraz kladou lesní školky na pobyt venku, a to po celý rok a za každého počasí. Děti proto musí být vybaveny kvalitním nepromokavým oblečením a do přírody se chodí i za deště nebo, když sněží. Budova školky pak slouží dětem pouze jako základní zázemí, kde je teplo a kde odpočívají, spí nebo se stravují. Hlavní porce času se tráví ovšem mimo ni. Mnohé lesní školky volí i alternativu v tom, kde mají ono zázemí a to v podobě např. jurty, zahradní chatky či maringotky. Výhody pobytu venku rozvíjí hrubou motoriku u dětí a tvořivost, potvrzuje se také, že tyto děti jsou méně nebo kratší dobu nemocné. Pobyt venku je vhodný i pro děti trpících hyperaktivitou. Velký důraz je kladen na stravování. Lesní školky si nevozí jídlo z jídelen, kladou důraz na zdravou výživu a často se lze setkat s vegetariánskou stravou. Kapacita lesních školek bývá omezená, zejména tím, že jeden pedagog může dohlížet maximálně na osm dětí, ne více. Lesní školky se vydávají i za kulturou do divadla nebo i do muzea. Lesní školky se začaly objevovat asi před desíti lety i v České republice a jejich počet přibývá. Ačkoliv to není jistě volba pro každého rodiče, ten, kdo se rozhodne své dítě do nich zapsat, nebude litovat.

V minulých dílech jsme stručně popsali jak fungují Montessori a Waldorfské školy, v této části došla řada na třetí typ alternativy k základnímu vzdělání, na niž rodič může narazit, a tou jsou Scio školy. Co jsou to Scio školy? Společnost Scio byla založena v roce 1995 Ondřejem Štefflem s cílem vytvořit univerzální rozdílové testy pro přijímací zkoušky na střední i vysokou školu po vzoru USA. Od toho, co se přijímacích i maturitních testů chopila společnost Cermat, se začalo Scio věnovat od roku 2015 alternativnímu školství a v tomto ohledu se profiluje doposud. S tím souvisí i aktivní kritika klasického školství, školních osnov, státních přijímaček a maturit společnosti Cermat, pro kterou je Scio známo a je i mediálně vidět. Jen pro úplnost, slovo scio je z latiny, je to sloveso a česky jej lze přeložit jako vědět, znát, rozumět, domnívat se nebo i umět. Sloveso je v singuláru první osoby, znamená tedy doslova “vím”. Jaká je metodologie Scio škol? Scio školy nemají oproti Montessori a Waldorfu tak pregnantně formulovanou metodologii. Jejich přístup je více realistický, pragmatický a utilitární. Berou si tedy prvky z různých alternativ a nebrání se zkoušet nové metody, případně i měnit svůj přístup podle toho, co funguje a co nikoliv. Scio školy totiž vznikly z reálné poptávky dětí i rodičů po lidštějším a méně mechanickém a autoritativním přístupu ve školství. Ten se v praxi navíc moc neosvědčuje, protože neexistuje záruka, že si žáci klasických škol ke studiu vytvoří pozitivní přístup, budou mít úspěch v životě nebo dalším studiu. Své vize a hodnoty definují Scio školy jen do několika velmi obecných termínů jako např. svoboda, morálka, otevřenost, optimismus, aktivita a odvaha a z nich odvozují své další přístupy k výuce. Scio školy nepoužívají klasické učebnice, které považují za zbytečné nebo zastaralé, a reagují tak na rozvoj moderních technologií a zejména internetu. Dítě je zajímá jako individualita, k níž je potřeba najít vždy osobitý přístup. Dítěti je tedy dáván větší prostor v angažování se na podobě výuky a vztahu k pedagogovi. S tím souvisí i snaha dítě spíše motivovat a správně vést, aby se vzdělávalo samo, než je navádět podle osnov. Dítě tedy není známkováno a nemá ani domácí úkoly. Učitelům se říká průvodci a dítě si s nimi buduje osobní přátelský vztah, tedy nikoliv autoritativní. Jak to v praxi vypadá? Podobně jako většina altenativních škol i Scio školy se snaží proměnit tradiční třídy do ideálnější a příjemnější podoby. Scio školy jsou tedy většinou otevřený prostor, police jsou zaplněné pro děti stimulujícími předměty, děti nemusí nutně sedět v lavicích, výuka připomíná hru a absentuje notoricky známé zvonění. První třídy bývají často oddělené, nicméně již druhá a třetí třída bývá již pohromadě. Aby se děti ze všech tříd vzájemně poznaly, mívají i paralelní formu tříd – tzv. koleje, kdy jsou děti z různých tříd jeden den spojeny do skupinek, nejčastěji podle svých zájmů. Jistou kontroverzi však budí Štefflova relativizace nároků školních osnov, kdy bez obalu říká, že je stejně nikdo není schopen fakticky naplnit a žák ani zvládnout. Scio školy s nimi nakládají proto jen velmi volně. Základní předměty jako matematika, český jazyk, angličtina a také tělocvik, jsou vyučovány separátně, zbytek je však zahrnut pod předmět “Svět v souvislostech”, kde v jednotlivých projektech děti prakticky aplikují často abstraktní látku např. z fyziky, chemie, dějepisu, zeměpisu, apod. Podobně jako u většiny alternativních škol není na děti v první třídě vyvíjen takový nátlak, aby se naučily dokonale psát, číst a počítat. Neznamená to však, že by děti byly v něčem zaostalé, jsou spíše vedeny jinak. Mnohdy se číst i psát naučí spontánně, motivováni rychlejšími spolužáky nebo vlastním zájmem si číst dětské knížky, co je baví. Scio školy do osnov zapojují metody jako Hejného matematiku, která nahrazuje zastaralé teorie množin, na které jsme byli všichni dlouho zvyklí. Snaha dítě vyslyšet a vyhnout se tak frustraci, stresu nebo dokonce šikaně, se ve Scio školách řeší otevřeným přístupem a prostorem, ale také tzv. shromážděním, kdy má jednou za týden celá škola jakési plénum, kde mohou děti diskutovat nebo navrhnout změny nebo pojmenovat to, co je trápí. Zásadním elementem Scio škol je také komunikace školy s rodičem. Rodič je každý týden pravidelně informován o průběhu výuky, škola mu není uzavřena, ale pokud chce, může se v ní sám angažovat. Forma třídních schůzek se jmenuje tripartita, tedy jednání ve třech (učitel a oba rodiče) a probíhá soukromě, tedy vždy s jednou rodinou, včetně dětí, které mohou být přítomny. Pro koho jsou Scio školy vhodné? Scio školy jsou vhodné pro rodiče, kteří mají o alternativní výuce nějaké povědomí a jsou přesvědčeni a připraveni na to, co obnáší. Mnozí, kdo hledají jen nějakou privátní elitní školu mohou být zaskočeni tím, že Scio školy kladou větší důraz na emoční a osobnostní vývoj dítěte, než na jejich exkluzivní přípravu na střední a vysoké školy. Oproti jiným alternativám je u Scio ta výhoda, že nelpí na nějaké jasně definované ideologii a metodologii a jsou ochotny se vyvíjet, což jistě stojí za úvahu.

Po třeskuté zimě se každý z nás jistě těší na jaro. Tedy skoro každý z nás. Na některé žáky základních škol a studenty středních škol totiž čekají již v dubnu první termíny přijímacích zkoušek na střední školu, případně maturitní zkoušky při jejím zakončování. Na středoškoláky během toho ještě čekají zkoušky na vybranou vysokou školu, které probíhají paralelně s maturitní zkouškou a termíny bývají vypisovány i v září. Přijímačky i maturity budí postrach nejen pro to, že jsou zásadními zkouškami, které ovlivní budoucnost dítěte, ale děti se jich obávají, protože vyžadují vyšší míru soustředění a zvládání nervozity. Přijímačky jsou pro žáky základních škol úvodem do typu zkoušek, které jej budou čekat na gymnáziu, a maturant se připravuje na typ zkoušení na univerzitách, kdy bude muset zvládat velké úseky látky v krátkém čase a být schopen samostatné úvahy a interpretace. Řekněme si krátce, jak přijímačky i maturity probíhají. Přijímačky Jednotná přijímací zkouška má velmi přesný intinerář a formální průběh. Mnohé z těchto prvků mohou být zejména pro menší děti dosti stresující. Prvním krokem je volba termínu. Žák má právo na jeden řádný termín a v případě omluvy, kterou musí uznat ředitel školy, termín náhradní. Každý žák má však jen jeden pokus. Řádné termíny jsou dva. Pro čtyřleté obory je to 12. duben a 16. duben. Pro víceletá gymnázia je to 13. duben a 17. duben. Náhradní termíny se konají za měsíc, jsou dva (10. a 11. květen) a nejsou již děleny podle typu studia. Samotná přijímací zkouška se skládá ze dvou částí. První je test z matematiky, a poté test z českého jazyka a literatury. Žáci jsou rozsazeni do lavic vždy po jednom, aby nemohli opisovat. S tím souvisí i to, že nemůže mít nic na lavici, kromě testu. Občerstvení je během zkoušky povoleno, musí však ležet vedle lavice na zemi. Pomůcky jsou také povoleny, jakékoliv připojení k internetu je však zakázáno (mobily musí být vypnuté a uložené mimo lavici). Každý žák dostane od učitele testovací arch, kde je uvedeno jeho jméno a evidenční číslo. Ten si musí žák překontrolovat a test může začít. Časový harmonogram je tento – jednotná přijímací zkouška začíná vždy v 8:30, kdy musí být žák přítomen ve třídě a učitelé mají čtvrt hodiny na nutnou administrativu. Jak již bylo řečeno, zkouška má dvě části. Test z matematiky začíná v 8:45 a žák na něj má 70 minut. Test skončí v 9:55 a následuje přestávka, kdy žáci nesmí opustit budovu školy a musí vyčkat druhé části. Tou je test z českého jazyka a literatury, kdy od 10:50 probíhá opět nutná administrativa a po čtvrt hodině, tedy v 11:05 se začne psát. Žák má na tento test již jen 60 minut. Vše skončí ve 12:05. Pokud má student navýšenou časovou dispozici, poté může být k dispozici o dvojnásobek více času, než je standardní. To se však týká pouze dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nebo postižením (např. pokud je potřeba tlumočníka do znakové řeči). Testy jsou po ukončení digitalizovány a elektronicky odeslány k centrálnímu vyhodnocení. Jak zbavit dítě stresu z přijímaček? Vedle nutného doučování jsou ideální volbou přijímačky nanečisto, které přesně simulují jejich průběh, aby si dítě alespoň částečně zvyklo na stres, jež na něj v dubnu čeká. Maturity Maturitní zkouška mívá delší a složitější průběh, než jednotné přijímací zkoušky. Důvodem je její dělení na část společnou, kterou zadává a vyhodnocuje společnost CERMAT, a část profilovou, kterou si zadává a vyhodnocuje škola sama. Student tedy musí během jara podstoupit celou sérii testů a zkoušek, přičemž testy vypsané CERMATEM jsou pro něj bez výjimky povinné a nemůže si ani zvolit termín, kdy je složí. Pro část společnou platí několik termínů. Písemné práce z českého jazyka a literatury se píší již 11. dubna. Didaktické testy z matematiky i českého jazyka se píší mezi 2. – 9. květnem. Výsledky těchto testů dostane žák 15. května od ředitele jeho školy. Mezi 16. – 29. květnem jsou poté uvolňovány výsledky písemných prací. Poté, co je dokončena část společná, následuje část profilová, která začíná již 16. května a trvá až do 8. června. Paralelně s ní probíhá ve stejném termínu ještě poslední část ze společné části, kterou jsou ústní zkoušky. Úplně nejdelší úsek je vyhrazen pro písemné práce pro profilovou část a pro složení praktické zkoušky, a to od 3. dubna do 8. června. Studenti musí všechny zkoušky a testy ze společné a profilové části ukončit do 12. června a deadline pro vyhlášení všech výsledků je 15. června. Jak to zvládnout? Nemá smysl si nic nalhávat, děti nebývají na přijímačky či maturity dostatečně připraveny psychicky a v nervozitě mohou mnohé poplést nebo zapomenout. Pro mnohé je to šok a každý rodič udělá proto lépe, když dítě zapíše na nějaké doučování, které mu pomůže získat alespoň nějakou jistotu. Neváhejte a najděte si lektora nebo doučovací agenturu ještě dnes! Škola Populo je pro to nejlepším řešením!

Minule jsme si řekli něco málo o Montessori školách a dnes nás čeká další typ alternativy, která se u nás těší velké oblibě, a tou je antroposofická pedagogika, která je známější jako waldorfská pedagogika či zkráceně Waldorf. Na první pohled by se mohlo zdát, že Montessori a Waldorf jsou v zásadě velmi podobné systémy výuky, protože oba kladou důraz na stejné věci. Týkají se zejména přístupu k dítěti, které je vnímáno od počátku jako individualita. Z toho vychází poté modelování osnov, které vycházejí vstříc jeho věku, nikoliv naopak. To platí zejména pro první stupeň, který klade velký důraz na výuku formou hry a volnější režim jejího průběhu, kdy dítě není nutno ihned striktně „lámat” nebo „zvykat”, jak je to běžné na mnoha klasických školách. Oba systémy jsou si podobné však jen vnějškově, to, co je odlišuje, je filozofie přístupu a oblast poznání, z nichž čerpají. Zatímco tedy Montessori je založena na vývojové psychologii a klasické medicíně, Waldorf vychází z antroposofie, která je z větší části postavena na duchovních a jasnovidných poznatcích jejího zakladatele Rudolfa Steinera. Zatímco tedy Montessori je postavena na racionálním základě, Waldorf je jednou nohou v esoterice. Ale nelekejte se, waldorfská pedagogika je zformulována do velmi věcné a praktické podoby. Je tedy plně funkční a uznávána MŠMT. Kdo to byl Rudolf Steiner? Abychom však pochopili velmi specifickou povahu waldorfské pedagogiky, musíme si říct alespoň několik základních informací o jejím zakladateli Rudolfu Steinerovi (1861 – 1925). Steiner se narodil v Rakousku-Uhersku (v dnešním Chorvatsku) a sám sebe popisoval jako dítě, které mělo dar jasnovidnosti. Tento zvláštní vklad do života však využil velmi konstruktivně a snažil se propojit onu duchovní zkušenost s praktickou rodinou každodenních povinností. Steiner byl zároveň i pilným studentem přírodních věd, působil na akademické sféře (redigoval vědecké dílo J. W. Goetha) a byl i velmi racionální člověk. Steiner se stal členem teosofické společnosti, kterou za čas opustil a založil si vlastní – antroposofickou. Teosofie byla organizace věnující se studiu mysticismu a náboženství a svou nauku čerpala primárně z indických duchovních nauk. Steiner převzal část její terminologie, se kterou se čtenář jeho knih setká, a vklínil ji do evropské křesťanské tradice. Zároveň ji napojil na Goethovo filozofické dílo, a to zejména jeho teorii barev. Steinerova antroposofie vnímá člověka nejen jako fyzickou bytost, ale i jako bytost duchovní. Dokonce je pro ni ve středu veškerého dění. V duchu indických nauk ji poté strukturuje do několika „těl“, v nichž člověk paralelně existuje a která se postupně rozvíjejí a to buď přirozeně stárnutím, nebo vlastním cvičením. To souvisí i s osnovami waldorfských škol, protože u malých dětí jsou tato těla ještě ve „vývoji“ a proto je jim výuku třeba přizpůsobit (např. racionalita se podle antroposofie rozvíjí až ve vyšším věku dítěte, proto první stupeň neklade tak velký důraz na intelektuální dovednosti dětí). Přesah do esoteriky však činí z waldorfské pedagogiky pro mnohé ne úplně snadno stravitelnou překážku a často je i předmětem kritiky, protože není založena na empiricky ověřitelných faktech. Na druhé straně waldorfská pedagogika je v mnoha věcech nohama na zemi, je funkční a je inspirací nejen pro další vzdělávací alternativy, ale i pro klasické školství. Jaká jsou specifika Waldorfu? Obecně řečeno zatímco klasické školství preferuje ryze intelektuální stránku přístupu ke vzdělávání dítěte, waldorfská pedagogika připojuje důraz na prožitek, praktickou řemeslnou činnost a umělecké aktivity. Učitel také pohlíží na dítě jako na duchovní bytost, která má možnost se všestranně vzdělávat a učitel ji vede pouze k tomu, aby byla schopna převzít výchovu sama sebe. Jak se to však prakticky ve Waldorfu projeví? Prvním velkým rozdílem je rozdělení výuky hlavních předmětů do bloků, kterým Waldorf říká poněkud monumentálně – „epochy“. Každá z epoch zabere 3 – 4 týdny a denně jsou jim věnovány ráno a dopoledne přibližně dvě hodiny. Třída se v nich věnuje vždy jen jednomu ze základních předmětů (např. matematice, českému jazyku, přírodovědě, dějepisu, apod.), aby se do nich mohly děti plně ponořit a nerušila je paralelní výuka dalších předmětů. To však neznamená, že by děti dělaly nějakou monotónní činnost, spíše naopak. Cokoliv dalšího, co děti ve škole po epoše vykonávají (např. nějakou uměleckou činnost, studium cizích jazyků) je podřizováno tomuto základnímu tématu. Pro waldorfskou pedagogiku je také typické nepoužívání klasických učebnic a žák si ve vlastním sešitu formuje jakousi vlastní učebnici. Říká se mu “epochový” sešit a dítě si do něj zapisuje vše podstatné. Pro Waldorf je důležitý také rytmus pomocí pohybových aktivit, které se využívají k memorování nutné látky. Důraz je kladen na podnícení obrazné fantasie. Písmena abecedy nebo čísla se tedy barevně kreslí, žák se soustředí nebo má doslova „prožít” jejich tvar a formu. Jak již bylo řečeno, klade Waldorf velký důraz na studium jazyků a to již v první třídě. To sice v dnešní době není úplnou novinkou, ale waldorfští žáci se často učí v podstatě ihned dva jazyky. S klasickou gramatikou se však děti začnou seznamovat až od 4. třídy, do té doby se učí jen poslechem a nápodobou. Pokud rodič zapíše dítě na Waldorf, musí se připravit na to, že se nemusí v 1. třídě naučit číst a psát na takové úrovni jako na klasické škole. Waldorfská pedagogika klade (podobně jako antroposofie) velký důraz na tvar písmen a jejich smysl. Velmi specifické je také ruční napsání vlastní čítanky rodiči, z níž se poté žák učí číst. Zatímco na klasických školách bývají umělecké předměty jako výtvarná, hudební či dramatická výchova brány jako relaxace po náročnějších hlavních předmětech, pro Waldorf jsou to předměty klíčové. Pro Waldorf je důležitý rytmus, teorie a prožitek barev a také recitace či divadlo, které se zapojují do slavnostních představení, která se konají každý měsíc (slaví se např. Sv. Michal, Sv. Martin, Advent, Tři králové a Masopust). Mezi další důležité předměty patří ruční řemeslné práce a také pro antroposofii velmi specifické předměty jako eurytmie (antroposofický výrazový tanec) nebo kreslení forem. Jak poznat pravý Waldorf? Waldorfská pedagogika se těší velké popularitě. Vyšlo u nás hned několik desítek Steinerových spisů, a to hned u několika nakladatelů. Výsledkem toho je již 17 základních škol, kolem 20 mateřských, a dokonce i některé specializované. Mnozí rodiče však úplně netuší, že podstata Waldorfu – antroposofie – má trochu zvláštní filozofii, která není postavena na materialistickém, racionálním či psychologickém základu, ale vnímá člověka jako “duchovní” bytost, včetně mnoha světů, které nejsou hmotné a v nichž každý z nás údajně paralelně existuje. Mnozí rodiče bývají často poté trochu zaskočeni, protože waldorfská pedagogika není jen nějaká alternativa ke klasické pedagogice, ale stojí vlastně v její přímé opozici. Není neobvyklé, že na waldorfské školy je poté vyvíjen tlak, aby se „připodobnily” školám klasickým. Školy se snaží rodičům vyjít vstříc a mnohé z nich se poté od antroposofických axiomů odklánějí a stávají školami s uvolněnějším přístupem. Waldorfská pedagogika měla vliv i na další alternativní systémy jako jsou například lesní školky, které přebraly identické prvky vedení malých dětí, nikoliv však nauku antroposofie. Inspirovat se nechaly i mnohé základní školy, které opouštějí klasické písanky, práci s množinami a psaní domácích úkolů. Nicméně ten, kdo hledá pravý Waldorf, si musí ujasnit, zdali ví přesně do čeho jde, a nebo naopak, zdali pedagogové na příslušné waldorfské škole berou antroposofii vážně. Autor obrázku Krejci.praha6 (Own work) [CC BY-SA 4.0], via Wikimedia Commons

Každý rodič si asi na vlastní kůži pamatuje, jak to chodilo na škole ještě za normalizace nebo i po listopadu 1989. Ať tak či onak, mělo to své mouchy a často to byly mouchy docela velké. Mnozí rodiče budoucích prvňáků, kteří prošli státní školstvím, proto hledají změnu v podobě nějakého alternativního přístupu a do státních škol, pro které se zažil termín “klasika”, je zapsat již nechtějí. Výhody státních škol jsou asi zjevné. Jsou zdarma a každý rodič je má ve spádové oblasti, tedy blízko bydliště. Mnohé z nich navíc nejsou vůbec špatné, některé jsou i velmi dobré, a tak často není co řešit. Mnohé rodiče však trápí jiná otázka. Proč poslat vlastní dítě do typu školy, s nímž měli sami problém. Mnozí z nás si následky ze státního školství nesou i dodnes nejčastěji v podobě špatných vzpomínek, ale i neuróz a zakořeněného stresu z nesplněných úkolů, testů. V horších případech i snížené sebevědomí ze systematického komandování nebo dokonce šikany. Klasické školství v nás podpořilo i soutěživost a také to, že o věci by se měl pokoušet jen ten nejrychlejší nebo nejlepší, ti, co mají s něčím problém, by toho raději měli nechat. Proč hledat alternativu? Nejprve to pozitivní. Alternativní školství vám zaručí, že budete mít jistotu, že se vašemu dítěti někdo opravdu bude věnovat a bude klást důraz nejenom na vnější výsledky ve studiu, ale i jeho harmonický osobnostní rozvoj. První třída je sice pro každé malé dítě tak trochu šok, ale v případě alternativního školství, rozdíly v přístupu poznáte často již po prvním pololetí. Děti jsou spokojenější a radostnější, do školy se tětí a neztrácí chuť k učení. Díky tomu je také velká šance, že si nevytvoří špatné návyky, nemluvě o tom, že nezažijí šikanu nebo nějakou formu týrání hned v první třídě. Alternativní pedagogika na druhou stranu je spíše investicí do budoucnosti dítěte, než nějakou elitní formou školství, která vychovává studijní supermany. Oproti “klasice” mají alternativy však i několik nevýhod. Ministerstvo školství na ně nepřispívá takovou měrou a platí se tedy školné, které může být často i docela vysoké. Těchto škol je také docela málo a bývají jen ve větších městech. Je tedy potřeba se připravit na to, že do nich budete dojíždět, což je namáhavé zejména během prvního pololetí, kdy je zima a brzy se začne stmívat. Velký problém je také to, že v momentě, kdy do nějaké z alternativních škol své dítě zapíšete, není již cesty zpět. Tedy přechod do „klasiky“ je přinejmenším vysoce náročný, protože osnovy zejména na prvním stupni základních škol, se velmi liší. Dítě v alternativě se často nenaučí číst a psát tak rychle nebo podle norem a metodiky klasických škol. Pokud se tedy přestěhujete z města na vesnici, může to být problém. Šok mohou zažit však i absolventi prvního stupně alternativních škol, kteří přecházejí na střední školy, protože si nemusí zvyknout na striktní řád, který na ně čeká. S tím souvisí i obava mnoha rodičů, kteří musí zajistit, že budou dostatečně připraveni na přijímací zkoušky, tedy zničehonic vstoupí do osnov klasického školství a něco budou muset dohnat. Rodiče tedy činí závažné rozhodnutí, protože si v některých případech budou muset zajistit i doučování. Protože se blíží zápis do prvních tříd, který bude na jaře, a mnozí rodiče malých prvňáčků budou stát před nelehkou volbou, rozhodli jsme se pro vás připravit seriál, kde ty nejznámější z alternativních přístupů k výuce stručně zmapují. V tomto díle to bude Montessori pedagogika. Kdo to byla Maria Montessoriová? Nejprve základní data. Zakladatelkou Montessori pedagogiky byla italská lékařka a pedagožka Maria Montessoriová (1870 – 1952), která se zaměřovala na výchovu postižených dětí a v roce 1907 otevřela Dům dětí, který byl určen pro chudé děti předškolního věku, tedy od 3 do 6 let, a její projekt bychom dnes označili asi za školku. Montessoriová pracovala ve skromných podmínkách a první pomůcky a vybavení pocházely z její předchozí práce, kde se starala o retardované děti, tedy děti, které vyžadovaly velmi pečlivý přístup a metodiku, jak je naučit alespoň elementární samostatnosti. Pro předškoláky se tento přístup ukázal jako univerzálně platný, protože tyto pomůcky vyhovovaly i malým dětem, u nichž se teprve základní kognitivní funkce rozvíjejí. Jaká je filozofie Montessori pedagogiky? Návštěva Montessori školek a škol je velkým zážitkem nejen pro děti, ale i pro dospělé. Jejich prostor je totiž zařízen tak, aby vyhovoval primárně dětem a ony se tak mohly plně ponořit do studia. Nezasvěcený návštěvník často navíc ani nepozná, že zrovna probíhá nějaká výuka, protože děti se v Montessori vzdělávají totiž sami. Montessori pedagogika klade v první řadě veliký důraz na vhodné prostřední, pomůcky a jejich rozmístění v prostoru. Nábytek je umístěn vždy do koutů místností a je nízký, aby děti na všechny věci dosáhly. Typické jsou police s mnoha přihrádkami, kde jsou přehledně vyskládány předměty, které slouží ke hře i ke studiu, přičemž obě kategorie dětem mnohdy splývají. V učebnách chybí nejen lavice, ale i katedra pro učitele, prostor je tedy otevřený a děti často sedí v kroužku na koberci nebo se věnují individuálním úkolům, kde se jim zrovna chce. Odlišnost Montessori přístupu však není jen v pomůckách, nábytku a vnějších věcech, ale naopak v jeho filozofii a celkovém přístupu k dítěti. Tedy zásadní je zejména přístup pedagoga, který je oproti běžné kantořině, mnohem pasivnější a prioritu zde hraje dítě. V očích Montessori pedagogů je dítě totiž schopno se vzdělávat a utvářet samo. Pedagog je mu pouhým průvodcem, pozorovatelem, ale je mu i rovným partnerem. Pokud mu v něčem pomáhá, je to zejména tím, že mu vytvoří prostředí či atmosféru, v němž se může dítě samo rozvíjet bez jeho aktivní pomoci a na věci si tak říkajíc přijít samo. Ačkoliv má Montessori pedagogika svou filozofii, a tedy i mnoho teorií, důraz je kladen zejména na praktickou zkušenost a reálné aktivity. Dítě si proto musí věci samo ohmatat a naučit se s nimi zacházet. Určuje si také vlastní rytmus a délku studia, díky čemuž se do něj může ponořit na jak dlouho chce. Do učení není nijak nuceno, nemá úkoly a zájem o věci a látku si musí vyvinout samo v sobě. Z toho vyplývají i další pracovní principy, kterými je například nenapomínání, netrestání, absence jakéhokoliv nátlaku, důrazu na soutěživost, odměny a tresty. Protože se jedná o smíšené třídy, kde je rozdíl mezi dětmi i tři roky, každé z nich může pracovat na vlastním úkolu a počítá se s tím, že menší děti okoukají mnoho věcí od starších, včetně pokročilejší látky, která na ně teprve čeká. Krédo Montessori pedagogiky to nakonec naznačuje samo – „pomoz mi, abych to dokázal sám“. Jak poznáte pravou Montessori školu? Vybavení Montessori školky nebo školy není zrovna levné, což se často promítá i na školném. Ministerstvo školství alternativním školám nedělá vetší potíže, ale nepodporuje je nijak výrazně aktivně. Montessori školek je v současnosti kolem stovky, škol je asi polovina a existuje i devět středních Montessori škol. S Montessori prvky se však můžete setkat i u jiných škol, nějaký patent na tuto metodu u nás neexistuje. Mnohé školy proto rády přebírají Montessori prvky, tedy zruší lavice, katedry, učí na koberci uprostřed třídy a police zaplní hračkami. To sice není na škodu, ale pravé Montessori to ovšem není, protože Montessori pedagogové musí projít výcvikem a školeními, které korelují s představou zakladatelky této pedagogiky o tom, jaký by měl mít pedagog přístup. Pro mnohé jsou to možná detaily, jemné nuance a drobnosti v náhledu na svět a na ty druhé, v praxi se však projeví velmi viditelně a reálně. Jeden takový příběh možná naznačí v čem tato specifičnost spočívá. Montessori vede děti k samostatnosti a učitel dává prostor zejména jim. Na jedné z výprav se děti z jedné Montessori školy, proto měly na nádraží rozhodnout do jakého z vlaků nasednou. Děti, které s cestováním neměly větší zkušenost, se samozřejmě spletly a nastoupily do vlaku, který mířil jiným směrem. Každého z nás by asi napadlo je na to ihned upozornit a odvést je na správný spoj, Montessori pedagožka však musela zatnout zuby a nechat své žáky zakusit si situaci, že dojedou někam jinam a musí si dávat větší pozor. Poučení, které z toho plyne a instruuje názorně tuto metodu je to, že děti si musely celou zkušenost prožít samy s tím, že byly zodpovědné za svůj omyl. Jisté je, že jejich zážitek zaručí, že na podobné věci již budou myslet a budou si podobné věci vždy ověřovat. Ale ruku na srdce, kdo z nás by měl na to tu trpělivost a děti nenavedl na správný vlak? Autor obrázku KJJS [CC BY 2.0], via Wikimedia Commons

Nadání je považováno za dar, vklad do života a často i za klíč k úspěchu, a každý rodič by si z toho důvodu přál doma mít nadané dítě. Mnozí se proto snaží se u svých potomků tato nadání objevit nebo podporovat v rámci různých zájmových kroužků. Dítě pak může být přetížené a kýžené nadání se neobjevuje, včetně nechutě k dalším aktivitám. Každý z nás má bezpochyby nadání pro nějakou věc, současná psychologie však pojem „nadání” užívá v trochu jiném významu, a to pro vyšší inteligenci. Tedy „nadané dítě” nebo „dítě s vysokým potenciálem”, jsou jen eufemismy pro dítě s vysokým IQ. Nečekejte však malého génia, takového nadání může být totiž i zdrojem mnoha potíží. Vysoká inteligence jako prokletí Vysoká inteligence je pro mnohé spojena s představou někoho, kdo je v životě úspěšný. Je chytrý, sebevědomý, má dobrou práci a hodně peněz. Běžná je i trochu odlišná verze – roztržitý vědec, který má „o kolečko navíc”, který je emočně plochý a nemá základní sociální návyky. Skutečnost je však úplně jiná, současné výzkumy ukazují, že lidé s tím, čemu se říkalo vysoká inteligence, v životě úspěch spíše nemívají nebo mají, ale nepatří mezi ty nejúspěšnější. To platí i u žáků základních škol, kdy ten, kdo má vyšší IQ nebo „talent”, není identický se šprtem, co se hlásí z první lavice a nosí domů samé jedničky, ale spíše někým, kdo se pořád nudí, protože mu látka přijde banální, nemá rád opakování a rád by se učil něčemu smysluplnějšímu nebo tomu, co jej zrovna baví. S takovými dětmi školy neumí příliš pracovat, protože jsou procentuelně v menšině a vybočují ze zavedených představ a tabulek. Co to je nadání? O tom, že to, čemu se říkalo trochu zavádějícím způsobem vyšší IQ, je spíše vyšší potenciál nebo vícenásobný talent, pojednává kniha české psychoterapeutky a lektorky Moniky Stehlíkové Život s vysokou inteligencí. Ta tyto lidi popisuje jinými slovy, než jsme zvyklí, a nabízí dětem i dospělým s tím darem řešení, jak se naučit svou mysl lépe ovládnout. O co tedy jde? Představte si to, že vám mozek nedá spát, vše jej zajímá, a to takovou měrou, že prostě a jednoduše neudržíte pozornost na jednu věc. Není to o tom, že byste nechtěli, ale myšlenky vás zahlcují a vaše myšlení se neubírá lineárně, ale do více směrů a snaží se ihned získat představu o všem. Doslova a do písmene je netrpělivé, předbíhá a rádo se ihned větví do všech směrů. Protože jsme však všichni do lineárního myšlení nuceni, podobnou pozornost si musí vyvinout každý. Ty „talentové” to však stojí větší úsilí a vypětí, a mají často trpký pocit, že tím, že se věnují jen jedné věci, o něco přichází. Mysl „talentovaných” je totiž skákavá, vše ji zajímá a ráda se vydává křivolakými cestami k cíli. Taková mysl si může libovat i v abstrakci, která ji vede k příliš rychlým asociacím nebo chaosu ve vyjadřování. Talentované děti se mohou velmi často dostat do sociální izolace, protože jim jejich vrstevníci nejsou schopni porozumět a oni se jim neumí přizpůsobit. Ten, kdo to dokáže se takto sice může „maskovat” celý život a mít úspěch, v dospělosti však zjistí, že žil jakoby život někoho jiného. Mnohým se také nadané děti mohou jevit jako emočně ploché nebo dokonce podivné, opak je však pravdou. Emoce i empatie jsou vyšší a mnohé z dětí mohou doslova i nasávat emoce druhých, čehož vedlejší efekt je pocit vyčerpání, přesycení a ztráty motivace. Co když je to moje dítě? Nepropadejte však předčasné panice nebo slavomamu jako maminky, které chtějí mít malého Einsteina nebo Mozarta. Každé dítě se bude ve škole nudit, ale jen málo z nich se bude nudit z toho důvodu, že chtějí studovat něco jiného. Když totiž nadané dítě chce, dokáže se soustředit na jednu věc, a to doslova pekelně. Musí jej to však bavit, jinak nejede vlak. Pokud se to vaše věnuje jen jedné oblasti, z paměti jmenuje desítky zvířat nebo podrobnosti o středověkých bitvách, možné je právě ono to „talentované”. Rodič, jehož dítě toto nadání má, by měl v první řadě zvážit, zdali s tím má dítě nějaký problém nebo nikoliv. Také není dobré jej nutit do dalších kroužků po škole, kde si bude talent pod vedením „rozvíjet”, ale dát mu spíše prostor k tomu, aby mělo dostatek času se věnovat svým věcem, které jej baví. U větších dětí se mohou již projevit problémy se soustředěním, a současná psychologie k tomu používá techniku převzatou z jógy a buddhismu zvanou „všímavost” (mindfulness). Tato technika je úplně jednoduchá – učí dítě své těkavé myšlenky pouze vnímat, nenechat se do nich vtahovat a jenom je pozorovat. Není to univerzální lék, ale pokud se bude tomuto cvičení věnovat denně, dosáhne myšlenkové disciplíny a naučí se mysl používat lineárně. Mnohdy však postačí, když si rodiče o tom něco přečtou, zváží, zdali podobné rysy u dítěte pozorují a jednoduše mu vyjdou vstříc a nebudou na něj křičet a ohýbat jej přes koleno. V případě, že si neví rady, vyhledá odborníka.

Když se dítě nechce učit? Co si budeme nalhávat, každý z nás si na to živě pamatuje. Už v první třídě to byl šok, množiny, písanky a dny, které jsme místo běhaní venku, zbytečně promarnili ve školních lavicích. A vrcholem prvňákova zasvěcení do školního života byly pak domácí úkoly. “Proč se mám ještě učit doma?” Ptá se nejedno dítě, znavené hodinami strávenými v lavici. Je to logická otázka, ale nemá řešení. Domácí úkoly jsou požadavek našeho školství. Plní představu, že látku je potřeba opakovat nonstop a řeší i to, když se nestihne vše probrat. Nad tím, že úkoly jsou povinnost, bohužel nemá smysl moc filozofovat a dítě si na ně musí zvyknout. Na rodiči je, aby dohlédl, aby si vytvořilo dobré návyky, zbytečně se nestresovalo, nenaučilo se prokrastinovat a ideálně v nich našlo, alespoň nějakou náplň. Níže si uvedeme alespoň čtyři základní okruhy, jak svému dítěti alespoň trochu pomoci. Buďte mu oporou Samostatnost dítěte je hezká věc, ale nelze na něj přesunout hned všechnu zodpovědnost. Malý školák navíc nemá velkou motivaci se učit a škola se často postará o to, že se mu studium brzy znechutí. Pokud je tedy dítě ještě malé, dbejte na to, že víte, co se ve škole děje a dohlížejte na to, aby mělo napsané úkoly. Napište si jeho rozvrh, ptejte se, co dnes probrali, projděte si jeho učebnice, včetně sešitů a žákovské knížky. Buďte mu oporou, nepište však úkoly za něj! Od povinnosti k návyku Po pár týdnech se z prvotního šoku může stát nudná rutina. Svým způsobem to není ale zase tak špatné, jen je potřeba vytvořit si pozitivní návyk. Domluvte si s dítětem nějaký postup, jak budete úkoly psát. Stanovte si systém a ideálně místo, kde se úkoly budou pravidelně psát. Pokud si dítě vytvoří pozitivní návyk, naučí se navíc, jak se správně učit, memorovat a poradit si s větším objemem látky. Kdo to zvládne, bude připraven na střední a zejména vysokou školu, protože tam je houževnatost a disciplína cílem k úspěchu. Nepřehltit se Někdy je však látky skutečně dost, nebo je tak obtížná, že vyžaduje více hodin i po škole. Velmi funkční proto bývá dítě naučit rozdělit si nepříjemné úkoly do několika fází nebo na menší úkoly, které bude plnit postupně. Mořit se a nutit se sedět u stolu po několik hodin, může mít totiž často opačný efekt. Ten, kdo se přehltí, může ztratit jakoukoliv motivaci a začít prokrastinovat, což je špatně a hlavně se to může stát špatným návykem. Často postačí si naopak na nepříjemný úkol vymezit méně času, což zmírní představu nekonečné úmorné práce, a snažit se pracovat na maximum. Vzbudit zájem a motivace Mnoho rodičů dělá tu chybu, že nabízí jako odměnu za úkoly pamlsky nebo koukání na oblíbený pořad. To funguje jen někdy a často se to může stát právě Achillovou patou, kdy si dítě převrátí posloupnost a odměňuje se, dříve než započne studovat. Efektivnější, ač mnohdy i obtížnějších, z cest, je u dítěte probudit nějaký osobní zájem o příslušnou látku. Jednou z možností je třeba mu dát probíranou látku do souvislostí s reálnými věcmi nebo i profesí, která se jí věnuje. S internetem lze také dělat zázraky, vše lze vygooglit nebo si najít video, kde se daná činnost, fenomén nebo živočich, objevují. Mnohá videa navíc obsahují i výklad látky doplněný obrázky. Za pět minut tak lze pochopit věci, které bychom z knih studovali celé hodiny. Samostudium doma není zrovna lehká věc, málokteré dítě jí dá přednost před hračkami nebo tím, že si vyrazí ven, proto je potřeba jej k tomu vést a dát si práci mu vytvořit dobré návyky!

A je to tady!Škola Populo má novou pobočku v Ostravě!Otevíráme ji po Novém roce, a to hned v první pracovní den roku 2018 – tedy 2. ledna.Pokud sháníte doučování na příští rok, neváhejte se nám ozvat. Již teď nás můžete kontaktovat a zarezervovat si hodinu, doučování a lektora.Volejte na: 774 784 555Kde přesně nás najdete?Najdete nás v přímo v historickém centru Ostravy na ulici Přívozská 892/18 u Husova sadu.Naše kanceláře jsou hned v přízemí.Kdybyste nás nemohli náhodou najít, poznávacím znamením je výrazný nápis deníku Právo, který je na bočním štítu budovy.Ozvěte se ještě dnes!

Každý jistě zná slavnou scénu z filmu “Marečku, podejte mi pero!”, kde se na třídních schůzkách sejdou příbuzní studentů večerní školy s nadprůměrnou účastí rodiny Hujerů. Tato scéna má silně absurdní nádech a mnohé jistě přivedla k myšlence proč chodit na třídní schůzky, když je to vlastně taková šaškárna? Třídní schůzky mají v našem školství velkou tradici, ale ne vždy dobrou pověst. Patří totiž obávaným chvílím v životě každého školáka, ale i jeho rodičů, kteří si během nich mohou užít nejednu nepříjemnou chvilku a trapné momenty, podobně jako podstavy ve zmíněném filmu. Mnozí si totiž musí před zraky ostatních rodičů vyslechnout ortel, jak se jejich potomkovi ve studiu daří. Ne vždy je to totiž zpráva pozitivní. I přes toto trápení jsou třídní schůzky velmi důležitou záležitostí, protože poskytují rodičům i škole jedinečnou možnost osobně se sejít a dostat objektivní přehled o tom, jak se jejich dítě učí. Rodič získá od pedagoga potřebný feedback, který jej může navést i na to, jak se s dítětem učit a jak mu pomoci, aby mělo lepší výsledky. Na třídní schůzky je nutno se dobře připravit. Pokud nebudete zaskočeni, máte šanci, že se podobným situacím vyhnete. Kdy se třídní schůzky konají? Pro třídní schůzky nebývá vypisován plošně nějaký jednotný termín, kterého by se musely držet všechny školy, ale je to naopak plně v režii každé z nich. Dokonce i frekvence třídních schůzek bývá dána individuálně. Klasické školy zřizované MŠMT preferují většinou jednou schůzku za pololetí, mnohé alternativní školy naopak nabízejí užší spolupráci s rodiči, tedy schůzky se konají častěji a rodiče se i aktivně zapojují do jejich chodu. Děti zde ovšem nebývají hodnoceny známkami, čemuž se nevyhne zase většina rodičů, kteří mají dítě na běžné škole. Třídní schůzky nezanedbávejte! Nemá smysl si nic nahlávat – třídní schůzky jsou pro rodiče, ale i samotné žáky, často nositeli spíše neblahých zpráv. Jsou sice dobrovolné, ale účast na nich je pro učitele zase důkazem, že rodiče mají o prospěch svého dítěte zájem. Naopak rodiče malých potížistů a záškoláků se jim záměrně vyhýbají, což by však neměl být váš případ. Někdy je opravdu lepší vstoupit do “jámy lvové” a vyslechnout si pár kritických poznámek. Součástí třídních schůzek bývají ovšem i obecnější věci, jako např. informace o tom jaký je studijní plán, je-li plněn a co zbývá ještě probrat. Mnohdy jsou i prostředkem, jak informovat o konání důležitých akcí (např. výlety) a s nimi souvisejících plateb nebo organizačních věcech, které souvisí s každodenní účastí ve škole (např. objednávání obědů, nošení přezůvek, apod.). Předmětem diskuze však mohou být i velmi citlivá témata jako porušování kázně, neochota spolupracovat či dokonce záškoláctví. V takových případech by měli rodiče zvolit spíše individuálnější formu konzultace, které jim škola nabízí. Když se stydíte, jsou tu konzultační odpoledne Protože zájem rodičů o prospěch jejich dítěte stále více roste, nabízí většina škol možnost individuálních setkání s rodiči i s jejich dětmi, kterým se říká „konzultační odpoledne“. Škola si většinou vyhradí jeden až dva dny, kdy rodičům, kteří projeví zájem a telefonicky se objednají, nabízí možnost setkání, kdy se jim mohou vyučující individuálně věnovat. Podobná setkání se samozřejmě hodí pro rodiče, kteří mají dotaz na nějaké téma týkající se potíží s prospěchem, jež by rádi probrali v soukromí nebo je trápí něco vážnějšího. Mnozí učitelé navíc uvítají individuální zájem rodičů a podobná setkání mohou vést k objektivnějším diskuzím a vyřešení konkrétního problému, který by nebylo vhodné řešit před kolektivem ostatních rodičů. Nebojte se připravit Abyste se vyhnuli podobně nepříjemným situacím, které na každého rodiče číhají, zkuste si v první řadě se svým dítětem v klidu promluvit. Co mu jde a v čem tápe? Jaké známky si musí napravit? Blíží se nějaké zkoušení, kterého se bojí? Nebojte se ani nahlédnout do jeho žákovské knížky nebo sešitů. Hlavně nečekejte, jak se situace vyvrbí nebo „nějak“ vyřeší. Ortel, který bude následovat od učitele, pak budete již čekat. Často však nemusí ani nastat a situace může být pozitivnější. Budete-li předem připraveni, je tu šance, že využijete nabídky učitele, která by mohla vašemu potomku s učením pomoci. A co po třídních schůzkách? Třídní schůzky jsou za vámi. Slabiny ve studiu svého dítěte již znáte, ale nemáte čas se s ním učit sami a to, že se bude učit sám, není reálné. Pak je asi nejlepší najít si doučování, které vám zajistí, že se na dalších třídních schůzkách již nezapotíte nebo neztrapníte.

Matematika patří k předmětům, které tradičně činí většině žáků potíže. Písemky na konci školního roku, přijímačky na střední školu nebo maturita jsou noční můrou nejednoho studenta. Ptáte se, jak se stresu z matematiky zbavit? A jak se ji co nejefektivněji učit? V první řadě platí obecné pravidlo, že matematiku se nelze memorovat nazpaměť, ale nutno ji procvičovat na praktických příkladech. Přesto ne každý se zvládne učit sám, a ne každý také pochopí složitější látku a bude muset vyhledávat nějaké profesionální doučování matematiky, kde by mu lektor jasně a přehledně vysvětlil, jak na obtížné příklady. Co však dělat, když vyčerpáte všechny příkladové úlohy, které máte ve školním sešitě nebo z testů, co byly minulý rok na CERMATECH? Ideální je pořídit si nějakou učebnici nebo cvičebnici matematiky, která obsahuje příkladová cvičení, jež nám nelehkou látku pomohou zautomatizovat. Které učebnice matematiky bych si měl tedy pořídit? První věc, kterou bude každý student matematiky, ale i fyziky a chemie, potřebovat jsou Matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy, v nichž najdete základní vzorce. Přestože by se mohlo zdát, že v době internetu jsou tištěné tabulky zbytečností, jejich výhodou je kompletní přehled středoškolské matematiky v jedné útlé knize, do kterého lze jednoduše a snadno nahlédnout a mít celostní přehled o tom, co byste měli v posledním ročníku před maturitami znát. Asi nejznámější je klasická cvičebnice Františka Bělouna Sbírka úloh z matematiky pro základní školu, které se díky velkému nápisu jména autora na obálce dodnes přezdívá jednoduše jako „Běloun“. Tato sbírka obsahuje kompletní osnovy učiva pro základní školy a může být zároveň použita i k přípravám na přijímačky na střední školu. Na druhou stranu je dnes již mnohými školami považována za příliš složitou, protože současní žáci nemají takový počet hodin matematiky jako tomu bývalo kdysi, a mohou ji díky její náročnosti používat i dnešní maturanti. Pro opakování se také hodí pracovní sešity – Přijímačky – Matematika – příprava na jednotné přijímací řízení SŠ (nakl. Taktik) pro 9. třídy ZŠ. V tomto pracovním sešitu najde žák jednak sedm tematických okruhů, které se v přijímacích testech objevují: (1) celá čísla, zlomky, mocniny a odmocniny, (2) jednotky délky, obsahu a objemu, (3) tabulky, diagramy a procenta, (4) algebraické rovnice a výrazy, (5) slovní úlohy, (6) geometrické výpočty a (7) konstrukční úlohy a poté šest ukázkových testů (včetně klíče), kde jsou tyto modelové příklady obsaženy. V aktualizovaném vydání vychází každý rok. Sbírka úloh z matematiky pro přípravu k maturitní zkoušce a k přijímacím zkouškám na vysoké školy od Josefa Kubáta obsahuje 120 příkladů s možností volby, s výsledkem řešením a samozřejmě i vysvětlenou látkou. Kniha také obsahuje seznam častých chyb a nedostatků studentů. K nesmrtelným klasikám patří Přehled středoškolské matematiky od Josefa Poláka z roku 1977, která vychází dodnes a má již deváté přepracované vydání z roku 2008. To obsahuje deset kapitol se vzorově řešenými příklady. Kniha podává ucelený přehled středoškolského učiva matematiky, obsahuje stručný výklad pojmů a praktickou aplikaci učiva. Dalším možným zdrojem pro studium je Matematika, příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na vysoké školy od Jindry Petákové z roku 1998. Ta obsahuje dvacet tematických kapitol, 1200 očíslovaných úloh s mnoha obměnami a samozřejmě i výsledky na konci knihy. Kniha je zaměřena na složitější matematiku, a to jak pro ty, co studují na nějaké formě střední školy (gymnázium, průmyslová či ekonomická škola), tak pro ty, co se chystají k přijímacím zkouškám. Nová forma maturity si žádá i nový typ cvičebnic, které budou cíleny přímo na typ příkladů, jež se v testech z matematiky objevují a budou také zohledňovat aktuální proměny zadání. Přesně takovou je cvičebnice s výstižným titulem Maturita 2016 – 2017 od celého kolektivu matematiků. Kniha je orientována obecněji a je dělena do čtyř částí, a to: (1) úvodních informací (o průběhu testu, typech testových úloh a návodu k jejich řešení), (2) testových úloh samotných (v každém z dvaceti okruhů je kolem devíti úloh), (3) cvičné didaktické testy (tři modelové testy, odpovídající strukturou ostrým maturitním testům), (4) klíč k testům. Sbírka úloh z matematiky pro SOŠ, SOU a nástavbové studium od Milady Hudcové a Libuše Kubičíkové z roku 2000 obsahuje několik tematických celků (komplexní čísla, kombinatorika a pravděpodobnost, vektorová algebra a analytická geometrie v rovině, posloupnosti a řady). Autorky vyšly ze své vlastní pedagogické činnosti a příklady v učebnicích jsou sice cíleny více pro střední odborné školy a učiliště. Na druhou stranu jejich obsah je samozřejmě univerzálně platný a mohou je využít i žáci, kteří se připravují na maturity nebo na přijímací zkoušky na vysokou školu.

Mami, já jsem propadl! Na dítě, které chytilo na vysvědčení pětku, neboli „kouli“, čekají dvě zprávy. Ta první je špatná, protože rodiče jistě nebudou nadšeni a budou následovat příslušné postihy. Ta druhá je podstatně lepší, protože nezbedný žák ještě není úplně zatracen, a na konci srpna je tu pro něj druhá šance v podobě reparátu. A reparát je potřeba zkusit udělat, protože je zbytečné opakovat celý ročník! Co to je reparát? Na reparát má právo kdokoliv, kdo dostal na závěrečné vysvědčení „jen“ dvě pětky. Ti, co jich nachytali tři a více, mají smůlu, a zopakují si ročník. Reparát je opravná zkouška, která probíhá před komisí minimálně tří vyučujících. Prvním z nich je třídní učitel žáka, následně učitel, který jej nechal propadnout a poté někdo, kdo jej neučil, ale předmětu rozumí. Reparáty probíhají na konci srpna, tedy v takovém termínu, aby žák mohl případně ještě jít k maturitě na podzim, která proběhne hned na začátku září. Co teď dělat? Pětka na vysvědčení je sice varování, že přístup ke studiu vašeho dítěte není v ideální kondici, ale nebudete první, ani poslední, komu se to stalo. Pokud je pětka na vysvědčení i váš případ, je potřeba zatnout zuby a donutit vašeho potomka se nějak připravit. Prvním krokem je vysondovat, jaká je jeho motivace a kde je jádro problému. Často nemusí být na vině jen dítě samotné, ale kořeny nedostatečné zmánky mohou ležet i jinde. Pokud si myslíte, že je na vině zlý učitel, je potřeba dítě připravit na to, že se s ním bude muset u reparátu setkat a není úplně dobré, aby mělo pocity uraženosti nebo i zlosti. Ten, kdo ukáže dobrou vůli a zejména zájem o danou látku, má velkou šanci, že získá polehčující okolnost a učitele zaujme. Pouhý zájem však pětku na vysvědčení nenapraví a nezbaví vás nutnosti se učit. Vy a vaše dítě na to máte dva měsíce a to bohužel v těch nejlepších měsících roku, tedy během letních prázdnin. A teď na rovinu. Myslíte si, že je tu nějaká reálná šance, aby si dítě, které se celé pololetí neučilo a zanedbávalo souvislou přípravu, samo dostudovalo obtížnou látku třeba takové matematiky nebo chemie? Budete se s ním učit vy po večerech a po víkendech? A máte na to čas a nervy? Pokud ne, čtete dál. Najděte si doučování Pokud čtete dál, je vám jasné, že bez cizí pomoci to asi nepůjde. Kde ji však hledat? Bezpochyby byste rádi, aby se vaše finanční náklady, které nutno učiteli poskytnout, vyplatily. Tedy, aby si dítě známku spravilo a prošlo do dalšího ročníku. A co byste řekli na Školu Populo? Je to jediná škola na českém trhu, která se specializuje na doučování formou „jeden na jednoho“ a udělá vám nabídku přesně podle vašich požadavků. Vaše dítě bude docházet na jednu z poboček (v Praze, Brně nebo Olomouci), kde se mu bude věnovat vždy jeden lektor. Zde jej personalistky Školy Populo otestují, aby zjistily, na jaké úrovni je, a kde je skryto jádro pudla. Tedy proč propadlo. Po konzultaci s naším lektorem pro něj připravíme program prázdninového studia a následně i objem hodin a cenu na míru.

Maturity jsou za námi! Tato slova úlevy jistě vyslovil nejeden středoškolák, který během dubna a května strávil většinu volného času přípravami na zkoušky z dospělosti, jak se také maturitám často říká. Vedle toho musel ještě absolvovat i přijímačky na nějakou vysokou školu a samozřejmě i úspěšně dokončit poslední ročník své střední školy. Letní prázdniny jsou pro úspěšné maturanty proto zaslouženou odměnou, neboť poprvé zakusili pořádný zkouškový stres, který se později na vysoké škole stane jejich denním chlebem. Ale co s těmi, kteří na jaře neuspěli nebo se nemohli z nějakého důvodu k maturitám dostavit? Na ty čeká maturita v září. Co potřebujete vědět? Pro maturity na počátku podzimu jsou vyhrazeny přibližně tři zářijové týdny. Během nich musí každý ze studentů absolvovat dva okruhy maturity – společnou a profilovou. Maturity oficiálně započnou v pátek 1. září a skončí opět v pátek 22. září. V tomto rozmezí musí každý student absolvovat zadané zkoušky, přičemž poslední den je vyhrazen předání vysvědčení a protokolu o úspěšném složení státní zkoušky. První kola maturity budou nejčastěji vyhrazena společné části. Tu zadává ministerstvo školství (MŠMT) a na něm závisí jak obsah, tak stanovení termínů, kdy musí didaktické texty a písemné práce všichni maturanti hromadně napsat. V tomto roce jsou tyto termíny stanoveny mezi 4. – 8. zářím. Výsledky zkoušek se student dozví již v pondělí 11. září, a následně může postoupit k ústním zkouškám společné části. Vypsání termínů této části jsou již na řediteli příslušné školy. Druhou částí maturity je profilová část, která probíhá po celé tři týdny, tedy i paralelně se společnou částí. Její podoba je na řediteli školy samotné a má většinou podobu písemných, ústních či praktických zkoušek. Jak to přežít? Ten, kdo bude maturovat v září se jistě již smířil s faktem, že letní prázdniny roku 2017 se nejspíš konat příliš nebudou. Ale na druhé straně není potřeba propadat depresím a stresu. V první řadě si spočítejte kolik vám zbývá dní na učení a kolik se toho musíte naučit. Zvažte, které z předmětů zvládnete sami a na které budete potřebovat někoho, kdo vám pomůže. U těžších předmětů (např. matematiky, fyziky či chemie), kde se nedá jen informace nazpaměť nabiflovat, ale nutno je umět i používat, asi budete potřebovat pomoc. Kdo vám ji poskytne? Co třeba Škola Populo, v jejíž nabídce najdete celé spektrum předmětů a lektory, kteří rádi pomohou a vše vysvětlí? Navíc není problém přizpůsobit se vám i časově. Potřebujete doučování ráno, dopoledne, odpoledne nebo večer? Jsme v provozu od osmi ráno, do osmi večer! Máte problém najít vhodného lektora? Není problém! Pravidelné setkávání vám navíc pomůže udržet si nejenom nějakou pracovní disciplínu, neprokrastinovat, ale i zmírnit paniku a získat psychickou podporu, která se na potítku před maturitní komisí bude určitě hodit!

Konec školního roku se neúprosně blíží a každému žákovi i studentovi nastává období, kdy musí zabrat a pokusit se vylepšit si špatné známky, které mu hrozí na vysvědčení. Náhlá nutnost intenzivní přípravy na různé zkoušky, testy a písemky, kterými si každého žáka učitelé rádi prověří, však není pro děti i teenagery vůbec snadná věc. Na přelomu jara a léta je venku již hezké počasí a nikdo nevidí důvod, proč dobu strávenou ve školní lavici, navyšovat ještě doma za stolem. S úbytkem volného času k relaxaci a na koníčky, může přijít i špatná nálada, nechuť ke studiu a následný stres. Hledání strategie, jak to vše úspěšně zvládnout, může vést k mnoha výčitkám a skřípění zubů. Měli jsme se začít učit dříve, soustavně a samozřejmě vždy více, tedy ideálně i po škole v našem volném čase. To samozřejmě není vůbec reálné a pokud člověk není pověstný “šprt”, který se učí účelově nebo aby se zavděčil paní učitelce, je skoro jisté, že tento ideál nikdo nikdy nenaplní. Neházejme ale flintu do žita! Níže si uvedeme několik rad, tipů a triků, jak toto období přežít. 1. Plán a načasování Udělejte si jasno v tom, co přesně se musíte doučit a za jak dlouho to musíte zvládnout. Hned teď si vezměte tužku a papír a pište si: Na kterých předmětech musíte zabrat? Jaká témata v rámci těchto předmětů si musíte dostudovat? Kolik hodin volna vám ještě zbývá? Přesněji řečeno, kdy se vracíte ze školy a kdy chodíte spát? A kolik času si musíte vyhradit pro jiné zájmy a povinnosti? A teď – kolik hodin si myslíte, že vám studium jednotlivých předmětů bude zabírat? Dá se to nějak reálně zvládnout? A jak? 2. Neučte se sami Řekneme, že jednoduchou matematiku time-magementu máte již za sebou. A je asi dost pravděpodobné, že vaše výpočty budou vycházet v záporných číslech. Sami na to nestačíte a času je málo. Řešení ovšem není v kvantitě hodin, které za stolem nad učebnicí strávíte, ale v jeho kvalitativním využití. Buď máte k dispozici nějaké tipy a triky, jak se lépe učit (některé z nich vám prozradíme níže), nebo najdete někoho s kým se budete učit a kdo o dané látce něco ví. První, kdo se nabízí, je kamarád či kamarádka, kteří studují stejnou látku jako Vy, případně i trpělivý rodič. Když ovšem hodně teče do bot, nikdo podobný není po ruce nebo jde o složitější látku, budete si muset najít někoho, kdo se na doučování specializuje. První variantou je soukromý učitel (často vysokoškolák nebo učitel v důchodu), variantou druhou je škola na doučování, která vám zajistí rovnou celý servis. Negativa jednotlivce jsou v nedostatku kontroly a standardu a nabízí se najít instituci, která to za vás vyřeší (např. Škola Populo). 3. Efektivita Máte tedy plán, máte i někoho s kým se učíte, ale látka vám i přes to pořád do hlavy sama nenatekla. Kde je tedy háček? Háček je ve vás samotných. Tedy spíše ve vašem mozku a v ní uložené paměti. Tito dva kamarádi se velmi rádi brání čemukoliv, co je oba (a tedy i nás) nudí. Na výhrůžky zlé paní učitelky neslyší, protože jim pětka na vysvědčení zjevně nevadí. Zlobí jak malé děti, odtahují vás od úkolů, které by se se daly s trochou vůle za pár dní soustavného učení zvládnout, směrem k zábavě a tomu, čemu se dnes moderně říká “prokrastinace”. Je jim jedno, že vám toto lelkování práci nijak neukrátí a čas si budete muset nahradit. Mozek a paměť tedy nutno nějak přesvědčit a vyzrát na ně. Tupý dril a memorování, ke kterému nás ve škole často vedou, na ně moc nefunguje. Zkusme najít tedy něco, co na nás zabírá. 4. Zájem Jednoduchým trikem mysli, jak zvýšit efektivitu učení, je vybíravou paměť zaujmout něčím atraktivním. Jste zvědaví? A chcete vědět, jak věci fungují nebo k čemu jsou užitečné? Pak máte bod plus. V dnešní době internetových vyhledávačů s nepřeberným počtem obrázků a videí můžete nejen získat extrémně rychle základní přehled a představu o dané látce, ale často se do ní i ponořit a najít fascinující a překvapivé souvislosti. Nechápete nějaký fyzikální zákon či chemickou reakci? Nevíte, jak si představit podivného bezobratlého tvora nebo mikroorganismus? Není vám jasná nějaká souvislost z dějin středověku? Vše toto se dá pochopit velmi rychle a pokud vzbudíte zájem, uvidíte, kolik detailů vám o dané problematice v paměti uvízne. Brzy zjistíte, že pokud něčemu opravdu rozumíte, najdete pro to i jasnou praktickou aplikaci. 5. Paměťové triky Pokud vás příslušná látka opravdu nebaví nebo patříte k těm, co nejsou tolik zvídaví a jen se to musí “nadrtit”, pak musí ke slovu přijít techničtější metody. První úvaha je jednoduchá? Proč nám, i přes tu všechnu snahu a hodiny strávené ve škole, v paměti nic nezůstává? A jak je možné, že si to neumíme vybavit, když potřebujeme? Důvod je ve filtru, který mezi sebou mají krátkodobá a dlouhodobá paměť. Ta první má kapacitu velmi omezenou a je to jen jakási čekárna pro informace. Ta druhá má kapacitu nejspíš neomezenou, ale její “skladníci” si vybírají, co do ní uloží, a mají docela přísná pravidla. Bohužel my jsme až ti poslední, kdo mají vliv na to, co se nakonec do onoho “skladu” dostane. Minimálně si to musíme u svých “zaměstnanců” obhájit a často i vytvořit i nějaký trik a menší podvod, aby se dělo to, co chceme. Základní technikou, jak dlouhodobé paměti něco vštípit, jsou mnemotechnické pomůcky. Ty mají velmi často formu hry. Jsou to básničky, které se rýmují nebo dětské barevné obrázky. Ty naši paměť zjevně hodně baví. Oním trikem je, že do nich zašifrujeme požadovaný komplex informací, který by se jinak nedal snadno zapamatovat. Příkladem, který každý z nás zná, jsou vyjmenovaná slova (jako např. befelemepesseveze). Tato technika je velmi dobrá k tomu, abyste se naučili posloupnost slov, mezi nimiž není jasná kauzální souvislost. Ale ne na vše nutno používat tak kryptické techniky a mnozí z nás nemají tak dobrou auditivní paměť. Naopak většina z nás má paměť vizuální. Jednoduchá vizuální technika je např. tato – napište si deset slov, které spolu zjevně nesouvisí a snažte se mezi nimi ty souvislosti vytvořit tím, že si je představujete jako obrázky nebo scénky. Výsledkem bude často nesmyslná a mnohdy i vtipná představa. Slova jako papoušek, telefon a kolo spolu nemají moc společného. Když si ale představíme papouška, který telefonuje a jede při tom na kole, naše paměťová centra ji uchovají s největší radostí. Tuto techniku lze trénovat a díky ní lze uchovat v paměti i celé řetězce slov. Má to jeden háček, a to, když nám nějaký z obrázků vypadne. Podobná menší porucha může zbořit i celou konstrukci. Aby k něčemu podobnému nedocházelo, lze využít prostorové paměti, o které mnozí z nás ani netuší, že ji mají k dispozici a lze ji trénovat denně. Tento typ paměti pracuje s místy, v nichž se musíme každý den pohybovat a známe zde i drobné detaily, které na cestě těmito prostorami bezprostředně potkáváme. Může se jednat o místa, která míjíme denně na naší cestě do školy nebo do práce, a samozřejmě i o místa, kde žijeme a jež známe pravděpodobně ještě detailněji. Může se však jednat i o naše vzpomínky na místa našeho dětství (např. dům prarodičů), místa úplně vymyšlená či úplně fantastická, která nemají základ v realitě. Podstatné v těchto prostorách je fixovat si jednotlivé předměty (např. hřiště, lavičky, stromy, telegrafní sloupy, apod.) a k nim přiřazovat slova, která si chcete zapamatovat. Proces vzpomínání probíhá tak, že ve své mysli po tomto prostoru chodíme a u jednotlivých míst nám naskakují žádaná slova. V ní lze překvapivě uskladnit velké množství informací a to tak, že jsou jsou umístěny velmi přehledně. Této technice se říká paměťový palác. 6. Zpátky na začátek Po tom, co zvládnete alespoň jednu z výše zmíněných technik a úspěšně složíte zkoušky, začne vše opět nanovo. Vrátíte se zpět do školy a přestože se její osnovy nezměnily, vy jste jiní lidé. Může se vám stát, že dříve nudný výklad paní učitelky, vám nyní dává smysl. Již se umíte učit, víte, jak být efektivní a protože studujete soustavně, máte informace o látce i z internetu. Díky soustavnosti víte, že se stačí učit často jen málo a krátce, abyste se nezahltili. A protože ovládáte důmyslné paměťové techniky, nemusí vás frustrovat, že zapomínáte.

Jedním z témat, která silně rezonují v českém školství, je zvyšující se počet žáků s diagnostikovanou poruchou učení. Otázku, zda se na zvyšujícím čísle podílí lepší diagnostické metody, či tendence hledat ihned za sebemenším problémem lékařskou příčinu, dnes ponechme stranou. Pro začátek se podívejme na jednotlivé typy specifických poruch dle jejich projevů a jaké jsou v současnosti používané metody k jejich zmírnění. Specifické poruchy učení jsou doposud nedostatečně probádané z hlediska příčin jejich vzniku. Dosavadní výzkumy vyvrátily přímou souvislost s poruchami vývoje, se sluchovým, zrakovým, motorickým či jiným zdravotním postižením. Existuje předpoklad dědičného sklonu k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40 % dětí postižených rodičů). Specifické poruchy jsou spojovány s odlišnou organizací mozkových aktivit a s jeho lehkou dysfunkcí. Částečný vliv je přikládán též špatnému sociálnímu klimatu v rodině. Pomoc se specifickými poruchami učení naleznete i ve Škole Populo. Pomůžeme vám s řešením problémů se čtením, psaním a počítáním, zvládneme problémy s pravopisem a dohlédneme na napsání domácích úkolů. Pro více informací nám zavolejte nebo napište.  nácvik čtení (dyslexie)  nácvik psaní (dysgrafie)  procvičování pravopisu (dysortografie)  procvičování počítání (dyskalkulie)  pomoc s domácími úkoly  interaktivní výuka a klidné prostředí Dle informací Ministerstva školství ČR jsou ve školní třídě průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Současný stav ovšem dokládá, že je dětí s diagnostikovanou specifickou poruchou podstatně více. Některé odhady hovoří až o 20 %. K nápravě poruch učení u jednotlivých žáků je nutno přistupovat citlivě a individuálně, což klade zvýšené nároky na pedagogy, kteří musí kromě standardního vzdělávacího plánu respektovat i vzdělávací plány dětí s poruchami učení. Každá ze specifických poruch navíc vyžaduje odlišné přístupy k nápravě, což dále ubírá čas ze standardního vyučování. Je proto logické, že rodiče těchto dětí vyhledávají pomoc i mimo školu, kde bude s jejich dětmi pracováno přesně tak, jak potřebují. Jedině soustavná a cílevědomá práce totiž přinese potřebné výsledky, kdy se problémy výrazně omezí, či rovnou zcela eliminují. Podívejme se nyní, jaké jsou nejčastější specifické poruchy učení a jaké jsou techniky jejich nápravy. Dyslexie Narušení poznávacích schopností, problémy s plynulým čtením, problémy s rozeznáváním písmen a jejich záměna jsou nejčastějšími projevy dyslexie. Tato porucha, stejně jako ostatní specifické poruchy, nikterak neovlivňuje intelekt dítěte. Často je dyslexie získaná porucha na základně dědičnosti (u rodičů dyslektiků se porucha projeví až u 50 % dětí). Redukce poruchy spočívá v nácviku čtení speciálními metodami, které dítěti pomohou se čtením a porozuměním textu. Při těchto metodách jsou využívány speciální pomůcky, pracovní listy a kombinace psaného a mluveného slova. Dysgrafie Porucha se projevuje problémy s psaním, velkou chybovostí v opisu, pomalým tempem psaní, neúhledným písmem a křečovitou prací s psacími nástroji. Velmi často bývá spojena s dyslexií jako kombinovaná porucha. Práce s dysgrafikem spočívá v posílení hrubé i jemné motoriky, v nutnosti dbát na správné držení psacího náčiní a v provádění grafomotorických cviků (uvolnění ruky a zápěstí, obtahování předkreslených tvarů, opis textu aj.). Dítě musí dbát na svůj písemný projev a musí se samo přičinit o jeho zlepšení. Nutná je tak pozitivní motivace, kdy dítě zná svůj cíl a snaží se jej dosáhnout. Dysortografie Obtížné zvládání pravopisné normy, záměny zvukově podobných hlásek (b, d; z, s), chyby v měkčení či neschopnost dodržovat správnou délku samohlásek jsou průvodními jevy dysortografie. Jedinci s touto poruchou nejsou schopni aplikovat naučená gramatická pravidla v písemné podobě, mají sníženou schopnost skloňovat a časovat a celkově chybí cit pro jazyk. Problémy se netýkají veškeré gramatiky, ale pouze specifických dysortografických projevů. Náprava spočívá v posilování sluchového porozumění, zrakové paměti a v rozvíjení jemné motoriky. Speciální cvičení pracují s rozlišováním měkkých a tvrdých slabik, s opakováním slabik a slov, se sluchovou syntézou (skládáním jednotlivých písmen do slov), doplňováním písmen do slov aj. U všech cvičení je nezbytné dbát na dostatečnou motivaci žáka, dostatečný rozbor chyb a vysvětlení, k čemu jsou prováděná cvičení vhodná. Dyskalkulie Předchozí poruchy byly spojeny s mluvenou či psanou formou jazyka. Dyskalkulie je naopak specifickou poruchou počítání, která se projevuje především v základních početních operacích; charakteristických příznaků je ale mnohem více. Dítě může mít problém se čtením matematických symbolů (někdy nezávisle na čtení písmen), chybný zápis víceciferných čísel, psaní nepřiměřeně velkých čísel a celková neúhlednost zápisu. Špatné umisťování matematických znamének pak ovlivňuje celkovou chybovost výpočtů v písemném počítání, přestože při pamětném počítání žák chyby nedělá. Cvičení pro dítě s dyskalkulií spočívají v uvědomění si zapisovaných čísel, nácviku úhledného zápisu čísel a znamének, práci s geometrickými obrazci, číselnými řadami a posloupnostmi a s upevněním pravolevé orientace. K uvedeným specifickým poruchám učení se řadí další, méně zmiňované. Patří zde především dysmuzie (porucha související s hudebními schopnostmi), dyspinxie (porucha projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (špatná obratnost v jemné i hrubé motorice). Pomoc ve Škole Populo Se všemi specifickými poruchami lze pracovat, důležitá je ale pravidelnost reedukace a pozitivní motivace dítěte, neboť jedině s jeho přispěním se dostaví potřebné výsledky. Vzhledem k četnému zastoupení speciálních pedagogů mezi lektory Školy Populo, nabízíme i tento výukový program. Rádi pomůžeme každému dítěti překonat jeho potíže s učením. Stačí nás jen kontaktovat.

Mnozí z nás to znají. Termín testu, důležitého zkoušení, přijímacích zkoušek, či maturity se nezadržitelně blíží. Vnímání času se mění. Přijde nám, že ubíhá stále rychleji a že nemůžeme stihnout naučit se vše, co je od nás požadováno. Zároveň máme pocit, že vynaložené úsilí neodpovídá kýženému efektu. „Já si z toho nic nepamatuju! Tohle nikdy nemůžu dát! Už se z toho učení fakt zblázním!“ Co v takové situaci dělat? Chtělo by se říci, že tady je každá rada drahá. Přesto jsme si pro vás připravili několik osvědčených doporučení, která jistě stojí za to vyzkoušet v případě menší či větší studijní krize. Čerstvý vzduch pomůže Zní to sice banálně, ale přísun čerstvého vzduchu dokáže téměř zázraky v případě potřeby nabrání nových sil a energie do učení, či obecně jakékoliv duševní činnosti. Nejrychlejší a nejdostupnější variantou je otevření okna. Ještě lepší službu učiní krátká procházka, anebo jakákoliv venkovní fyzická aktivita dle osobních preferencí a zájmu. Lze namítnout, že v takové chvíli na žádnou podobnou činnost není čas ani nálada, nicméně zkušenosti říkají, že alespoň na chvíli vypnout, ideálně někde venku, je pro novou chuť do studia výbornou volbou a investicí, která se bohatě vrátí. Změna prostředí Všimli jste si, že někde vám jde příprava do školy skoro sama od sebe a jinde se ani přes veškerou snahu nedokážete soustředit. Právě nalezení oblíbeného místa či koutku pro učení je také jedním z hlavních předpokladů efektivní přípravy do školy. Někteří z nás potřebují absolutní klid, jiní snesou nějaký ten rušivý element. Existují i tací, kteří říkají, že bez sluchátek na uších a své oblíbené hudby by se vůbec nemohli učit. V každém případě, konkrétní místo a prostor, v němž probíhá příprava do školy, ať už se jedná o běžné psaní úkolů, anebo systematické učení k důležité zkoušce, by mělo být k tomuto účelu pokud možno co nejvíce uzpůsobeno. Ve dvou se to lépe táhne Novou a tolik potřebnou motivaci nám dodá, jestliže do naší školní přípravy zapojíme někoho dalšího. Může to být spolužák, ale klidně i někdo jiný – třeba sourozenec, anebo starší parťák. Zkrátka kdokoliv, s kým se můžeme navzájem podporovat, poradit si, sdílet, vysvětlovat a podobně. Do učení se tak může dostat i zdravá soutěživost, neboť při společné přípravě dvou či více spolužáků lze porovnávat jednotlivé pokroky. V případě pomoci ze strany staršího sourozence, případně zkušenějšího studenta, je pak takový parťák užitečný nejen ve smyslu předávání znalostí, ale také určité inspirace a dohledu. Energie je základ Ač se to možná nezdá, i při učení spotřebujeme mnoho kalorií. Dostatečný přísun jídla i pití během procesu učení je tak dalším z předpokladů úspěchu našeho snažení. Samozřejmě by se z plánované přípravy do školy nemělo stát hodování, kdy naši pozornost bude přitahovat spíše občerstvení než materiály do školy. Proto lze doporučit například zakousnout něco dobrého k jídlu krátce předtím, než se vrhneme a naplno ponoříme do skript, notebooků, sešitů či lejster. Zároveň bychom měli mít stále po ruce, anebo alespoň v dosahu několika kroků, osvěžení v podobě vody či jiného (nealkoholického :-)) nápoje. Se Školou Populo učení do hlavy určitě poleze V naší škole si i díky bohatým zkušenostem našich lektorů uvědomujeme, že žák nemusí být vždy naladěn na vlnu pozitivní motivace do učení, anebo se zrovna nemusí nacházet v té pravé studijní formě, a tak nepodceňujeme ani zdánlivé maličkosti, jež ve výsledku mohou velmi ovlivnit efektivitu bojové vzdělávací mise za lepší známky na vysvědčení. Klidné prostředí útulných a moderních učeben, vždy připravené čerstvé občerstvení a také především citlivý či důsledný dohled našich kamarádských a zároveň odborně zdatných lektorů tvoří osvědčený mix ingrediencí, proti kterým bude i ta největší nechuť k učení, či snad počínající zoufalství, zcela bez šance.

Nabídka Školy Populo se orientuje i na děti na prvním stupni. Výuka menších dětí je však velmi specifická a potřebuje často i odlišný přístup. Populo Junior proto nabízí upravenou formu výuky přesně podle potřeb dětí v prvních, druhých a i vyšších třídách, včetně lektora na míru, který k Vašemu dítěti zaujme milý a chápající přístup. Menší děti doučíme číst, psát a počítat, pokud s tím mají potíže. Starším žákům nabízíme doučování základních předmětů prvního stupně – matematiky, českého jazyka, anglického jazyka a také prvouky a vlastivědy. PRVNÍ STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY V nabídce Školy Populo jsou všechny předměty, které jsou povinné pro děti na prvním stupni základních škol, a to: český jazyk matematika anglický jazyk prvouka a vlastivěda V rámci doučování nabízíme: kontrolu domácích úkolů kontrolu přípravy na hodinu zadávání úkolů na příští hodinu   ČESKÝ JAZYK nácvik čtení a psaní psaní diktátů určování slovních členů – skloňování a časování určování větných členů a větné rozbory psaní velkých písmen u podstatných jmen vyjmenovaná slova a psaní i/y procvičování slohu a psaní slohových cvičení   MATEMATIKA sčítání, odčítání, násobení a dělení zlomky desetinná čísla geometrie (rýsování, měření délky a počítání obsahu) práce s grafy, tabulkami a diagramy   ANGLICKÝ JAZYK výuka dětí předškolního věku hravou formou – výuka metodou TSR (total body response) – celkové fyzické odpovědi základní slovní zásoba (barvy, rodina, škola, zvířata, svátky) číslovky mluvení v celých větách a fráze (představení, pozdravy, popisné a ukazovací věty, tázací věty) nejčastější témata (co mám v aktovce, roční období, hračky, dny v týdnu, jídlo, hodiny) základní gramatika (abeceda, modální slovesa (to be, to have, to can), ukazovací (there is, there are), členy (a, an, the), předložky PRVOUKA A VLASTIVĚDA Součástí osnov prvního stupně je i předmět prvouka (1.–3. třída) a následně vlastivěda (4.–5. třída). Dítě se v nich seznamuje se základy společenských, ale i přírodních věd, jejichž látka se později rozvede do předmětů jako je dějepis, zeměpis nebo přírodopis.

Czech language is considered to be one of the most difficult languages in the world. It is difficult to learn Czech mostly because of its distinct grammar, inflections and sometimes tricky pronunciation. Czech language is a Slavonic language and it is spoken by approximately ten million people. Like all Slavonic languages, it uses declinations and conjugations and almost all grammatical forms have different endings. On the other hand, its system of verbal tenses is quite easy. If you live in the Czech Republic and you must or want to learn Czech, The School Populo is the best choice. WHAT CAN WE OFFER? individual lessons with your own tutor the possibility of adjusting the lessons to your individual needs study materials for free lessons for students of all ages (kids or adults) fun learning for children (games, puzzles) preparation for exams in Czech schools (for children) preparation for official language tests (for adults) experienced tutors with teaching practice lessons adjusted to your preferences (pronunciation, grammar, conversation, vocabulary) a text message confirming your planned lesson a text message for parents confirming the child`s arrival and departure fully equipped classrooms and cosy study environment in the centre of Prague, Brno, Ostrava and Olomouc

Jak dopadla ta matika? Jaký ti vychází průměr z češtiny? Jaké bude vysvědčení? Podobné otázky asi nejsou zrovna z kategorie nejoriginálnějších, ale ke škole již téměř neodmyslitelně patří. Neméně časté jsou také diskuse o tom, zda mají školní známky skutečně takovou důležitost a váhu, která se jim mnohdy přisuzuje, anebo zda by měly být v popředí zájmu učitelů, žáků a jejich rodičů v souvislosti se školní docházkou zcela jiné hodnoty a kritéria. Argumenty pro známky Na jednu stranu školní známky jistý význam a vypovídací hodnotu mají. S hodnocením, ačkoliv třeba v úplně jiné formě, jsme konfrontováni v podstatě celý život a pro děti je tak školní stupnice přípravou na reálný život, kdy budou později jako dospělí lidé například v zaměstnání také ohodnoceni dle určitých měřítek, s nimiž nemusí být vždy vnitřně ztotožněni, stejně jako se nám někdy jeví jako nespravedlivá konkrétní známka, již jsme z písemky nebo zkoušení dostali. Zastánci známkování často také zmiňují mezi hlavními výhodami školní škály, tak jak ji všichni důvěrně známe, její standardizovanou a srozumitelnou podobu. Jde tedy o jakousi rychlou informaci od učitele směrem k žákovi či studentovi. Naproti tomu u slovního hodnocení, které některé školy před klasickým známkováním upřednostňují, hrozí nejednoznačné a alibistické věty, z nichž nemusí být žáci a rodiče úplně moudří. Také je třeba zmínit, že školní známky podporují zdravou soutěživost a plní motivační funkci. Konkrétní cíle se samozřejmě mohou lišit dle konkrétních žáků. Někdo chce být nejlepším ve třídě, jiný takzvaně ‘jede na vyznamenání’, někdo chce mít vysvědčení bez čtyřek a pro někoho může být nedostatečná na pololetním vysvědčení tím pravým impulsem ‘jít do sebe’. Pro děti také může být vítanou motivací vidina slíbené odměny za konkrétní prospěch ve škole. Argumenty proti známkám Známkování skrze notoricky známou stupnici lze však samozřejmě na druhou stranu mnohé vytknout. V první řadě je nevýhodou hojně kritizovaný efekt ‘učení pro známky’. To znamená, že jsou žáci a studenti primárně vedeni k tomu, aby dostali dobrou známku a nikoliv k tomu, aby se dozvěděli něco nového nebo aby rozvíjeli přirozenou zvídavost, která je tak vlastní a typická pro menší děti, které ještě do školy nechodí. Pro mnohé žáky je také hrozba toho, že dostanou špatnou známku, ačkoliv se třeba na danou zkoušku svědomitě a pečlivě připravovali, zdrojem neúměrného stresu. Těžko si pak dítě vytvoří k formálnímu vzdělávání pozitivní vztah, pokud chodí dennodenně do školy s nechutí, obavami a celkově nepříjemnými pocity. Dá se řici, že učitel je veden k tomu, aby horší známkou trestal za chybu, přičemž chybování je nedílnou součástí procesu učení. Navíc, známkování nikdy nebude úplně objektivním měřítkem ohodnocení práce žáka či studenta. Většina z nás by asi nalezla u sebe či svého dítěte příklad toho, kdy jednička z daného předmětu udělená konkrétním učitelem má zcela jinou hodnotu, než stejná známka u jiného kantora. Názorně je odlišný metr jednotlivých učitelů vidět například při přestupu na jinou školu. Naše škola neznámkuje, ale pomáhá Co myslíte vy? Jsou známky spíše zbytečným a přežitým elementem, anebo užitečným a nezastupitelným způsobem hodnocením žákovy práce? Ať už se přikláníme na jednu či druhou stranu, faktem zůstává, že druhé pololetí se nám brzy přehoupne do své druhé poloviny a to je ten nejvhodnější čas začít pracovat na tom, aby na konci roku panovala spokojenost. Nejen se známkami, ale hlavně s tím, jakého pokroku jste vy nebo vaše dítě ve škole dosáhli. Anebo v ideálním případě, aby se z neoblíbeného předmětu stal předmět docela pohodový. Všichni naši lektoři jsou připraveni k tomu svým nadšením, přístupem a odbornými znalostmi maximálně přispět.