O nás
O nás Lektoři Zaměstnanci Metodické centrum Nezisková činnost
Doučování
Doučování Výuka jazyků Příprava na zkoušky Online výuka Prezenční výuka
Časté otázky Služby
Služby Vstupní testy Procvičování online Dárkové poukazy
Reference Ceník Galerie Blog Kontakt
Přijímáme studenty na nový školní rok. Pro rezervaci doučování vyplňte kontaktní formulář nebo volejte 730 701 601.
Úvod Blog Vysoká škola

Vysoká škola

Jak úspěšně vstoupit na VŠ? 11 nejčastějších otázek nových prváků
6. 9. 2021
Vysoká škola

Nástup na vysokou školu provází spousta otázek. Jak to chodí na VŠ? Jak oslovovat učitele na VŠ? Jak zvládnout prvák? Jak si sestavit rozvrh? Nebo, možná otázka vůbec nejdůležitější, jak si najít na vysoké škole přátele? Ve Škole Populo doučujeme nejen žáky ZŠ a SŠ, ale také studenty vysokých škol. Díky tomu víme, s čím se studenti nejčastěji potýkají a co v prváku na vysoké škole řeší. Vybrali jsme pro vás 11 nejčastějších otázek a odpovídáme na ně.  Jak to chodí na VŠ? Prostředí vysoké školy se od střední školy liší téměř ve všem. Studenti mají velkou míru zodpovědnosti, důvěru vyučujících a musí se naučit samostatnosti. Na rozdíl od střední školy vám nikdo nepřipomene, že se blíží termín odevzdání eseje a pokud si zapomenete včas přihlásit předměty, nejspíš daný semestr nebudete studovat.  Na většině vysokých škol platí, že se z hodin nemusíte omlouvat, rovněž docházka nebývá povinná. Zkoušky se konají až ve zkouškovém období, v průběhu semestru se na většině škol odevzdávají jen dílčí práce. Vysoké škole se někdy označují jako tzv. akademická půda a jejich fungování upravuje Zákon o vysokých školách z roku 1998. Hlavou každé VŠ je rektor.  Mezi největší veřejné vysoké školy v ČR patří Karlova univerzita (Praha), Masarykova univerzita (Brno), Jihočeská univerzita (České Budějovice), Mendelova univerzita (Brno), VUT (Brno), Univerzita Palackého (Olomouc) a Ostravská univerzita (Ostrava).  Jak se připravit na studium na VŠ? Zjistěte si, kdy začíná studium na vaší VŠ.  Jakmile dostanete přístupy do informačního systému, prozkoumejte ho.  Přidejte se do skupin na sociálních sítích (např. Medici MU 2021).  Přidejte se na seznamovací akce s budoucími spolužáky.  Včas si rezervujte kolej nebo bydlení v soukromí.  Vyřiďte si kartičku ISIC a potvrzení o studiu.  Jak si zapsat předměty na VŠ? Většina vysokých škol používá informační systém, např. na Masarykově univerzitě je to IS. Předměty se zapisují přes IS. Předměty se dělí na povinné, volitelné a povinně-volitelné. U posledních dvou skupin předmětů mají přednost starší spolužáci. Je dobré zapisování předmětů časově nepodcenit a pokud zápis začíná v 17:00, být skutečně připraveni u počítače na čas, ideálně o pár minut dříve. Na zapsání předmětů bývá lhůta (např. 14 dní), po ní už předměty většinou nejdou zapsat.  Jak si sestavit rozvrh na VŠ? Doporučujeme inspirovat se doporučeným rozvrhem. Některé předměty jsou navazující, tzn. abyste si zapsali např. Geometrii II, musíte nejprve absolvovat Geometrii I. Pokud si s rozvrhem nevíte rady, obraťte se na starší spolužáky nebo studijní poradce.  Jak dlouho trvá jeden semestr na VŠ? Na vysoké škole už nejsou pololetí, ale semestry. Každý akademický rok je rozdělený do dvou semestrů (zimní/letní, podzimní/jarní). Každý předmět má období výuky (12–13 týdnů) a zkouškové období (5–6 týdnů). Čím dříve zkoušky úspěšně absolvujete, tím dříve budete mít prázdniny. Na většině škol se můžete přihlašovat na předtermíny zkoušek.  Jak oslovovat na VŠ? Zapomeňte na univerzální oslovení „pane učiteli, paní učitelko“, případně „pane profesore, paní profesorko”. Profesor je na VŠ velmi vážený titul a nedosahuje ho zdaleka každý. Vyučující oslovujeme nejvyšším dosaženým titulem. Mezi nejčastější tituly patří:  doc. (docent) – oslovujeme pane docente prof. (profesor) – oslovujeme pane profesore CSc. (kandidát věd) Ph.D. (doktor), Th.D. (doktor teologie) – oslovujeme pane doktore PhDr. (doktor filozofie), JUDr. (doktor práv), RNDr. (doktor přírodních věd), PharmDr. (doktor farmacie), ThDr. (doktor teologie) – oslovujeme pane doktore Ing. (inženýr), Ing. ach. (inženýr architekt) – oslovujeme pane inženýre MUDr. (doktor medicíny), MDDr. (zubní lékař), MVDr. (doktor veterinární medicíny) –  oslovujeme pane doktore Jak se známkuje na vysoké škole? Už žádné známkování od 1 do 5. Na VŠ se známkuje na stupnici A–F. Pokud jste úspěšní, máte „áčka“ – nebo máte „efka“. Na zkoušky bývají 3 pokusy a 2 opravné pokusy další semestr. Vaše známka ze zkoušky tedy může vypadat např. FFB.  Ze zápočtů možná nedostanete známku, ale jen Z (započteno), případně N (nezapočteno). Zkoušky mohou být ústní i písemné.  Jak uspět při studiu na VŠ? Předpokladem úspěšného studia na VŠ je nejen učení, ale také informovanost. Když jdete na zkoušku, vyplatí se vědět co nejvíc jak o učiteli, tak o průběhu zkoušky. Např. nejčastější otázky, záludnosti, ukázky testů z minulých ročníků. Díky tomu se budete moct co nejlépe připravit. Proto se přidejte do skupin na sociálních skupinách, udržujte kontakty se spolužáky a hlavně buďte aktivní i ve volném čase. Přihlaste se do volitelných skupin, zapojujte se do dobrovolnických programů. Když si toho všimnou vyučující, budete mít plusové body.  Jak se učit na VŠ? Na VŠ se můžete učit buď průběžně po celý semestr nebo učení nechat až na zkouškové období. Záleží na tom, jakou školu studujete. Na medicíně se pravděpodobně budete muset učit každý den, na humanitní škole (např. žurnalistika) budete průběžně trénovat spíše dovednost psaní a samotné učení si můžete nechat až na zkouškové období. Ve Škole Populo studentům každopádně doporučujeme, aby se učili průběžně. Pravidelnost přináší své ovoce jak v učení, tak v doučování.  Jaké oblečení na zkoušku na VŠ? Na většině škol vyžadují na zkoušky formální oblečení. Roztrhané rifle nechte doma a raději si oblečte společenské kalhoty, košili a sako. Dívky mohou zvolit šaty, sukni nebo rovněž společenské kalhoty. Co škola, to originál. Vždy si předem zjistěte, jak to chodí na té vaší.  Jak zvládnout prvák na VŠ v době covidové? Zatím to vypadá, že by se podzimní semestr 2021 mohl obejít bez delší distanční výuky. Vše ale uvidíme až na podzim. Kdyby vás distanční výuka přeci jen postihla, zachovejte chladnou hlavu. Udržujte kontakty se spolužáky, učte se průběžně a plňte všechny své povinnosti. A kdybyste měli kdykoliv pocit, že výuku nezvládáte, obraťte se na Školu Populo, doučíme vás i předměty, o kterých jste si mysleli, že je nikdy nezvládnete. 

Na vysokých školách končí semestr
10. 12. 2018
Vysoká škola

Většina studentů, kteří na jaře tohoto roku úspěšně složili maturity, absolvovali zároveň i přijímačky na vysoké školy. Během září jim započal zimní semestr a v prosinci nastává moment, kdy přichází první zkouška ohněm. Blíží se jim totiž zkouškové období. V čem je studium na vysoké škole jiné? V první řadě každá z kateder, ale často i fakult má trochu jiný systém studia a požadavků. Obecně platí, že forma i systém výuky je v mnohém volnější. Na druhé straně student, který jde studovat nějaký umělecký obor, bude mít povinností méně, než student, který se přihlásil na medicínu nebo na práva. Studium na vysoké škole začíná často později než 1. září a má i pozvolnější nástup. Student si některé předměty musí zapsat povinně, ale mnohé z nich nemusí absolvovat hned a některé si zapisuje podle vlastní volby. Do jisté míry si může přizpůsobit rozvrh hodin podle sebe, na některé hodiny dokonce nemusí chodit a často má během dne spoustu volných chvil. Mnohdy se na některé z hodin nemusí dokonce ani připravovat, psát domácí úkoly nebo pravidelné testy. Studium dostává jiný charakter a v jistých chvílích se může zdát i snazší a příjemnější než studium na střední škole. Jaké to má nebezpečí? Velké nebezpečí samozřejmě spočívá v tom, že student v kontextu odlišnou formou výuky její nároky podcení a začne studium šidit. Toto nebezpečí číhá zejména na studenty v prvním ročníku, kteří mohou být překvapeni podobnými výhodami a poté zaskočeni, když se přiblíží finální zkoušky. K volnějšímu režimu na vysokých školách přispívá i to, že se ty nejdůležitější hodiny koncentrují mezi pondělí a středu. Naopak ve čtvrtek se učí jen málo a v pátek je prakticky volno. Mnoho studentů chodí často do školy jen během zbylých tří dnů a pak jedou domů nebo se věnují svým aktivitám. A studium mezi ně nemusí vždy patřit. S tím jde v ruku v ruce i studentský život, který sice možná tím nejpříjemnějším překvapením, které na studenty čeká, ale také nejčastější příčinou, proč se na konci školního roku dostávají do stresu. Co čeká studenta během zkoušek? Přestože se student na vysoké škole může setkat s tím, že někteří vyučující vyžadují psaní kontrolních testů (například na medicíně nebo jazykových oborech), zkoušky, které rozhodnou o tom, zdali předmět absolvoval či nikoliv, se budou konat až přibližně v polovině prosince. Tedy již za pár dní! Prvnímu kolu zkoušení se říká zápočtový týden a realizuje v polovině prosince. Píší se během něj například hromadné testy, aby se vyučujícímu podařilo uzavřít předmět ještě před Vánoci. Mnohdy se během zápočtového týdne píší první termíny zkoušky a další dva termíny, na které má student právo, se konají až během zkouškového období, tedy v lednu a únoru. Během zkouškového období se mnohdy konají obtížnější zkoušky nebo takové zkoušky, které jsou organizačně těžší, tedy například ústní zkoušení. A až teprve poté započne letní semestr. Studentovy studijní útrapy však často nekončí ani po zkouškovém období, protože některé ze zkoušek se mu nemusí podařit složit. Ty se mu pak natáhnou do dalšího semestru a záleží na dohodě s vyučujícím, kdy je bude moct absolvovat. Jak tomu předejít? I na vysoké škole platí osvědčené pravidlo – kdo se začne učit zavčasu, má větší šanci zkoušky absolvovat ve větším klidu. Ten klid samozřejmě nebude nikdy absolutní, protože zkouškové období dá zabrat i zkušenému studentovi, ale alespoň u některých předmětů bude mít studující více jistoty. Další prevencí je dobrá informovanost, zajištění potřebného studijního materiálu a vypracování plánu jak se učit. Dobré je také chodit pravidelně na hodiny a získat alespoň rámcový přehled o tom, jakou formou finální zkoušky probíhají. Jedním z hlavních faktorů, proč je studium na vysoké škole tak náročné, není často ani tak náročnost jednotlivých předmětu, ale spíše ten fakt, že je potřeba absolvovat v krátkém časovém úseku více zkoušek najednou. Požadavky na každou z nich nejsou standardizovány osnovami jako na základní a střední škole, ale je často na vyučujícím, co bude jejich náplní. Mnohdy nejsou dostupné ani studijní materiály a student musí čerpat z více zdrojů. Pokud vás čeká zkouškové a nemáte čas dohánět látku, možná je na čase oslovit i někoho, kdo vám pomůže. Doučovat se člověk může totiž i na vysoké škole, jen musí sehnat někoho, kdo předmětu rozumí. Škola Populo je institucí, která se na doučování specializuje. Pokud jste v podobné situaci a sháníte lektora, zkuste ji oslovit!

Brzy začíná výuka i na vysokých školách!
10. 9. 2018
Vysoká škola

Před týdnem všem žákům základních škol a také studentům středních škol začal školní rok. Za pár týdnů se to však blíží i studentům škol vysokých! Jste překvapeni? Inu, univerzity začínají vždy o něco později než ostatní školy. Navíc jim pololetí, kterému se říká semestr, o něco dříve končí. Tyto menší výhody však nemění nic na tom, že studium na vysokých školách je podstatně těžší a ti, co nastupují do prvního ročníku, si projdou během zkouškového období menší zkouškou ohněm. V čem je studium na vysoké škole jiné? Asi první věc, která (nyní již bývalé středoškoláky) po nástupu na příslušnou katedru překvapí, je více volného času a svobody. Samozřejmě vždy záleží na oboru, nicméně tak přísná kontrola docházky nebo přítomnosti ve třídě se na univerzitě již nenosí. Podobně je tomu i s docházkou do hodin. Některé z nich jsou povinné (nejčastěji semináře), student má však povolenou nějakou míru absence. V mnoha předmětech (nejčastěji na přednáškách) je docházka ovšem dobrovolná. To nejčastěji vede k tomu, že v momentě, kdy se student jen trochu ve škole rozkouká a začne žít studentským životem, přestane na přednášky chodit. Mnoho studentů této výhody využívá k tomu, aby vedli styl života, kterému se říká “studentský “. To v praxi znamená v podstatě takové prodloužené mládí, nicméně za podstatně výhodnějších podmínek, než tomu bylo na střední škole. Studenti jsou již plnoletí, bydlí často sami, jsou mimo dosah rodičů, mohou pít alkohol a ponocovat s kamarády do ranních hodin. Menší nevýhoda je v tom, že ten, kdo si nedá pozor a užívá si příliš, dostane mezi prosincem a únorem, kdy probíhá zkouškové období, studenou sprchu. Jak se zkouší na vysoké škole? Nejnáročnější zkouška, kterou student do této doby absolvoval, byla maturita. Na tu se připravoval skoro celý rok, musel složit CERMAT testy, absolvovat ústní zkoušky a obsáhnout veškerou látku, která se po čtyři roky ve škole probrala. Ačkoliv byla maturita stresující, její výhodou bylo, že student měl jasně stanoveno, co se musí naučit a jakou formou bude zkoušen. Na vysoké škole nic takového již neplatí. Forma zkoušky závisí na vyučujícím a každá z nich je takovou malou maturitu. V první řadě se počítá se samostudiem. K hodinám nemusí být k dispozici žádná přehledná skripta a student si musí načíst literaturu sám a umět z ní vytáhnout to podstatné. Počítá se tedy s tím, že student přečte ke zkoušce i několik knih! Taktéž zkouška může obsahovat i látku, která nebyla na hodinách vůbec probrána. Student se nemůže spoléhat na to, že bude mít vždy jasně daný rozsah otázek a dotaz tedy může padnout prakticky na cokoliv. Vysokoškolský vyučující se od toho středoškolského totiž dost liší. Je ve svém oboru poměrně dobře vzdělán, ale nemá vždy pochopení pro studenty, kteří se s ním teprve seznamují. Co to je zkouškové období? Jakmile se přiblíží prosinec, začnou se univerzitní studovny plnit lidmi, kteří zde po mnoho hodin tiše sedí a jsou zavaleni stohy knih a poznámek. Zimní semestr totiž kolem poloviny prosince končí, přičemž poslední týden je vyhrazen takzvaným zápočtům a říká se mu proto “zápočtový týden”. Během něj musí student absolvovat nejčastěji hromadnou písemku nebo odevzdat nějakou práci, čímž vyučující jaksi plošně vyzkouší celou třídu. Další vlna zkoušek, neboli “zkouškové období”, začíná po Vánocích a to již první dny v lednu. Během tohoto období nastává ono zmiňované šílenství, kdy zažije student křest ohněm. Zjišťuje, že nároky jsou opravdu vysoké, nemluvě o tom, že se mu často v jednom týdnu sejde hned několik zkoušek a není neobvyklé, že se konají i v jednom dni. Termíny stanovuje vyučující a student se jim musí přizpůsobit. Má jich sice na výběr obvykle několik, ale prakticky skoro vždy to znamená, že se bude na pár týdnů muset po vánočních svátcích přestěhovat do svého univerzitního města. Je poměrně běžné, že student z nějaké zkoušky ve svém prvním semestru “vyletí”. V tomto ohledu je potřeba se tím nenechat zdeptat, protože toto bude semestrální rutina po celou dobu studia. Student má právo na tři opravné pokusy a pokud není jeho vyučující pedant, na druhý pokus to obvykle dá. Jak to přežít bez úhony? Studenti filozofické fakulty se budou muset v prvním ročníku poprat minimálně s jednou zkouškou z kompletních dějin západní filozofie, která je pro ně povinná. Ne všichni ovšem dostali na střední škole z filozofie dobrý základ a pár dní před zkouškou člověku již mozek a paměť nefungují tak dobře, jako v klidovém režimu. Pokud někomu skutečně teče do bot, je v krizi a není se schopen již učit, poté by mu jistě mohla přijít vhod menší pomoc v podobě doučování. Kde však vzít někoho, kdo pomůže? Spolužáci nemají čas, protože se učí a starší žáky, kteří již mají příslušný předmět za sebou, asi ještě student nezná nebo mají stejně napilno. Nestojí za to najít si doučování? Kde však sehnat toho pravého lektora, když je předmětů na vysoké škole tolik? Možná se vyplatí oslovit profesionály, kteří se specializují na doučování. Trochu si sice připlatíte, ale získáte profesionální přípravu a morální podporu, které se mnoha studentům během zkouškového období moc nedostává.

Studium na vysoké škole je dnes již nutností
11. 5. 2018
Vysoká škola

Bývaly doby, kdy vysokou školu vystudoval jen málokdo. Mít maturitu nebo dokonce jen výuční list, bohatě stačilo k získání kvalitního zaměstnání a jistoty finančního ohodnocení. Situace se nicméně změnila během 90. let a v novém miléniu se studenti již nacházeli v úplně jiné pozici, než jejich rodiče. Vysoká škola se pro jejich další kariéru stala naprostou nutností a taktéž pomyslným završením jejich studijní kariéry. A Vy nemáte vysokoškolský titul? Ani bakaláře? Tak šup, rychle si něco dostudujte! To je jedno co to bude, prostě cokoliv – hlavní je to totiž mít papír, že jsme absolvovali státní zkoušku. K čemu je vám vzdělání? Titul se totiž rovná kariéra a vzdělání se rovná peníze. Titul nadevše Byl tu však jeden menší paradox. Jistota, že se absolvent univerzity bude živit oborem, který s velkým úsilím vystudoval, nebyla skoro vůbec reálná a z vysoké školy se stala jen jakási formalita. Výsledkem je dnes ta skutečnost, že důležitější než osvojení si vědomostí a specializace v oboru, je získat vysokoškolský titul. Což platí zejména pro studenty filozofických a pedagogických fakult nebo uměleckých oborů. Titul začal být navíc vyžadován zaměstnavateli, kteří jej často využívají jako faktor pro selekci svých potencionálních zaměstnanců. Tento tlak pak dopadl i na ty profese, kde něco podobného ještě donedávna nebývalo vyžadováno. Pro mnohé se tak stalo dokončování vzdělání v dospělém věku (ač jen v dálkové formě), kdy je člověk již plně zapřažen do pracovního procesu a každodenních starostí, velkou zátěží. Nemluvě o tom, že pro jejich další praxi nebylo informačně zase tak moc přínosné, jen formalita k naplnění požadavku zaměstnavatele. Univerzitní vzdělání pro každého Tlak na dospělé a zároveň i na mladé lidi, aby si udělali školu, vytvořil další velký paradox, kterým byla inflace titulovaných absolventů. Bakalářský, ale i magisterský, titul pak přestaly znamenat něco výjimečného, ale staly se jen běžným standardem. Na druhou stranu dostudovat úspěšně vysokou školu není zase tak snadné. Student je hned v prvním zimním semestru vystaven šoku, kdy se musí během několika měsíců připravit na 10-15 zkoušek, z nichž každá je srovnatelná s tím, co musel předvést u maturity. Mladého člověka to pak donutí k vyšším výkonům, skriptum přečte přes noc, rozšíří paměťové schopnosti, naučí se pregnantně formulovat odpovědi a čelí permanentnímu stresu ze zkoušek. Ve třetím ročníku musí student složit zkoušku bakalářskou a v ročníku pátém zase magisterskou. Ke každé z nich musí zvládnout obsáhnout prakticky vše, co se naučil a sepsat dvě odborné práce. Šok druhý následuje, když student musí nastoupit do pracovního procesu. Univerzity sice vycvičí mysl studentovu, ale nepřipraví jej na život. To, co se naučil, zaměstnavatele často příliš neoslní, nicméně to, že byl jeho mozek po minimálně pět let cvičen a trénován, využívají zejména korporace a velké firmy, pro něž jsou studenti humanitních oborů ideální materiál. Mladý člověk, který do této instituce nastoupí, projde školením, kde se za pár měsíců naučí více, než na univerzitě, a filozofické ideály vymění za kariéru a peníze. Univerzita cvičí mozek a rozšiřuje obzory. Super! V praxi vám to však k ničemu nebude a každý korporátní výcvik to dokáže za pár měsíců. Vysoké školy jsou svět sám pro sebe A máme tu poslední paradox. Univerzitní prostředí formuje specialisty pro praxi, ale samo o praktickém životě o každodenním reálném světě moc netuší. Ti, co na univerzitách učí, skoro nikdy neprošli jiným zaměstnaneckým oborem, nemuseli se zodpovídat nadřízenému, dodržovat přesné deadliny a zejména pocítit, že o jejich teoretické znalosti nikdo v práci nestojí. Vyučující na univerzitách se rekrutují z úspěšných studentů, kteří dokončí někdy na jaře magiterský titul a na podzim se z nich stávají doktorandi nebo odborní asistenti. Často se promění i jejich chování a i nároky na o něco mladší vrstevníky, které budou nyní vyučovat. Studenti se v jejich očích učí málo, ničemu nerozumí, flákají se, nemají zájem o výuku a u zkoušek opisují. To, že i oni tak sami ještě před pár měsíci se jim rychle vykouří z paměti a promění se v mladší verze starších učitelských postrachů, které sami nenáviděli. Mnohdy se pro některé katedry stanou i potřebným “sítem”, které na neúměrně složitých zkouškách vyfiltruje lidi, co nezvládají náročné studijní tempo. Chyba však není vždy v nepraktičnosti vyučujících. Univerzity by totiž měly být střediska, které pěstují speciality v oboru, nikoliv jen nadstavba středních škol či nutnost pro kariérní manažery. Studenti jsou sice na středních školách protaveni celou spoustou státních testů a zkoušek, ale jejich příprava na vysokou školu je často zoufalá a nutné informace z humanitních oborů, které k tak speciálnímu studiu potřebují, vůbec nemají. Ideálem by bylo udělat souvislý a přehledový úvod do obecných dějin kultury, literatury, filozofie a politiky, nicméně na to není ani čas, ani vůle, a úzká specializace se pěstuje již od prvního ročníku. Vysokoškolští pedagogové si často stěžují na neúměrnou administrativní agendu, která vzniká vysokým počtem studentů v ročnících, a absencí času pro nějakou vědeckou a badatelskou činnost. Úroveň žáků díky tomu rapidně klesá a je běžné, že dnešní mladí studenti nejsou schopni přečíst povinnou literaturu nebo dokonce i dokoukat celovečerní film. Jak to není na YouTube nebo přepracováno do nějaké tahákové podoby, není šance, že se někdo zvládne připravit. Co s tím? Zmíněné paradoxy samozřejmě nemají jasné a jednoduché řešení. Studium na vysoké škole je pro mnohé prodloužené mládí a nejeden z nás na něj bude s nostalgií po celý život vzpomínat. Kdo využije šanci, kterou mu státem dotované studium v rané dospělosti poskytne, získá i vklad pro svou další kariéru. Většina však zůstává v jeho finále překvapena, že ono úsilí a nervy, jim v praxi k ničemu nikdy nebudou.

Nezávazný kontaktní formulář
Na základě vyplněného kontaktního formuláře Vás budeme kontaktovat, zodpovíme všechny Vaše dotazy a představíme Vám služby Školy Populo. V případě, že se s námi chcete spojit jako první, můžete nám zavolat na tel. +420 730 701 601.
+420
V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel. +420 730 701 601, případně formou e-mailu na info@skolapopulo.cz.
Doučujeme také na Slovensku a v Anglii.
Sledujte nás na Instagramu!
© 2021 Vzdělávací centrum Populo
Provozovatelem stránek Škola Populo je Vzdělávací centrum Populo, z. s. IČO: 06746551, se sídlem Horní lán 1257/45, Nová Ulice, 779 00 Olomouc Spisová značka: L 16433 vedená u Krajského soudu v Ostravě.
Používáme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití těchto webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.