Jedním z témat, která silně rezonují v českém školství, je zvyšující se počet žáků s diagnostikovanou poruchou učení. Otázku, zda se na zvyšujícím čísle podílí lepší diagnostické metody, či tendence hledat ihned za sebemenším problémem lékařskou příčinu, dnes ponechme stranou. Pro začátek se podívejme na jednotlivé typy specifických poruch dle jejich projevů a jaké jsou v současnosti používané metody k jejich zmírnění.
Specifické poruchy učení jsou doposud nedostatečně probádané z hlediska příčin jejich vzniku. Dosavadní výzkumy vyvrátily přímou souvislost s poruchami vývoje, se sluchovým, zrakovým, motorickým či jiným zdravotním postižením. Existuje předpoklad dědičného sklonu k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40 % dětí postižených rodičů). Specifické poruchy jsou spojovány s odlišnou organizací mozkových aktivit a s jeho lehkou dysfunkcí. Částečný vliv je přikládán též špatnému sociálnímu klimatu v rodině.
Dle informací Ministerstva školství ČR jsou ve školní třídě průměrně 3–4 % dětí s určitou formou specifické poruchy učení. Současný stav ovšem dokládá, že je dětí s diagnostikovanou specifickou poruchou podstatně více. Některé odhady hovoří až o 20 %.
K nápravě poruch učení u jednotlivých žáků je nutno přistupovat citlivě a individuálně, což klade zvýšené nároky na pedagogy, kteří musí kromě standardního vzdělávacího plánu respektovat i vzdělávací plány dětí s poruchami učení. Každá ze specifických poruch navíc vyžaduje odlišné přístupy k nápravě, což dále ubírá čas ze standardního vyučování. Je proto logické, že rodiče těchto dětí vyhledávají pomoc i mimo školu, kde bude s jejich dětmi pracováno přesně tak, jak potřebují. Jedině soustavná a cílevědomá práce totiž přinese potřebné výsledky, kdy se problémy výrazně omezí, či rovnou zcela eliminují.
Podívejme se nyní, jaké jsou nejčastější specifické poruchy učení a jaké jsou techniky jejich nápravy.
Dyslexie
Narušení poznávacích schopností, problémy s plynulým čtením, problémy s rozeznáváním písmen a jejich záměna jsou nejčastějšími projevy dyslexie. Tato porucha, stejně jako ostatní specifické poruchy, nikterak neovlivňuje intelekt dítěte. Často je dyslexie získaná porucha na základně dědičnosti (u rodičů dyslektiků se porucha projeví až u 50 % dětí).
Redukce poruchy spočívá v nácviku čtení speciálními metodami, které dítěti pomohou se čtením a porozuměním textu. Při těchto metodách jsou využívány speciální pomůcky, pracovní listy a kombinace psaného a mluveného slova.
Potřebujete doučování?
Dysgrafie
Porucha se projevuje problémy s psaním, velkou chybovostí v opisu, pomalým tempem psaní, neúhledným písmem a křečovitou prací s psacími nástroji. Velmi často bývá spojena s dyslexií jako kombinovaná porucha.
Práce s dysgrafikem spočívá v posílení hrubé i jemné motoriky, v nutnosti dbát na správné držení psacího náčiní a v provádění grafomotorických cviků (uvolnění ruky a zápěstí, obtahování předkreslených tvarů, opis textu aj.). Dítě musí dbát na svůj písemný projev a musí se samo přičinit o jeho zlepšení. Nutná je tak pozitivní motivace, kdy dítě zná svůj cíl a snaží se jej dosáhnout.
Dysortografie
Obtížné zvládání pravopisné normy, záměny zvukově podobných hlásek (b, d; z, s), chyby v měkčení či neschopnost dodržovat správnou délku samohlásek jsou průvodními jevy dysortografie. Jedinci s touto poruchou nejsou schopni aplikovat naučená gramatická pravidla v písemné podobě, mají sníženou schopnost skloňovat a časovat a celkově chybí cit pro jazyk. Problémy se netýkají veškeré gramatiky, ale pouze specifických dysortografických projevů.
Náprava spočívá v posilování sluchového porozumění, zrakové paměti a v rozvíjení jemné motoriky. Speciální cvičení pracují s rozlišováním měkkých a tvrdých slabik, s opakováním slabik a slov, se sluchovou syntézou (skládáním jednotlivých písmen do slov), doplňováním písmen do slov aj. U všech cvičení je nezbytné dbát na dostatečnou motivaci žáka, dostatečný rozbor chyb a vysvětlení, k čemu jsou prováděná cvičení vhodná.
Dyskalkulie
Předchozí poruchy byly spojeny s mluvenou či psanou formou jazyka. Dyskalkulie je naopak specifickou poruchou počítání, která se projevuje především v základních početních operacích; charakteristických příznaků je ale mnohem více.
Dítě může mít problém se čtením matematických symbolů (někdy nezávisle na čtení písmen), chybný zápis víceciferných čísel, psaní nepřiměřeně velkých čísel a celková neúhlednost zápisu. Špatné umisťování matematických znamének pak ovlivňuje celkovou chybovost výpočtů v písemném počítání, přestože při pamětném počítání žák chyby nedělá.
Cvičení pro dítě s dyskalkulií spočívají v uvědomění si zapisovaných čísel, nácviku úhledného zápisu čísel a znamének, práci s geometrickými obrazci, číselnými řadami a posloupnostmi a s upevněním pravolevé orientace.
K uvedeným specifickým poruchám učení se řadí další, méně zmiňované. Patří zde především dysmuzie (porucha související s hudebními schopnostmi), dyspinxie (porucha projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (špatná obratnost v jemné i hrubé motorice).
Speciální pedagogika ve Škole Populo
Se všemi specifickými poruchami lze pracovat, důležitá je ale pravidelnost reedukace a pozitivní motivace dítěte, neboť jedině s jeho přispěním se dostaví potřebné výsledky. Vzhledem k četnému zastoupení speciálních pedagogů mezi lektory Školy Populo, nabízíme i tento výukový program. Rádi pomůžeme každému dítěti překonat jeho potíže s učením. Stačí nás jen kontaktovat.
Zdroje:
Pedagogicko-psychologická poradna (Nový Jičín)
Autor:
Slovensku
