Konec školního roku se neúprosně blíží a každému žákovi i studentovi nastává období, kdy musí zabrat a pokusit se vylepšit si špatné známky, které mu hrozí na vysvědčení. Náhlá nutnost intenzivní přípravy na různé zkoušky, testy a písemky, kterými si každého žáka učitelé rádi prověří, však není pro děti i teenagery vůbec snadná věc. Na přelomu jara a léta je venku již hezké počasí a nikdo nevidí důvod, proč dobu strávenou ve školní lavici, navyšovat ještě doma za stolem. S úbytkem volného času k relaxaci a na koníčky, může přijít i špatná nálada, nechuť ke studiu a následný stres.
Hledání strategie, jak to vše úspěšně zvládnout, může vést k mnoha výčitkám a skřípění zubů. Měli jsme se začít učit dříve, soustavně a samozřejmě vždy více, tedy ideálně i po škole v našem volném čase. To samozřejmě není vůbec reálné a pokud člověk není pověstný “šprt”, který se učí účelově nebo aby se zavděčil paní učitelce, je skoro jisté, že tento ideál nikdo nikdy nenaplní. Neházejme ale flintu do žita! Níže si uvedeme několik rad, tipů a triků, jak toto období přežít.
1. Plán a načasování
Udělejte si jasno v tom, co přesně se musíte doučit a za jak dlouho to musíte zvládnout. Hned teď si vezměte tužku a papír a pište si:
Na kterých předmětech musíte zabrat? Jaká témata v rámci těchto předmětů si musíte dostudovat? Kolik hodin volna vám ještě zbývá? Přesněji řečeno, kdy se vracíte ze školy a kdy chodíte spát? A kolik času si musíte vyhradit pro jiné zájmy a povinnosti? A teď – kolik hodin si myslíte, že vám studium jednotlivých předmětů bude zabírat? Dá se to nějak reálně zvládnout? A jak?
Potřebujete doučování?
2. Neučte se sami
Řekneme, že jednoduchou matematiku time-magementu máte již za sebou. A je asi dost pravděpodobné, že vaše výpočty budou vycházet v záporných číslech. Sami na to nestačíte a času je málo.
Řešení ovšem není v kvantitě hodin, které za stolem nad učebnicí strávíte, ale v jeho kvalitativním využití. Buď máte k dispozici nějaké tipy a triky, jak se lépe učit (některé z nich vám prozradíme níže), nebo najdete někoho s kým se budete učit a kdo o dané látce něco ví.
První, kdo se nabízí, je kamarád či kamarádka, kteří studují stejnou látku jako Vy, případně i trpělivý rodič. Když ovšem hodně teče do bot, nikdo podobný není po ruce nebo jde o složitější látku, budete si muset najít někoho, kdo se na doučování specializuje.
První variantou je soukromý učitel (často vysokoškolák nebo učitel v důchodu), variantou druhou je škola na doučování, která vám zajistí rovnou celý servis. Negativa jednotlivce jsou v nedostatku kontroly a standardu a nabízí se najít instituci, která to za vás vyřeší (např. Škola Populo).
3. Efektivita
Máte tedy plán, máte i někoho s kým se učíte, ale látka vám i přes to pořád do hlavy sama nenatekla. Kde je tedy háček?
Háček je ve vás samotných. Tedy spíše ve vašem mozku a v ní uložené paměti. Tito dva kamarádi se velmi rádi brání čemukoliv, co je oba (a tedy i nás) nudí. Na výhrůžky zlé paní učitelky neslyší, protože jim pětka na vysvědčení zjevně nevadí. Zlobí jak malé děti, odtahují vás od úkolů, které by se se daly s trochou vůle za pár dní soustavného učení zvládnout, směrem k zábavě a tomu, čemu se dnes moderně říká “prokrastinace”. Je jim jedno, že vám toto lelkování práci nijak neukrátí a čas si budete muset nahradit.
Mozek a paměť tedy nutno nějak přesvědčit a vyzrát na ně. Tupý dril a memorování, ke kterému nás ve škole často vedou, na ně moc nefunguje. Zkusme najít tedy něco, co na nás zabírá.
4. Zájem
Jednoduchým trikem mysli, jak zvýšit efektivitu učení, je vybíravou paměť zaujmout něčím atraktivním. Jste zvědaví? A chcete vědět, jak věci fungují nebo k čemu jsou užitečné? Pak máte bod plus.
V dnešní době internetových vyhledávačů s nepřeberným počtem obrázků a videí můžete nejen získat extrémně rychle základní přehled a představu o dané látce, ale často se do ní i ponořit a najít fascinující a překvapivé souvislosti. Nechápete nějaký fyzikální zákon či chemickou reakci? Nevíte, jak si představit podivného bezobratlého tvora nebo mikroorganismus? Není vám jasná nějaká souvislost z dějin středověku? Vše toto se dá pochopit velmi rychle a pokud vzbudíte zájem, uvidíte, kolik detailů vám o dané problematice v paměti uvízne.
Brzy zjistíte, že pokud něčemu opravdu rozumíte, najdete pro to i jasnou praktickou aplikaci.
5. Paměťové triky
Pokud vás příslušná látka opravdu nebaví nebo patříte k těm, co nejsou tolik zvídaví a jen se to musí “nadrtit”, pak musí ke slovu přijít techničtější metody.
První úvaha je jednoduchá? Proč nám, i přes tu všechnu snahu a hodiny strávené ve škole, v paměti nic nezůstává? A jak je možné, že si to neumíme vybavit, když potřebujeme?
Důvod je ve filtru, který mezi sebou mají krátkodobá a dlouhodobá paměť. Ta první má kapacitu velmi omezenou a je to jen jakási čekárna pro informace. Ta druhá má kapacitu nejspíš neomezenou, ale její “skladníci” si vybírají, co do ní uloží, a mají docela přísná pravidla. Bohužel my jsme až ti poslední, kdo mají vliv na to, co se nakonec do onoho “skladu” dostane. Minimálně si to musíme u svých “zaměstnanců” obhájit a často i vytvořit i nějaký trik a menší podvod, aby se dělo to, co chceme.
Základní technikou, jak dlouhodobé paměti něco vštípit, jsou mnemotechnické pomůcky. Ty mají velmi často formu hry. Jsou to básničky, které se rýmují nebo dětské barevné obrázky. Ty naši paměť zjevně hodně baví. Oním trikem je, že do nich zašifrujeme požadovaný komplex informací, který by se jinak nedal snadno zapamatovat. Příkladem, který každý z nás zná, jsou vyjmenovaná slova (jako např. befelemepesseveze). Tato technika je velmi dobrá k tomu, abyste se naučili posloupnost slov, mezi nimiž není jasná kauzální souvislost.
Ale ne na vše nutno používat tak kryptické techniky a mnozí z nás nemají tak dobrou auditivní paměť. Naopak většina z nás má paměť vizuální.
Jednoduchá vizuální technika je např. tato – napište si deset slov, které spolu zjevně nesouvisí a snažte se mezi nimi ty souvislosti vytvořit tím, že si je představujete jako obrázky nebo scénky. Výsledkem bude často nesmyslná a mnohdy i vtipná představa. Slova jako papoušek, telefon a kolo spolu nemají moc společného. Když si ale představíme papouška, který telefonuje a jede při tom na kole, naše paměťová centra ji uchovají s největší radostí. Tuto techniku lze trénovat a díky ní lze uchovat v paměti i celé řetězce slov. Má to jeden háček, a to, když nám nějaký z obrázků vypadne. Podobná menší porucha může zbořit i celou konstrukci.
Aby k něčemu podobnému nedocházelo, lze využít prostorové paměti, o které mnozí z nás ani netuší, že ji mají k dispozici a lze ji trénovat denně. Tento typ paměti pracuje s místy, v nichž se musíme každý den pohybovat a známe zde i drobné detaily, které na cestě těmito prostorami bezprostředně potkáváme. Může se jednat o místa, která míjíme denně na naší cestě do školy nebo do práce, a samozřejmě i o místa, kde žijeme a jež známe pravděpodobně ještě detailněji. Může se však jednat i o naše vzpomínky na místa našeho dětství (např. dům prarodičů), místa úplně vymyšlená či úplně fantastická, která nemají základ v realitě. Podstatné v těchto prostorách je fixovat si jednotlivé předměty (např. hřiště, lavičky, stromy, telegrafní sloupy, apod.) a k nim přiřazovat slova, která si chcete zapamatovat. Proces vzpomínání probíhá tak, že ve své mysli po tomto prostoru chodíme a u jednotlivých míst nám naskakují žádaná slova.
V ní lze překvapivě uskladnit velké množství informací a to tak, že jsou jsou umístěny velmi přehledně. Této technice se říká paměťový palác.
6. Zpátky na začátek
Po tom, co zvládnete alespoň jednu z výše zmíněných technik a úspěšně složíte zkoušky, začne vše opět nanovo. Vrátíte se zpět do školy a přestože se její osnovy nezměnily, vy jste jiní lidé.
Může se vám stát, že dříve nudný výklad paní učitelky, vám nyní dává smysl. Již se umíte učit, víte, jak být efektivní a protože studujete soustavně, máte informace o látce i z internetu. Díky soustavnosti víte, že se stačí učit často jen málo a krátce, abyste se nezahltili. A protože ovládáte důmyslné paměťové techniky, nemusí vás frustrovat, že zapomínáte.
Autor:
Slovensku
Anglii
