SCIO školaV minulých dílech jsme stručně popsali jak fungují Montessori a Waldorfské školy, v této části došla řada na třetí typ alternativy k základnímu vzdělání, na niž rodič může narazit, a tou jsou Scio školy.

 

Co jsou to Scio školy?

Společnost Scio byla založena v roce 1995 Ondřejem Štefflem s cílem vytvořit univerzální rozdílové testy pro přijímací zkoušky na střední i vysokou školu po vzoru USA. Od toho, co se přijímacích i maturitních testů chopila společnost Cermat, se začalo Scio věnovat od roku 2015 alternativnímu školství a v tomto ohledu se profiluje doposud. S tím souvisí i aktivní kritika klasického školství, školních osnov, státních přijímaček a maturit společnosti Cermat, pro kterou je Scio známo a je i mediálně vidět.

Jen pro úplnost, slovo scio je z latiny, je to sloveso a česky jej lze přeložit jako vědět, znát, rozumět, domnívat se nebo i umět. Sloveso je v singuláru první osoby, znamená tedy doslova “vím”.

 

Jaká je metodologie Scio škol?

Scio školy nemají oproti Montessori a Waldorfu tak pregnantně formulovanou metodologii. Jejich přístup je více realistický, pragmatický a utilitární. Berou si tedy prvky z různých alternativ a nebrání se zkoušet nové metody, případně i měnit svůj přístup podle toho, co funguje a co nikoliv.

Scio školy totiž vznikly z reálné poptávky dětí i rodičů po lidštějším a méně mechanickém a autoritativním přístupu ve školství. Ten se v praxi navíc moc neosvědčuje, protože neexistuje záruka, že si žáci klasických škol ke studiu vytvoří pozitivní přístup, budou mít úspěch v životě nebo dalším studiu.

Své vize a hodnoty definují Scio školy jen do několika velmi obecných termínů jako např. svoboda, morálka, otevřenost, optimismus, aktivita a odvaha a z nich odvozují své další přístupy k výuce.

Scio školy nepoužívají klasické učebnice, které považují za zbytečné nebo zastaralé, a reagují tak na rozvoj moderních technologií a zejména internetu. Dítě je zajímá jako individualita, k níž je potřeba najít vždy osobitý přístup. Dítěti je tedy dáván větší prostor v angažování se na podobě výuky a vztahu k pedagogovi. S tím souvisí i snaha dítě spíše motivovat a správně vést, aby se vzdělávalo samo, než je navádět podle osnov. Dítě tedy není známkováno a nemá ani domácí úkoly. Učitelům se říká průvodci a dítě si s nimi buduje osobní přátelský vztah, tedy nikoliv autoritativní.

 

Jak to v praxi vypadá?

Podobně jako většina altenativních škol i Scio školy se snaží proměnit tradiční třídy do ideálnější a příjemnější podoby. Scio školy jsou tedy většinou otevřený prostor, police jsou zaplněné pro děti stimulujícími předměty, děti nemusí nutně sedět v lavicích, výuka připomíná hru a absentuje notoricky známé zvonění. První třídy bývají často oddělené, nicméně již druhá a třetí třída bývá již pohromadě. Aby se děti ze všech tříd vzájemně poznaly, mívají i paralelní formu tříd – tzv. koleje, kdy jsou děti z různých tříd jeden den spojeny do skupinek, nejčastěji podle svých zájmů.

Jistou kontroverzi však budí Štefflova relativizace nároků školních osnov, kdy bez obalu říká, že je stejně nikdo není schopen fakticky naplnit a žák ani zvládnout. Scio školy s nimi nakládají proto jen velmi volně. Základní předměty jako matematika, český jazyk, angličtina a také tělocvik, jsou vyučovány separátně, zbytek je však zahrnut pod předmět “Svět v souvislostech”, kde v jednotlivých projektech děti prakticky aplikují často abstraktní látku např. z fyziky, chemie, dějepisu, zeměpisu, apod.

Podobně jako u většiny alternativních škol není na děti v první třídě vyvíjen takový nátlak, aby se naučily dokonale psát, číst a počítat. Neznamená to však, že by děti byly v něčem zaostalé, jsou spíše vedeny jinak. Mnohdy se číst i psát naučí spontánně, motivováni rychlejšími spolužáky nebo vlastním zájmem si číst dětské knížky, co je baví. Scio školy do osnov zapojují metody jako Hejného matematiku, která nahrazuje zastaralé teorie množin, na které jsme byli všichni dlouho zvyklí.

Snaha dítě vyslyšet a vyhnout se tak frustraci, stresu nebo dokonce šikaně, se ve Scio školách řeší otevřeným přístupem a prostorem, ale také tzv. shromážděním, kdy má jednou za týden celá škola jakési plénum, kde mohou děti diskutovat nebo navrhnout změny nebo pojmenovat to, co je trápí.

Zásadním elementem Scio škol je také komunikace školy s rodičem. Rodič je každý týden pravidelně informován o průběhu výuky, škola mu není uzavřena, ale pokud chce, může se v ní sám angažovat. Forma třídních schůzek se jmenuje tripartita, tedy jednání ve třech (učitel a oba rodiče) a probíhá soukromě, tedy vždy s jednou rodinou, včetně dětí, které mohou být přítomny.

 

Pro koho jsou Scio školy vhodné?

Scio školy jsou vhodné pro rodiče, kteří mají o alternativní výuce nějaké povědomí a jsou přesvědčeni a připraveni na to, co obnáší. Mnozí, kdo hledají jen nějakou privátní elitní školu mohou být zaskočeni tím, že Scio školy kladou větší důraz na emoční a osobnostní vývoj dítěte, než na jejich exkluzivní přípravu na střední a vysoké školy.

Oproti jiným alternativám je u Scio ta výhoda, že nelpí na nějaké jasně definované ideologii a metodologii a jsou ochotny se vyvíjet, což jistě stojí za úvahu.