Naučte se učitStudium a nabyté znalosti jsou jednou ze základních podmínek k dosažení kvalitního zaměstnání a potažmo i úspěšné životní kariéry. Všichni musíme strávit většinu dětství a mládí ve školní lavici a současný trend ve vzdělávání tuto laťku posunuje až do dospělosti. Vysoké školy jsou proto již dnes skoro nutností a univerzitní vzdělání si mnozí musí dodělávat i v dospělém věku.

Ten, kdo chce dosáhnout kvalitního vzdělání, se musí nejen hodně učit, ale musí se učit i efektivně. A právě zde má naše školství menší deficit. Učební plány jsou sice velmi komplexní a poskytují dětem soustavný výklad látky z mnoha humanitních a přírodní věd, nicméně techniky, jak se mají efektivně učit, spočívají v pouhém memorování dat. Není proto divu, že ani několik hodin denně, které studenti stráví ve škole, nestačí k tomu, aby si látku zapamatovali a zejména se ji naučili správně chápat.

Přitom by stačilo tak málo. Třeba nějaký předmět, který by s nimi nacvičoval různé metody, jak se lépe učit, memorovat data a zejména to, k čemu příslušné informace vlastně využít. Bohužel je tomu právě naopak a od žáků se očekává, že si nějakou techniky studia vyvinou sami, a to ideálně ve volném čase.

Protože k něčemu podobnému samozřejmě jen tak nedojde, uvedeme si níže alespoň základní okruhy, jak se lze lépe učit.

 

Systém

 

Když se pouštíme do nějakého náročného úkolu nebo do něčeho, do čeho se nám moc nechce, musíme si nejprve udělat konkrétní plán, jak dosáhneme cíle a vytvořit si systém práce, jak budeme postupovat. Mnohdy k tomu však nestačí pouze si sednout za stůl, otevřít učebnici a nahlas si číst.

V první řadě je potřeba vybudovat si pozitivní návyky. Pokud cítíme při studiu nechuť, nedonutí nás k jeho opakování nic. A právě návyk je něco, co pracuje za nás. Nevyvoláváme jej svou vůlí, ale postupnou prací a opakováním a on se nám pak začne připomínat se sám. Nejčastěji má podobu jen nějaké připomínky v podobě myšlenky nebo pocitu v těle a nutkání něco vykonat. Pokud někdo například pravidelně cvičí každé ráno, vytvoří si návyk, který mu bude každé ráno připomínat, že je čas rozhýbat tělo. A není k tomu potřeba příliš dlouhý čas, protože návyky se budují poměrně rychle.

Důležitou věcí je bezpochyby jedno místo nebo pokoj, kde se pravidelně učíme. To místo nám musí být nějakým způsobem příjemné (např. nás nesmí tlačit židle nebo být málo osvětlené). Dalším požadavkem je časový limit. Představa, že nás čeká několik hodin studia odradí kohokoliv, ale představa, že mu musíme vyhradit jen třeba 20 minut a pak zase dalších 20 minut někdy večer, zase takové drama není. Posledním prvkem je vedení si úhledných zápisků, třeba v podobě školních sešitů. Náš mozek se totiž učí velmi dobře tím, že informace přepisujeme a kreativně je tak zpracováváme (třeba kreslí i obrázky). Přístup a forma jakou si vedeme sešit, může odrážet i naši schopnost si látku zapamatovat. Komu se chce učit ze sešitu, v němž je chaos, škrtání a škrabopis?

 

Paměť

 

Mnohdy se však stává, že i ten nejlepší systematik, co se učí pravidelně a vede si úhledné sešity, musí zasednout za stůl na delší dobu a nahrnout si do hlavy velkou spoustu informací. Blíží se totiž zkoušení, písemky nebo dokonce přijímací zkoušky na střední školu či maturity. Dítě, které bylo zvyklé se učit vždy jen část probrané látky, musí najednou zvládnout doslova vše.

První problém, na který student narazí, je, že si požadované informace jednoduše není schopen zapamatovat. Typickým příkladem jsou seznamy spisovatelů a děl, které napsali. Pokud jde někdo dělat zkoušku z celé české a světové literatury, jsou to často stovky jmen. Podobně je tomu i u historických dat, jmen králů, ale i například chemických sloučenin. Jsou to data, které si nelze logicky odvodit, ale je potřeba si jen nějak zapamatovat.

Existuje mnoho mnemotechnických pomůcek, ale asi nejefektivnější z nich je metoda loci nebo také metoda mentálního paláce. Ta pracuje s naší prostorovou pamětí a místy jako jsou byty a domy, v nichž žijeme nebo cesty, kterými pravidelně chodíme. Na nich si musíme zafixovat několik výrazných prvků (např. obrázek na zdi nebo dopravní značku) a s nimi vizuálně asociovat informace, které si chceme zapamatovat. Tyto asociace mohou být i úplně iracionální a často i komické. Mnohdy platí, že čím směšnější jsou, tím lépe si je naše paměť uchová.

Nicméně metoda loci funguje velmi dobře na krátkodobou paměť a je vhodná spíše pro memorování seznamů nijak nesouvisejících dat. Abychom si věci pamatovali dlouhodobě a v souvislostech, je potřeba jim porozumět a vidět, jak reálně vypadají nebo fungují. Ideální prostředkem k nabytí takových informací je internet a zejména zdroje jako YouTube, kde nalezneme mnoho kvalitních videí, které vysvětlují například fyzikální jevy v praxi, ukazují jak počítat matematické příklady nebo informace o nějaké historické události. Jejich velkou výhodou je jasnost, stručnost, zábavnost a důraz vizuální informace a zkušenost.

 

Motivace

 

Studium však umí být nudné a ubíjející i pro ty nejnadšenější studenty a dítě může mnohdy ztratit základní motivaci, proč se mu vlastně vůbec věnovat. Mnoho dětí se velmi správně ptá, k čemu je to vše dobré a jaký to má smysl? Proč se snažit mít lepší známky a dostat se na tu nejlepší školu?

Pokud si dítě klade takového otázky, nepřímo míří k další otázce, která souvisí s tím, co vlastně bude v životě dělat nebo jaké bude jeho povolání. Samozřejmě zvolit si zaměstnání na základní nebo střední škole často není úplně reálné, ale studium lze nasměrovat například k tomu, co bude dítě studovat na vysoké škole. Třeba takoví medikové musí ovládat přírodní vědy, studenti práv zase vědy společenské a ekonomové matematiku. U všech tří zmíněných si navíc musí student nastudovat i mnoho dat navíc, protože vysoké školy počítají s jistou formou zájmu o dotyčnou látku a obor.