Talent na jazykyČasto se říká, že mnoho z toho, co se naučíme ve škole, nám k ničemu nebude. A skutečně je to pravda. Ti, co se v rámci své profese nebudou nikdy věnovat technice, nebudou potřebovat složitější matematiku, fyziku nebo chemii. A naopak, ti, které nebude živit psaní, nebudou muset nutně ovládat interpunkci a gramatiku. Ano, je fajn to umět, ale k tomu, abyste prováděli dobře svou profesi, za kterou budete placeni, to není potřebné.

Jeden okruh vědomostí se však hodí každému – cizí jazyky. Kdo se ve škole naučí obstojně alespoň anglicky nebo německy, má otevřenou cestu do celého světa, včetně pracovních příležitostí. Samozřejmě, abyste získali nějaké manuální zaměstnání, nepotřebujete umět cizí jazyk na vysoké úrovni, stačí i nižší úroveň, ale i tu je pro mnohé docela fuška si osvojit.

Pokud se tedy do něčeho u dětí vyplatí investovat, jsou to cizí jazyky. Ve vyšším věku se jim totiž již učí obtížně, protože čím je člověk starší, tím má méně času, trpělivosti a příležitostí, kde se jazyk naučit.

Ke studiu jazyků nemá však nadání každý. Ne vždy je to samozřejmě potřeba, protože jazyk se učí pílí, pamětí, nasloucháním a racionální úvahou. A protože chceme pomoci našim dětem a usnadnit jim start do života, musíme i dbát na to, jak se budou cizí jazyky učit. Jak ale poznat, která metoda je nejlepší právě pro vaše dítě? Níže si zkusíme uvést několik modelových případů, jak se děti jazyky učí a jaké problémy je čekají.

 

1) Mé dítě se dobře učí

 

Být třídním šprtem není vždy příjemná pozice. Šprt bývá miláčkem paní učitelky a často sedí v první lavici, aby co nejlépe slyšel její výklad látky. Většina dětí se však obvykle nerada učí a ty, co se takto přehnaně snaží, nemají rády. Mnohé z těchto dětí jsou však doma k podobně intenzivnímu studiu vedeny. Nemusí jej vždy milovat, ale vytvoří si studijní návyky pomocí drilu, což může, i přes všechnu nechuť, kterou dítě často cítí, mít sem tam i pozitivní efekt.

V hodinách jazyků se to projevuje tak, že takové dítě vždy umí nazpaměť všechna zadaná slovíčka. Slovíčka jsou samozřejmě zásadní věc, protože bez nich se nelze v jazyce mluvit ani mu rozumět. Jsou to takové cihly, které se vám do hlavy samy úplně nenalijí, nelze je znát jen tak intuitivně a je potřeba se je často “nadrtit”.

Ale pozor! Dítě by se nikdy nemělo drtit slovíčka tak, že si je otrocky dokola opakuje. Výsledkem tohoto nešvaru poté je, že je neumí použít ve větě. Proto je naopak potřeba si je vždy nějak asociovat a navázat na jeho mateřštinu. K tomu často pomáhají obrázky, ale mnohem častěji i nějaké slovní hříčky, kterou mohou být i nelogické. Ano, zní to možná absurdně, ale náš mozek je do naší paměťové stopy ochoten raději zapsat něco, co nedává logický smysl, než něco, co je racionální a kauzální. Nutit dítě, aby se vše šprtalo otrocky je proto neefektivní, nemluvě o tom, že mu to může jazyk znechutit.

 

2) Mé dítě má dobrou paměť

 

Dobrá paměť je dalším ze základních pilířů pro úspěšné studium jazyků. Opět však pozor, schopnost pamatovat si dlouhé seznamy věcí nemusí vždy souviset s výše zmíněnou studijní pílí, protože často je tomu právě naopak!

Existuje několik typů paměti, které jsou pro studium obvykle považovány za nejvýhodnější. Korunovaným králem je bezpochyby fotografická paměť. Ta samozřejmě nemusí znamenat, že dítě, které ji má, látce, jež si takto “vyfotí”, doopravdy rozumí, nicméně během zkoušení mu to pomůže. To, co šprta stojí nesmírnou dřinu, dítě s fotografickou pamětí stojí minimální námahu. Bohužel ani u jednoho z těchto typů studia není záruka, že bude dítě látce skutečně rozumět.

Druhou je sluchová paměť, kdy si dotyčný pamatuje vše, tedy i to, co nevědomky slyšel, a je schopen to slovo od slova reprodukovat. Děti, které ji vlastní, mívají hudební sluch a díky němu si jsou schopny zapamatovat zvukovou stopu cizí řeči a reprodukovat ji. Jejich přístup je méně analytický a více celostní, kdy do sebe cizí jazyk doslova nasávají. Mnohdy totiž není potřeba jazyk hned rozumět, ale chytit jeho rytmus a tón, který je odrazem jeho gramatické stavby.

Takové děti se mohou učit cizím jazykům velmi rychle, je ale potřeba v nich tento talent podchytit, aby nebyl zadušen přílišnými nároky pedagoga, který vyžaduje memorování a otrocké opakování slovíček.

 

3) Mé dítě je racionální

 

Děti, o kterých se říká, že jsou takzvaně “chytré” nebo spíše racionálně přemýšlející, nebývají úplně vždy dobrými studenty. Jednak je to tím, že jsou mazané a nechce se jim učit, jednak je to tím, že na ně naše školství není moc připraveno.

Pedagogové si totiž rádi šetří práci a jako ideální model žáka považují malý chodící stroj s dokonalou pamětí a maximální pílí. Racionálně přemýšlející dítě navíc nemá často ani onu sluchovou paměť, která vyžaduje jistou míru zasněnosti a pasivity, kdy dotyčný vypíná myšlení a naslouchá.

Je to nicméně paradox, protože studium i výuka cizích jazyků jsou postaveny na teoretických a velmi racionálních disciplínách pocházejících z oboru, kterému se říká lingvistika. Ta studuje například stavbu slova (morfologie) nebo věty (syntax), díky čemuž je schopna nalézt charakteristické rysy jednotlivých jazyků, postupy, jakými se tvoří jejich jednotlivé prvky a vidět i jejich vzájemné odlišnosti. Jazyk je tedy velmi racionální věc, při jeho studium jsou však preferovány postupy, které pracují více s podvědomými danostmi.

Pokud je vaše dítě racionální typ, nejvíce mu bude vyhovovat analýza cizí věty a je dobré jej učit ji rozebírat a zase skládat dohromady. Tato analytická metoda je také tou jedinou, která člověku zabrání dělat v příslušném cizím jazyce chyby. Praxe ukazuje, že lidé, kteří odjeli někam do ciziny jazyk “nasát”, nikdy dokonale neodhalili jeho gramatickou strukturu a nenaučili se správně používat gramatické časy nebo správně časovat slovesa. Ještě hůře jsou na tom ti, kdo spoléhají jen na svou fotografickou paměť nebo se jazyk učí otrocky. Takoví sice jako cvičená opička vyjmenovávají před tabulí paní učitelce všechna zadaná slovíčka, ale netuší, jak správně je použít. Často jsou to i lidé, kteří se cizímu jazyku nikdy nenaučí.

 

Jak se tedy mé naučí cizí jazyk?

 

Pokud si myslíte, že vaše dítě nemá ve škole kvalitního a rozumného učitele, který sám jazyk dobře umí a umí jej i naučit, pak je potřeba hledat jinde. Učit jej samozřejmě můžete i vy, ale ne vždy na to máte čas, talent a vědomosti. Jste-li tedy rodič, který má zájem, aby se jeho dítě naučilo cizím řečem, najděte mu doučování.

Ale pozor, cizí jazyky doučuje kde kdo! U malých dětí se navíc spoléhá na to, že toho moc neumí a že je stačí učit slovíčka jako barvy, zvířátka nebo pohádkové postavičky, což je látka pro předškolní přípravku z mateřské školy. Najděte si tedy raději profesionální služby, u nichž je záruka, že vaše dítě jazyk skutečně naučí.

Takovou službou je například Škola Populo. Dítě je zde nejprve prověřeno testy, aby se zjistila jeho úroveň. Následně je mu přidělen vhodný lektor a dítě do školy pravidelně dochází. Výuka není skupinová, ale vždy individuální. Jedině tak se vaše dítě totiž něco skutečně naučí! Výuku je navíc možno nasměrovat na to, co potřebuje dítě probrat – tedy slovíčka, gramatiku, psaný nebo mluvený projev.

Znalost jazyků není jen důležitá investice do života, ale i nutnost k absolvování dalšího vzdělání. Oslovte proto Školu Populo a my vám rádi pomůžeme.