Metoda Školy Populo je založena na individuálním doučování, kdy každý žák dostane přiděleného svého vlastního lektora. Žák má možnost se učit úplným základům japonštiny a zaměřit výuku podle svých požadavků – např. důraz na praktickou konverzaci (zaměření na nějakou specifickou oblast) nebo studium znaků. Pro pokročilejší žáky lze studium zacílit zase na vysvětlení obtížných gramatických jevů.

Japonština má oproti mnoha jazykům východní Asie, které jsou velmi obtížné, jednu velkou výhodu, kterou je absence tónových slabik. Což znamená, že nemá oproti češtině zase tolik odlišnou fonetickou strukturu, a i úplný začátečník bude brzy rozeznávat jednoduchá japonská slova v mluvené řeči. To platí i pro psaný zápis do latinky, který lze snadno přečíst, a zápis se příliš neliší v mezinárodní ani v české variantě (což neplatí např. pro čínštinu).

Možnost rychlé konverzace je tedy první velkou motivací!

Japonštinu s ostatními jazyky východní Asie naopak spojuje dosti odlišná gramatika a tvorba slov. S japonštinou budou mít potíže i ti, co si byli schopni osvojit i více evropských jazyků, protože japonská slova nemají indoevropské kořeny, jejich zapamatování trvá déle a je nutno používat mnoho mnemotechnických pomůcek, aby v paměti setrvaly. Japonština má totiž jinou stavbu věty, slovosled a nutno se učit mnoha částicím a numerativům, které souvisí s jejím psaným zápisem.

Těmto specifikům je potřeba si přivyknout co nejdříve, a to ideálně tím, že se japonským větám učíme nikoli ve slovosledu, tak jak je uveden v českém překladu, ale učíme se zpaměti slovosled původní, tedy japonský.

Japonština vychází, podobně jako další jazyky Dálného východu, z čínštiny a jejích jazyků (japonsky kandži), které jsou proto nutnou podmínkou jejího studia. Japonština má však oproti nim jednu velkou výhodu, které jsou dvě slabičné abecedy (kana), z nichž každá má přibližně 50 jednoduchých symbolů. První z těchto abeced se jmenuje hiragana a používá se v praxi častěji (učí se jí malé japonské děti na základní škole), druhá se jmenuje katakana a se používá spíše k přepisům cizích slov. Obtíže však nekončí, protože japonština ráda tyto tři typy zápisu složitě kombinuje a na potíže s mnoha výjimkami z pravidel je nutno se připravit.

Japonštinu se neučí vždy jen nadšenci do anime, ale mnohdy je součástí kariérní formace obchodníků. Vedle výše zmíněného (tedy gramatiky a znaků) je nutno brát v potaz ještě specifika japonského osobního i obchodního styku, která jsou oproti těm evropským velmi složitá.
Japonští podnikatelé jsou často velice konzervativní a k navázání obchodní spolupráce naše západní přímočarost a otevřenost vždy nestačí. Věděli jste například, že v Japonsku musíte podat vizitku oběma rukama a jemně se uklonit? Nebo jste si ji dostatečně neprostudovali a vložili ji bez zájmu do peněženky? Nabízíte lidem ruku k podání, nebo ji dokonce nabízíte (pokud jste muž) i ženě? Hledíte potenciálnímu klientovi přímo do očí? Toto a mnoho dalších drobností může být předmětem neúspěchu při jednání s japonským obchodním partnerem.Japonština má i další svá specifika a těmi jsou tzv. zdvořilostní stupně (uctivý, zdvořilý a důvěrný), které je nutno volit velmi pečlivě, protože jsou i důkazem dobrého vychování, na které si každý Japonec potrpí.
Ti, co by se chtěli tomuto exotickému jazyku přiučit, se mohou zapsat na její studium ihned. Škola Populo Vám poskytne hodiny japonštiny přímo na míru!