Odpočinek není ztracený čas, ale investice do výkonu, říká metodička Školy Populo

Odpočinek není ztracený čas, ale investice do výkonu, říká metodička Školy Populo

Eva Šubová

Eva Šubová

12. června 2026 |

11 minut čtení

ChatGPT Image 12. 6. 2026 12_58_32.png

Prokrastinace a věčné odkládání povinností jsou pro mnoho studentů i jejich rodičů jedním z největších strašáků školního roku. Vedle samotného objemu učiva totiž často přichází i obrovská frustrace, výčitky svědomí nebo paralyzující strach z toho, kde vůbec začít. „Velká část řešení leží v tom, naučit se vnímat signály vlastního těla a nenechat se zahltit,“ říká metodička Školy Populo Michaela Kudláková.

Michaela Kudláková působí jako metodička ve Škole Populo, kde se věnuje podpoře lektorů a rozvoji efektivních vzdělávacích postupů. Díky dlouholeté praxi ve vzdělávání má bohaté zkušenosti s individuálním přístupem ke studentům, motivací ke studiu i překonáváním studijních překážek.

 

Slovo prokrastinace dnes slýcháme velmi často. Kde leží ta skutečná hranice, kdy se z běžného odkládání povinností stává chronický problém, který negativně ovlivňuje psychiku i studijní výsledky?

Z mého pohledu je prokrastinace hodně relativní pojem. To, co je pro jednoho člověka potřebný relax před výkonem, může být pro druhého už prokrastinace. Proto si nemyslím, že existuje nějaká univerzální míra, která by přesně určovala, co je ještě v pořádku a co už ne. Tu hranici určují individuální potřeby každého člověka a také to, zda je schopen své úkoly úspěšně dokončovat.

 

Takže dokud člověk stíhá termíny, tak je to vlastně v pohodě.

V zásadě si můžeme položit jednoduchou otázku: Dokončím svůj úkol úspěšně a včas? Pokud ano, pak je pravděpodobně vše v normě. Pokud ne, je na místě zamyslet se nad tím, zda se z odkládání nestává problém.

Odpověď na otázku, kdy se z běžného odkládání povinností stává chronický problém, je tedy vlastně obsažena už v jejím znění. Problémem se stává ve chvíli, kdy začne negativně ovlivňovat psychiku, studijní výsledky nebo celkové fungování člověka.

 

Jak ale student pozná, že skutečně prokrastinuje, a nejde jen o obyčejnou únavu nebo potřebu si odpočinout?

To je podle mě hrozně těžká otázka. Přirovnala bych to třeba ke cvičení. Někdy naše tělo doslova křičí: „Dnes ne, dnes potřebujeme odpočívat.“ A jindy nekřičí tělo, ale spíš lenost. A právě rozpoznat rozdíl mezi těmito dvěma hlasy není vůbec jednoduché.

Neumím na to odpovědět nějak odborně, vycházím spíš ze své zkušenosti, z práce s dětmi i z toho, co slýchám od lidí kolem sebe. Často stojíme před nějakým úkolem – máme se učit na státnice, jít si zacvičit, uklidit byt – a ozve se ten vtíravý hlásek, který říká: „Ne, to teď dělat nebudeme.“

 

Máte na tenhle „hlásek“ nějakou radu?

Možná to bude znít trochu zvláštně, ale podle mě pomáhá položit si jednoduchou otázku: „Dobře, tak co tedy teď potřebuji?“ Pokud cítím, že si potřebuji na chvíli lehnout, zavřít oči, být v tichu, odpojit se od sociálních sítí nebo si prostě odpočinout, pak se s největší pravděpodobností jedná o skutečnou potřebu regenerace. Takový odpočinek bývá prospěšný a pomůže nám později podat lepší výkon.

Pokud mě ale najednou začnou lákat činnosti, na které bych za normálních okolností vůbec nepomyslela, ztrácím jimi čas a zároveň mi v hlavě neustále běží: „Měla bych dělat něco jiného,“ pak už se pravděpodobně bavíme o prokrastinaci.

Možná to není odpověď, která uspokojí všechny milovníky jasných pravidel a logických postupů, ale podle mě je velká část řešení v tom naučit se vnímat vlastní tělo. To nám totiž často velmi hlasitě říká, co potřebuje. Jenže my jsme zahlceni množstvím podnětů a povinností, takže jeho signály často přehlušíme. Vím, že to může znít až trochu ezotericky, ale opravdu si myslím, že schopnost naslouchat vlastnímu tělu je v tomto směru nesmírně důležitá.

 

A co když si ten odpočinek člověk dopřeje, ale stejně má celou dobu výčitky svědomí, že by měl dělat něco produktivnějšího? S tím se setkává asi hodně studentů.

V takových chvílích podle mě pomáhá bojovat s výčitkami svědomí natvrdo pomocí logiky a plánu. Obecně platí, že pokud jsme unavení, přehlcení nebo vyčerpaní, hodinové sezení nad učebnicí často nevede k ničemu. Myšlenky utíkají jinam, soustředění nefunguje a informace si stejně nezapamatujeme. Proto je někdy mnohem efektivnější dát si vědomou pauzu.

 

Vědomou pauzu? To znamená, že si ji musím v duchu sama povolit?

Ano, přesně tak. Když si z hodiny „ukradnu“ třeba půl hodiny na odpočinek, zavřu oči, vypnu hlavu a skutečně zregeneruji, velmi často z té druhé poloviny vytěžím mnohem víc, než kdybych se celou hodinu snažila učit vyčerpaná.

Důležité je, že nejde o útěk od povinností, ale o promyšlené rozhodnutí. A když člověk tento princip zažije opakovaně, začne mu věřit. Sám na sobě vidí, že po odpočinku pracuje efektivněji, rychleji a s lepšími výsledky. Výčitky svědomí pak postupně slábnou, protože už ví, že odpočinek není ztracený čas, ale investice do výkonu.

 

Proč máme obecně tendenci odkládat právě studijní povinnosti? Co bývá tím nejčastějším důvodem prokrastinace?

Myslím si, že na tuto otázku si musí do určité míry odpovědět každý sám. Důvodů, proč studijní povinnosti odkládáme, je totiž celá řada. Někdo je odkládá proto, že ví, že pro něj bude studium náročné a bude ho stát hodně energie. Někdo proto, že ho studium jednoduše nebaví a jeho cílem je především získat titul nebo dokončit školu. A velmi často je důvodem také to, že látce nerozumíme. Pokud nevíme, jak úkol uchopit nebo máme pocit, že nám chybí potřebné základy, je naprosto přirozené, že se nám do něj nechce.

 

To zní logicky. Co s tím ale dělat v praxi, když ta nechuť zvítězí?

Studentům často doporučuji mít svůj cíl neustále na očích. Může to být fotografie místa, kam se chtějí po úspěšném zvládnutí zkoušek podívat, obrázek vysněné školy, povolání nebo třeba něco úplně jiného. Pro každého bude motivace vypadat jinak.

Ve chvíli, kdy nám začne hlava utíkat jinam, je dobré znovu zapojit plán a trochu tvrdé argumentace vůči sobě samým. Připomenout si, proč to vlastně děláme. „Teď se budu dvě hodiny učit, protože za čtrnáct dní pojedu na dovolenou.“ Nebo: „Teď zvládnu tuto kapitolu, protože mě posune blíž k cíli, který jsem si vybrala.“ Když víme, proč něco děláme, mnohem snáz překonáme chvíle, kdy se nám nechce.

Každý krok by měl mít svůj směr a svůj cíl. Nemusíme milovat všechno, co se učíme, ale měli bychom vědět, proč tomu právě teď věnujeme svůj čas a energii.

 

Zmínila jste, že člověk často odkládá věci, kterým nerozumí. Může být tedy prokrastinace vyloženě signálem, že student potřebuje jiný způsob vysvětlení nebo pomoc zvenčí?

Ano, určitě může. Jak jsem už zmiňovala v předchozí otázce, je úplně přirozené, že se člověku nechce do něčeho, čemu nerozumí. Pokud mám před sebou učivo, ve kterém tápu, nevím, jak začít, a každá stránka ve mně vyvolává frustraci, není překvapivé, že se mu budu raději vyhýbat.

Právě v takových situacích může velmi pomoci doučování. A neříkám to proto, že pracuji ve Škole Populo, ale proto, že v praxi vidím, jak velký rozdíl dokáže udělat.

 

V čem konkrétně? Není to jen o tom, že s ním někdo projde látku?

To právě vůbec ne. Doučování totiž nepřináší jen vysvětlení látky. Přináší také jasný plán a strukturu. Student ví, kdy se bude učit, jak dlouho se bude učit a co je cílem dané lekce. Najednou už před sebou nemá neurčitý úkol typu „musím se naučit matematiku“, ale konkrétní časový blok, který je mnohem snazší uchopit.

Motivaci navíc posiluje i samotný závazek. Máme domluvený termín, lektora nebo spolužáka, často za službu platíme, a tím vzniká přirozená potřeba tento čas využít naplno. To všechno pomáhá překonat počáteční odpor.

 

A co samotný přístup k učení učení?

Ve chvíli, kdy o tématu s někým diskutujeme, klademe otázky a někdo nás látkou provází, bývá učení spojeno s mnohem příjemnějšími pocity než pouhé memorování. Díky tomu si informace snáze zapamatujeme a postupně získáváme větší jistotu. A když látce začneme rozumět, mizí i jeden z nejčastějších důvodů, proč jsme ji předtím odkládali.

Podobnou službu samozřejmě může udělat i učení se spolužákem nebo kamarádem. I tam pomáhá, že na to člověk není sám, může o látce mluvit nahlas a má předem domluvený čas. Jen je dobré dát si pozor na to, aby se společné učení postupně nezměnilo spíš v příjemné povídání mimo téma. To samo o sobě není špatně, ale pokud cílem bylo učení, je potřeba si hranice nastavit předem.

 

Často se setkáváme s fenoménem tzv. produktivní prokrastinace? Tedy situací, kdy student místo učení raději perfektně uklidí celý dům? Jak z této pasti ven?

Tady se nabízí otázka, proč z toho vlastně ven, když je výsledkem perfektně uklizený byt. (smích)

Já jsem třeba typ člověka, který se nikdy nebude učit, pokud nemá uklizeno a připravené jídlo. Dělám to úplně záměrně, protože nechci, aby mi během učení utíkala pozornost k tomu, že bych ještě měla vytřít podlahu nebo přemýšlet, co budu večeřet. V takovém případě nejde o prokrastinaci, ale o přípravu podmínek pro práci.

Problém nastává ve chvíli, kdy se příprava stane nekonečným procesem. Když místo jedné várky prádla začneme přerovnávat skříně, mýt okna nebo organizovat šuplíky, přestože nás za pár dní čeká důležitá zkouška.

 

Ale jak z této pasti ven?

Především tím, že si podmínky pro učení připravíme s předstihem. Většina studentů ví o termínu zkoušky nebo testu dopředu, takže má možnost si nákup, úklid, vaření nebo jiné povinnosti rozvrhnout tak, aby mu v době určené na studium nestály v cestě.

A pak přichází na řadu něco, o čem mluvím opakovaně – plán. Klidně hodinu po hodině. Do plánu je dobré zařadit nejen samotné učení, ale také jídlo, odpočinek, pohyb nebo třeba i čas na sociální sítě. Možná to zní zvláštně, ale i scrollování může mít v plánu své místo. Jakmile si na něj vyhradíme konkrétní čas, nemusíme mít výčitky svědomí, že děláme něco špatně. Víme, že teď odpočíváme, a víme také, kdy se vrátíme zpátky k práci.

Čím méně prostoru necháme náhodě, tím méně prostoru zůstane i pro produktivní prokrastinaci.

 

Takže když si představíme konkrétní situaci, kdy už student sedí nad sešitem, ale nedokáže se přimět k učení. Jak by měl vypadat úplně první, nejmenší krok, kterým dokáže tuto paralýzu překonat a začít?

Prvním krokem podle mě není začít se za každou cenu učit, ale zastavit se a pojmenovat si, proč mi to vlastně nejde. Často totiž bojujeme s následkem, místo abychom řešili příčinu. Je toho přede mnou příliš mnoho? Nerozumím tomu? Je učivo nepřehledné? Nevím, kde začít? Každá z těchto překážek má jiné řešení a dokud neidentifikuji skutečný problém, budu se jen točit v kruhu.

Pokud je učiva příliš mnoho, rozdělím si ho na menší části. Pokud je nepřehledné, pomůžu si zvýrazňovači, kartičkami, poznámkami nebo myšlenkovou mapou. Pokud látce nerozumím, hledám jiný zdroj vysvětlení, spolužáka nebo doučování. Jakmile pojmenuji problém, mohu začít hledat cestu ven.

Myslím si, že právě tohle bývá často ten nejmenší krok, který student potřebuje udělat. Neutápět se v tom, jak je situace složitá, ale zkusit si odpovědět na otázku: „Co mi konkrétně brání začít?“ Když známe překážku, mnohem snáz najdeme způsob, jak ji obejít nebo odstranit.

 

A co různé metody proti prokrastinaci? Na internetu jich najdeme desítky. Které z těchto nástrojů jsou podle vás užitečné a které jsou naopak přeceňované a až zas tak dobře nefungují?

Odpověď už asi čtenáři po přečtení celého rozhovoru trochu očekávají. Stačí se vrátit na začátek – neexistuje jedna metoda, která by fungovala všem. Funguje to, co funguje právě vám.

Někomu vyhovuje Pomodoro, protože mu pomáhá rozdělit práci na kratší úseky. Jiný nedá dopustit na time blocking a potřebuje mít celý den přesně rozplánovaný. A někdo další zjistí, že mu nevyhovuje ani jedna z těchto metod a musí si vytvořit vlastní systém.

 

Vy sama máte nějakého favorita?

Pokud bych měla vyzdvihnout jednu věc ze své vlastní zkušenosti, pak je to něco, co v tomto rozhovoru zmiňuji opakovaně – plán. Nemusí být dokonalý ani přehnaně detailní, ale měl by existovat. Ve chvíli, kdy vím, co budu dělat, kdy to budu dělat a proč to budu dělat, ubývá prostoru pro rozhodování i pro odkládání.

Myslím si, že lidé někdy tráví až příliš mnoho času hledáním dokonalé metody, místo aby začali pracovat s tou, kterou mají právě k dispozici. Mnohem důležitější než název konkrétní techniky je to, zda ji člověk dokáže dlouhodobě používat a zda mu skutečně pomáhá plnit jeho cíle.

Proto bych žádnou metodu neoznačila za přeceňovanou nebo naopak zázračnou. Každá může být skvělým pomocníkem pro někoho a naprosto nefunkčním nástrojem pro někoho jiného. Důležité je nebát se zkoušet různé přístupy a najít si ten svůj.

 

Co byste poradila studentovi, který tento článek čte právě teď místo učení?

To přece záleží na tom, proč ten článek čte. Pokud ho čte proto, aby se inspiroval a hledal způsob, jak se svým odkládáním pracovat, pak je to naprosto v pořádku a doufám, že v něm nějakou inspiraci našel.

Pokud ho ale čte jen proto, aby utekl od toho, co ho ve skutečnosti čeká, pak bych mu poradila něco velmi jednoduchého. Vezmi tužku a papír. Načrtni si plán. Nakresli si svůj cíl. Připomeň si, proč to celé děláš. A pak udělej první krok směrem k jeho splnění.

Nemusí být velký. Nemusí být dokonalý. Ale měl by přijít právě teď. Protože žádný plán, žádná metoda ani žádný článek za nás tu práci nakonec neudělá. Tu první stránku, první příklad nebo první otázku ke státnicím si musíme otevřít sami.

A možná zjistíme, že nejtěžší nebylo samotné učení. Jen ten první krok.

 

Eva Šubová

Eva Šubová

Autor článku | Social specialist a copywriter

Eva studuje magisterský obor Ediční a nakladatelská praxe na Univerzitě Palackého. Bakalářské studium absolvovala na Masarykově univerzitě v oboru Mediální a komunikační studia a žurnalistika. Od října 2025 se stala součástí týmu Školy Populo, kde se věnuje tvorbě textů a obsahu zaměřeného na vzdělávání.

Sdílet článek:

Podobné články

Škola Populo_10_2022_Socials (54)
ADHD u dětí: Jak poznat, kdy jde o běžnou nepozornost a kdy je čas vyhledat pomoc?

„Možná je jen živější.“ „Možná jsem moc přísná.“ „Možná si na něj ve škole zasedli.“ Podobné otázky si klade většina rodičů, kteří u dětí bojují s nepozorností či neklidem. Podezření na ADHD však není známkou rodičovského selhání a případná diagnóza není nálepka. Je to především cesta k pochopení toho, proč některé věci dítěti nejdou tak snadno jako ostatním – a hlavně jak mu můžete pomoci.   CO JE ADHD (A CO NENÍ)? Každé dítě je někdy nepozorné. Každé dítě občas zapomene úkol, odběhne od rozdělané práce nebo nevydrží dlouho sedět na místě. To samo o sobě ještě neznamená ADHD. Rozdíl je v tom, jak často se podobné situace opakují a jak výrazně ovlivňují běžný život dítěte. Představte si dvě situace: * První dítě se po náročném dni nedokáže soustředit na domácí úkol. Když ale staví lego, kreslí nebo hraje oblíbenou hru, vydrží u ní dlouho a bez problémů. * Druhé dítě nedokončí domácí úkol, po několika minutách odchází od stolu, zapomíná pokyny, ztrácí věci a podobné obtíže se objevují i u aktivit, které má rádo. Chce něco dělat, ale jako by mu myšlenky neustále utíkaly jinam. Právě tato situace může být známkou ADHD. ADHD není důsledkem špatné výchovy. Nevzniká proto, že by rodiče byli příliš přísní nebo naopak příliš benevolentní. Není to ani omluvenka pro nevhodné chování. Jde o neurovývojovou poruchu, která ovlivňuje schopnost soustředit se, plánovat, organizovat činnosti nebo regulovat impulzivní chování. Zároveň ale platí, že ne každé živé nebo neposedné dítě má ADHD. Podobné projevy mohou souviset s únavou, , změnou prostředí, citlivější povahou nebo jinými obtížemi. Proto je důležité sledovat dlouhodobý obraz, ne jednotlivé situace.   PŘÍZNAKY PODLE VĚKU: JAK SE ADHD PROJEVUJE DOMA A VE ŠKOLE Mnoho rodičů si všimne zvláštní věci. Doma mají pocit, že je všechno relativně v pořádku, ale ze školy přichází jedna stížnost za druhou. Nebo naopak. To je jeden z důvodů, proč bývá rozpoznání ADHD složité. V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU Malé děti jsou přirozeně aktivní. U některých je ale neklid výrazně větší než u vrstevníků. Rodiče často popisují, že jejich dítě: * neustále přebíhá od jedné činnosti ke druhé, * špatně snáší čekání, * velmi impulzivně reaguje, * potřebuje mnohem více dohledu než ostatní děti stejného věku. NA PRVNÍM STUPNI Právě nástup do školy bývá okamžikem, kdy se obtíže projeví naplno. Dítě například: * zapomíná pomůcky několikrát týdně, * neví, jaký dostalo úkol, * dělá zbytečné chyby z nepozornosti, * nevydrží pracovat stejně dlouho jako spolužáci, * často něco ztratí nebo založí. Rodiče pak doma sedí nad celé hodiny a nechápou, proč dítě zvládne desetiminutovou práci až za hodinu. NA DRUHÉM STUPNI A POZDĚJI S přibývajícím věkem nemusí být největším problémem neposednost. Častěji se objevují obtíže s organizací, plánováním a samostatností. Dítě může působit dojmem, že je líné nebo nezodpovědné. Ve skutečnosti ale často bojuje s tím, jak si rozvrhnout práci, na nic nezapomenout a dokončit úkol včas. PROČ SE PROJEVY DOMA A VE ŠKOLE LIŠÍ? Některé děti se ve škole dokážou obrovsky kontrolovat. Veškerou energii věnují tomu, aby fungovaly stejně jako ostatní. Když přijdou domů, jsou vyčerpané, podrážděné a obtíže se projeví naplno. Jindy je to opačně. Doma funguje vše relativně dobře, protože prostředí je klidnější a předvídatelnější. Ve škole, kde je více podnětů a požadavků, se obtíže ukážou mnohem výrazněji. Proto se při diagnostice sleduje fungování dítěte v různých prostředích, nejen doma nebo pouze ve škole.   MÁM PODEZŘENÍ NA ADHD. CO MÁM UDĚLAT? Tohle bývá jedna z prvních otázek, kterou si rodiče kladou. CO DĚLAT, KDYŽ NA ADHD UPOZORNÍ ŠKOLA Možná jste si ničeho výrazného nevšimli a první zmínka přišla až od učitelky.   V takové chvíli je přirozené cítit nejistotu. Jen si na něj zasedli. Ve škole je příliš přísný režim. Doma takové problémy nemáme.   Není potřeba dělat ukvapené závěry ani automaticky přijímat cizí názor. Zkuste se ale na situaci podívat s otevřenou myslí. Ptejte se: * Jak konkrétně se obtíže projevují? * Jak často se objevují? * V jakých situacích? * Všimli si podobných věcí i jiní učitelé? Čím konkrétnější informace získáte, tím lépe dokážete posoudit, zda jde o běžné dětské chování, nebo o něco, co si zaslouží bližší pozornost. NEJSTE SI JISTÍ? VYZKOUŠEJTE JEDNODUCHÝ DOMÁCÍ SCREENING Než se objednáte na odborné vyšetření, může být užitečné udělat si základní obrázek o tom, jak často se u dítěte objevují typické projevy poruchy pozornosti.   Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami: * Zapomíná dítě opakovaně věci, které potřebuje do školy? * Má problém dokončit úkol, i když mu rozumí? * Ztrácí často pozornost během rozhovoru? * Přeskakuje od jedné činnosti k druhé? * Dělá zbytečné chyby z nepozornosti? * Potřebuje mnohem více připomínek než jeho vrstevníci? * Objevují se tyto projevy dlouhodobě? * Vidíte podobné obtíže doma i ve škole? Pokud jste na většinu otázek odpověděli kladně, nemusí to automaticky znamenat ADHD. Může to ale být signál, že stojí za to situaci probrat s odborníkem. Pro rychlejší orientaci můžete využít také , o který jednoduše zažádáte prostřednictvím našeho kontaktního formuláře. Nenahrazuje odbornou diagnostiku, ale pomůže vám zjistit, zda se u dítěte objevují typické projevy poruchy pozornosti a zda má smysl objednat se na odborné vyšetření. JAK POSTUPOVAT KROK ZA KROKEM Pokud máte podezření na ADHD, nemusíte řešit vše najednou. 1. Několik týdnů pozorujte projevy dítěte. 2. Promluvte si s učiteli a získejte konkrétní informace. 3. Vyzkoušejte screeningový test ADHD. 4. Pokud obtíže přetrvávají, objednejte se do pedagogicko-psychologické poradny nebo k dalšímu odborníkovi. 5. Po vyšetření se seznamte s doporučeními a zapojte do procesu také školu. Mnoha rodičům pomáhá už samotný pocit, že konečně mají plán a vědí, jak postupovat dál.   PŘÍBĚHY RODIČŮ: JAK MŮŽE ADHD VYPADAT V PRAXI > „Tomáš byl chytrý kluk, ale domácí úkoly nám zabraly dvě hodiny denně. Neustále odbíhal od stolu, zapomínal, co má dělat, a já měla pocit, že mě schválně neposlouchá. Ve škole nám doporučili vyšetření. Po diagnostice jsme pochopili, že nejde o lenost ani vzdor. Dostali jsme konkrétní doporučení a dnes pracujeme v kratších blocích s přestávkami.“ - Maminka devítiletého Tomáše > „Myslela jsem si, že jsem špatná máma. Pořád jsem poslouchala, že musím být důslednější. Jenže ať jsem zkoušela cokoli, nic dlouhodobě nefungovalo. Když nám psycholog vysvětlil, jak ADHD ovlivňuje pozornost a sebekontrolu, spadl mi kámen ze srdce.“ - Maminka osmileté Elišky > „Matěj často vykřikoval, zapomínal pomůcky a nosil poznámky. Postupně začal věřit, že je prostě nejhorší ze třídy. Po vyšetření se nastavila spolupráce mezi námi, školou a poradnou. Dnes se mu ve škole daří mnohem lépe.“ - Tatínek jedenáctiletého Matěje   JAK SE STANOVÍ DIAGNÓZA Mnoho rodičů má obavu, že dítě dostane nálepku, která ho bude provázet celý život. Ve skutečnosti není cílem diagnostiky dítě zaškatulkovat. Smyslem je pochopit, proč některé věci fungují jinak než u vrstevníků. Diagnózu ADHD nelze stanovit během jednoho krátkého vyšetření ani na základě jedné návštěvy školy. Specialista obvykle: * mluví s rodiči o vývoji dítěte, * získává informace od školy, * hodnotí projevy v různých prostředích, * vylučuje jiné možné příčiny obtíží. Podobné projevy totiž mohou souviset také s úzkostí, stresem, poruchami spánku nebo jinými obtížemi.   CO DĚLAT PO DIAGNÓZE Pro mnoho rodičů je diagnóza překvapivě úlevná. Ne proto, že by měli radost z potvrzení problému. Ale protože konečně dostanou vysvětlení. Najednou některé věci začnou dávat smysl. To, že dítě zapomíná, nemusí znamenat, že je nezodpovědné. To, že nedokončuje úkoly, nemusí znamenat, že je líné. To, že reaguje impulzivně, nemusí znamenat, že je nevychované. Diagnóza sama o sobě dítě nezmění. Nezhorší jeho potíže ani z něj neudělá „jiné dítě“. Naopak. Může být začátkem cesty k tomu, aby dítě dostalo podporu, kterou skutečně potřebuje. Důležitou součástí diagnostiky nejsou jen výsledky a závěrečná zpráva. Rodiče obvykle získají také doporučení, jak s dítětem pracovat doma, jak organizovat přípravu do školy, jak nastavovat pravidla nebo jak reagovat na náročné situace. Diagnóza tedy nepřináší pouze pojmenování problému. Přináší také konkrétní nástroje, jak s ním pracovat. Často se do procesu zapojuje také škola. Podle závažnosti obtíží může dítě získat podpůrná opatření nebo částečně upravený režim výuky. Může jít například o: * více času na některé úkoly, * rozdělení delších zadání na menší části, * úpravu způsobu zadávání pokynů, * vhodnější místo ve třídě, * individuální podporu při výuce. Nejde o zvýhodňování. Cílem je vytvořit podmínky, ve kterých dítě může ukázat své skutečné schopnosti.   JAK REAGOVAT NA POZNÁMKY OKOLÍ „Za našich časů žádné ADHD nebylo.“ „Stačilo by být důslednější.“ „Kdyby dostal párkrát po zadku, bylo by po problému.“ „Dneska má diagnózu každý.“ Pokud jste rodičem dítěte s ADHD, je dost možné, že jste podobné věty už slyšeli. Takové poznámky dokážou bolet. Zvlášť když už sami pochybujete, jestli děláte všechno správně. Je dobré si připomenout jednu věc: lidé většinou komentují situace, kterým úplně nerozumí. Nevidí každodenní boj s domácími úkoly. Nevidí dítě, které se snaží dávat pozor a přesto mu myšlenky utíkají jinam. Nevidí hodiny strávené hledáním strategií, které by fungovaly. Vidí jen krátký výsek reality. „ZA NAŠICH ČASŮ ADHD NEBYLO“ Ve skutečnosti bylo. Jen se o něm mnohem méně mluvilo a často zůstávalo nerozpoznané. Děti s ADHD bývaly označovány jako zlobivé, líné, neukázněné nebo problémové. Dnes máme více poznatků o tom, jak funguje dětský mozek, a dokážeme lépe rozlišit mezi nevychovaností a obtížemi, které dítě samo nedokáže ovlivnit. „POTŘEBUJE JEN PŘÍSNĚJŠÍ VÝCHOVU“ Každé dítě potřebuje pravidla a hranice. ADHD ale nevzniká kvůli jejich nedostatku. Mnoho rodičů dětí s ADHD bývá naopak velmi důsledných. Přesto se potýkají s obtížemi, které běžné výchovné postupy neřeší. Ne proto, že by selhávali jako rodiče, ale proto, že jejich dítě potřebuje trochu jiný přístup. NEMUSÍTE NIKOHO PŘESVĚDČOVAT Někdy pomůže krátké vysvětlení. Jindy je lepší nechat poznámku bez reakce. Nemusíte obhajovat každé své rozhodnutí. Nemusíte přesvědčit všechny příbuzné, že ADHD existuje. Důležité je, aby dítě cítilo, že jeho nejbližší rozumějí tomu, co prožívá, a stojí na jeho straně.     JAK POMOCI DÍTĚTI S UČENÍM Rodiče často hledají jednu metodu, která všechno vyřeší. Takové řešení bohužel neexistuje. Existují ale postupy, které mohou výrazně ulevit dítěti i celé rodině. Pomáhá například: * na kratší části, * dělat pravidelné krátké přestávky, * vytvářet jasný denní , * používat seznamy a vizuální připomínky, * oceňovat snahu, nejen výsledek, * připravovat dítě na změny dopředu, * omezovat rušivé podněty během učení. Důležité je také uvědomit si, že dítě s ADHD zažívá neúspěch častěji než jeho vrstevníci. Proto bývá stejně důležitá podpora sebevědomí jako samotná práce na školních výsledcích. Pokud dítě potřebuje s učením větší podporu, může také . Děti s ADHD často těží z klidnějšího prostředí, individuálního tempa a možnosti věnovat se látce bez tlaku celé třídy.   NEJSTE V TOM SAMI Pokud právě přemýšlíte, jestli by se ADHD mohlo týkat i vašeho dítěte, nejste sami. Mnoho rodičů si nejprve klade otázku, zda něco nepřehlédli nebo neudělali špatně. Podezření na ADHD ale není známkou rodičovského selhání. Naopak. Snaha pochopit, co vaše dítě prožívá, a hledat pro něj vhodnou podporu je jeden z nejdůležitějších kroků, které pro něj můžete udělat. Ať už bude výsledkem diagnóza ADHD, nebo jiné vysvětlení obtíží, jedno je jisté: vaše dítě není problém. Je to dítě, které potřebuje porozumění, podporu a podmínky, ve kterých může naplno rozvinout svůj potenciál.  

Michaela Kudláková

3. června 2026

ŠP_3_2023 (170) (7)
Jak se připravit na didaktický test z matematiky?

Maturita už je za rohem, ale matematika vám stále dělá vrásky? Nejste sami. Didaktický test z matematiky patří mezi nejvíce obávané části maturity. Dobrá zpráva ale je, že s vhodnou strategií a cílenou přípravou ho zvládne i student, který nemá matematiku jako svůj nejoblíbenější předmět. V tomto článku vás provedeme strukturou didaktického testu z matematiky, ukážeme si typy úloh a přidáme praktické tipy, jak získat maximum bodů. JAKÉ JSOU ČÁSTI STÁTNÍ MATURITY Z MATEMATIKY? Maturita z matematiky, kterou si student může zvolit jako 2. povinnou zkoušku společné části se skládá pouze z didaktického testu. Na rozdíl od českého jazyka zde není písemná práce ani ústní zkouška. To znamená, že celý výsledek závisí na jednom testu. Didaktické testy včetně toho z matematiky se v jarním zkušebním období 2026 budou konat od 4. do 7. května 2026. zpřístupní výsledky ředitelům škol do 15. května 2026. Přehled dalších termínů a změn platných od školního roku 2025/2026 jsme sepsali v našem článku . JAKÁ JE FORMA A OBSAH ZKOUŠKY? Níže jsme pro vás připravili přehlednou tabulku se základními informacemi týkajících se didaktického testu z matematiky. Dobrá zpráva! Za špatné odpovědi se body neodečítají, takže pokud nevíte, tipujte. TYPY ÚLOH A STRUKTURA TESTU Didaktický test se skládá z uzavřených, úzce otevřených a široce otevřených úloh. 1.UZAVŘENÉ ÚLOHY U uzavřených úloh vybíráte správnou odpověď z několika možností. TYP A: VÝBĚR MOŽNOSTÍ A-D Správná je vždy pouze jedna odpověď. Příklad úlohy z didaktického testu - .    TYP B: ÚLOHY ANO / NE U této úlohy musíte posoudit pravdivost tvrzení na základě výchozího textu. Příklad úlohy z didaktického testu - .   2. ÚZCE OTEVŘENÉ ÚLOHY Tyto úlohy je nutné vypočítat a výsledky následně zapsat. Důležité je správně zapisovat výsledky a nezapomenout na jednotky. Postup se v těchto úlohách nehodnotí. Příklad úlohy z didaktického testu - .   3. ŠIROCE OTEVŘENÉ ÚLOHY V těchto úlohách se hodnotí se nejen výsledek, ale i postup řešení. Příklad úlohy z didaktického testu - .   TEMATICKÉ OKRUHY Didaktický test ověřuje učivo celé střední školy. Tematickými okruhy v testu jsou: * číselné obory * algebraické výrazy * rovnice a nerovnice * funkce * posloupnosti a finanční matematika * planimetrie * stereometrie * analytická geometrie * kombinatorika, pravděpodobnosti a statistika   Doporučujeme si prostudovat , kde najdete podrobný popis všech tematických okruhů. POVOLENÉ POMŮCKY U didaktického testu z matematiky můžete používat: * psací a rýsovací potřeby (tužka, pravítko, kružítko, úhloměr) * matematické, fyzikální a chemické tabulky pro střední školy (bez komentářů a řešení příkladů) * kalkulačku (nesmí ale mít grafický režim ani řešit rovnice) STRATEGIE PRO ÚSPĚŠNÉ ZVLÁDNUTÍ DIDAKŤÁKU? Pokud existuje jedno slovo, které je klíčem k úspěchu, je to trénink. Typy úloh se v testech pravidelně opakují, a právě proto jsme pro vás připravili . Nechceme, abyste se trápili nad suchým klíčem správných odpovědí. Naši lektoři ve videích procházejí každou úlohu krok za krokem a vysvětlují postup řešení. Stačí si na našem webu stáhnout test, zkusit ho vyplnit a následně si pustit video. Případně si video pusťte rovnou a řešte úlohy společně s lektorem.   Videořešení CERMAT testů 56 CERMAT testů z matematiky vysvětlené našimi certifikovanými lektory krok za krokem! S videořešením navíc získáte bonusové materiály, které jsou klíčové pro přípravu na maturitu. JAK POSTUPOVAT PŘI ŘEŠENÍ SAMOTNÉHO TESTU? 1. Přečtěte si pořádně instrukce: Nepodceňte úvodní stranu s pokyny. 2. Jděte na jistotu: Projděte si test a nejprve vyplňte otázky, které bezpečně víte. Tím se uklidníte a získáte základní body. 3. Označujte si nejasnosti: Úlohy, kde váháte, si v zadání označte (zakroužkujte číslo) a vraťte se k nim později. 4. Hlídejte si čas: Máte 135 minut. V polovině času byste měli být zhruba v polovině testu. Nenechávejte zápis do záznamového archu na poslední minutu. 5. Tipujte: U uzavřených úloh pokud nevíte výsledek, tipněte si. Nikdy nenechávejte políčko prázdné. Nemáte co ztratit. Na první pohled se to může zdát jako spousta věcí, které si musíte hlídat, ale věřte, že čím víc testů si vyplníte, tím přirozenější se vám zadání, vypracování i práce se záznamovým archem bude zdát. JAK SE EFEKTIVNĚ PŘIPRAVIT S NÁMI? Snažíte se učit sami, ale máte pocit, že vám některé typy úloh či postupy řešení stále unikají? Nebo potřebujete jen získat jistotu a klid? Ve Škole Populo každý rok připravíme stovky studentů k úspěšnému složení maturitní zkoušky. Chápeme, že každý student je jiný. Někdo potřebuje procvičit základní výpočty a práci s rovnicemi, jiný se potřebuje naučit správně číst zadání a zvolit vhodný postup řešení. Co nabízíme: * : Lektor se věnuje jen vám. Žádná hromadná výuka, kde se stydíte zeptat. * : Vyzkoušíte si reálný test v reálném čase. Zjistíte, jak na tom jste, naučíte se pracovat pod tlakem a zbavíte se stresu z neznáma. Chcete se o maturitě nanečisto dozvědět více? Přečtěte si náš článek . * 7 TIPŮ, JAK ZÍSKAT VÍCE BODŮ Kromě obecných rad pro vás máme i konkrétní vychytávky přímo z praxe. Tyto drobnosti často rozhodují o tom, zda získáte bod navíc, nebo o něj zbytečně přijdete. Důležité je myslet rovněž na svoje psychické zdraví, přečtěte si proto náš nedávný o tom, jak bojovat se stresem, trémou a nervozitou u maturity. 1. NEZASEKNĚTE SE NA JEDNÉ ÚLOZE Pokud úloha trvá déle než 3 - 4 minuty a nevíte, jak dál, přeskočte ji. Nejlepší strategií je nejdříve vypočítat pro vás lehčí úlohy a těžší úlohy až potom. 2. VŽDY PIŠTE POSTUP (I KDYŽ NENÍ POVINNÝ) I u úloh, kde stačí výsledek, si pište postup do testového sešitu. Snížíte chybovost a můžete si zkontrolovat výsledek. Při široce otevřených úlohách zapisujte postup i do záznamového archu, je-li po vás požadován v zadání. 3. POZOR NA JEDNOTKY Velmi častou chybou jsou špatné jednotky, i když je samotný výpočet správný. Například: cm² x cm minuty x hodiny litr x mililitr 4. VŽDY SI DOSAZUJTE ZPĚTNOU KONTROLU Po výpočtu si výsledek dosaďte zpět do zadání. Například: vyřešíte rovnici, dosadíte zpět a ověříte, že sedí. Platí to hlavně u rovnic, slovních úloh, funkcí. 5. GRAFY NEJSOU JEN KRESLENÍ - JSOU ZDROJ ODPOVĚDI U funkcí a grafů často stačí číst informace z obrázku. Častou chybou bývá, že žák počítá, i když stačí odečíst z grafu. 6. VŽDY SI HLÍDEJTE, NA CO PŘESNĚ SE VÁS PTAJÍ Nejčastější chyba u maturity z matematiky je, že student sice správně počítá, ale odpoví na špatnou věc. Proto doporučujeme si vždy pečlivě přečíst zadání a podtrhnout si: co mám vypočítat, v jakých jednotkách či co přesně má být výsledek. 7. ZAPISUJTE VÝSLEDEK JASNĚ A ČITELNĚ Cermat hodnotí přesně to, co je v záznamovém archu. Proto si dávajte pozor na nečitelná čísla nebo chybně opsaný výsledek. FAQ: NA CO SE STUDENTI NEJČASTĚJI PTAJÍ? V rámci přípravy se nás studenti často ptají na stejné věci. Zde jsou odpovědi na ty nejdůležitější: 1. KOLIK PROCENT MUSÍM MÍT, ABYCH UDĚLAL/A DIDAKTICKÝ TEST Z MATEMATIKY?  Hranice úspěšnosti je stanovena na 33 %, což odpovídá 17 bodům z celkových 50. 2. DOSTANU Z DIDAKTICKÉHO TESTU ZNÁMKU? Ne. Na maturitním vysvědčení u státní části (didaktické testy) uvádí pouze „uspěl(a)“ a procentuální úspěšnost. 3. CO KDYŽ NESTIHNU ZAPSAT ODPOVĚDI DO ARCHU? Bohužel, co není v záznamovém archu, to se nepočítá. I kdybyste měli správné odpovědi zakroužkované v sešitě se zadáním, body za ně nedostanete.   Máte další otázky nebo potřebujete pomoct s přípravou?  Nenechte nic náhodě. Kontaktujte nás a my vám sestavíme individuální studijní plán, díky kterému půjdete k maturitě s klidem!   Zdroje: Příklady úloh -

Petra Čiklová

30. dubna 2026

Škola Populo_4_2022_socials_EDIT (186).jpg
Jak efektivně plánovat studium během školního roku?

Školní rok je dlouhý maraton, ne sprint. Přesto se ho mnoho studentů snaží běžet tempem poslední chvíle – dohánět úkoly, učit se den před testem a doufat, že to „nějak dopadne“. Správně nastavený plán dokáže proměnit chaos v přehledný systém, stres v jistotu a průměrné výsledky ve skvělé. Dobrou zprávou je, že jde o dovednost, kterou se může naučit každý. A jakmile si osvojíte základní principy organizace času a práce s učivem, začne škola dávat větší smysl a přestane působit chaoticky. 1. PROČ JE PLÁNOVÁNÍ STUDIA DŮLEŽITÉ? Mnoho studentů spoléhá na momentální náladu nebo tlak termínů. Učí se tehdy, když „musí“. Takový přístup však dlouhodobě vede Plánování naproti tomu vytváří strukturu a řád. Náš mozek navíc trpí tzv. - nedokončené úkoly více zatěžují naši mysl a snadněji si je vybavíme než úkoly, které jsme dokončili, což vytváří mentální napětí. Jakmile si vytvoříte jasný plán, mozek „vypne“ poplašný signál a začne se soustředit na práci. VÝHODY SYSTEMATICKÉHO PLÁNOVÁNÍ Pravidelné plánování přináší především pocit kontroly. Víte, co vás čeká, a nemusíte se bát, že něco nestihnete. Uvědomíte si, kolik hodin týdně věnujete škole a kolik volnému času. Díky tomu můžete lépe vyvážit povinnosti a odpočinek. * Konec rozhodovací paralýzy: Přesně víte, čím začít, neztrácíte čas vybíráním toho, co se učit dřív. * Prevence vyhoření: Rovnoměrné rozložení učiva brání „šrocení“ noc před zkouškou. * Více volného času: Paradoxně mají studenti s plánem více času na koníčky než ti, kteří studium odkládají. 2. JAK SI NASTAVIT CÍLE POMOCÍ METODY SMART Bez jasného cíle je plán jen cár papíru. Aby byl váš školní rok úspěšný, cíle musí být konkrétní. Proto doporučujeme metodu SMART, která transformuje přání v dosažitelné milníky. ParametrCo to znamená?Špatný příkladSprávný příklad (SMART)Specific (specifický)Jasně definovaný cíl.„Chci se zlepšit v matice.“„Naučím se počítat kvadratické rovnice.“Mesurable (měřitelný)Lze ověřit výsledek.„Budu se víc učit.“„Vypočítám 15 příkladů bez chyby.“Achievable (dosažitelný)Je to v mých silách?„Naučím se celou učebnici za noc.“„Každý den projdu 2 kapitoly.“Relevant (relevantní)Má to pro mě smysl?„Naučím se nazpaměť slovník.“„Naučím se 50 slovíček.“Time-bound (časově ohraničený)Má to deadline.„Někdy se na to podívám.“„Hotovo budu mít do pátku 16:00.“ STANOVENÍ KRÁTKODOBÝCH VS. DLOUHODOBÝCH CÍLŮ * Dlouhodobé cíle: „Dostat se na medicínu“ nebo „mít vyznamenání . Jsou strategické. Určují směr, kterým se chcete vydat, a pomáhají vám udržet motivaci ve chvílích, kdy vás učení nebaví. Jsou to velké milníky, které vyžadují vytrvalost. * Krátkodobé cíle: „Tento týden pochopím derivace.“ Tyto cíle jsou to konkrétní, hmatatelné úkoly, které musíte splnit, abyste se přiblížili k těm dlouhodobým. Bez nich se ten velký cíl zdá být nedosažitelný a děsivý. Jak je propojit v praxi? Nejlepší způsob je začít od konce: 1. Dlouhodobý cíl: Chci mít z dějepisu na vysvědčení jedničku. 2. Měsíční milník: Musím zvládnout dvě velké písemky a jeden referát. 3. Týdenní plán: Tento týden si každý den přečtu 2 stránky z učebnice a v sobotu si udělám výpisky. 4. Dnešní úkol (krátkodobý cíl): Přečíst kapitolu o průmyslové revoluci (cca 15 minut). Pokud je váš dlouhodobý cíl moc velký (např. „Udělat maturitu“), mozek se ho lekne a začne prokrastinovat. Trik je v tom, zapomenout na chvíli na ten velký cíl a soustředit se jen na ten dnešní, malý úkol. Velké věci se skládají z malých, dobře naplánovaných kroků. 3. STRATEGIE: JAK ROZPLÁNOVAT UČIVO KROK ZA KROKEM Efektivní plánování studia během školního roku vyžaduje hierarchický přístup. ROZDĚLENÍ UČIVA NA MENŠÍ ÚSEKY Prvním krokem je přehled. Namísto plánu „naučit se celou kapitolu“ je mnohem efektivnější rozdělit ji do několika dní. Každý den se věnujte jen jedné části. Tento přístup pomáhá nejen zvládnout větší objem učiva, ale také lépe pochopit souvislosti. TÝDENNÍ A MĚSÍČNÍ PLÁNOVÁNÍ Plánování by mělo probíhat ve více úrovních. Roční plán poskytuje celkový přehled – kdy končí pololetí, kdy jsou přijímací zkoušky nebo jiné důležité termíny. Měsíční plán už obsahuje konkrétní testy a projekty. Na začátku měsíce si proto identifikujte „strašáky“ – těžké testy nebo prezentace. Týdenní plán je nejdetailnější. Ten určuje, co budete dělat každý den. Je důležité ponechat si i časovou rezervu, jelikož ne každý týden probíhá ideálně. Nemoc, únava nebo nečekané povinnosti mohou plán narušit. Každou neděli večer si rozvrhněte časové bloky. Nezapomeňte na metodu Time blocking – vyhraďte si pevný čas (např. 16:00–17:30) pouze pro školu a samozřejmě nezapomínejte na pauzy! 4. NEJLEPŠÍ TECHNIKY PRO EFEKTIVNÍ UČENÍ  Plán je jen polovina úspěchu. Tou druhou je to, jak se v naplánovaném čase učíte. Zapomeňte na pasivní zvýrazňování textu – to je podle studií nejméně efektivní metoda. * Active Recall (Aktivní vybavování): Zavřete knihu a zkuste si nahlas říct, co jste právě četli. Pokud to nedokážete vysvětlit, neumíte to. * Feynmanova technika: Pokuste se látku vysvětlit tak, jako byste ji učili desetileté dítě. Tím odhalíte mezery ve svém pochopení. * Metoda Pomodoro: Učte se 25 minut, pak si dejte 5 minut pauzu. Po čtyřech cyklech následuje delší pauza. Pomáhá udržet vysokou hladinu soustředění. * Pravidlo 5 minut: Když se vám nechce, řekněte si, že se budete učit jen 5 minut. Nejtěžší je začít, proto to u pěti minut většinou nekončí a v učení budete pokračovat dál. * Pracujte s AI: Toto téma je kapitolou samo o sobě, proto jsem se o něm rozepsali v článku o Pokud cítíte, že i přes veškerou snahu je látka nad vaše síly, nebojte se říct si o pomoc.  Individuální přístup dokáže zázraky! Vyzkoušejte individuální výuku ve Škole Populo. Naši lektoři vám ji přizpůsobí přímo na míru a vy tak budete mít jistotu, že se zaměříte přesně na to, co vám dělá potíže. Připravíme vás také na maturitu nebo přijímací zkoušky. 5. JAK UDRŽET BALANC MEZI ŠKOLOU A ŽIVOTEM Student není stroj. Dlouhodobá produktivita stojí na třech pilířích: spánek, strava a pohyb. * Flexibilita: Pokud plán v úterý nevyjde kvůli nečekané návštěvě, nepanikařte. Je důležité ponechat si časovou rezervu, kam nedokončené úkoly přesunete. * Digitální hygiena: Telefon vypněte nebo dějte do vedlejší místnosti. Notifikace jsou při učení největším nepřítelem. ČASTO KLADENÉ OTÁZKY (FAQ) 1. CO KDYŽ MŮJ PLÁN HNED V PONDĚLÍ SELŽE? MÁM SE NA TO VYKAŠLAT?  Vůbec ne. Pokud vám do toho něco vlezlo (nečekaná návštěva, únava), prostě priority přesuňte na další den. Důležité je neříct si „tak teď už je to jedno“ a nevykašlat se na celý týden. Prostě se vraťte do sedla hned, jak to půjde. 2. JAK SE MÁM DONUTIT ZAČÍT, KDYŽ SE MI FAKT NECHCE?  Zkuste „Pravidlo pěti minut“. Řekněte si, že se budete učit jen 5 minut a pak můžeš přestat. Mozek se nejvíc brání samotnému začátku. Jakmile už sedíte u stolu a máte otevřený sešit, bariéra zmizí a většinou u toho zůstanete mnohem déle. 3. FUNGUJE UČENÍ V NOCI? JSEM SPÍŠ NOČNÍ SOVA.  Krátkodobě možná, ale dlouhodobě je to past. Váš mozek potřebuje spánek k tomu, aby informace „uložil“ z krátkodobé paměti do dlouhodobé. Když celou noc nespíte, ráno sice víte, kde co v sešitě bylo, ale u testu se vám to začne plést.  4. MŮŽU U UČENÍ POSLOUCHAT HUDBU?  Pokud jde o mechanické věci (přepisování, kreslení grafů), klidně. Ale pokud se snažíte něco pochopit nebo si zapamatovat, hudba s textem tě bude podvědomě rušit. Zkuste raději šum deště nebo „white noise“. Texty písniček vám kradou kapacitu pro texty v učebnici. 5. CO DĚLAT, KDYŽ MÁM POCIT, ŽE SE TOHO NA MĚ SYPE MOC NAJEDNOU?  Použijte techniku . Sedněte si a vypište na papír úplně všechno, co musíte udělat – i maličkosti. Ten chaos v hlavě je horší než realita na papíře. Pak si vyberte jednu jedinou věc, tu nejmenší, a hned ji udělej. Ten pocit „mám hotovo“ vás nakopne k dalším úkolům. 6. CO KDYŽ MĚ PLÁNOVÁNÍ STRESUJE VÍC NEŽ SAMOTNÉ UČENÍ?  Zkuste „zpětné plánování“. Zapište si až to, co jste daný den udělali. Uvidíte svůj pokrok a získáte motivaci začít plánovat dopředu.  

Eva Šubová

Eva Šubová

6. března 2026

© 2026 Vzdělávací centrum Populo, z.s.

Nastavení cookies
Footer links

Provozovatelem stránek Škola Populo je Vzdělávací centrum Populo, z. s. IČO: 06746551, se sídlem Horní lán 1257/45, Nová Ulice, 779 00, Olomouc. Spisová značka: L 16433 vedená u Krajského soudu v Ostravě.