Proč dnešní děti nečtou?

Proč děti nechtějí číst? Kdy jde o nezájem a kdy může být problém hlubší

„Když byl malý, chtěl číst každou pohádku. Dneska nevezme knihu do ruky.“

„Jakmile zmíním čtení, okamžitě si najde něco jiného.“

„Povinnou četbu nenávidí, ale návod k nové hře přečetl za večer celý.“

Pokud máte doma školáka, možná jste podobnou větu řekli také. A nejspíš jste si zároveň položili otázku, kterou si dnes pokládá stále více rodičů: Proč děti nechtějí číst?

Než se ale pustíme do hledání odpovědí, pojďme si říct jednu důležitou věc.

Ne každé dítě, které nečte, má problém se čtením.

A stejně tak neexistuje žádný kouzelný návod, díky kterému začne každé dítě od zítřka dobrovolně trávit večery s knihou v ruce.

Proč mají děti problém se čtením

Pokud čekáte jednoduchou odpověď na otázku, proč dnešní děti nečtou, možná vás zklamu. Stejně tak vás zklamu, pokud čekáte zaručený postup, který promění každého školáka v nadšeného čtenáře.

Takový návod totiž neexistuje.

A vlastně ani existovat nemůže.

Stejně jako neexistuje způsob, jak zařídit, aby všechny děti milovaly sport, přestože víme, jak důležitý je pro zdraví. Neexistuje recept, díky kterému budou všechny děti sledovat dění ve světě jen proto, že je důležité mít všeobecný přehled. A pravděpodobně bychom jen těžko hledali návod, jak přesvědčit každého dospívajícího, aby si ve volném čase dobrovolně četl odborné články nebo se učil další cizí jazyk.

Čtení není výjimkou.

Možná je dokonce jednou z posledních aktivit, u kterých si stále trochu nalháváme, že když budeme dostatečně důslední, dítě si k ní vytvoří vztah automaticky.

Jenže tak jednoduše to nefunguje.

Abychom dnešním dětem rozuměli, musíme si především přiznat jednu věc. To, co nám před dvaceti nebo třiceti lety přinášely knihy, dnes dětem přináší internet.

Když jsme se chtěli pobavit, sáhli jsme po knize. Když jsme chtěli zažít dobrodružství, četli jsme. Když jsme hledali informace, otevřeli jsme encyklopedii. Dnešní děti mají všechny tyto možnosti doslova v kapse. A navíc v podobě, která je rychlejší, barevnější a mnohem intenzivnější.

To samozřejmě neznamená, že by dnešní děti byly línější nebo méně zvídavé než předchozí generace.

Jen vyrůstají ve světě, kde je možné získat zábavu, informace i silné emoce mnohem rychleji než prostřednictvím knihy.

Právě proto bývá pro mnoho dětí čtení méně atraktivní. Ne proto, že by bylo zbytečné, ale proto, že cesta ke stejnému výsledku je jednoduše náročnější.

Přiznejme si totiž jednu věc. Přečíst kapitolu knihy vyžaduje soustředění, trpělivost a aktivní zapojení fantazie. Video na sociální síti nabídne silné emoce během několika vteřin.

A právě v tom dnes knihy svádějí svůj nejtěžší souboj.

Svoji roli bohužel hraje i škola.

Ne proto, že by učitelé dělali něco špatně. Povinná četba má svůj význam a je pochopitelné, proč školy chtějí dětem předat základní kulturní přehled a seznámit je s důležitými autory.

Přesto si můžeme položit jednu upřímnou otázku.

Kolik patnáctiletých studentů skutečně dokáže ocenit některá literární díla stejně jako dospělý člověk?

Díla jako Zločin a trest, historické romány nebo válečná literatura často získávají svůj skutečný význam až ve chvíli, kdy máme dostatek životních zkušeností, dokážeme lépe chápat mezilidské vztahy nebo vnímáme historické souvislosti v širším kontextu.

To samozřejmě neznamená, že by se takové knihy neměly číst.

Spíše bychom si měli uvědomit, že dítě může nesnášet konkrétní knihu, aniž by mělo odpor ke čtení jako takovému.

Možná si teď říkáte: „Dobře, ale proč na čtení vlastně tolik záleží, když máme internet, videa a umělou inteligenci?“

Odpověď je jednodušší, než se zdá.

Čtení není důležité kvůli známce z češtiny.

Je důležité proto, že život je plný textů, kterým musíme rozumět.

Jednou bude vaše dítě podepisovat pracovní smlouvu. Pronajímat si byt. Vyplňovat formuláře na úřadě. Reklamovat zboží. Číst návody, pracovní pokyny nebo důležité e-maily.

Dokonce i při používání umělé inteligence bude muset poznat, jestli odpověď, kterou dostalo, dává smysl.

Nejde tedy o počet přečtených knih.

Jde o schopnost textu porozumět, pracovat s informacemi a kriticky o nich přemýšlet.

Metody a pomůcky: Co může pomoci, když dítě číst nechce

Pokud jste doufali, že vám nabídneme pět jednoduchých kroků, po kterých si vaše dítě zamiluje knihy, musíme vás zklamat i podruhé.

Takové řešení neexistuje.

Existují ale věci, které mohou výrazně zvýšit šanci, že si dítě ke čtení vytvoří zdravý vztah.

Nejprve je ale dobré položit si jednu důležitou otázku.

Neumí dítě číst, nebo číst nechce?

To totiž není totéž.

Mnoho rodičů automaticky předpokládá, že když dítě nečte, musí být problém v jeho schopnostech. Ve skutečnosti ale řada dětí číst umí velmi dobře. Jen nevidí důvod, proč by měly trávit čas u knihy, když mají k dispozici desítky jiných aktivit.

U menších dětí bývá často nejúčinnější obyčejná rutina. Ne speciální aplikace, ne drahé pomůcky a ne zázračné metody.

Pomáhá, když se čtení stane běžnou součástí rodinného života.

Dítě si totiž nevytváří vztah ke čtení podle toho, co mu říkáme, ale podle toho, co doma vidí.

Pokud si rodiče večer pravidelně sednou s knihou, časopisem nebo novinami, dítě začne vnímat čtení jako přirozenou součást života. Pokud doma nikdo nikdy nečte a všichni tráví volný čas na telefonu, bude se tento návyk vytvářet mnohem obtížněji.

Pomoci může také společně vyhrazený čas na čtení. Nemusíte číst stejnou knihu ani si navzájem předčítat. Někdy stačí patnáct minut před spaním, kdy si každý čte něco svého.

Velkou chybou bývá snaha vybírat dítěti knihy podle představ dospělých.

Mnohem důležitější než to, co dítě čte, je často to, že vůbec čte.

Pokud ho baví sport, nabídněte mu knihy o sportovcích. Pokud miluje vesmír, začněte vesmírem. Pokud ho zajímají počítačové hry, fantasy nebo komiksy, využijte právě tato témata.

Řada rodičů má pocit, že komiks nebo kniha podle počítačové hry není „opravdové čtení“. Jenže dítě, které s nadšením přečte tři sta stran příběhu o tématu, které ho zajímá, rozvíjí stejné čtenářské dovednosti jako dítě, které čte klasickou literaturu.

Stejně důležité je neudělat ze čtení další školní předmět.

Představte si, že čtete oblíbenou knihu a po každé stránce vás někdo zastaví otázkou, co tím chtěl autor říct, jak se jmenovala vedlejší postava nebo jaký byl hlavní motiv kapitoly.

Pravděpodobně by vás čtení velmi rychle přestalo bavit.

Samozřejmě je důležité ověřovat porozumění textu. Stejně důležité je ale ponechat prostor pro obyčejný čtenářský zážitek.

Ne všechno musí být test.

Kdy může jít o dyslexii

„Nechce číst.“

To je věta, kterou rodiče říkají velmi často.

Jenže někdy je problém úplně jinde.

Co když se dítěti nechce číst ne proto, že by bylo pohodlné?

Co když se mu nechce číst proto, že je to pro něj mimořádně náročné?

Představte si, že byste každý den dělali něco, u čeho opakovaně zažíváte neúspěch. Něco, co ostatním připadá jednoduché a samozřejmé.

Pravděpodobně byste se tomu také začali vyhýbat.

A právě tak může vypadat zkušenost dítěte s dyslexií.

Rozlišit běžný odpor ke čtení od specifické poruchy učení není vždy jednoduché. Určitým vodítkem ale bývá dlouhodobost a opakování problémů.

Dítě se čtení nevyhýbá jen občas.

Obtíže se vracejí znovu a znovu.

A často přetrvávají i přes pravidelné procvičování.

Mezi typické projevy patří pomalé tempo čtení, zaměňování nebo vynechávání písmen, přeskakování řádků, problémy se spojováním písmen do slov nebo obtíže s porozuměním přečtenému textu.

Mnoho rodičů si ale všimne ještě něčeho jiného.

Dítě je před čtením nervózní.

Napjaté.

Potí se.

Bolí ho břicho.

Hledá výmluvy.

Rozčiluje se.

Někdy se dokonce rozpláče.

Tyto reakce se přitom neobjevují jednou za čas. Opakují se dlouhodobě a pravidelně.

Pokud máte podezření, že za obtížemi může být něco víc než běžný nezájem o čtení, můžete nejprve vyzkoušet několik podpůrných opatření doma. Pomáhá například kratší, ale pravidelné čtení, využití čtecích okének, audioknih nebo knih s větším písmem.

Pokud se však situace dlouhodobě nemění nebo dítě zažívá výrazný stres, je vhodné obrátit se na odborníka.

Mnoho rodičů má obavu, že dítě dostane „nálepku“.

Ve skutečnosti ale není cílem diagnostiky dítě zaškatulkovat.

Cílem je pochopit, proč se obtíže objevují, a najít cestu, jak dítěti pomoci.

Pomoci mohou pedagogicko-psychologické poradny, speciální pedagogové nebo speciálněpedagogická centra. Čím dříve se podaří zjistit skutečnou příčinu problémů, tím dříve lze nastavit podporu, která dítěti pomůže.

Vaše dítě není líné

Pokud vaše dítě nečte, neznamená to automaticky, že jste jako rodič selhali.

Neznamená to ani, že je líné.

A už vůbec to neznamená, že nikdy nebude úspěšné.

Někdy potřebuje najít správnou knihu.

Někdy potřebuje více času.

Někdy potřebuje jiný přístup.

A někdy odbornou pomoc.

Téměř nikdy ale nepomůže věta: „Kdybys chtěl, tak bys četl.“

Protože za odporem ke čtení se často skrývá něco mnohem složitějšího než obyčejná neochota otevřít knihu.

A právě ve chvíli, kdy se přestaneme ptát „proč nechce číst?“ a začneme se ptát „co mu v tom brání?“, se obvykle začnou objevovat první skutečná řešení.