Zákaz telefonů ve školách. Co by vám nemělo uniknout?

Co se vlastně schválilo?

Návrh předložili premiér Andrej Babiš a ministr školství Robert Plaga. Týkat by se měl dětí ve školkách, na základkách a v nižších ročnících šesti a osmiletých gymnázií a konzervatoří. Jinými slovy: celý úsek povinné školní docházky. Středoškoláků a starších gymnazistů se zákaz týkat nebude, tam si pravidla nadále bude nastavovat škola sama. 

Pravidla by navíc neplatila jen při samotné výuce. Zákaz má zahrnovat v podstatě celý školní den – tedy také přestávky, pobyt ve školní jídelně, družině nebo školním klubu. Škola přitom nebude moct žákům povolit například „přestávku s mobilem“. Volnější pravidla si naopak škola bude moct nastavit při výletech, exkurzích a dalších akcích konaných mimo školu.

Zákon nicméně nezakazuje mít mobil u sebe, zakazuje ho používat. Žáci ho tedy klidně mohou mít v tašce, nebo zamčený ve skřínce. Oproti dnešku je hlavní změnou to, že školy už sice mohou používání telefonů upravit vlastním školním řádem, nově by ale zákaz pro vymezené děti a žáky vyplýval přímo ze zákona. Školy by tedy nerozhodovaly o tom, zda zákaz zavedou, ale především o tom, jak ho budou v praxi naplňovat.

Než se ale z návrhu stane platný zákon, musí ještě projít Poslaneckou sněmovnou, Senátem a získat podpis prezidenta. Pokud legislativním procesem projde v navržené podobě, měl by platit od 1. září 2027.

Kdo může telefon ve škole používat?

Výjimky ale existují. Telefon nebo jiné zařízení bude povolené používat ze zdravotních důvodů. Typickým příkladem je nepřetržitý monitoring glykémie u dětí s diabetem. Dále pro naplňování speciálních vzdělávacích potřeb, třeba jako kompenzační pomůcka. 

Návrh zároveň neznamená, že by školy měly rezignovat na digitální vzdělávání. Pokud je použití telefonu nebo tabletu součástí výuky, může ho učitel dál využít. Pokud naopak škola telefon odebere za porušení pravidel, musí ho vrátit nejpozději na konci vyučování, takže natrvalo ho zabavit nesmí.

Proč zrovna teď?

Ministerstvo v květnu 2026 udělalo mimořádné šetření, kde odpovědělo 5 441 z 5 461 oslovených škol. A výsledek? 93 % škol už dnes nějaká pravidla pro regulaci telefonů má. Jenže se to hodně liší rozsahem i tím, jak moc se to skutečně vymáhá – během hodin se školy shodují docela dobře, ale u přestávek už je to různé. A právě tahle nejednotnost je hlavní argument, proč chce stát věc sjednotit zákonem místo spoléhání na školní řády.

Babiš s Plagou svůj krok opírají i o doporučení Národního ústavu duševního zdraví – mluví o riziku závislosti, o depresích a úzkostech, nižší životní spokojenosti a horších studijních výkonech. V samotné důvodové zprávě k zákonu se navíc objevuje zajímavý detail: telefon vůbec nemusí být zapnutý, aby rozptyloval. Stačí, že leží poblíž. Žáky totiž rozptyluje již samotná blízkost mobilního zařízení, a po vyrušení notifikací může trvat až 20 minut, než se pozornost žáka vrátí k učení naplno. 

V mezinárodním šetření PISA 2022 to potvrzuje 31 % českých žáků, kteří v hodinách matematiky přiznávají rozptýlení vlastním zařízením, a 29 % je rozptylováno mobilem spolužáka. Dalším argumentem je i to, že jednotné pravidlo by mohlo omezit, jak moc se do vztahů mezi dětmi promítají rozdílné rodinné poměry – tedy méně "soutěžení" o to, kdo má lepší telefon.

Ale zlepší zákaz telefonů dětem fakt známky?

Jenže otázka, jestli zákaz skutečně zlepší výsledky dětí, nemá zatím jednoznačnou odpověď. Předkladatelé v návrhu zákona píšou, že zahraniční zkušenosti z Francie a Nizozemska dokládají pozitivní dopad na koncentraci i prospěch. To je jejich argument. Není to ale definitivní závěr – a spousta výzkumů vlastně říká něco jiného.

Výzkumný tým z Masarykovy univerzity analyzoval data z testů PISA napříč jednadvaceti evropskými zeměmi, včetně Česka. Napříč zeměmi souhrnně zjistili, že zákaz mobilů sice souvisí s menším rozptylováním žáků, jenže v řadě zemí souvisí i s vyšší nekázní ve třídě – tyhle dva efekty se navzájem vyruší, takže napříč zeměmi zákaz s lepšími výsledky v matematice nesouvisí. 

V českém kontextu tým navíc zjistil, že děti ve školách se zákazem i bez něj zažívají kyberšikanu a závislostní chování v podobné míře. Co skutečně souviselo s pohodou dětí, byla aktivní komunikace rodičů o technologiích – ne to, jestli škola mobily zakázala.

A není to jen český nález. Britský tým z University of Birmingham srovnal přes 1 200 studentů na třiceti školách, se zákazem i bez něj. Nenašli žádný rozdíl ve výsledcích ani v duševní pohodě. Zákaz navíc vůbec nesnížil, kolik času teenageři u mobilu tráví celkově, mimo školu.

Sami autoři české studie proto doporučují neřešit primárně zákaz, ale to, co se s výsledky žáků skutečně jednoznačně pojí – tedy vyrušování přímo v hodinách a rozvoj schopnosti dětí samy regulovat svoje chování u telefonu.

Ne všichni se shodnou, že je to dobrý nápad

Proti návrhu se postavil dětský ombudsman Martin Beneš. Podle něj, je další zákon zbytečný, protože devět z deseti škol si pravidla upravuje samo, a navíc chybí jasný důkaz, že by plošný zákaz zlepšil koncentraci nebo vyřešil kyberšikanu. 

Výhrady mají i někteří odborníci. Například psycholožka Iva Poláčková Šolcová upozorňuje, že zákaz může být zvlášť problematický pro nadané děti, jejichž tempo nebo úroveň znalostí často přesahují společné zadání. Právě digitální technologie jim mohou umožnit pracovat na náročnějších úlohách nebo se učit vlastním tempem. Zároveň podle ní zákaz přinese školám i učitelům značnou administrativní a organizační zátěž při nastavování nových pravidel.

Co si z toho odnést jako rodič?

A už zákon projde, nebo ne, jedna věc z výzkumů vychází docela jasně: samotný zákaz ve škole není zázračné řešení. Co podle dat skutečně souvisí s tím, jak se dítě u mobilu chová a jak se cítí, je to, jestli s ním doma o technologiích vůbec mluvíte.

Pokud tedy od zákazu očekáváme lepší známky, méně kyberšikany nebo zdravější vztah dětí k technologiím, bude potřeba udělat víc než jen odložit telefon do školní tašky.

Právě rodiče totiž mají největší možnost ovlivnit, jak dítě technologie používá mimo školu. Otevřené rozhovory o tom, co na internetu dělá, společně nastavená pravidla nebo vlastní příklad mají podle odborníků dlouhodobě větší dopad než samotný zákaz během vyučování. Škola sice může být důležitou součástí řešení, ale nahradit roli rodiny nedokáže.

Místo otázky „Má škola mobily zakázat?“ může být pro rodiče užitečnější ptát se: Ví moje dítě, kdy telefon odložit? Umí rozpoznat, kdy ho rozptyluje? A mluvíme doma o tom, co na internetu dělá? Právě v těchto oblastech mají rodiče největší možnost něco ovlivnit.