V tomto miniseriálu postupně představujeme nejrůznější způsoby, jak mohou učitelé vyučovat, nebo naopak jak mohou být studenti či studentky vyučováni. V zásadě můžeme tyto způsoby rozdělit na dvě skupiny. Organizační formy výuky a alternativní školství. A právě Waldorfské pedagogice, která je alternativního školství součástí, se budeme v tomto článku podrobněji věnovat.

 

 

TRADIČNÍ VS. ALTERNATIVNÍ ŠKOLY

Abychom se mohli v systému lépe orientovat, nejprve v krátkosti představíme dělení již zmíněných forem výuky. Jak bylo dříve předesláno, způsoby výuky můžeme rozdělit do dvou skupin:

První skupinou jsou klasické školy se svými organizačními formami výuky. Tento typ výuky jistě znáte. Učitel se může postavit před třídu a provádět výklad, zadat studentům či studentkám samostatnou práci, rozdělit je do skupin nebo je individuálně vzdělávat.

Druhá skupina je o poznání méně rozšířenější. Důvodů je hned několik, především pak to, že rodiče často přistupují ke vzdělávání konzervativně a od škol očekávají, že budou jejich děti vyučovat stejně, jako byli sami vyučováni. Přesto si alternativní školství našlo i v České republice své zastánce, především pro způsob, jakým jsou žáci na těchto školách vzděláváni.

V České republice mohou žáci a studenti navštěvovat dva typy škol. Do první skupiny patří Waldorfská škola, Montessori škola, Daltonská nebo také ScioŠkola. Do druhé skupiny řadíme Lesní nebo přírodní školy, Zdravou školu nebo Začít spolu.

Všechny tyto školy mají ale jedno společné, a to odlišný způsob vzdělávání žáků a studentů. Těm jsou často vytvářeny materiály „na míru“ a učí se bez pomoci klasických učebnic. Studentům je tak dána možnost svobodně se rozhodnout a samostatně se rozvíjet.

Rudolf Steiner a první školy

Waldorfská pedagogika staví na myšlenkách Rudolfa Steinera, rakouského filozofa, esoterika a sociálního myslitele. Ten vybudoval svou první školu na přání Emilia Molta, spolumajitele a ředitele továrny na cigarety Waldorf-Astoria, roku 1919 ve Stuttgartu. Tato škola měla původně sloužit pro děti dělníků již zmíněné továrny. Postupně se však tato metoda začala šířit a vznikaly další školy v Německu, Švýcarsku nebo ve Velké Británii.

Svůj útlum zažily školy v období druhé světové války, kdy byly buď uzavřeny vedením, nebo zakázány státem. Po válce počet těchto škol začal opět vzrůstat. V České republice se Waldorfské základní a mateřské školy objevily až po roce 1989, střední školy pak počátkem nového tisíciletí.

 

Vlastní individualita

Na rozdíl od klasických škol se Waldorfská škola vyznačuje tím, že nepředává studentovi jen znalosti, ale rozvíjí i jeho tvůrčí schopnosti a sociální dovednosti. Učitelé také zohledňují vlastní individualitu každého studenta, proto jsou na seznam vyučovaných předmětů přidány také předměty tvůrčí – umělecké, které dávají studentům možnost vyniknout v tom, co je baví.  V hudební výchově se už od první třídy všichni žáci učí hrát na flétnu a zpívat. Hra na hudební nástroj je také součástí každodenního vyučování v blocích.

 

Výuka v blocích

Tyto bloky obvykle trvají tři až čtyři týdny a jejich cílem je plné soustředění studenta na jeden předmět.  Po tomto bloku následuje blok výuky jiného předmětu. Bloky vyučování obvykle zahajují a trvají cca dvě hodiny do velké přestávky. Vyučují se tak předměty jako matematika, český jazyk, přírodověda nebo dějepis. Po přestávce následují 45 minut dlouhé hodiny cizích jazyků nebo jiných předmětů.

 

Slovní hodnocení

Žáci se zde také nesetkávají s tradiční formou hodnocení, nýbrž s hodnocením slovním. Toto hodnocení dává vyučujícímu možnost zdůraznit studentovy slabiny nebo naopak přednosti. Výjimkou je přestup studenta či studentky na střední školu, v takovém případě je slovní hodnocení doplněno ještě klasickými známkami. Studenty při výuce nemotivují známky, ale jejich vlastní zájem něco se dozvědět.

 

Absence klasických učebnic

Při výuce nejsou používány klasické učebnice. Učitel vytváří a vybírá materiály žákům „na míru“, na výrobě materiálů se však podílejí i rodiče a to například v první třídě, kdy svým dětem vytvářejí jejich první čítanku. Ta se skládá z obrázků a básniček. Cílem je, aby si k tomuto materiálu děti vytvořily vztah. Namísto učebnic si studenti zapisují své poznatky do sešitů a vytváří si tak svou vlastní učebnici.

 

Pomalejší výuka čtení a psaní

Díky tomu, že žáci nepotřebují ke své výuce učebnici, vzniká prostor pro pomalejší výuku čtení a psaní. V prvním ročníku se žáci postupně seznámí se všemi písmeny abecedy, v polovině druhého ročníku pak přichází na řadu čítanka od rodičů. Psát se žáci učí souběžně s výukou písmen, nejprve píší písmena samostatně, později v jednotlivých slovech z nich složených. Nejprve se žáci učí psát tiskacími písmeny, ve třetí třídě pak psacím písmem.

 

Brzká výuka cizích jazyků

Typická je také výuka dvou cizích jazyků již od prvního ročníku základní školy. Nejprve se žáci učí jazyk formou mluvenou (písničky, básničky, říkadla) a až ve čtvrtém ročníku je k této formě přidána i forma psaná (gramatické jevy, slovosled apod.).

 

Tvůrčí činnost všech žáků

Důraz je také kladen na tvůrčí činnost, žáci vytvářejí vlastní výrobky (vlastní oděv, předmět ze dřeva, předmět z kovu). Všechny tyto činnosti vykonávají všichni bez rozdílu pohlaví.

Do výuky jsou zařazeny i předměty jako eurytmie (pohybové umění typické pro waldorfské školy) a kreslení forem (kreslení různě symetrických obrazců volnou rukou).

 

Výuka zážitkem

Výuka pomocí zážitku, i o to waldorfská pedagogika usiluje. Proto se žáci a studenti každou novou látku učí maximálně živě, obrazově a pomocí fantazie. Například výuka násobilky probíhá za pomoci rytmické aktivity spojené s pohybem.

 

Přirozená autorita učitelů

Učitelé mají ve svých třídách přirozenou autoritu a se svými studenty se zdraví i loučí podáním ruky. Preferován je jeden třídní učitel po celou dobu studia, v případě základní školy od prvního až po devátý ročník. Tento učitel také ve své třídě vyučuje maximální počet předmětů.

 

Slavení svátků a slavností

Kromě netradiční výuky je také kladen důraz na slavení svátků a slavností, v nichž se studenti zabývají především jejich smyslem pro člověka a ponaučením. Součástí školního roku jsou také jarmarky, slavnosti a akademie, na kterých studenti představují své výrobky nebo předvádějí dramatická umění. V osmém ročníku také žáci nacvičují představení, které několikrát sehrají, a s nímž vystupují i na divadelním festivalu waldorfských škol v Písku.

 

Učitelé, žáci a rodiče – tři základní pilíře vzdělávání

Waldorfské školy zapojují do svých aktivit i rodiče. A to nejen tvorbou čítanky pro ty nejmladší. Rodiče jsou vedle žáků, studentů a učitelů jakýmsi třetím pilířem vzdělávání. Rodiče se zapojují do všech aktivit školy, pomáhají při pořádaných akcích a aktivně se účastní třídních schůzek konaných každý měsíc. Na těchto školách je často vyžadována úhrada zvýšených nákladů na výuku, školné.

 

Kritika waldorfské pedagogiky

Waldorfská pedagogika se i přes svou snahu odlišit se od klasického vzdělávacího systému stále setkává s kritikou. Především však absence klasického známkování a brzká výuka cizích jazyků. Dalšími z kritizovaných bodů jsou také duchovní stránka vzdělávání, absence učebnic a příliš velká odpovědnost třídního učitele.

Závěrem je nutno říct, že každá škola má svá pozitiva, body ve kterých vyniká, a svá negativa, naopak něco, co je potřeba zlepšit. Při výběru školy je však důležité zjistit, zdali přesně tato škola bude budoucímu žákovi, žákyni, studentovi, studentce vyhovovat. Zároveň je výběr školy i o přesvědčení rodičů, o tom jakým stylem chtějí, aby bylo jejich dítě vyučováno.

 

„Nesmíme vychovávat lidi spokojené se sebou, uzavřené do svého nitra, nýbrž musíme vychovávat lidi, kteří mohou svobodně a otevřeně předstupovat před svět a kteří mohou svobodně a otevřeně jednat ve smyslu toho, co je prospěšné světu.“ (R. Steiner).

 V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel.č. +420 778 092 555, případně formou e-mailu na doucovani@skolapopulo.cz