V tomto miniseriálu postupně srovnáváme organizační formy výuky. Ať už se jedná o výuku individuální, individualizovanou, hromadnou nebo skupinovou, každá z nich má své klady a zápory, výhody a nevýhody. V minulých článcích jsme se právě těmito formami výuky podrobněji zabývali. Každá z nich je něčím specifická, každá je svým způsobem jedinečná. V tomto článku se budeme zabývat výukou kooperativní. Na následujících řádcích ji podrobněji rozebereme a nabídneme Vám možnost se o ní dozvědět více.

 

Co jsou to organizační formy výuky?

Pro čtenáře, kteří se nikdy dříve s pojmem organizační formy výuky nesetkali, rádi tento pojem znovu vysvětlíme.

Organizační formy výuky jsou souborem způsobů, jak a s kým vyučující pracuje a kde výuka probíhá.

Pokud bychom se tedy zabývali například výukou ve skupinkách, kdy žáci řeší určitý úkol a upevňují si tím učivo, jedná se o výuku skupinovou. Pokud se však učitel ve výuce zaměřuje více na spolupráci a získávání nových poznatků, jde o kooperativní formu výuky.

 

Skupinová versus kooperativní výuka

Skupinové výuce jsme se věnovali již v minulém článku, ve kterém jsme ji srovnávali s výukou hromadnou. Protože je však podobná výuce kooperativní, zmíníme se o ní i nyní.

Když uslyšíme název skupinová výuka, představíme si právě skupiny studentů, kterými se tato forma výuky vyznačuje. Učitel zadá studentům určitý úkol a ti jej pak ve skupinách plní. Je to především použití skupiny jako organizační formy, která je společná pro skupinovou a kooperativní výuku.

 

Kooperativní nerovná se skupinová výuka

Skupinová výuka je ve školství velmi rozšířená, má však určité nedostatky a mínusy. Oproti této výuce se výuka kooperativní snaží tyto nedostatky eliminovat. Je při ní využíváno vztahů a spolupráce studentů pro zefektivnění učení každého z nich. Kooperativní výuka se nerovná výuce skupinové.

Kooperativní výuka podporuje výkon žáků (zlepšování paměti), lepší argumentaci, dedukci apod., slovní zásobu a plynulost řeči, komunikaci s ostatními a volbu strategie při řešení obtížných situací. Na začátku je to učitel, který žáky vede při učení k úspěchu. Žáci se pak ve skupinách učí a sami se zdokonalují, aby na konci tohoto procesu uměli úkol úspěšně vyřešit sami. Kooperativní výuka musí být učitelem zvolena tak, aby z ní žáci měli větší užitek než při samostatné práci.

 

Znaky kooperativní výuky:

Aby kooperativní výuka fungovala, mělo by být dodrženo několik základních znaků.

1. Práce tváří v tvář – třída je rozdělena do několika skupin, které jsou „namíchány“ ze žáků nadanějších i pomalejších, chlapců i dívek apod.

2. Vazba mezi žáky – žáci se učí vzájemně, pospolu. Jednotlivec je úspěšný jen tehdy, pokud uspěje skupina. A naopak, skupina je úspěšná jen tehdy, pokud uspěje jednotlivec. Pokud tedy práci jeden člen skupiny „vzdá“, skupina nemá šanci uspět.

Existuje několik možností, jak spolupráci žáků napomoci. Jsou jimi například:

a) Společný cíl – Aby skupina uspěla, musí každý přispět několika nápady. Týmovým cílem je, aby každý ze skupiny porozuměl učivu. Všichni ze skupiny se budou na vytvoření práce nějakým způsobem podílet.

b) Odměna – Pokud se do úkolu zapojí všichni ze skupiny, dosáhne skupina na určitou odměnu (body v testu navíc, volný čas, méně domácích úkolů apod.).

c) Jediný zdroj – žáci dostanou jen jeden pracovní list, jednu knihu nebo jednu pomůcku do skupiny, o kterou se musejí podělit

d) Pracovní role – každý žák dostane při plnění úkolu specifickou roli, například jeden žák čte text, zatímco druhý zapisuje odpovědi nebo jeden bude stříhat, druhý lepit apod.

3. Odpovědnost jednotlivce – Každý žák by měl mít ve skupině své místo a prostřednictvím spolupráce by mělo docházet k jeho rozvoji. Ze vzájemného učení by měli mít užitek všichni členové skupiny.

4. Spolupráce žáků – učení se daří v případě, že žáci ve skupinách dovedou spolupracovat

5. Reflexe skupinové činnosti – úspěch skupiny závisí také na tom, že se členové skupiny zvládnou dohodnout na prvcích úkolu, například co v prezentaci ponechat a co změnit

 

Možnosti spolupráce

Možností spolupráce mezi žáky může být několik. Níže Vám představíme několik z nich:

Obrať se na svého souseda – Žáci se obracejí na svého souseda ve třídě s žádostí o pomoc např. při řešení úkolu nebo vysvětlení pojmu.

Mysli a sdílej – Žáci individuálně přemýšlejí nad odpovědí na otázku. Následuje diskuze a  žáci si obhajují svůj názor.

Skupiny čtou – Tříčlenné skupiny čtou pospolu texty a odpovídají na otázky, které se textu týkají. Jeden žák přitom text čte, druhý odpovídá na otázky a třetí jeho odpovědi kontroluje. Na závěr této aktivity se všichni na pracovní list podepíší a stvrdí tím, že s odpověďmi souhlasí.

Kontroloři – Žáci jsou rozděleni na dvojice, každá z nich vypracovává úkol. Odpovědi, si navzájem žáci ve skupině kontrolují.

Řešitelé problému – Žákům ve skupinách je přidělen problém, na který hledají řešení. O tomto řešení mohou rozhodnout společně, avšak každý z nich musí umět vysvětlit postup, jakým problém řešili.

Skupinová zpráva – Žáci společně zkoumají určité téma, každý z nich je odpovědný za jeden zdroj a napsání několika informací. Zprávu píší žáci společně, avšak každý je odpovědný za ním přispěné informace. Při ústním podání zprávy se zapojují všichni žáci a vzájemně si pomáhají.

 

Shrnutí

Pokud kooperativní výuku shrneme, jedná se na rozdíl od skupinové výuky o nutnou spolupráci, interakci mezi členy skupiny. Tyto skupiny jsou většinou malé a právě tato skutečnost umožňuje žákům co nejlepší upevnění jejich znalostí.

 

Při organizaci kooperativní výuky je důležité:

nastavit studentům cíle, a to nejen věcné – tedy porozumění, ale i sociální – dovednost požádat druhého o pomoc,

utvořit skupiny různorodé, aby se studenti mohli vzájemně motivovat,

zvolit správný úkol, který je studentům předkládán,

sledovat činnost skupin a zasahovat pouze v případě, že si s řešením neví rady nikdo ze skupiny.

využívat různých způsobů hodnocení, nejen hodnocení učitele, ale také hodnocení žáků mezi sebou nebo sebehodnocení žáka.

 

 

Závěrem ještě zdůrazňujeme, že každý žák či student potřebuje při svém učení motivaci. Tou nemusí být jen hmotná odměna, ale i dobrý pocit z toho, že něco dokázal.

Pokud žáci či studenti nerozumění některé části učiva, je vhodné zajistit výuku individuální, při které se nejen doučí nepochopené učivo, avšak především si budou jisti sami sebou a tím, že jejich řešení je správné.

Při hledání individuálního doučení učiva Vám může pomoci i Škola Populo. Má-li student nějaké nepochopené učivo, je vhodné jej co nejrychleji dovysvětlit, aby mohl dále pokračovat ve studiu spolu se třídou a zbytečně se neztrácel.

 V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel.č. +420 778 092 555, případně formou e-mailu na doucovani@skolapopulo.cz