Jak se lépe učitJak na svou paměť?

 

Ve dvou předchozích dílech seriálu jsme si řekli něco málo o tom, co potřebuje každý student k tomu, aby se vůbec něco úspěšně naučil. V první řadě musí mít nějakou elementární motivaci, protože studium látky se mu nesmí úplně hnusit a musí si najít něco, co jej alespoň trochu oslovuje. Za druhé si pak musí studium rozumně rozložit, nechtít se naučit vše na jeden zátah, ale umět si udělat nějaký plán, aby se jeho mozek nezačal bouřit a bránit se zvýšené námaze.

 

Pomiňme banální rady, které spočívají často v tom, že si má dítě v pokojíčku uklidit, dodržovat pitný režim, sem tam si otevřít okno a jít se projít. Tyto věci se sice hodí, pokud si chceme od studia na chvíli ulevit nebo si jej zpříjemnit, ale samotnou látku nás nenaučí.

 

Nyní jsme totiž již ve fázi, kdy se student začal opravdu učit, jde mu to a baví jej to, ale jeho paměť tolik informací jednoduše neunese. Přesně k tomuto existují paměťová cvičení, která pracují s obrovskými rezervami naší paměti, jež nevyužíváme. Jednoduše řečeno vedou k tomu, že si náš mozek bude za jistých podmínek pamatovat velké seznamy dat a ty se nám budou vybavovat přesně tehdy, když je budeme potřebovat.

 

Vzpomínání pozpátku

 

Mnohdy se stane, že se musíme naučit látku nebo seznam dat, které nejsou provázány logicky, ale velmi volně. Naše mysl i paměť však mají logiku rády a jsou schopny, pokud jim dáme dostatek potřebných pojítek, vygenerovat souvislosti, které nám pomohou si vzpomenout na cokoliv. Uveďme si k tomu hezké přípravné cvičení.

 

Večer, když vás již nečekají nějaké nové zážitky nebo další novinky, se pokusíte si v paměti rekonstruovat celý den. Je však potřeba postupovat pozpátku. Upomínáte se tedy na vše, co jste během dne dělali, ale vycházíte ze současného momentu. Ideální formou je si své vzpomínky psát na papír (v celých větách nebo jen bodově). Brzy zjistíte, že si vybavujete i ty nejmenší detaily, včetně dojmů nebo myšlenek, které jste z nich měli. Ovšem pozor, druhý den si je budete vybavovat už jen s obtížemi a další dny to bude skoro jako byste vzpomínali na dávnou minulost.

 

Mnozí lidé tuto techniku objeví, pokud si píší deník nebo si v dospělém věku revidují diář. Ačkoliv neslouží přímo ke studiu, ukáže vám, jak vaše paměť funguje a jak velké kapacity má. Ti, co si tuto metodu vyzkouší opakovaně, za čas také mohou zjistit, že jejich mysl je pozornější k detailům v jejich okolí, což se bude hodit k technice paměťových paláců, které uvádíme níže.

 

Mnemotechnické pomůcky

 

Při studiu se často každý setkává s tím, že je potřeba si např. zapamatovat mnoho jmen autorů nebo umělců, které je potřeba nekomolit a reprodukovat u zkoušky správně. Mnohdy je také potřeba si je pamatovat v rámci nějaké skupiny, protože se jedná o jistou generaci spisovatelů. Jak si je však má člověk zapamatovat, když mezi jejich jmény není žádná souvislost?

 

V první řadě je dobré je slyšet opakovaně nahlas. Většina z nás má dobrou sluchovou paměť, protože ji musíme cvičit v každodenní komunikaci a musíme si pamatovat, co nám lidé zrovna říkají nebo nám řekli před nějakou dobou. Pokud se učíme libovolný seznam jmen, je dobré si je znovu a znovu nahlas opakovat. Z tohoto důvodu je například zásadní, že žák musí chodit na hodiny, kde příslušná jména nebo data někdo nahlas dokola opakuje. Až později na vysoké škole zjistí studenti, co to znamená učit se na zkoušku z předmětu, na který nechodili a většinu jmen tedy nikdy neslyšeli.

 

Pokud si však seznam nejste schopni zapamatovat ani tímto způsobem, pomůže vytvoření umělých souvislostí. Jména si lze zapamatovat pomocí jejich komolení nebo uvádění do souvislostí s věcmi, které se snadno zapamatují. Pokud se někdo jmenuje třeba Kocourek, je pro většinu z nás snadné si jeho příjmení pamatovat, protože si jej asociujeme s obrazem kočky. Pokud se však někdo jmenuje Dvořák, je potřeba si jej asociovat buď velmi obecně, například jako toho, kdo má “velmi obyčejné příjmení”, nebo si jej představit jak se někomu “dvoří”. Často pomůže i asociace na známou osobnost, jako je například herec Josef Dvořák.

 

Výsledky těchto asociací mají často podobu bizarních a chaotických představ a nesmyslů. Naše paměť však na podobné postupy slyší, funguje lépe a dokonce je i vyhledává, protože jsou často komické a zábavné, což se u nudného studia docela hodí.

 

Paměťový palác

 

Pokud se však setkáte s opravdu dlouhým seznamem a nejsou to jména osobností, u kterých si můžete dohledat jejich fotky, ale třeba seznam nějakých naprosto běžných slov, pak je tu k dispozici ještě jedna podstatně komplexnější metoda.

 

Je to metoda známá již řeckým a římským řečníkům, jako byl Cicero nebo Quntilianus, a kterou používají i lidé se “zázračnou pamětí”. Říká se jí metoda loci nebo metoda trans, ale nejčastěji je známa jako paměťový palác. Její podstatu naznačuje latinské slovo loci, které znamená místo nebo jakou lokaci. Je to tedy metoda, která vychází z naší schopnosti zapamatovat si cestu, po které opakovaně každý den chodíme nebo ji známe. Pokud máme totiž tuto cestu dobře prochozenou (nejčastěji k domovu, do školy, do práce nebo na autobus či tramvaj), naše paměť si je schopna ji otisknout a vybavit na požádání. Důležitým prvkem je i mnoho detailů a věcí, které na ní potkáváme. Jsou to například květiny, stromy, barevné cedule nebo sochy, ale i věci rozbité nebo pokažené. Jednoduše cokoliv, co je nějak výrazné a vtáhne naši pozornost a upoutá naši paměť.

 

A protože se nám taková cesta otiskla do naší paměťové stopy, není poté nic snazšího, než si k těmto místům v představivosti vizuálně přiřazovat věci, které si potřebujeme zapamatovat a dávat je do nějakých zajímavých souvislostí.

 

Ideálním cvičením je zapamatování si například nákupu, který si nenapíšeme, ale jednotlivé věci, které chceme koupit, asociujeme s příslušnými místy. Pokud je na naší cestě například zahradní plot s hroty a my si potřebujeme pamatovat, že musíme koupit červená jablka, pak si představíme, jak je jedno z těchto jablek na plotě napíchnuté.

 

V dnešní době máme, oproti starým Římanům, i mnoho užitečných technologií, které nám naši práci usnadní. Postačí si tedy najít nějaké video na YouTube, kde nám někdo natočí nebo nafotí místo, kam sám chodí. Na video je potřeba se pozorně podívat, čímž si jej zapamatujeme, a pak vyzkoušet.