Známe to všichni, studenti, jejich rodiče i my, Škola Populo. Mnohdy je to větší stres než před maturitou a všudypřítomné napětí by se dalo nožem krájet. Aniž by si to řada rodičů uvědomovala, před necelými třemi měsíci začalo období příprav, které s sebou přináší spoustu stresu a očekávání.

Určitě Vás již napadlo, že přijímací zkoušky jsou první důležitá etapa v životě studenta. Pojďme si tedy v tomto článku představit celý proces jejich vzniku. A i když se to na první pohled nezdá, podobným procesem jako ty oficiální, “cermatovské”, vznikají i ty naše – Přijímací zkoušky NANEČISTO.

 

Na začátku je nápad …

S přijímačkami nanečisto jsem se poprvé setkala před dvěma lety, v olomoucké pobočce Školy Populo. Nyní tyto testy probíhají navíc také v Praze, Brně a Ostravě. Aniž bych si to tehdy uvědomovala, probíhalo něco, co určitě stojí za zmínku. A právě o to se s Vámi teď podělím.

Na samém počátku celého procesu je nápad. Ten ostatně nemůže chybět nikdy a nikde. Určitě takové stavy znáte, stačí jeden jediný podnět a vznikne něco skvělého. Něco, co si zaslouží tradici a pozornost lidí ve Vašem okolí. Přitom to nemusí být nic velkého, stačí jedna myšlenka, o které to celé vlastně je.

 

Tvorba testů nanečisto …

Dobře, na začátek už máme myšlenku, sledujte ale pozorně, budeme pokračovat. K tomu, abychom ji mohli převést do reality, potřebujeme pomoc. Proto se v první fázi koordinátorky obrací na lektory s velmi důležitou prosbou. Vytvořit testy pro přijímací zkoušky nanečisto.

Úkol je to nelehký, vyžaduje nápad, pečlivost, kreativitu a čas. Letos tyto testy vznikaly v Praze, přičemž na češtině pracovala pouze jedna lektorka, na matematice se oproti tomu podílelo lidí více. Avšak zadáním úkolu vybraným lektorům práce ještě zdaleka nekončí.

Škola Populo se snaží vytvořit testy co nejvíce podobné těm „opravdovým“. Proto se i letos tvůrci inspirovali nejnovějšími testy z jarních přijímacích zkoušek. Kromě zadání didaktického testu nesmí chybět ani záznamový arch. Ten studenti vyplňují takřka stejným způsobem, jaký je zanedlouho čeká.

Třetina práce je za námi a vytvořené testy putují ke kontrole. Lektoři českého jazyka a matematiky projdou každý úkol a opraví případné chyby. Mnohdy se stane, že jeden pohled a kontrola nestačí, víc očí víc vidí, proto čím více rukama testy projdou, tím větší je pravděpodobnost, že chyba bude odhalena. Nevyhovující příklady nebo dílčí odpovědi jsou v této fázi opraveny a nahrazeny vhodnějšími možnostmi.

 

Než se test dostane ke studentům …

A ani teď to není všechno. Na řadu přichází grafik, který celou práci převede do její finální podoby. Dbá se na to, aby byly testy přehledné a správně strukturované. Aby ve chvíli, kdy vyjedou z tiskárny, byly přesně takové, jaké mají být.

Avšak ani hotovými testy poslanými do tisku práce nekončí. Koordinátorky a lektory, kteří budou vyplněné testy opravovat, a také ty, kteří dohlédnou na celý proces při samotných přijímacích zkouškách nanečisto, jejich práce teprve čeká.

Den D, respektive dny D

Přijímačky nanečisto se konají vždy v sobotu a zúčastnit se jich může opravdu kdokoli, kterýkoli student, který si není svými vědomostmi úplně jistý. A právě u této části přijímacích zkoušek nanečisto jsem měla možnost být, vidět studenty a jejich obavy. Někteří to přišli prostě zkusit a bylo jim jedno, jak to dopadne. Byli tady však také ti, kterým na výsledku opravdu záleželo. Báli se výsledku a celý test brali opravdu vážně.

 

Lektor jako pomocník a rádce …

Za dobu, po kterou žáky na přijímací zkoušky připravuji, jsem zjistila, že si často neuvědomují své slabiny, nedokáží je najít ani popsat. Právě s tím jim může pomoci lektor, který při procesu přípravy otevírá pomyslnou Pandořinu skříňku a nikdy neví, co na něj “vypadne”. Přesto se ze všech sil snaží nalezené nedostatky odstranit a běží ten pomyslný maraton společně se studentem. Cílem však musí proběhnout student sám. A právě na pomyslné proběhnutí cílem zmiňované přijímačky nanečisto dokonale připraví. Nyní se ale ještě vraťme zpátky do učebny, kde už studenti netrpělivě očekávají zahájení testu.

 

Když nastane ona pomyslná chvíle, někteří křečovitě svírají tužku, jiní by nejraději okusovali její konec a další intenzivně cvakají propiskou. Ani jeden z nich nemyslí na nic jiného, všichni se soustředí na pokyny, které jim zadavatel testů vysvětluje.

Po úvodních formalitách ohledně způsobu vyplňování testů, časového limitu nebo povolených pomůcek se studenti mohou pustit do první části práce, začíst se do zadání a kroužkovat, doplňovat, rýsovat. Těsně před koncem jsou pak studenti a studentky upozorněni, že zanedlouho budou muset odložit psací potřeby.

Následuje krátká přestávka. V praxi je to obvykle pár desítek minut, ve Škole Populo se studenti setkají jen s krátkým časovým úsekem. A může se pokračovat. Obvykle studenti vypracují jako první test z matematiky a poté z českého jazyka. V konkrétním daném termínu se však pořadí předmětů může lišit.

Po přestávce se studenti a studentky mohou znovu pustit do práce. A ani tentokrát se jim nepřestane takříkajíc „kouřit z hlavy“. Je to o přístupu každého jedince, většinou však platí, že ať už student původně chce nebo ne, stejně ho prostředí a samotný test pohltí a zapomene na čas.

 

Vyplněnými testy celý proces nekončí  …

Jakmile jsou testy vyplněny, čeká se na jejich opravu. Té se chopí člověk, který chyby na první pohled vidí a opravy testů pro něj nejsou žádnou novinkou. I této části jsem se mohla osobně účastnit a testy opravovat. Je to pro mě vždy další přínosná zkušenost, protože mám možnost vidět chyby, které studenti opakovaně dělali, a pochopit, proč je udělali. Kde zapomněli změnit znaménko nebo kde přepsali chybně čárku. Každá z těchto chyb mě jako lektora posouvá vpřed a pomáhá mi zjistit, čemu se při přípravě více věnovat a v čem třeba zvolit jiný přístup.

 

Já jako student, já jako lektor – my jako studenti, my jako lektoři …

Když jsem před několika lety sama seděla za stolem a netrpělivě očekávala pokyn “můžete začít”, třásla jsem se. Dodnes si ty pocity pamatuji. Bála jsem se, že to nezvládnu, že neuspěji. Tehdy tam se mnou nebyl nikdo, kdo by mi s mým strachem pomohl, kdo by mě ujistil, že mé znalosti jsou dobré, případně by doplnil mezery.

Co jsme jako studenti mohli využít, byl několikahodinový kurz na škole, kam jsme se hlásili. Vyučující se před nás tehdy postavil a začal mluvit, ne jako přátelský lektor, ale jako učitel, a to mnohé studenty buď úplně vyděsilo, nebo alespoň silně znervóznilo. Ten pocit, že nic neumím a ostatní ano. Pochopení, že v tom nejsem sama a je nás víc, se dostavilo až později.

Na každého studenta dříve nebo později přijde pocit, že nic neví. Někteří ve chvíli, kdy si sednou za stůl a čekají, zapomenou vinou nervozity skoro všechno. Od toho, aby učivo student nezapomněl, jsme tady my, lektoři. Běžíme ten maraton s vámi, neseme s sebou všechno potřebné, dokonce i to, co student nebo studentka při závodě nevyužije.

Podáváme výkony, které studenti nevidí a které řada z nich ani neocení. Setkáváme se se spoustou lidí a ne vždy jsou ta setkání trvalá. Někdy prostě přijde chvíle, kdy si lektor se studentem nevyhovují a je čas se rozejít. Ale když už všichni vytrváme, čeká nás, lektory, pocit, který nelze jednoznačně popsat.

Je to úleva a radost, jako by z nás spadl obrovský balvan. Jako lektor často před přijímačkami nevím co dřív. Stejně to mají i ostatní lektoři, učebny jsou v tomto čase plné a my můžeme být rádi za pět minut přestávky mezi lekcemi, ve kterých si můžeme chvíli odpočinout a zajít pro občerstvení.

Jedna lekce střídá druhou a složky s testy se přede mnou spíš hromadí, než aby ubývaly. I když mám někdy pocit, že musím na chvíli zastavit a přestat, stejně to nikdy neudělám. Doučování před přijímačkami mě totiž také neuvěřitelně posiluje, svým způsobem mi dobíjí baterky. A Škola Populo je pro mě takovou imaginární nabíječkou.

 

Úsměv studenta je ta největší odměna …

Vždy, když přijde student se zprávou, že ho přijali, svítí mu oči a usmívá se, mi oči svítí také a úlevu střídá velká společná radost. Určitě ale nejsem sama, kdo prožívá stejné pocity. Je to boj, který studenti vyhrávají a nesmí se nechat ovlivnit pocitem strachu z neúspěchu. Tahle výhra je totiž jen malý krůček k úspěchu. Momentálně si ještě neuvědomují, že je za pár let čeká zkouška podobná a pro mnohé mnohem obtížnější, maturita. Avšak o té až někdy příště.

 

Šance zjistit, co studentovi nejde …

Přesně to jsou přijímací zkoušky nanečisto. Ať už student Školu Populo navštěvuje pravidelně, nebo přijde pouze na tyto zkoušky, je to příležitost, kterou se vyplatí využít. Atmosféra je skoro nepopsatelná a úsilí, které většina studentů věnuje přípravě, jsou to hodiny a hodiny, nelze změřit. V neposlední řadě jde také o množství testů, které lektoři a lektorky vytvoří. To vše určitě stojí za pochvalu.

Celý proces je neuvěřitelně komplikovaný, v tomto článku jsem Vám proto představila jen jeho zjednodušenou verzi. Až se budete rozhodovat, myslete na to, kolik času jeho příprava zabere a kolik času může jeden jediný test ušetřit Vašemu dítěti při přípravě. Odhalí nedostatky a posílí sebevědomí. A to je přesně to, proč tyhle testy děláme. A také je to možná to, co Vaše dítě tolik potřebuje.

Nezapomeňte se podívat na blog Školy Populo, kde najdete množství tipů jak vyzrát nejen na přijímačky.

Neučíme se pro školu, ale pro život.

 V případě zájmu o doučování v jiných městech nás kontaktujte na tel.č. +420 778 092 555, případně formou e-mailu na doucovani@skolapopulo.cz