Studenti vysoké školyPřed týdnem všem žákům základních škol a také studentům středních škol začal školní rok. Za pár týdnů se to však blíží i studentům škol vysokých!

Jste překvapeni? Inu, univerzity začínají vždy o něco později než ostatní školy. Navíc jim pololetí, kterému se říká semestr, o něco dříve končí. Tyto menší výhody však nemění nic na tom, že studium na vysokých školách je podstatně těžší a ti, co nastupují do prvního ročníku, si projdou během zkouškového období menší zkouškou ohněm.

 

V čem je studium na vysoké škole jiné?

 

Asi první věc, která (nyní již bývalé středoškoláky) po nástupu na příslušnou katedru překvapí, je více volného času a svobody. Samozřejmě vždy záleží na oboru, nicméně tak přísná kontrola docházky nebo přítomnosti ve třídě se na univerzitě již nenosí.

Podobně je tomu i s docházkou do hodin. Některé z nich jsou povinné (nejčastěji semináře), student má však povolenou nějakou míru absence. V mnoha předmětech (nejčastěji na přednáškách) je docházka ovšem dobrovolná. To nejčastěji vede k tomu, že v momentě, kdy se student jen trochu ve škole rozkouká a začne žít studentským životem, přestane na přednášky chodit. Mnoho studentů této výhody využívá k tomu, aby vedli styl života, kterému se říká “studentský “.

To v praxi znamená v podstatě takové prodloužené mládí, nicméně za podstatně výhodnějších podmínek, než tomu bylo na střední škole. Studenti jsou již plnoletí, bydlí často sami, jsou mimo dosah rodičů, mohou pít alkohol a ponocovat s kamarády do ranních hodin. Menší nevýhoda je v tom, že ten, kdo si nedá pozor a užívá si příliš, dostane mezi prosincem a únorem, kdy probíhá zkouškové období, studenou sprchu.

 

Jak se zkouší na vysoké škole?

 

Nejnáročnější zkouška, kterou student do této doby absolvoval, byla maturita. Na tu se připravoval skoro celý rok, musel složit CERMAT testy, absolvovat ústní zkoušky a obsáhnout veškerou látku, která se po čtyři roky ve škole probrala. Ačkoliv byla maturita stresující, její výhodou bylo, že student měl jasně stanoveno, co se musí naučit a jakou formou bude zkoušen. Na vysoké škole nic takového již neplatí. Forma zkoušky závisí na vyučujícím a každá z nich je takovou malou maturitu.

V první řadě se počítá se samostudiem. K hodinám nemusí být k dispozici žádná přehledná skripta a student si musí načíst literaturu sám a umět z ní vytáhnout to podstatné. Počítá se tedy s tím, že student přečte ke zkoušce i několik knih! Taktéž zkouška může obsahovat i látku, která nebyla na hodinách vůbec probrána. Student se nemůže spoléhat na to, že bude mít vždy jasně daný rozsah otázek a dotaz tedy může padnout prakticky na cokoliv. Vysokoškolský vyučující se od toho středoškolského totiž dost liší. Je ve svém oboru poměrně dobře vzdělán, ale nemá vždy pochopení pro studenty, kteří se s ním teprve seznamují.

 

Co to je zkouškové období?

 

Jakmile se přiblíží prosinec, začnou se univerzitní studovny plnit lidmi, kteří zde po mnoho hodin tiše sedí a jsou zavaleni stohy knih a poznámek. Zimní semestr totiž kolem poloviny prosince končí, přičemž poslední týden je vyhrazen takzvaným zápočtům a říká se mu proto “zápočtový týden”. Během něj musí student absolvovat nejčastěji hromadnou písemku nebo odevzdat nějakou práci, čímž vyučující jaksi plošně vyzkouší celou třídu.

Další vlna zkoušek, neboli “zkouškové období”, začíná po Vánocích a to již první dny v lednu. Během tohoto období nastává ono zmiňované šílenství, kdy zažije student křest ohněm. Zjišťuje, že nároky jsou opravdu vysoké, nemluvě o tom, že se mu často v jednom týdnu sejde hned několik zkoušek a není neobvyklé, že se konají i v jednom dni. Termíny stanovuje vyučující a student se jim musí přizpůsobit. Má jich sice na výběr obvykle několik, ale prakticky skoro vždy to znamená, že se bude na pár týdnů muset po vánočních svátcích přestěhovat do svého univerzitního města.

Je poměrně běžné, že student z nějaké zkoušky ve svém prvním semestru “vyletí”. V tomto ohledu je potřeba se tím nenechat zdeptat, protože toto bude semestrální rutina po celou dobu studia. Student má právo na tři opravné pokusy a pokud není jeho vyučující pedant, na druhý pokus to obvykle dá.

 

Jak to přežít bez úhony?

 

Studenti filozofické fakulty se budou muset v prvním ročníku poprat minimálně s jednou zkouškou z kompletních dějin západní filozofie, která je pro ně povinná. Ne všichni ovšem dostali na střední škole z filozofie dobrý základ a pár dní před zkouškou člověku již mozek a paměť nefungují tak dobře, jako v klidovém režimu.

Pokud někomu skutečně teče do bot, je v krizi a není se schopen již učit, poté by mu jistě mohla přijít vhod menší pomoc v podobě doučování. Kde však vzít někoho, kdo pomůže? Spolužáci nemají čas, protože se učí a starší žáky, kteří již mají příslušný předmět za sebou, asi ještě student nezná nebo mají stejně napilno. Nestojí za to najít si doučování? Kde však sehnat toho pravého lektora, když je předmětů na vysoké škole tolik?

Možná se vyplatí oslovit profesionály, kteří se specializují na doučování. Trochu si sice připlatíte, ale získáte profesionální přípravu a morální podporu, které se mnoha studentům během zkouškového období moc nedostává.