Individuální, individualizovaná, hromadná, skupinová, týmová, kooperativní nebo montessori výuka. V minulém článku jsme srovnávali výuku individuální s výukou individualizovanou. V jednom ze článků předešlých jste se mohli dozvědět o organizačních formách výuky. Tedy o tom, jak mohou být žáci vyučování nebo naopak, jak je mohou učitelé vyučovat.
Na následujících řádcích najdete rozdíly mezi hromadnou a skupinovou, neboli frontální, formou výuky, kterým se právě v tomto článku budeme podrobně věnovat.
Co jsou to organizační formy výuky?
Pojem organizační formy výuky jsme již v minulých článcích vysvětlovali, přesto jeho význam, pro ty, kteří je ještě nečetli, rádi zopakujeme.
Jakkoli může tento pojem vypadat nepředstavitelně nebo svým způsobem až exoticky, skrývá se pod ním velmi jednoduchá realita. Je to určitý soubor způsobů, jak může být výuka uspořádána. Uspořádání výuky je tedy to, s kým a jak vyučující pracuje a kde výuka probíhá.
Pokud bychom se zaměřili na uspořádání výuky ve většině základních škol, zřejmě bychom narazili právě na výuku frontální. Kterou si za chvíli podrobněji vysvětlíme.
Potřebujete doučování?
Skupinová a hromadná výuka
Jak už jsme psali výše, v tomto článku se budeme podrobněji zabývat vysvětlením skupinové a frontální výuky, jejich pozitivy, ale také negativy.
„Když jsem poprvé slyšela pojem frontální typ výuky, představila jsem si frontu v obchodě u pokladny. To se při frontální výuce postaví studenti do fronty? Nebo jak to tedy je?“
Pokud tento pojem neznáte, zřejmě si představíte něco podobného. Této otázce se však musíme zasmát a podrobněji vysvětlit, co to vlastně ta frontální neboli hromadná výuka vlastně je.
Frontální výuka
S frontální neboli hromadnou metodou výuky pracoval už Jan Amos Komenský, který vytvořil systém hromadného vyučování. Při tomto typu výuky pracuje učitel najednou se všemi studenty. Všichni se tedy učí stejnou formou stejné učivo. Předpokládá se, že studenti budou stejného nebo podobného věku (rozdíl vzniká například při odkladu nástupu do první třídy základní školy).
Frontální vyučování může probíhat například hromadným vysvětlováním, vyučováním, jednoho učiva učitelem, formou samostatné práce, kterou učitel hromadně zadá, společným opravováním domácích úkolů nebo společným shrnutím učiva.
Vyučovací hodiny mají 45 minut a jsou odděleny přestávkou. Zasedací pořádek určuje uspořádání učebny a žáci jsou při výuce usazeni na stejném místě po celý školní rok. V přední části učebny je tabule, u které má své místo učitel.
Vyučování studentů výhradně formou výkladu učitele bývá často kritizováno. Stává se, že si učivo studenti dostatečně neprocvičí, proto jsou jejich znalosti omezené a učivo tedy příliš neovládají. Kvantita tedy převažuje nad kvalitou. Studenti a studentky si často učivo zapamatují a zautomatizují, aniž by věděli, proč tomu tak je a znali souvislosti.
Příliš rychlý nebo naopak pomalý výklad učitele také bývá často kritizován. Stává se, že pomalejší studenti nestíhají nebo se ti nadanější „nudí“. Výuka tak nepřináší požadované výsledky.
Lidský mozek dokáže vnímat monotónní výklad přibližně dvacet minut. Následně pozornost posluchačů klesá a ti mohou „spát s otevřenýma očima“. Problém tedy nastává také ve chvíli, kdy vyučující monotónně vysvětluje učivo delší dobu, žáci ztrácí pozornost a je na vyučujícím, jak si s nastalou situací poradí. Buď může nepozornost žáků trpět, nebo je může neustále napomínat, a tím přerušovat svůj výklad. Pomalejší žáci si z tohoto výkladu zapamatují jen část a nadanějším často přerušování výkladu vadí. Proto je delší výklad taktéž kritizován.
Frontální výuka může být efektivní, zejména v případě, že vyučující každou hodinu ověřuje znalosti studentů, žáci si společně kontrolují úkoly, neustále opakují a procvičují si učivo pod dohledem vyučujícího. Ten jim poskytuje zpětnou vazbu, upozorňuje je na chyby a znovu procvičuje problematické učivo.
V České republice je navíc hromadná forma výuky často od vyučujících očekávána ze strany rodičů a prarodičů, kteří byli sami touto formou výuky vzděláváni.
Skupinová výuka
Jsou to skupiny studentů, kterými se tento typ výuky vyznačuje. Vyučující rozdělí studenty do menších skupin a ti pak plní různé úkoly. Skupiny se mohou skládat z nadanějších nebo naopak pomalejších žáků, nebo mohou být nadanější žáci s těmi pomalejšími promícháni.
V posledním případě, tedy pokud je skupina různorodá, může docházet k výrazným posunům u pomalejších žáků. Žáci nadanější je povzbuzují a oni se jim chtějí přiblížit.
Tento typ výuky učí žáky vzájemné toleranci, spolupráci a argumentaci. Když chtějí něco ve společném úkolu prosadit, musejí o pravdivosti svého tvrzení přesvědčit ostatní. Žáci také soustředí pozornost na učení a zbaví se strachu ze špatné známky.
Skupinová výuka je vhodná při procvičování a upevňování si učiva. Pokud se však při výuce zaměřujeme více na spolupráci, nejedná se už o výuku skupinovou, nýbrž o výuku kooperativní, na kterou se zaměříme v jednom z následujících článků.
Pozitiva frontální výuky
- Výuka se zaměřuje na klíčové části učiva a systematické postupy
- Učivo je vysvětlováno názorně a srozumitelně
- Hromadný výklad šetří čas
- Při vysvětlování učiva vyučujícím se žáci téměř nesetkávají s chybnými tvrzeními
Kritika frontální výuky
- Znalosti žáků mohou být povrchní, žáci tedy nemusejí učivo dokonale ovládat
- Třída nepostupuje v učení stejně rychle, jsou zde pomalejší a nadanější žáci
- Klesající pozornost žáků při delším monotónním výkladu
- Žáci nejsou rozvíjeni v dovednosti samostatně se učit
Argumenty pro skupinovou výuku
- Zvýšená aktivita žáků
- Zapojení všech žáků při práci ve skupinách, spolupráce
- Zvýšení sebevědomí žáků, argumentace
- Přebírání odpovědnosti za vlastní chyby
- Učení se vzájemné toleranci
- Získání zpětné vazby
- Vzájemná kontrola ve skupině, případné vyjasnění si nejasností
- Větší zájem o vypracovávaný úkol, o probírané učivo obecně
Argumenty proti skupinové výuce
- Žáci se často zaměřují pouze na svou práci a práci ostatních skupin nevěnují pozornost
- Obtížná kontrola žáků učitelem, pozornost učitele je roztříštěná
- Skupiny mohou být hlučné
- Žáci pracují nerovnoměrně, někteří pracují více, jiní méně
- Někteří žáci nemusejí vzájemně spolupracovat
Shrnutí
Kdybychom tedy skupinovou a hromadnou výuku shrnuli, zjistili bychom, že se vzájemně liší. Stejně tak i ostatní typy výuky. Pokud učitel správně zhodnotí složení a schopnosti třídy jako celku, může zvolit typ výuky, který přinese skvělé výsledky. Není přitom možné všem studentům maximálně vyhovět.
Student, studentka, případně jeho či její rodiče, by vždy měli dbát na to, aby znalosti získané ve výuce dostatečně opakoval, opakovala, a případně se látku doma doučil, doučila.
Především u hromadného, frontálního, vyučování je opakování, domácí procvičování a samostudium nutností. Učitel zde nepůsobí individuálně, jako u individuální nebo individualizované výuky, ale hromadně. Je tak jen na studentech, aby si své znalosti individuálně upevnili.
Zdroje:
Autor:
Slovensku
Anglii
