Domácí vzděláváníDomácí vzdělávání

 

Domácí neboli individuální vzdělávání patří k asi nejradikálnějším formám alternativního školství. Dítě totiž nechodí do školy vůbec a je vzděláváno pouze doma, nejčastěji jedním z jeho rodičů.

Dětem to zní možná hezky, protože nemusí do školy, většině rodičů již méně, neboť povinná školní docházka a s ní nutná socializace a osamostatnění dítěte, je pro naši společnost jedním z pilířů výchovy. Navíc domácí vzdělávání není vůbec žádná legrace, protože klade na rodiče, ale i na dítě, maximální požadavky. Zodpovědnost za připravu dítěte na další studium, kterou školní docházka zaručuje, je takto přenesena plně na rodiče, který díky němu pozná jeho kantořiny.

 

Co to je domácí vzdělávání?

 

Domácí vzdělávání je zavedený termín, který označuje nejčastější formu individuálního vzdělávání. Rodič i dítě plní podle školského zákona povinnou docházku a výuku, jen si ji plní mimo budovu základní školy. Kontrolou je jim vybraná základní škola (nemusí to však být nutně škola spádová), kam musí dítě povinně dvakrát za rok dojet na přezkoušení, tedy v pololetí a na konci školního roku. Forma zkoušek je závislá na dané škole a může se tedy lišit případ od případu.

Domácí výuka dětí prvního stupně je u nás možná již přes 10 let, nicméně vyučovat doma druhý stupeň je možné až posledních pár let a rodič musí mít vysokoškolské vzdělání. Ministerstvo školství si prostřednictvím škol, kam se dítě musí zapsat, udržuje kontrolu nad tím, aby dostalo dítě standardní znalosti a nemělo nějaký deficit pro další vzdělávání a sám rodič musí získat povolení, aby takto mohl činit.

 

Pro koho je to vhodné?

 

Domácí vzdělávání není ani takovou zátěží pro dítě, jako pro jeho rodiče. A rovnou si řekněme, že není vhodné pro každého. Málokdo má tu trpělivost a soustavnost, aby nahradil rutinu, jež zaručuje škola a zároveň se věnoval svému potomkovi neustále, a to i ve svém pracovním nebo volném čase. To, že dítě odejde do školy, je pro mnoho rodičů záchranou jejich osobního života, proto je vždy potřeba zvážit, zdali jste na to ti vhodní.

Přesto do něj ročně nastoupí až tisíc dětí. Pro koho je tedy přesně určeno?

Asi nejčastějšími zájemci o domácí vzdělávání jsou lidé, kteří jsou sami pedagogové a mají vyhraněnou představu o tom, jak své dítě učit. Tento typ výuky přitahuje samozřejmě i různé „alternativce“, kteří vyznávají nějaký nekonvenční systém hodnot nebo nechtějí pustit své dítě do mašinérie klasického státního školství. Často jsou to také i křesťanské nebo jinak nábožensky orientované rodiny, které zase chtějí do výuky zapojit prvky svého náboženství.

Mnohdy jsou to i specifické potřeby dítěte, kdy má dítě natolik odlišnou osobnost, že rodiče nabudou obavy o jeho zařazení do kolektivu školy. Může se to týkat i dětí, které již zažily tvrdou šikanu a domácí vzdělávání je pro ně jedinou šancí, jak se s tím psychicky vyrovnat. Součástí toho je samozřejmě i zdravotní znevýhodnění, a to jako dlouhodobé, tak krátkodobé.

Individuální domácí výuka je běžná i u mladých vrcholových sportovců, kteří mají přísný tréninkový režim, jež má přednost před docházkou do školy a psaním úkolů. Důvodem může být, ale i odloučená lokalita, kde rodina žije, a velmi ztížená možnost pravidelného dojíždění. Častým důvodem je také pracovní pobyt rodiny v cizině, kde nejsou české školy, ale rodiny, které se rády vydávají na dlouhé cestovní pobyty do exotických krajin.

 

Jaké to má nevýhody?

 

Nevýhody domácího vzdělávání jsou nejspíš každému rodiči zjevné. Klade to na něj velkou časovou i energetickou zátěž a zodpovědnost. Navíc dítě se od něj neseparuje a může na něm být i závislé. Rodič nesmí pak povolit a musí mít jasnou vizi a disciplínu, protože dítě se učit samo nebude.

Velkou obavou bývají omezené sociální kontakty dítěte a zejména to, že se nekonfrontuje s autoritou učitele a systému školní docházky. Pojistkou tohoto nebezpečí je právě supervize školy, do níž je dítě formálně zapsáno a možností udržovat aktivní kontakt s učiteli i žáky. Dítě v domácím vzdělávání se tak může účastnit školních akcí. Na druhou stranu děti v domácím vzdělávání mohou např. na vesnici trávit čas po výuce s vrstevníky venku, děti ve městech zase v různých kroužcích.

 

Jaké to má výhody?

 

V první řadě asi platí, že rodič svému dítěti doma může věnovat na rozdíl od učitele ve škole maximální pozornost. O jeho vědomostech bude mít také dokonalý přehled a nestane se, že dítě něčemu nerozumí, v něčem plave nebo něco zamešká, když chybí jako ve škole. Rodič může látku také vysvětlovat efektivněji, rychleji a v širších souvislostech. Nemusí se hnát, aby plnil osnovy a pokud dítěti něco nejde, lze to probírat jakkoliv dlouho.

Samo dítě není stresováno docházkou a trávením času ve škole. Pokud stanoví rodič penzum toho, co musí za den zvládnout, může se stát i to, že dítě má vše probráno už ráno a zbytek dne má volno.

Domácí vzdělávání může tedy lidem, kteří pro něj mají podmínky a vlohy, ušetřit mnoho času a dát mnoho radosti se svými dětmi. Zkušenost taktéž potvrzuje, že děti z domácího vzdělávání nemívají problém se později zařadit do kolektivu a mají dovednosti a schopnosti, které děti, jež byly semlety systémem denní docházky, postrádají.

V případě dotazů nás neváhejte kontaktovat na telefonním čísle 777 050 205