Studium čínštiny – jak na něj

Toho, kdo se rozhodne naučit se čínsky, může mírně zmást fakt, že čínština patří k nejužívanějším jazykům světa a zároveň se divit, proč jí povinně nehovoří všichni lidé na zemi. Důvody jsou v podstatě dva. 

První je skutečnost, že čínština se nikdy nerozšířila globálně mimo hranice Číny, druhým je fakt, že se jedná o jeden z vůbec nejsložitější jazyků na světě.

Vždyť jen osvojení si několika základních frází trvá pro samouka neúměrně déle, než je to mu u jazyků evropských. Učit se čínštině není pro každého, na druhé straně to není nesplnitelný cíl pro toho, kdo je dostatečně motivován. Právě pro takové zájemce přinášíme několik tipů, jak čínštinu studovat.

 

Lze se tedy čínštině vůbec naučit?

Základem k efektivnímu studiu každého jazyka je volba vhodné metody studia. Ještě před tím je však nutné si ujasnit, co Vás ke studiu vlastně motivuje. Je to něco z historie, ze zeměpisu, techniky nebo z umění? Cokoli, co dokáže zaujmout naši mysl se počítá! V případě čínštiny a dalších obtížných orientálních jazyků platí obě kategorie dvojnásob.

čínština | Škola PopuloAsi největším háčkem bude pro studenta čínštiny to, jak si uchovat v paměti stovky slov, které jsou složeny z velmi podobných slabik. Čínština si po stránce významu slova totiž vystačí často jen se slabikou, která může mít sama o sobě i význam. A přestože mnoho slov má slabiky dvě nebo i více, naší paměti stejně splynou. Jedním z hlavních důvodů této nesnadnosti je to, že čínština nepoužívá takové množství souhlásek, jež by slovům dodávaly drnčivý zvuk, na který jsme zvyklí. Čínské věty jsou naopak velmi melodické a zpěvné, ale v transkripci do latinky na nás působí jako nekonečný proud opakujících se slabik. K lepší orientaci se v čínské větě proto slouží čínské znaky. Ty sice mají pověst toho nejobtížnějšího, čím jazyk oplývá, ale paradoxně jsou často tím, co jej zpřehledňuje a činí lépe zapamatovatelným.

Opravdovým oříškem je v počátcích studia spíše fonetika čínštiny, tedy to, jakým způsobem vůbec jazyk vyslovovat. U čínštiny nelze spoléhat na to, že naší počeštěné verzi výslovnosti rodilý mluvčí porozumí, protože špatně vyslovená slabika může znamenat i něco úplně jiného, než bylo původně zamýšleno.
Čínština je tónový jazyk a podobně jako většina jazyků sino-tibetské rodiny (např. i vietnamština nebo thajština) vytváří význam slova tím, v jaké poloze jej usadí. V češtině to lze asi nejlépe připodobnit např. formování otázky (stoupavý tón) nebo rozkazu (klesavý tón), s tím rozdílem, že v evropských jazycích se význam nemění.

Dalším specifikem čínštiny je to, že má poměrně pevný slovosled. Jednotlivé větné členy nelze ve větě libovolně přesunovat jako v češtině, protože variace jsou spíše méně běžné. Nejlépe se čínskému slovosledu učí tím, že se pořadí učíte v češtině tak, jak se zapisuje v čínštině. Tedy věta: Jīn tiān shì xīng qī jǐ? - tedy: “Který je dnes za den?” si budeme do paměti fixovat jako: “Dnes je den který?”.

 

Jak na znaky?

Výše jsme označili čínské znaky za to “snazší”, co na Vás během studia čínštiny čeká. Onou snadností však míníme spíše ten fakt, že zatímco pochopení toho, že nějaký jazyk má tóny je pro začátečníka nezvyk a něco úplně nového, psát se nikdo z Vás učit nemusí. Čínských znaků je ovšem mnoho, často se píší komplikovaně a nelze samozřejmě tvrdit, že si jim přivyknete hned. Důležité je mít na paměti několik věcí.

Každý jazyk je systém, který má svou logiku a to i v písemném zápisu. U čínských znaků se lze uklidnit tím, že na úplný začátek jich pro základní orientaci ve větě budete potřebovat jen několik desítek a je ideální učit se nejprve těm, které budete nejčastěji užívat. Prvními jsou bezpochyby zájmena, základní modální slovesa, příslovce a pár podstatných a přídavných jmen. Klíčovou metodou, jak se znakům učit je ovšem začít je psát. Bez této zkušenosti Váš mozek nezvládne znak jen tak rozeznat od pohledu. Sinologové se učí psát podobně jako čínští prvňáčci do písanek se čtverečkovanými listy. Ideál je alespoň z počátku věnovat jednomu znaku jednu stránku. Zkuste to a uvidíte! Velmi brzy pak zjistíte, že Vaše oči budou schopny rozeznávat jednotlivé opakující se části znaků, a budete-li mít štěstí začátečníka, třeba i nějaký ten znak poznáte.

I zde však existuje velký pomocník. Čínský znak se píše jen několika typy tahů a existuje několik základních znaků – tzv. radikálů, kterou jsou opakujícím se základem každého znaku. Těchto radikálů nejsou již tisíce ale kolem dvou set. To sice není málo, ale na druhé straně je to již nějaký opěrný bod, na kterém lze stavět, protože všechny čínské znaky se z těchto radikálů “montují”. Radikály navíc umožňují vyhledávání ve slovnících. To je další doporučenou činností, jak znakům přivyknout. Zkuste si některý znak, co někde vidíte, vyhledat podle jeho radikálu ve slovníku.

Menším háčkem budou tzv. nezjednodušené znaky, které se používají např. v Hongkongu a na Taiwanu a jsou to tradiční znaky, které neprošly reformou zápisu. Naopak v Čínské lidové republice se budou používat tzv. zjednodušené znaky, se kterými se budete setkávat častěji.

Je jasné, že učení se čínským znakům je běh na dlouhou trať, ale k jejímu úspěšnému nastoupení je potřeba ztratit ze znaků zbytečný strach a naučit se je psát, rozeznávat a hledat ve slovnících. Ti, co mají rádi rébusy za čas zjistí, že čínské znaky jsou velká zábava. 

 

Přepis čínštiny do latinky

Než se ale začneme učit znakům, musíme se nejprve naučit používat přepis čínských znaků do latinky. Typů přepisů sice existuje několik, ale za standardní je používán tzv. pinyin. V případě češtiny se lze setkat s naším zápisem s háčky, který je foneticky přizpůsoben našemu jazyku, tak abychom čínská slova dokázali vyslovovat foneticky správně. Tedy pinyin bychom měli vyslovovat jako pchin-jin a ne jinak. Potíž s českou transkripcí je ten, že pokud hledáme cokoli takt.
o přespaného např. na internetu, musíme to zadávat v pinyinu, jinak nám to vyhledávač nenajde. O tom, kterou transkripci užívat se vedou spory a student udělá nejlépe, když se naučí oběma. V případě pinyinu to bude nutné, protože veškeré učebnice jej používají a s nimi i sami Číňané. V případě české transkripce je dobré ji umět, protože je stále součástí pravidel české gramatiky, tudíž ji užívají i novináři. Satisfakcí Vám bude to, že bude jedni z mála, kdo umí čínské slovo správně přepsat a rozlišit mezi oběma (a časem třeba i více) typy transkripcí. Obecně platí pravidlo, že kombinovat různé transkripce není vhodné. Výjimkou tvoří pouze slova z kantonštiny a z části i Taiwanu, které používají jinou transkripci a pinyin se pro ně neužívá. V momentě, kdy začnete studovat i anglické zdroje zjistíte kolik transkripcí čínštiny existuje a doceníte fakt, že umíte číst i čínské znaky, protože ty jsou tím jediným, co dokáže zápis čínštiny učinit univerzálním

 

Jakou čínštinu se budu vlastně učit?

Není tajemstvím, že v Číně se nemluví jen čínsky a i sama čínština není úplně jednotný jazyk. Eufemisticky se různým variantám čínštiny říká “dialekty”, tedy nářečí, ale protože si mluvčí z různých částí Číny často vůbec nerozumí, uvažují mnozí jazykovědci i o tom, že čínština je shlukem několika foneticky odlišných jazyků. Pomineme-li to, že v některých autonomních oblastech v Číně se hovoří např. tibetsky, mongolsky nebo ujgursky, což jsou jazyky na čínštině nezávislé, asi nejvýrazněji jiná je mluva na jihovýchodě Číny.

čínština | Škola PopuloČínština to řeší tím, že zavedla tzv. standardní čínštinu, která by měla být lingvou frankou celé Číny. Tato “standardní” čínština je však modelována podle nářečí, kterým se mluví v okolí Pekingu a v oblasti bývalého Mandžuska. Ve zbytku Číny její kompatibilita s tím, jak se v dané oblasti doopravdy mluví, klesá. Např. kolem samotného Pekingu existují oblasti, kde se mluví úplně jinak a obyvatelé z hlavního města si s nimi ne vždy rozumí.

Úplně jiný jazykový svět existuje např. v mezinárodní metropoli Hongkongu, kde se hovoří dialektem jazyka Yue, kterému se říká kantonština. Tento jazyk či pouhý dialekt se rozšířil zejména díky zvýšené migraci populace do USA a Velké Británie a proto byla po jistý čas pro západ standardní kantonština, a to i díky filmovému průmyslu. Jak jsme však zmínili, kantonština používá nejen nezjednodušené znaky a má jiný zápis než pinyin, ale vlastní zejména složitější škálu tónů, kterých může být i devět. Naopak standardní čínština má pouze čtyři.

 

Kde se tedy čínsky domluvím?

Ale neklesejte na mysli! Pokud zvládnete základy čínštiny na komunikační úrovni, měli byste se být schopni domluvit na většině území Číny, protože standardní čínštinou budou umět lidé ve většině částí Číny. Vedle toho se čínsky domluvíte i v Singapuru a znalost čínštiny se velmi hodí, pokud se vydáte do jihovýchodní Asie.

Pokud Vás čínština zaujala, ale sami si na ni netroufáte, můžete oslovit Školu Populo. Její lektoři čínštiny Vám rádi pomohou při studiu tohoto náročného, ale nadmíru zajímavého jazyka.



do konce pololetí
zbývá
1
0
3
dní

Potřebujete poradit?

Kontaktujte nás na

777 05 02 05

nebo nám napište na

info@skolapopulo.cz